9 As 105/2017 — Nejvyšší správní soud

30 A 9/2026- 29 - text  6 30 A 9/2026 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Hradci Králové rozhodl samosoudcem JUDr. Janem Rutschem ve věci žalobce: D. R. zastoupen JUDr. Emilem Flegelem, advokátem sídlem K Chaloupkám 3170/2, 106 00 Praha proti žalovanému: Krajský úřad Královéhradeckého kraje sídlem Pivovarské nám. 1245, Hradec Králové, 500 03 v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 24. listopadu 2025, č. j. KUKHK-3/DS/2025-3 RK, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Vymezení věci a rozhodnutí správního orgánu 1. Žalobce podal žalobu proti rozhodnutí žalovaného ze dne 24. 11. 2025, č. j. KUKHK-3/DS/2025-3 RK (dále jen „napadené rozhodnutí“), jímž bylo zamítnuto jeho odvolání a potvrzeno rozhodnutí Magistrátu města Hradec Králové (dále jen „správní orgán I. stupně“) č.j. MMHK/462712/2025/OP/Mih, sp. zn. SZ MMHK/344382/2025/OP/Mich, ze dne 22. 8. 2025 (dále jen „prvostupňové rozhodnutí“ nebo „rozhodnutí o přestupku“). Prvostupňovým rozhodnutím byl žalobce uznán vinným ze spáchání přestupku dle § 125c odst. 1 písm. f) bod 3 zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů (dále též „zákon o silničním provozu“). Přestupku se měl žalobce dopustit z nedbalosti tím, že dne 27. 5. 2025 v 09:22 hod., řídil na silnici č. III/299 7 v obci Skalice, ve směru jízdy Smiřice, osobní motorové vozidlo zn. Škoda Superb, registrační značky 7A5 6834, kdy překročil nejvyšší dovolenou rychlost v obci 50 km/hod. Měřícím zařízením RAMER10 C, výr. č.12/0024, umístěným u domu č.p. 48 (GPS souřadnice: GPS délka 015°51'54.359" E šířka 50°16'39.731" N) byla vozidlu naměřena na příjezdu k měřícímu zařízení (dosah radaru nastaven na 60 m) hlídkou Policie ČR, Oddělení silničního dohledu Hradec Králové, rychlost 85km/hod. Při zvážení možné odchylky měřícího zařízení +- 3 km/h tedy byla vozidlu jako nejnižší skutečná rychlost naměřena rychlost jízdy 82 km/h. Řidič tak překročil nejvyšší dovolenou rychlost v obci o 32 km/hod. Tímto svým jednáním měl porušit ustanovení § 18 odst. 4 zákona o silničním provozu. 2. Za přestupek mu byl podle § 41, § 35 písm. b) a § 46 zákona o odpovědnosti za přestupky a dle § 125c odst. 5 písm. c) zákona o silničním provozu uložen správní trest, pokuta ve výši 4 000 Kč. Současně mu byla podle § 95 odst. 1 zákona o odpovědnosti za přestupky a dle § 6 odst. 1 Vyhlášky MV ČR č. 520/2005 Sb., o rozsahu hotových výdajů a ušlého výdělku, které správní orgán hradí jiným osobám, a o výši paušální částky nákladů řízení, v platném znění, uložena povinnost nahradit náklady spojené s projednáváním přestupku, ve výši 2 500 Kč. II. Shrnutí argumentace obsažené v žalobě 3. Žalobce namítal, že žalovaný ignoroval odvolací námitky a nijak je nevypořádal. Žalovaný si vybral selektivně pouze některé odvolací argumenty, které v napadeném rozhodnutí vypořádal, ale veškeré odvolací argumenty ze str. 2 odůvodnění odvolání ignoroval a nevypořádal je nijak, ba dokonce v napadeném rozhodnutí ani nezmínil jejich existenci. To samo o sobě zakládá nepřezkoumatelnost napadeného rozhodnutí. K tomu odkázal na judikaturu Nejvyššího správního soudu. 4. Uvedl, že napadené rozhodnutí neobsahuje informaci, jak se žalovaný vypořádal s odvolacími námitkami žalobce. Žalovaný je vždy povinen každou z odvolacích námitek vypořádat, a pokud jim nepřisvědčil, tak přezkoumatelným a srozumitelným způsobem v rozhodnutí odůvodnit, z jakého důvodu považuje tyto námitky za liché, mylné anebo vyvrácené. 5. Závěrem navrhl, aby zdejší soud zrušil prvostupňové i napadené rozhodnutí. III. Shrnutí vyjádření žalovaného a dalších podání žalobce 6. Žalovaný nejprve popsal okolnosti spáchání přestupku žalobcem a následně stručně popsal průběh správního řízení. 7. Dále sdělil, že v odůvodnění rozhodnutí uvedl, že předmětný přestupek byl náležitě zjištěn a zdokumentován. Žalobce byl zastaven, ztotožněn, na místě bylo sepsáno Oznámení přestupku. Totožnost řidiče byla dostatečně zjištěna a tuto skutečnost již nebylo třeba více dokazovat. 8. Žalovaný má za to, že k řízení přistoupil odpovědně a nezaujatě, posoudil všechny relevantní skutečnosti. Napadené rozhodnutí považuje za věcně správné, odpovídající zjištěným (a ničím nevyvráceným) skutečnostem. Závěrem navrhl žalobu jako nedůvodnou zamítnout. 9. Žalobce v replice k vyjádření žalovaného uvedl, že žalovaný vyjádření k žalobě pojal jako opožděné vypořádání odvolací argumentace, kterou nevypořádal v žalobou napadeném rozhodnutí. Takto však postupovat a snažit se zhojit žalobou napadenou vadu řízení nelze, jelikož soudní řízení nepředstavuje třetí odvolací instanci a neslouží k opožděnému „dohánění“ dokazování nebo vypořádání odvolání, které správní orgány neprovedly v rámci správního řízení. 10. Uvedl, že žalovaný předkládá argumenty, proč se podle něj žalobce dopustil přestupku, ale ponechal zcela bez reakce samotnou žalobní argumentaci – tedy to, že žalobou napadené rozhodnutí je nepřezkoumatelné, což žalovaný nijak nerozporuje. IV. Posouzení věci krajským soudem 11. Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí v rozsahu žalobních námitek v řízení podle části třetí hlavy druhé dílu prvního zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního (dále jen „s. ř. s.“). Věc projednal a rozhodl bez nařízení jednání postupem a za podmínek stanovených v ustanovení § 51 odst. 1 s. ř. s. Vycházel přitom ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu, přičemž rozsah jeho přezkumu byl vymezen žalobními body (§ 75 odst. 1 a 2 s. ř. s.). Po prostudování předloženého správního spisu dospěl soud k následujícím právním závěrům, přičemž žalobu důvodnou neshledal. 12. Ustanovení § 125c odst. 1 písm. f) bod 3 zákona o silničním provozu uvádí, že se fyzická osoba dopustí přestupku tím, že v provozu na pozemních komunikacích při řízení vozidla překročí nejvyšší dovolenou rychlost v obci o 20 km.h-1 a více nebo mimo obec o 30 km.h-1 a více. 13. Dle § 125c odst. 5 písm. c) zákona o silničním provozu se za přestupek uloží pokuta od 4000 Kč do 10000 Kč, jde-li o přestupek podle odstavce 1 písm. a) bodu 1, 2 nebo 3, písm. b), písm. f) bodu 1, 3, 6, 8, 11, 16, 17, 18 nebo 19, písm. h) bodu 1 nebo písm. i) bodu 2 nebo 3. 14. Podle § 37 odst. 3 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád (dále jen „správní řád“), nemá-li podání předepsané náležitosti nebo trpí-li jinými vadami, pomůže správní orgán podateli nedostatky odstranit nebo ho vyzve k jejich odstranění a poskytne mu k tomu přiměřenou lhůtu. 15. Dle § 39 odst. 1 správního řádu správní orgán účastníkovi určí přiměřenou lhůtu k provedení úkonu, pokud ji nestanoví zákon a je-li toho zapotřebí. Určením lhůty nesmí být ohrožen účel řízení ani porušena rovnost účastníků. Usnesení o určení lhůty se oznamuje pouze tomu, komu je určena, popřípadě i tomu, jehož se jinak přímo dotýká. 16. Ze správního spisu soud zjistil, že prvostupňové rozhodnutí bylo vydáno 22. 8. 2025, žalobci bylo doručeno 1. 9. 2025. Proti tomuto rozhodnutí podal žalobce dne 16. 9. 2025 včas ve lhůtě 15 dnů blanketní odvolání. Správní orgán I. stupně následně vyzval dne 17. 9. 2025 usnesením žalobce k doplnění podání, k tomu stanovil lhůtu 5 pracovních dnů. Usnesení bylo doručeno žalobci 29. 9. 2025, lhůta pro doplnění odvolání proto uplynula 6. 10. 2025. Žalobce doplnil odvolání dne 17. 10. 2025. Dne 24. 11. 2025 rozhodl žalovaný o odvolání napadeným rozhodnutím. 17. Z výše uvedených lhůt je patrné, že žalobce podal doplnění odvolání až po lhůtě, kterou mu stanovil správní orgán I. stupně. Lhůta byla stanovena usnesením dle § 37 odst. 3 a § 39 odst. 1 správního řádu, proto se jedná o lhůtu propadnou (viz např. rozsudek NSS ze dne 7. 6. 2018, sp. zn. 9 As 105/2017). Nicméně v posuzované věci je relevantním, že předmětem přezkumu je řízení o přestupcích. V něm má totiž žalovaný povinnost (na rozdíl od jiných správních řízení) vypořádat se s doplněním odvolání i v případě, že bylo učiněno podáním došlým až po uplynutí stanovené lhůty. Právo obviněného vyjadřovat se k věci a podávat návrhy po celou dobu přestupkového řízení není limitováno. Samotná opožděnost doplnění odvolání tak nezprostila odvolací správní orgán povinnosti se tímto podáním zabývat. Nezbytnou podmínkou vzniku povinnosti žalovaného vypořádat se s obsahem podání odvolatele je jeho doručení žalovanému před tím, než ve věci sám rozhodne. Tato podmínka byla v posuzované věci splněna. 18. Nutno ovšem dodat, že tak k posouzení důvodnosti žalobcova odvolání žalovaný přistoupil, shora uvedenou povinnost neporušil. 19. Žalobce v žalobě namítá, že se žalovaný v napadeném rozhodnutí nevypořádal se všemi odvolacími námitkami. Proto soud posoudil jednotlivé odvolací námitky uvedené v žalobě a jejich vypořádání žalovaným v napadeném rozhodnutí. 20. V souvislosti s tím předesílá, že pokud byl žalobce při podání žaloby veden dojmem, že žalovaný se vypořádával s jeho odvolacími námitkami pouze v těch pasážích odůvodnění napadeného rozh