2 As 41/2009 — Nejvyšší správní soud

58 A 50/2011- 36 - text pokračování - 16 - 58A 50/2011 58A 50/2011-36 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Ostravě rozhodl samosoudkyní JUDr. Bohuslavou Drahošovou v právní věci žalobce F. Č., zastoupeného JUDr. Miroslavem Nyplem, advokátem se sídlem Dukelská 15, Hradec Králové, proti žalovanému Veliteli Vojenského útvaru 2802 O. se sídlem Dobrovského 6, O., k žalobě o přezkoumání rozhodnutí žalovaného ze dne 12.8.2011 č.j. X, o přestupek, t a k t o : I. Žaloba s e z a m í t á . II. Žádný z účastníků n e m á právo na náhradu nákladů řízení. O d ů v o d n ě n í : I. Žalobou ze dne 19.8.2011 se žalobce domáhal zrušení shora označeného rozhodnutí. Pod bodem I. žaloby tvrdil, že v důsledku nesprávného postupu a rozhodnutí žalovaného byl zkrácen na svých právech. Pod bodem II. žaloby uvedl, že rozhodnutím velitele vojenského útvaru 7935 J. (správní orgán prvého stupně) ze dne 13.7.2011, č.j. X bylo rozhodnuto tak, že žalobce je vinen ze spáchání přestupku na úseku proti bezpečnosti a plynulosti provozu na pozemních komunikacích podle ustanovení § 22 odst.1 písm. a) bod 1 zákona č. 200/1990 Sb. zákona o přestupcích, kterého se dopustil tím, že dne 12.8.2010 v 18.35 hod na pozemní komunikaci č. I/14 ve směru jízdy od obce Chábory do obce Spy se stal účastníkem dopravní nehody na svém motocyklu SUZUKI X a v této době nebyl držitelem platného řidičského oprávnění, za což mu byla uložena podle ustanovení § 22 odst. 4 zákona č. 200/1990 Sb. pokuta ve výši 25.000,- Kč a zákaz činnosti řízení motorových vozidel na dobu jednoho roku pro (pod) skupinu ŘO A 21, zároveň bylo rozhodnuto o povinnosti žalobce uhradit náklady řízení ve výši 1.000,-Kč. Uvedl, že správní orgán prvého stupně dospěl k závěru o vině žalobce z přestupku přesto, že k předmětné dopravní nehodě došlo dne 12.8.2010, tedy poté, co žalobce úspěšně vykonal zkoušky odborné způsobilosti k řízení daného typu vozidel, požádal o vydání řidičského oprávnění pro tuto skupinu a Městský úřad v Chrudimi toto řidičské oprávnění dne 9.8.2010 skutečně vydal. Proti tomuto rozhodnutí podal odvolání, ve kterém zejména správnímu orgánu prvního stupně vytýkal jeho závěr o právní moci oprávnění k řízení příslušného typu motorových vozidel. Dále poukazoval na nepřezkoumatelnost jeho rozhodnutí s ohledem na to, že se správní orgán prvého stupně vůbec nezabýval a nikterak nevyhodnotil námitku žalobce ohledně nedostatku nebezpečnosti jeho jednání pro společnost. Žalovaný odvolání projednal a posoudil je jako nedůvodné, odkázal na ustanovení § 151 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů. Za nedůvodnou považoval i námitku ohledně pominutí otázky nebezpečnosti jednání žalobce pro společnost. Pod bodem III. žaloby žalobce uvedl, že povazuje rozhodnutí žalovaného za nesprávné. Vytýkal, že se žalobce nikterak nevypořádává s jeho námitkou uvedenou v jeho odvolání, kterou zpochybňoval použití správního řádu na daný případ. Dle jeho názoru správní orgán prvého stupně a následně ani žalovaný dostatečně nezohlednili právní povahu oprávnění k řízení motorových vozidel. S ohledem na zákonnou úpravu zákona č. 361/2000 Sb., o silničním provozu, ve znění pozdějších předpisů a správního řádu byl přesvědčen, že podmínkou účinnosti řidičského oprávnění není jeho převzetí. Poukázal na to, že zákon o silničním provozu v ustanovení §129 upravuje vztah ke správnímu řádu a dovozoval, že z tohoto důvodu nelze aplikovat správní řád na řízení dle tohoto zákona v plném rozsahu, ale pouze způsobem, který právě ustanovení § 129 určuje. Místo rozhodnutí se žadateli vydá řidičský průkaz s uděleným nebo s rozšířeným řidičským oprávněním. Nelze proto uvažovat ani o nabytí právní moci. Poukázal též na ustanovení § 92 odst. 7 zákona o silničním provozu, dle kterého platí, že splňuje-li žadatel o řidičské oprávnění nebo o rozšíření řidičského oprávnění všechny podmínky podle § 82 odst. 1, má právní nárok na udělení řidičského oprávnění nebo na jeho rozšíření o další skupinu nebo podskupinu řidičského oprávnění. Uvedl, že dle jeho přesvědčení právo k řízení dané skupiny motorových vozidel vzniká okamžikem vydání řidičského oprávnění pro danou skupinu. V případě žalobce přitom oprávnění bylo vydáno dne 9.8.2010, tedy dříve, než se měl dopustit přestupku řízení bez řidičského oprávnění. Pod bodem IV. žalobce uvedl, že za zcela nesprávnou a nedostačující považuje argumentaci žalovaného ohledně stupně nebezpečnosti jeho jednání pro společnost. Dovozoval, že názor žalovaného, dle kterého se správní orgán prvého stupně vypořádal s jeho námitkou o nedostatku nebezpečnosti pro společnost ve výroku rozhodnutí ze dne 13.7.2011, je nutné odmítnout. Namítal, že správní orgán prvého stupně v odůvodnění svého rozhodnutí námitku nedostatku nebezpečnosti jednání žalobce pro společnost vůbec nezmiňuje, a z tohoto důvodu žalobce považoval rozhodnutí za nepřezkoumatelné. Dle názoru žalobce žalovaný měl správně postupovat tak, že napadené rozhodnutí zruší a věc správnímu orgánu prvého stupně vrátí zpět, a to za předpokladu, pokud by neshledal důvody pro zastavení řízení. Žalobce žalovanému vytýkal i to, jak se s otázkou nebezpečnosti jednání pro společnost vypořádal. Dále uvedl, že v případě přestupku spočívajícího v řízení bez řidičského oprávnění je nepochybným zájmem společnosti zabránit tomu, aby motorová vozidla řídila osoba, která k řízení není způsobilá z toho důvodu, že neabsolvovala příslušnou autoškolu včetně závěrečných zkoušek, že nesplňuje obecné předpoklady řidiče (zdravotní způsobilost, způsobilost k právním úkonům) nebo že jí byl řidičský průkaz zabaven, omezen či pozastaven. Uvedl, že žádný z těchto důvodů však nenaplňuje. Zdůraznil, že vzhledem k tomu, že mu byl řidičský průkaz s doplněným řidičským oprávněním již vydán, prokázal své schopnosti a způsobilost k řízení dané skupiny motorových vozidel. Dovozoval, že skutečnost, že motocykl za daných okolností řídil, nemohla být pro společnost nikterak ohrožující. Pod bodem V. žaloby uvedl, že zpochybňuje, zda bylo rozhodnutí o odvolání vydáno k tomu oprávněnou osobou, když dle poučení správního orgánu prvého stupně mělo být odvolání podáno k veliteli VÚ 2802 O. Z napadeného rozhodnutí žalovaného však vyplývá, že rozhodnutí vydal nikoli velitel předmětného vojenského útvaru, ale jeho zástupce. Z odůvodnění rozhodnuti není zřejmé, na základě jakého zákonného ustanovení, resp. jakého pověření je zástupce velitele oprávněn vydávat rozhodnutí v případech, kdy pravomoc k rozhodnutí svědčí veliteli vojenského útvaru. Pod bodem VI. žaloby žalobce uvedl, že má ze všech shora uvedených důvodů za to, že byl napadeným rozhodnutím i řízením jemu předcházejícím (nepřezkoumatelnost rozhodnutí správního orgánu prvního stupně) dotčen na svých právech. Navrhoval, aby soud napadené rozhodnutí zrušil a věc žalovanému vrátil k dalšímu řízení. V případě, že soud neshledá důvody zrušení napadeného rozhodnutí, navrhoval, aby s ohledem na okolnosti případu rozhodl tak, že upustí od jeho potrestání. Žalovaný, jednající sekcí legislativní a právní ministerstva obrany, odborem pro právní zastupování, v písemném vyjádření k žalobě ze dne 10.2.2012 uvedl, že je toho názoru, že napadené rozhodnutím velitele VÚ 2802 O. č. j. X ze dne 12.8.2011, kterým bylo zamítnuto odvolání proti rozhodnutí služebního orgánu prvního stupně, kterým byl žalobce uznán vinným ze spáchání přestupku podle § 22 odst. 1 písm. e) bod 1 zákona č. 200/1990 Sb., o přestupcích, ve znění platném do 31.7.2011, je plně v souladu s platným právním řádem. Poukázal na ustanovení § 151 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád a uvedl, že dnem převzetí dokladu účastníkem nabývá rozhodnutí právní moci a právních účinků. Uvedl, že žalobcem zmiňované ustanovení § 129 odst. 1 zákona č. 361/2000 Sb., o silničním provozu, podle nějž se při splnění stanovených podmínek místo rozhodnutí vydá žadateli řidičský průkaz je odrazem citovaného § 151 správního řádu a současně upřesňuje za jakých podmínek a jaký doklad se místo rozhodnutí ve správním řízení vydává. Z textu tohoto ustanovení nevyplývá, že by v případě vyhovění žádosti v plném rozsahu nešlo o rozhodnutí, nýbrž pouze to, že takovéto rozhodnutí nebude písemně vyhotovováno (vydáno), ale bude mít podobu vydání řidičského průkazu. Z dikce obou citovaných ustanovení a contrario lze dovodit, že pokud žadatel nesplňuje podmínky pro vydání řidičského oprávnění, tudíž se v plném rozsahu jeho žádosti nevyhoví, vydá příslušný správní orgán rozhodnutí. Dále poukázal na to, že zákon č. 200/1990 Sb., o přestupcích, definuje přestupek jako zaviněné jednání, které porušuje nebo ohrožuje zájem společnosti a je za přestupek výslovně označeno v tomto nebo jiném zákoně, nejde-li o jiný správní delikt postižitelný podle zvláštních právních předpisů anebo o trestný čin. Tím zákon vymezuje pojem přestupku jeho materiálním znakem (porušení nebo ohrožení zájmu společnosti) a formálními znaky (jsou definovány jako jednotlivé skutkové podstaty přestupků). Uved