1 As 32/2012 — Nejvyšší správní soud

30 A 30/2025- 170 - text  28 30 A 30/2025 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Hradci Králové rozhodl v senátu složeném z předsedy senátu JUDr. Jana Rutsche a soudců Mgr. Tomáše Blažka a Mgr. Heleny Konečné ve věci žalobců: a) V. R. zastoupen Mgr. Pavlem Maršálkem advokátem se sídlem Vrchlického 802 /46, 460 14 Liberec XIV b) K. R. zastoupena JUDr. Zbyňkem Petrem, Ph.D., LL.M., advokátem AK Záhřebská 577/33, 120 00 Praha 2 proti žalovanému: Krajský úřad Libereckého kraje se sídlem U Jezu 642/2a, 461 80 Liberec 2 za účasti: S. H. zastoupena JUDr. Markétou Sládkovou advokátkou se sídlem Nezdice 1, 259 01 Votice v řízení o žalobách žalobců proti rozhodnutí žalovaného ze dne 21. 3. 2025, čj. OSH 59/2025, KULK 18377/2025/280.9/Bu takto: I. Rozhodnutí žalovaného ze dne 21. 3. 2025, čj. OSH 59/2025, KULK 18377/2025/280.9/Bu, se zrušuje a věc se mu vrací k dalšímu řízení. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci a) náklady řízení ve výši 27.407 Kč, a to do 30 dnů od právní moci tohoto rozhodnutí k rukám jeho zástupce Mgr. Pavla Maršálka. III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni b) náklady řízení ve výši 34.168 Kč, a to do 30 dnů od právní moci tohoto rozhodnutí k rukám jejího zástupce JUDr. Zbyňka Petra, Ph.D., LL.M. IV. Osoba zúčastněná na řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Předmět řízení a rozhodnutí správního orgánu 1. Rozhodnutím označeným v záhlaví tohoto rozsudku žalovaný rozhodl o odvolání žalobců do rozhodnutí Městského úřadu Semily ze dne 13. 5. 2024, čj. 00/1281/24, sp. zn. MěÚ/OD/292/18 (dále jen „správní orgán I. stupně“ nebo „městský úřad“), který výrokem I. rozhodl, že se na pozemcích, nebo na částech pozemků parc. č. XA, XB, XC a XD, vše v katastrálním území xx, nachází veřejně přístupná účelová komunikace (dále také jen „VPÚK“), a výrokem II. nařídil žalobcům odstranění překážek umístěných na této komunikaci, a to dle ustanovení § 29 odst. 3 zákona č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o pozemních komunikacích“). 2. Žalovaný žalobou napadeným rozhodnutím výrok I. prvostupňového rozhodnutí vypustil a jeho výrok II. nahradil novým tak, že - pod bodem 1. uvedl, že se na veřejně přístupné účelové komunikaci nacházející na pozemcích nebo na částech poz. parc. č. XB, XC a XD tyto překážky: a) gabionové zdi, b) odbagrování zeminy, c) stavba a terénní úpravy, c1) plocha ze štěrkopísku, c2) přístavba gabionové zdi navazující na bod c1), c3) hrana cihlové přístavby k domu čp. XE, c4) výškové terénní úpravy - 2 gabionové zdi za překážkou c2), c5) plocha trojúhelníkového tvaru, tvořená překážkami c2) a c4), c6) gabionová zeď nad překážkou c4), c7) navezená zemina a kamení vedle překážky c6, c8) zpevněná plocha v délce cca 9 m, nacházející se od vzdálenějšího konce překážky c4) po překážku c6), c9) navážka zeminy v délce cca 7 m, nacházející se od vzdálenějšího konce překážky c6) po překážku c10), c10) navážka zeminy v pravé části komunikace v místě stáčení doleva, na parc. č. XC, c11) nerovný terén, horizonty navezené zeminy, zarostlé trávou a keři v délce cca 50 m až po překážku b), d) kovová brána rodiny R., e) plot rodiny R.; - pod bodem 2. bylo nařízeno žalobcům a) a b) odstranění pod bodem 1. uvedených překážek, a to s podrobným popisem těchto překážek včetně jejich specifikace v některých případech i odkazem na přílohu (s ohledem na rozsah popisu krajský soud odkazuje na příslušnou část výroku v rozhodnutí žalovaného) 3. Ve zbytku žalovaný prvostupňové rozhodnutí potvrdil a odvolání žalobců zamítl. 4. Dále v textu tohoto rozsudku uváděné pozemky (příp. další nemovitosti) se všechny nacházejí v obci a katastrálním území Tanvald, proto nebude tento údaj u jednotlivých nemovitostí nadále pokaždé uváděn. II. Shrnutí žalobních bodů 5. Včas podanými samostatnými žalobami se žalobci domáhali přezkoumání zákonnosti shora uvedeného rozhodnutí, navrhli jeho zrušení a vrácení věci žalovanému k dalšímu řízení a přiznání nákladů řízení. 6. Žalobce a) soustředil své námitky do žalobních bodů, které nazval následovně: 1. Nepřezkoumatelnost, neurčitost a nevykonatelnost výroku rozhodnutí 7. Dle žalobce je výrok rozhodnutí formulován vágně a neurčitě, a to v rozporu s požadavkem § 68 odst. 2 správního řádu. Namísto přesného vymezení povinností výrok používá pojmy „cca 7 metrů“, „od vzdálenějšího konce překážky po její začátek“, a neobsahuje ani souřadnicové určení dotčeného prostoru, ani měřitelně vyjádřený rozsah překážek. Zcela chybí konkrétní parametry povinnosti, které by umožnily ověřit, zda byla splněna (šířka, délka, výška překážky, technická specifikace apod.). 8. Zdůvodnění žalovaného, že „přestože výrok napadeného rozhodnutí může působit stylisticky složitě, je třeba ho číst ve vazbě na přílohy, které jsou jeho nedílnou součástí. Tato forma byla zvolena za účelem maximální konkretizace ...“ označil za nepřijatelné z právního hlediska, neboť přílohy nemohou nahrazovat výrok rozhodnutí, který musí být sám o sobě samostatně vykonatelný, přílohy nejsou právně závaznou součástí výroku, pokud nejsou jako takové výslovně označeny, což se nestalo, stylistická složitost nemůže nahrazovat srozumitelnost a vykonatelnost, jak požaduje zákon. Navíc šířka údajné trasy není v rozhodnutí vůbec určena s přesností, ale s odkazem na ortofotomapu z roku 2014, ta však neobsahuje měřítko ani prostorovou přesnost, neumožňuje určit, jak široká trasa má být obnovena a v žádném případě nemůže sloužit jako závazný výrok rozhodnutí. Fyzická situace v místě byla navíc popsána jako značně omezující, když v některých úsecích je mezi zídkami prostor menší než 1,3 m, což fakticky vylučuje provedení uložené povinnosti bez narušení stávajících staveb. Žalovaný se pak k těmto fyzickým a prostorovým omezením nevyjádřil vůbec. 9. Tímto postupem byl porušen rovněž § 2 odst. 2 správního řádu a základní zásada právní jistoty, jež je neoddělitelnou součástí práva na spravedlivý proces podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. 10. Dle žalobce je proto výrok napadeného rozhodnutí nepřezkoumatelný, neboť z něj nelze zjistit, co se vlastníkovi ukládá, povinnost je nevykonatelná, protože neobsahuje měřitelné parametry, které by bylo možné vymáhat, a rozhodnutí je vnitřně rozporné, neboť odkazuje na přílohy, které samy nejsou závazným podkladem výroku. Takové rozhodnutí není způsobilé obstát před soudním přezkumem a mělo by být jako nezákonné a nepřezkoumatelné zrušeno. 2. Rozhodnutí mimo rámec návrhu žadatelky a rozšíření předmětu řízení 11. Žalobce dále namítl, že napadené rozhodnutí překročilo zákonný rámec řízení tím, že nebylo vydáno v mezích návrhu, jímž bylo řízení zahájeno, a že správní orgány svévolně rozšířily předmět řízení o další pozemky a trasu, která nebyla žadatelkou navržena ani konkretizována. 12. Správní řízení podle § 29 zákona o pozemních komunikacích má však dispoziční povahu, je zahajováno na návrh, přičemž předmět řízení je vymezen žádostí navrhovatele. Případné doplnění návrhu, jeho rozšíření nebo úprava trasy může být provedena pouze navrhovatelkou. 13. S. H. ve své žádosti navrhla jako údajnou účelovou komunikaci konkrétní průběh přes pozemky parc. č. XD a částečně parc. č. XF. Správní orgán však v rozhodnutí zahrnul do údajné trasy i další pozemky, zejména parc. č. XC, parc. č. XA a parc. č. XB, aniž by byly v původním návrhu výslovně uvedeny. Trasa byla navíc v rozhodnutí zakreslena pouze ručně (tužkou) do snímku, bez geodetického podkladu, bez uvedení souřadnic a bez možnosti přesného určení jejího průběhu. 14. Žalobce uvedl, že na tuto námitku výslovně upozornil v odvolání i jeho doplnění. Přesto žalovaný ve svém rozhodnutí (str. 7-8) uvedl: „Je nutné vymezit celkovou trasu, nejen konkrétní pozemek, na kterém byla překážka nahlášena. Prvoinstanční orgán měl povinnost zohlednit všechna relevantní místa, která souvisejí s celkovou funkcí komunikace.“ To je dle žalobce v přímém rozporu se zákonem a základními zásadami správního řízení, neboť správní orgán není oprávněn samostatně rozšiřovat předmět návrhu bez procesního úkonu navrhovatele. Rozhodoval tak o trase, která nebyla předmětem návrhu, a účastníci řízení neměli možnost se k nové trase vyjádřit ani předložit důkazy. V řízení nebylo provedeno žádné procesní doplnění návrhu, nebyla vydána výzva k doplnění, a účastníci nebyli informováni o změně trasy, což je zásadní porušení jejich práv. 15. Správní orgán tak porušil nejen dispoziční zásadu, ale také zásadu rovnosti účastníků a jejich právo na slyšení zakotvené v § 2 odst. 1 a § 36 odst. 1 správního řádu i v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Navíc „trasa“, kterou správní orgán nakonec označil za účelovou komunikaci, neexistovala nikdy jako funkční celek. Jedná se o uměle složený soubor různých navazujících pozemků, které historicky nebyly komunikací, nebyly právně deklarovány a veřejně užívány. Správní orgány neprokázaly, že by uvedené pozemky tvořily ucelenou a veřejně přístupnou dopravní trasu. 16. Napa