7 Afs 216/2006 — Nejvyšší správní soud

52 Af 11/2025- 123 - text 15 52 Af 11/2025 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Jana Dvořáka a soudců JUDr. Aleše Korejtka a JUDr. Petry Venclové, Ph.D. v právní věci žalobce: Pivní centrum Chrudim s. r. o. v likvidaci, IČO 05600898 sídlem Baranova 1026/33, 130 00 Praha 3 - Žižkov v zastoupení JUDr. Jakub Havlíček, advokát sídlem Divišova 882, 500 03 Hradec Králové proti žalovanému: Odvolací finanční ředitelství, IČ 70892822 sídlem Masarykova 427/31, 602 00 Brno v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 10. 6. 2025, č. j. 11477/25/5300-21443-701707, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: 1. Žalobce se včasnou žalobou domáhal soudního přezkumu v záhlaví tohoto rozsudku označeného rozhodnutí žalovaného, kterým bylo v části vyhověno a ve zbytku zamítnuto odvolání vztahující se k rozhodnutí Finančního úřadu pro Pardubický kraj ze dne 9. 10. 2023, č. j. 1512629/23/2804-60563-608770, které se vztahovalo k několika blíže specifikovaným dodatečným platebním výměrům na daň z přidané hodnoty za zdaňovací období roku 2020. 2. Krajský soud považuje za vhodné nejprve sumarizovat skutkový stav věci, a to pro lepší srozumitelnost projednávané věci a jednotlivě vymezených žalobních bodů. Dne 6. 9. 2021 došlo k zahájení daňové kontroly u žalobce, jejíž předmětem mj. byla daň z přidané hodnoty (dále jen „DPH“) v plném rozsahu za zdaňovací období leden až prosinec 2020. V průběhu daňové kontroly měly správci daně vzniknout důvodné pochybnosti o správnosti a úplnosti uskutečnitelných plnění, která podléhala dani, a to z prodeje zboží (nápojů) a prodeje nemovitostí (pozemek). Žalobce byl výzvou ze dne 10. 3. 2022 vyzván k prokázání zjištěných skutečností a jejich odstranění ve smyslu ust. § 92 odst. 3 a 4 a § 86 odst. 3 písm. c) daňového řádu. V následném procesním postupu došel správce daně k závěru, že daňový subjekt neprokázal výši uskutečněných zdanitelných plnění podléhajících předmětné dani. Výsledek kontrolního zjištění a souvztažná evaluace byla promítnuta do zprávy o daňové kontrole ze dne 8. 3. 2023, č. j. 297291/23/2804-60563-60918. Dne 13. 3. 2023 došlo k vydání celkem dvanácti dodatečných platebních výměrů, kterými byla žalobci doměřena rozhodná daň za sledované zdaňovací období v celkové výši 1.315.049,- Kč. V rámci dalšího procesního postupu a podaného opravného prostředku došlo k zohlednění likvidovaných zásob, čímž byla vyměřená daňová povinnost snížena na celkovou výši 1.260.332,- Kč. Tento výsledek však žalobce dále sporuje a napadá předmětnou žalobou. 3. Žalobce považuje žalované správní rozhodnutí za nezákonné a nesprávné, což dále rozvádí v několika explicitně vymezených žalobních bodech, a pod č. 1 Nedostatečné zohlednění podnikatelské reality v rozhodném období, č. 2 Nesplnění zákonných podmínek aplikace pomůcek, č. 3 Nepřiměřenost stanovené daně na základě pomůcek, č. 4 Otázka likvidace skladových zásob, č. 5 Nesprávné posouzení sortimentních, množstevních a distribučních bonusů, č. 6 Absence výzvy k podání dodatečného daňového přiznání, č. 7 Otázka stanovení data uskutečněného zdanitelného plnění spočívajícího v prodeji nemovitosti a č. 8 Nezákonnost vedení spisu. Všechny zmíněné žalobní body budou rozvedeny v evaluační části odůvodnění tohoto rozhodnutí. Žalobce navrhuje, aby soud žalované rozhodnutí zrušil a věc žalovanému vrátil k dalšímu řízení. 4. Žalovaný ve svém vyjádření uvedl, že setrvává na svém názoru, když se odkázal na žalované rozhodnutí a navrhnul, aby soud žalobu zamítl. Konkrétně žalovaný shrnuje jednotlivé žalobní námitky, ke kterým se vyjadřuje, a to nezohlednění podnikatelské reality, nesplnění podmínek pro aplikaci pomůcek, nepřiměřenost pomůckami stanovené daně, likvidace skladových zásob, nesprávné posouzení bonusů, nevydání výzvy k podání dodatečného daňového přiznání, datum uskutečnění zdanitelného plnění při prodeji pozemku a nezákonné vedení spisu. Závěrem žalovaný navrhnul, aby soud předmětnou žalobu zamítl pro nedůvodnost. 5. Na prvním místě musí soud poukázat na to, že sama okolnost, že soud nepřisvědčil argumentaci účastníka řízení, nepředstavuje bez dalšího porušení jeho práv. Právo na spravedlivý proces nelze vykládat tak, že jde o právo jednotlivce na vyhovění jeho návrhu či na rozhodnutí v jeho prospěch (srov. např. usnesení Ústavního soudu ze dne 20. 10. 2011, sp. zn. III. ÚS 2773/11, dostupné /stejně jako další níže citovaná rozhodnutí Ústavního soudu/ na http://nalus.usoud.cz). 6. Soud dodává, že není smyslem soudního přezkumu stále dokola podrobně opakovat již jednou vyřčené, a proto se může soud v případech shody mezi názorem soudu a odůvodněním žalobou napadeného rozhodnutí odkazovat na toto odůvodnění (srov. např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 27. 7. 2007, č. j. 8 Afs 75/2005 – 130 publikovaný pod č. 1350/2007 Sb. NSS, či rozsudky téhož soudu ze dne 2. 7. 2007, č. j. 4 As 11/2006-86, a ze dne 29. 5. 2013, č. j. 2 Afs 37/2012 – 47, všechny dostupné na www.nssoud.cz). Ostatně jak konstatoval Ústavní soud v nálezu ze dne 10. 11. 2020, sp.zn. III.ÚS 1889/20, „úkolem obecného soudu, který vypořádává jednotlivé stížnostní námitky, není na každou z nich reagovat tím způsobem, že zopakuje argumentaci učiněnou jinými orgány veřejné moci v odůvodnění přezkoumávaného rozhodnutí, případně ji převypráví „vlastními slovy“. Pokud uplatněné stížnostní námitky nepřesahují rozsah námitek, které tyto orgány ve svých rozhodnutích dostatečně přesvědčivě a logicky vyřešily již dříve a soud vykonávající přezkum se s jejich hodnocením plně ztotožňuje, nedává rozumný smysl, aby již učiněné závěry znovu opakoval.“ Za předpokladu, že se soud ztotožní s dílčí argumentací účastníka řízení, tak může na takovou skutečnost příhodně odkázat. 7. Zároveň je nutné dodat, že rozsah reakce soudu na konkrétní námitky je co do šíře odůvodnění spjat s otázkou hledání míry (proto zpravidla postačuje, jsou –li vypořádány alespoň základní námitky účastníka řízení /srov. např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 28. 5. 2009, č. j. 9 Afs 70/2008 – 13, dostupný na www.nssoud.cz/), případně (za podmínek tomu přiměřeného kontextu) i s akceptací odpovědi implicitní (což připouští i Ústavní soud – srov. např. usnesení ze dne 18. 11. 2011, sp. zn. II. ÚS 2774/09 /odstavec 4 odůvodnění/, usnesení ze dne 11. 3. 2010, sp. zn. II. ÚS 609/10 /odstavec 5 odůvodnění/, usnesení ze dne 7. 5. 2009, II. ÚS 515/09 /odstavec 6 odůvodnění/, či rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 21. 12. 2011, č. j. 4 Ads 58/2011 – 72, dostupný na www.nssoud.cz atd.) - tzn., že na určitou námitku lze reagovat i (např.) tak, že v odůvodnění svého rozhodnutí soud prezentuje od názoru žalobce odlišný názor, který přesvědčivě zdůvodní tak, že toto zdůvodnění poskytuje dostatečnou oporu výroku rozhodnutí. Ústavní soud v této souvislosti konstatoval: „[n]ení porušením práva na spravedlivý proces, jestliže obecné soudy nebudují vlastní závěry na podrobné oponentuře (a vyvracení) jednotlivě vznesených námitek, pakliže proti nim staví vlastní ucelený argumentační systém, který logicky a v právu rozumně vyloží tak, že podpora správnosti jejich závěrů je sama o sobě dostatečná“ (srov. nález ze dne 12. 2. 2009, sp. zn. III. ÚS 989/08, bod 68; srov. obdobně též rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 29. 3. 2013, č. j. 8 Afs 41/2012 - 50, bod 21, nebo ze dne 6. 6. 2013, č. j. 1 Afs 44/2013 - 30, bod 41, popř. ze dne 3. 7. 2013, č. j. 1 As 17/2013 – 50, bod 17). Ostatně i Ústavní soud v případě, že námitky stěžovatelů nejsou způsobilé změnit výrok rozhodnutí, tyto nevypořádává (srov. např. bod 24. nálezu 28. 5. 2009, sp. zn. II. ÚS 2029/08; Ústavní soud zde uvedl: „Ústavní soud se nezabýval dalšími námitkami stěžovatelky, protože by rozhodnutí o nich nebylo způsobilé změnit výrok.“), neboť si je plně vědom toho, že požadavky kladené na orgány veřejné moci - pokud jde o detailnost a rozsah vypořádání se s námitkami adresátů jejich aktů - nesmí být přemrštěné. Takové přehnané požadavky by byly výrazem přepjatého formalismu, který by ohrožoval funkčnost těchto orgánů, především pak jejich schopnost efektivně (zejména v přiměřené době a v odpovídajícím rozsahu) plnit zákonem jim uložené úkoly. 8. K tomu lze ještě uvést, že povinnost posoudit všechny žalobní námitky neznamená, že krajský soud je povinen reagovat na každou dílčí argumentaci a tu obsáhle vyvrátit, když jeho úkolem je vypořádat se s obsahem a smyslem žalobní argumentace (srov. rozsudek NSS ze dne 3. 4. 2014, č.j. 7 As 126/2013-19). Anebo jak uvedl NSS v rozsudku ze dne 24. 4. 2014, č.j. 7 Afs 85/2013, který lze aplikovat nejen na odůvodnění rozsudku soudu, ale analogicky a logicky i na odůvodnění rozhodnutí správních orgánů: „…přestože je třeba z hlediska ústavních principů důsledně trvat na povinnosti dostatečného odůvodnění rozhodnutí, nemůže být tato povinnost chápána dogmaticky. Rozsah této povinn