3 Ads 106/2013 — Nejvyšší správní soud

65 A 36/2015- 53 - text pokračování - 8 - 65 A 36/2015 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y Krajský soud v Ostravě - pobočka v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Martiny Radkové, Ph.D., a soudkyň JUDr. Zuzany Šnejdrlové, Ph.D., a Mgr. Barbory Berkové v právní věci žalobce MUDr. L. L., Ph.D., bytem P. 310/43, H. – B., zast. JUDr. Milanem Vašíčkem, advokátem se sídlem Lidická 710/57, Brno, proti žalované České lékařské komoře, se sídlem Lužická 419/14, Olomouc, o žalobě na ochranu před nezákonným zásahem, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žalobce je povinen zaplatit žalované do třiceti dnů od právní moci tohoto rozsudku náhradu nákladů řízení ve výši 3.352 Kč. O d ů v o d n ě n í : [1] V žalobě žalobce namítal, že na základě stížnosti MUDr. J. H. ze dne 31. 10. 2013 proti lékařům několika klinik v Praze a žalobci zahájila žalovaná jednotlivá řízení. Řízení vůči žalobci bylo skončeno vydáním rozhodnutí o jeho nevině a tak pravomocně skončeno. Nato žalovaná (Čestná rada ČLK) bez spojení jednotlivých řízení vydala 6. 3. 2015 rozhodnutí, kterým všechna rozhodnutí jednotlivých okresních sdružení České lékařské komory (dále i „ČLK“ nebo „komora“) bez spojení věcí zrušila a delegovala věci na Okresní sdružení ČLK v Ostravě (dále i předmětné rozhodnutí). Revizní komisi OS ČLK v Ostravě Čestná rada ČLK v tomto rozhodnutí uložila, aby věc byla znovu prošetřena a bylo v jednotlivých řízeních rozhodnuto. Žalobce rozporoval zákonnost rozhodnutí spočívající v tom, že žalovaná, aniž by zjišťovala konkrétní pochybení lékařů, si přisvojuje přezkoumávání užité léčebné metody, což jí ze zákona nepřísluší, navíc byla rušena rozhodnutí revizních komisí, ač čestná rada komory není jejich nadřízeným orgánem. Zásah žalobce spatřoval v nezákonném prošetřování stížnosti MUDr. J. H. a zrušení rozhodnutí a vrácení věci do předběžného šetření. Předběžné šetření není správním řízením, takže se v něm nemohl žalobce hájit. Žalobce nemá žádný jiný prostředek ochrany vůči nezákonnému zásahu než podanou žalobu. V předmětném rozhodnutí žalovaná uvádí irelevantní důvody pro zrušení rozhodnutí o nevině žalobce. Nezákonným zásahem žalované je předmětné rozhodnutí a následné zahájení předběžného šetření. Zásah spočívá v zásahu do práva na status negativus žalobce, kam bylo zasaženo v rozporu se zákonem, do jeho svobody podnikání. Bez zákonného mandátu nemůže žalovaná prošetřovat obecnou zákonnost užité metody. K užité metodě se vyjádřilo Ministerstvo zdravotnictví, které uvedlo, že nejde o metodu non lege artis. Z vyjádření také vyplývá, že metoda léčby artrózy kmenovými buňkami je užívána v dalších zemích. K důkazu připojil žalobce prohlášení výrobce přípravku - společnosti Celltera s. r. o. a navrhl důkaz obsahem stránky http://www.mzcr.cz/obsah/autologni-biologicka-lecba-artrozy-_2054_3.html. Ve stížnosti nebylo uvedeno, jakého konkrétního pochybení se žalobce dopustil. Smyslem disciplinárního řízení je projednat porušení povinností vůči konkrétním pacientům. K prošetřování nové metody léčby je oprávněno ze zákona jen Ministerstvo zdravotnictví, nikoli žalovaná a metody zavedené ve státech EU, EHS nebo Švýcarské konfederaci nejsou nezavedenými v ČR (§ 33 odst. 1 až 3 zákona č. 373/2011 Sb.). Žalovaná s ohledem na vyjádření Ministerstva zdravotnictví o tom, že jde v daném případě o léčebnou metodu lege artis uvrhává žalobce do nejistoty, která ho psychicky a časově zatěžuje. Žalobce navrhl, aby byl shledán soudem jako nezákonný zásah spočívající v pokynu předmětného rozhodnutí, jímž je kráceno právo žalobce na ochranu jeho svobodné sféry (status negativus). Nezákonnost zásahu žalované žalobce shledal ve zrušení rozhodnutí revizní komise OS ČLK v Ostravě o nevině žalobce a pokynu k předběžnému šetření, jehož obsahem není konkrétní provinění žalobce, nýbrž zkoumání používané léčebné metody. Žalobce dále navrhoval, aby soud žalované zakázal prošetřovat bez stížnosti, která by uváděla, že došlo k pochybení konkrétního lékaře, užití léčebných metod, zejména užití kmenových buněk pro léčbu artrózy kolene, jejichž povolování a výkon státního dozoru provádí jiné státní orgány, zejména Ministerstvo zdravotnictví a Státní ústav pro kontrolu léčiv, a v této souvislosti vydávat rozhodnutí, jejichž předmětem by nebylo konkrétní pochybení lékaře, nýbrž posuzování léčebné metody nebo rozhodnutí opírající se o takové posouzení léčebné metody žalovanou. [2] Žalovaná ve vyjádření k žalobě odkázala na § 2 odst. 1 písm. a) a § 2 odst. 2 písm. e) a f) zákona č. 220/1991 Sb. Stížností napadal stěžovatel MUDr. J. H. používání sporné léčebné metody s tím, že metoda ještě nebyla schválena Ministerstvem zdravotnictví. Stížnost směřovala proti výkonu lékařského povolání žalobce, který byl v rozporu se zákony. Oprávnění žalované šetřit tato podezření je dáno citovaným zákonem a pravomoc je žalované výslovně svěřena. Tvrzení žalobce, že žalovaná je oprávněna šetřit pouze postup vůči konkrétnímu pacientovi je v rozporu se zákonnou formulací. Skutečnost, že léčebnou metodu schvaluje Ministerstvo zdravotnictví (§ 33 zákona č. 373/2011 Sb.) nikterak nenarušuje pravomoc žalované svěřenou zákonem č. 220/1991 Sb. a postup žalované spočívající v tom, že se stížností zabývá. Tento postup není ani v rozporu se zákonem č. 373/2011 Sb., o specifických zdravotních službách. Žalobou napadené rozhodnutí je rozhodnutím toliko procesním a mělo pouze sjednotit řízení o stížnosti vůči všem subjektům, proti nimž stížnost směřuje. Žalovaná dosud nevydala konečné rozhodnutí o disciplinárním provinění a nemůže ho předjímat. Disciplinární řád byl v souladu s § 15 odst. 2 písm. a) zákona č. 220/1991 Sb. schválen sjezdem delegátů. Zákon výslovně zmocnil žalovanou k vydání procesní právní úpravy řízení o stížnostech v podobě disciplinárního řádu ČLK. Podle § 14 odst. 1 písm. b) disciplinárního řádu ČLK je ČLK oprávněna zrušit disciplinární rozhodnutí orgánu okresního sdružení ČLK a rozhodnout o delegaci orgánům jiného okresního sdružení. Za orgán okresního sdružení je nutno považovat rovněž revizní komisi okresního sdružení ČLK. Je tak nepravdivé tvrzení žalobce, že Čestná rada ČLK není jakkoli oprávněna přezkoumávat či rušit rozhodnutí revizních komisí okresního sdružení. [3] V replice žalobce uvedl, že žalovaná ve vyjádření k žalobě nijak nerozporuje skutečnost, že posouzení léčebné metody náleží Ministerstvu zdravotnictví, ale osobuje si toto právo také. Tento postoj nemá oporu v zákoně. Žalovaná vystupuje jako správní orgán, subsidiárně se užije pro řízení správní řád, je zde omezení podle čl. 2 odst. 2 LZPS. Žalovaná v souladu s § 33 zákona č. 373/2011 Sb. nemůže namísto ministerstva rozhodnout, zda je léčebná metoda zavedená. Postup žalované je tak v rozporu se zákonem a ústavním pořádkem. Žalovaná je při přijetí disciplinárního řízení vázána zákonem a nemůže disciplinární řízení upravovat nezávisle na zákoně, jak se v praxi stalo. Kompetence jednotlivých orgánů komory stanoví zákon a § 14 odst. 1 písm. b) disciplinárního řádu je nezákonný. Pravomoc komory vydat předmětné rozhodnutí musí být stanovena zákonem. Předmětné ustanovení navíc popírá smysl zákonné úpravy, kdy zákonodárce svěřil oprávnění o rozhodnutí podat návrh na zahálení disciplinárního řízení revizní komisi okresního sdružení. Při akceptaci právního názoru žalované by tato pravomoc byla podřízena čestné radě ČLK, kdy tato může rozhodnutí revizní komise zvrátit a zavázat svým právním názorem. Tak je zcela potlačena autonomie disciplinárního žalobce (revizní komory), který je vydán libovůli čestné rady komory. Žalobce odkázal na rozsudek NSS čj. 3 Ads 74/2010 – 173, podle kterého pravidlem komory nelze rozšiřovat její pravomoci. Žalovaná nesloučila, ale zahájila několik řízení, kdy o právní otázce bylo již pravomocně rozhodnuto. Proti předmětnému rozhodnutí není možný žádný opravný prostředek. [4] Ve vztahu k žalobním námitkám a v souladu s § 82 a násl. zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále „s. ř. s.“) soud ze správního spisu zjistil následující. [5] Dne 25. 6. 2013 došla Vědecké radě ČLK stížnost lékaře Centra komplexní péče Dobřichovice MUDr. J. H. na to, že někteří lékaři léčí artrózu kmenovými buňkami získaných z tukové tkáně s dotazem, zda jde o metodu lege artis, metodu povolenou a zda ji lze doporučit pacientům ap. Tento lékař přitom má zdokumentovány případy, kdy léčba zcela zklamala očekávání pacienta a přitom uhradil téměř 100.000 Kč. [5] Podle odpovědi Vědecké rady ČLK mj. metoda není povolena a nelze ji pacientům doporučit, lze ji použít pouze jako experimentální za určitých podmínek. [6] Podle rozhodnutí pověřeného člena revizní komise ČLK byla 10. 1. 2014 stížnost přijata a předána k dalšímu šetření Revizní komisi OS ČLK Ostrava. [7] Podle sdělení Ministerstva zdravotnictví ze dne 2. 5. 2014 toto neudělilo k uvedenému datu žádnému poskytovateli zdravotních služeb povolení k ověřování dotčené metody ani je neuznalo a ani mu není známo, že by byla zavedena do klinické p