7 As 28/2009 — Nejvyšší správní soud

58 A 57/2011- 22 - text pokračování - 9 - 58A 57/2011 58A 57/2011-22 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Ostravě rozhodl samosoudkyní JUDr. Bohuslavou Drahošovou v právní věci žalobce: L. K., zastoupeného Mgr. Davidem Obenrauchem, advokátem se sídlem Kopečná 11, Brno, proti žalovanému: Krajský úřad Moravskoslezského kraje, odbor dopravy a silničního hospodářství se sídlem Ostrava, 28. října 117, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 27.7.2011 č.j. MSK 119069/2011, t a k t o : I. Žaloba s e z a m í t á . II. Žádný z účastníků n e m á právo na náhradu nákladů řízení. O d ů v o d n ě n í : I. Žalobou ze dne 23.9.2011 se žalobce domáhal zrušení shora označeného rozhodnutí a vrácení věci správním orgánům k řádnému projednání. V žalobě uvedl, že rozhodnutím Městského úřadu v Českém Těšíně ze dne 25.5.2011 byl uznán vinným ze spáchání přestupku proti bezpečnosti a plynulosti silničního provozu, kterého se měl údajně dopustit tím, že dne 8.9.2010 měl údajně řídit vozidlo na pozemní komunikaci v Českém Těšíně, ul. 9. května s podezřením, že řídil vozidlo pod vlivem alkoholu, kdy se měl údajně odmítnout podrobit silniční kontrole provedené hlídkou PČR. Za tento přestupek mu byla uložena pokuta ve výši 25.000,- Kč a náklady řízení 1.000,- Kč a zákaz činnosti řízení motorových vozidel na dobu 16-ti měsíců. S uvedeným rozhodnutím nesouhlasil a podal proti němu odvolání, ve kterém mimo jiné uvedl, že správní orgán při svém odůvodnění rozhodnutí dovodil, že dne 24.5.2011 nebyl ani zmocněnec ani jeho právní zástupce omluveni, a to přes řádnou a včasnou omluvu právního zástupce. Dále uvedl, že 23.5.2011 se zmocněnec řádně omluvil z důvodu k výslechu konanému 24.5.2011, což byl jediný termín, kterého se mohla osoba zastoupená u tohoto jednání účastnit. Zmocněnec není povinen a ani nemůže s ohledem na zákon o advokacii blíže specifikovat osoby a předmět právního zastoupení. Daný výslech byl trestní věcí, která již byla několikrát odložena a nesnesla odkladu. Zmocněnci není známo, že by byl kdy předvolán na základě telefonické domluvy ze dne 16.5.2011, o čemž a osobě, která tuto informaci podala, není žádný záznam. Správní orgán místo aby jednání odročil, kdy rovněž mohl využít telefonické domluvy se zmocněncem, započal obvolávat na místo zmocněnce jím blíže neuváděné osoby a započal vlastní vyšetřování, k čemuž není oprávněn. Výsledkem tohoto snažení jsou naprosto liché a nepřezkoumatelné závěry. Uvedl, že konání jednání ze dne 24.5.2011 tak nebylo v souladu s právním předpisem § 74 odst. 1 zák.č. 200/1990 a rozhodnutí takovým postupem vzešlé je nutno zrušit a vrátit věc k novému projednání. Nedostatek podmínek pro projednání věci bez přítomnosti obviněného z přestupku je takovou vadou řízení, která může mít za následek rozpor rozhodnutí s právními předpisy pro jeho nesprávnost, protože právě při ústním jednání má obviněný z přestupku možnost ovlivnit skutkový základ rozhodnutí. Za zcela zásadní pochybení označil skutečnost, že správní orgán rozhodl, aniž by dal obviněnému a jeho právnímu zástupci možnost se s výsledky jednání seznámit a na základě těchto výpovědí mohl podat návrhy na doplnění dokazování. Uvedl, že správnímu orgánu musí být předestřen rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 29.8.2007 č.j. 1As 11/2007-70, z čehož vyplývá, že vydané rozhodnutí je zcela nepřezkoumatelné. Navrhoval, aby odvolací orgán napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil orgánu, který rozhodoval v I. stupni k doplnění řízení a novému projednání. Konstatoval, že svévolně nepřiměřený a šikanozní postup je v naprostém rozporu se základními zásadami a požadavky obsaženými v ust. § 2 správního řádu, tj. zásadou zákazu zneužití pravomoci, zásadou legality a hlavně se zásadou nestranného přístupu. Navrhoval zrušení napadeného rozhodnutí. Žalovaný v písemném vyjádření ze dne 29.12.2011 k podané žalobě uvedl, že žalobce ani jeho zmocněnec se z ústního jednání nařízeného na den 24.5.2011 náležitě neomluvili, přestupek byl projednán v nepřítomnosti obviněného v souladu s § 74 odst. 1 zákona o přestupcích. Správní orgán uvedl, že žalobce v žalobě pouze doslova opakuje námitky shodné s těmi, které uvedl již v odvolání proti napadenému rozhodnutí. Na rozhodnutí odkázal a dodal, že v průběhu celého řízení o přestupku spočívala obrana žalobce pouze v procesní taktice – překládání omluv z ústních jednání, kterých bylo ve věci nařízeno celkem šest – aniž žalobce vznesl jedinou věcnou námitku vztahující se k přestupku samému. V odvolání pak opět namítal pouze procesní pochybení správního orgánu I. stupně. Poslední ústní jednání bylo nařízeno na den 24.5.2011 v 10.00 hod., přičemž žalobce obdržel předvolání dne 28.4.2011 a zmocněnec žalobce dne 9.5.2011. Dne 23.5.2011 obdržel správní orgán I. stupně žádost zmocněnce žalobce z téhož dne o odročení ústního jednání z důvodu kolize s výslechem obviněného v trestní věci. K žádosti bylo přiloženo předvolání obviněného J. O. k výslechu ve věci ublížení na zdraví na den 24.5.2011 v 9.00 h., které nebylo datováno a není z něj zřejmé, kdy ho zmocněnec žalobce obdržel a zejména z něj není zřejmé, že zmocněnec žalobce se má tohoto výslechu z nějakého důvodu účastnit. Z této žádosti či omluvy tedy nijak nevyplývá, že u zmocněnce žalobce nastal důležitý důvod, pro který by se nemohl dostavit k ústnímu jednání v řízení o přestupku, neboť přiložené předvolání k výslechu v trestní věci toto tvrzení zmocněnce žalobce neprokazuje. Správní orgán I. stupně mohl tuto omluvu vyhodnotit jako nikoli náležitou, aniž by sám zjišťoval další skutečnosti. Žalovaný podotkl, že důvod omluvy z ústního jednání musí prokázat účastník řízení nikoliv správní orgán, a že důkazní břemeno bylo na straně žalobce, resp. jeho zmocněnce, který však neprokázal, že jako obhájce zastupuje jinou osobu, jejíž výslech v trestní věci koliduje s termínem ústního jednání v řízení o přestupku a to ani předloženým předvoláním ani žádným jiným důkazem. K dalšímu postupu správního orgánu I. stupně, který nad rámec svých povinností zjišťoval další okolnosti předloženého předvolání, žalovaný odkázal na odůvodnění napadeného rozhodnutí. K tvrzení žalobce o právu vyjádřit se k podkladům rozhodnutí ve smyslu § 36 odst. 3 správního řádu žalovaný uvedl, že v předvolání k ústnímu jednání byl žalobce výslovně poučen o tom, že toto právo bude moci uplatnit při ústním jednání, k němuž je předvoláván a že poté bude vydáno rozhodnutí ve věci. Konstatoval, že tento postup je zcela v souladu se zákonem (viz. např. rozsudek NSS ze dne 11.3.2010 č.j. 5As 24/2009). K rozsudku NSS ze dne 29.8.2007 č.j. 1As 11/2007-70, na který žalobce odkazoval uvedl, že tento se netýká procesních otázek, které jsou nyní v projednávané věci předmětem jeho námitek. NSS zrušil rozsudek KS z důvodu nedostatečného zjištění skutkového stavu, přičemž takové pochybení žalobce nenamítá a označený rozsudek NSS na projednávanou věc nedopadá. II. Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí žalovaného včetně správního řízení, které jeho vydání předcházelo, tedy i řízení a rozhodnutí správního orgánu I. stupně v mezích žalobních bodů k datu vydání napadeného rozhodnutí (§ 75 odst. 1, 2 zákona č.150/2002 Sb. soudního řádu správního, dále jen s.ř.s.) a dospěl k závěru, že žaloba není důvodná. Při řízení o žalobě žalobce přitom krajský soud vycházel z ustanovení § 65 a násl. soudního řádu správního. Krajský soud tak zjistil, že 1) Krajský úřad Moravskoslezského kraje na podkladě včas podaného odvolání obviněného L. K., nar. X, trvale bytem O.180, zastoupeného zmocněncem Mgr. D. Obenrauchem, advokátem, přezkoumal rozhodnutí Městského úřadu Český Těšín, odboru živnostenského a dopravy, ze dne 25.5.2011, č.j. MUCT/16826/2011, ve věci přestupku podle ust. § 22 odst. 1 písm. d), zákona č.200/1990, o přestupcích, ve znění pozdějších změn a úprav a rozhodl takto: Podle ustanovení § 90 odst. 5 správního řádu se odvolání zamítá a napadené rozhodnutí se potvrzuje. V odůvodnění rozhodnutí žalovaný uvedl, z jakých podkladů pro své rozhodnutí vycházel. Dále uvedl, jakým přestupkem uznal správní orgán obviněného vinným, která ustanovení zákona žalobce porušil a uvedl námitky, které uplatnil obviněný ve včas podaném odvolání. K jednotlivým námitkám uvedl, že to byl právě zmocněnec, kdo navrhl policejnímu komisaři termín konání výslechu v trestní věci tak, aby tento termín kolidoval s termínem nařízeného ústního jednání v této přestupkové věci. Předvolání k výslechu v trestní věci zaslal policejní komisař zmocněnci faxem ze dne 16. nebo 17.5.2011, avšak předvolání k ústnímu jednání v přestupkové věci bylo zmocněnci doručeno již dne 9.5.2011. Z toho je zřejmé, že zmocněnec se měl dostavit k nařízenému ústnímu jednání v přestupkové věci, neboť předvolání k tomuto ústnímu jednání obdržel dříve než k výslechu v trestní věci. Zaslanou omluvu ze dne 23.5.2011 není možné považovat za omluvu náležitou ve smyslu ustanovení § 74 odst. 1 zákona o přestupcích, takže správní orgán I. stupně konal sprá