5 As 42/2012 — Nejvyšší správní soud

65 A 55/2014- 38 - text pokračování - 8 - 65 A 55/2014 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Ostravě – pobočka v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Jiřího Gottwalda a soudkyň Mgr. Barbory Berkové a JUDr. Zuzany Šnejdrlové, Ph.D., ve věci žalobců: a) M. R. a b) M. R., oba bytem P., ubytovna G., D. 2942/102, zastoupených Mgr. Pavlem Kužílkem, advokátem se sídlem Blahoslavova 72/4, Přerov, proti žalovanému Krajskému ředitelství Policie Olomouckého kraje, Odbor vnitřní kontroly, se sídlem Olomouc, tř. Kosmonautů 189/10, o ochraně proti nečinnosti žalovaného spočívající v nevyřízení stížnosti, t a k t o : I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: Žalobou podanou u soudu dne 12.11.2014, doplněnou podáními ze dne 10.3.2015 a 28.4.2015 se žalobci domáhají, aby soud uložil žalovanému zcela vyřídit stížnost žalobců ze dne 18.2.2014, a to nejpozději do 30 dnů od právní moci rozsudku. Žalobci uvedli, že dne 16.11.2013 došlo na ubytovně G. v P. k incidentu, při němž bylo nezákonně užito fyzického násilí vůči žalobci a) hlídkou Městské policie Přerov. Událost byla řešena na základě telefonátu žalobce b) Policií ČR, která postupovala ve věci tak, že ve dnech 26.11.2013 a 27.11.2013 byli oba žalobci vyzváni k podání vysvětlení, a následně policie věc uzavřela tak, že zásah strážníků Městské policie Přerov označila za přiměřený a naopak jednání žalobců bylo shledáno jako naplňující skutkovou podstatu přestupku proti veřejnému pořádku. Proti postupu a způsobu vyřízení věci podali žalobci dne 18.2.2014 stížnost, která byla žalovaným zaevidována pod č.j. KRPM-26367/ČJ-2014-140066-S. O vyřízení stížnosti byli žalobci vyrozuměni dne 28.5.2014, pod č.j. č.j. KRPM-53399-9/ČJ-2014-140066-S, avšak vyřízení stížností bylo dle žalobců provedeno natolik nekvalitně, že vykazuje znaky nečinnosti, neboť žalovaný nereagoval na všechny stížnostní body a navržené důkazy a v podstatě toliko konstatoval, že vše proběhlo v mezích zákona a stížnosti jsou nedůvodné. Soud uvádí, že žalobci podali žalobu původně nejen proti žalovanému, ale rovněž proti Policejnímu prezidiu České republiky [původně žalovaný 2)], jehož nečinnost spatřovali rovněž v neúplném vyřízení stížností žalobců. Krajský soud však řízení o žalobě proti žalovanému 2) vyloučil usnesením ze dne 13.5.2015, č.j. 65 A 55/2015-25 k samostatnému projednání, a následně usnesením ze dne 27.5.2015, č.j. 65 A 26/2015-19 postoupil věc Městskému soudu v Praze. Dále je vhodné zmínit, že v souvislosti se zásahem strážníků Městské policie Přerov a následně policistů PČR, Obvodního oddělení Přerov vůči žalobcům na ubytovně G. dne 16.11.2013, probíhalo a probíhá u Krajského soudu v Ostravě – pobočka v Olomouci celá řada řízení. Soud zejména poukazuje na pravomocně skončené řízení vedené pod sp. zn. 65 A 19/2014, v němž se žalobci domáhali ochrany proti samotnému nezákonnému zásahu strážníků Městské policie Přerov dne 16.11.2013. Žaloba v uvedené věci však byla shledána opožděnou, s čímž se ztotožnil i Nejvyšší správní soud v rozsudku ze dne 11.3.2015, č.j. 1 As 209/2014 – 59. Dále s posuzovanou věcí významně souvisí pravomocně skončené řízení vedené pod sp. zn. 65 A 17/2014, v němž se žalobci domáhali žalobou proti rozhodnutí správního orgánu zrušení vyrozumění žalovaného ze dne 28. 5. 2014, č.j. KRPM-53399-9/ČJ-2014-140066-S a sdělení Policejního prezidia České republiky ze dne 14. 5. 2014, č.j. PPR-10419-10/ČJ-2014-990210-S a č.j. PPR-10419-16/ČJ-2014-990210-S, tj. zrušení těch vyrozumění o vyřízení stížností, která v nyní posuzované věci žalobci označují za zcela nedostatečná. Zmíněné řízení sp. zn. 65 A 17/2014 bylo ukončeno usnesením ze dne 13.5.2015, č.j. 65 A 17/2014-44, jímž soud žalobu odmítl s odůvodněním, že žalobci se nepřípustně domáhali přezkoumání úkonů správních orgánů, které nejsou rozhodnutími ve smyslu § 65 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s.ř.s.“), a proto jsou ze soudního přezkumu podle § 68 písm. e) s.ř.s. ve spojení s § 70 písm. a) s ř.s. vyloučeny. Proti uvedenému usnesení podali žalobci kasační stížnost, která je vyřizována pod sp. zn. 1 As 134/2015. Podání žaloby žalobci v posuzované věci se může s ohledem na žalobu ve věci sp. zn. 65 A 17/2014 jevit jako logický nesmysl. Žalobci totiž oběma žalobami současně na jedné straně tvrdí, že žalovaný stížnost ze dne 18.2.2014 vyřídil a domáhají se zrušení vyřízení stížnosti, na straně druhé tvrdí, že vyřízení stížnosti je natolik nekvalitní, že se žalovaný de facto nevyjádřil, a tudíž je nečinným. Vysvětlení uvedeného rozporu pravděpodobně tkví ve skutečnosti, že žaloba v posuzované věci byla podána v době, kdy byla žaloba ve věci sp. zn. 65 A 17/2014 poprvé pravomocně odmítnuta (usnesením ze dne 15. 10. 2014, č. j. 65 A 17/2014-15). Žalobce tedy hledal jinou cestu, jíž by postup policistů napadl. Následně však bylo usnesení č.j. 65 A 17/2014-15 z procesních důvodů zrušeno. Krajský soud již v řízeních ve věcech sp. zn. 65 A 9/2014 a 65 A 17/2014 zjistil z obsahu připojených spisů Krajského ředitelství Policie Olomouckého kraje č.j. KRPM-147292/PŘ-2013-140819, a dále stížnostních spisů Krajského ředitelství Policie Olomouckého kraje č. j. KRPM-26367/ČJ-2014-140066-S a č. j. KRPM-53399-9/ČJ-2014-140066-S následující skutečnosti, které opětovně shrnuje: Dne 16.11.2013 byl sepsán Krajským ředitelstvím Policie ČR, Obvodní oddělení Přerov 2 úřední záznam o tom, že dne 16.11.2013 oznámil telefonicky na PČR žalobce a), že byl na ubytovně na ulici Dluhonská fyzicky napaden hlídkou Městské policie Přerov. Dále je zde uvedeno, že autohlídka OO PČR Přerov 1 učinila na základě přijatého oznámení výjezd, při němž byl na místě kontaktován pan Š. L., který popsal, že majitelka ubytovny paní G. objevila na jednom z pokojů ubytovny B. S., načež přivolal Městskou policii Přerov, aby uvedenou ženu z ubytovny vyvedli, když na ubytovně není hlášena a nemá tam co dělat. Přivolaná hlídka Městské policie Přerov měla na místo dojet a paní S. z pokoje vyvést, avšak poté, co se jí ostatní přítomní zastali, mělo dojít k napadení žalobce a) uvedenou hlídkou Městské policie Přerov, která si nadto přivolala na místo ještě jednu hlídku. Poté, co hlídky odjely, přivolal si žalobce a) RZS a zavolal PČR. Následně se úředním záznamem z téhož dne k události vyjádřila Městská policie Přerov, která uvedla, že vůči žalobci a) bylo zasaženo toliko slzotvorným prostředkem, a to z důvodu vyhrocení situace při odvádění paní S. z ubytovny, kdy hrozilo napadení zakročujících strážníků „davem“, vedeným žalobcem a). Dále je v uvedeném záznamu uvedeno, že nabízené lékařské ošetření žalobce a) odmítl. Dále ve věci vedené pod č.j. KRPM-147292/PŘ-2013-140819 podali k věci vysvětlení: dne 26.11.2013 žalobce a), dne 3.12.2013 V. G., dne 16.12.2013 žalobce b), dne 15.1.2014 M. P., dne 20.1.2014 D. K., M. P., R. F. a R. K., dne 27.1.2014 opětovně V. G.. Dále bylo ve věci podáno dne 20.11.2013 vyhodnocení použití donucovacích prostředků Městskou policií Přerov. Dne 4.2.2014 byl sepsán Krajským ředitelstvím Policie ČR, Obvodní oddělení Přerov 2 úřední záznam popisující a vyhodnocující všechny zjištěné skutečnosti v případu se závěrem, že jelikož nebyl zjištěn žádný očitý svědek údajného napadení žalobců, přičemž zakročující strážníci napadení žalobce a) popírají, a dále jelikož použití donucovacích prostředků strážníkem bylo vyhodnoceno jako přiměřené a oprávněné, není zde dostatečně odůvodněn závěr, že by se v daném případě jednalo o naplnění skutkové podstaty trestného činu či přestupku, tudíž bude věc uložena na oddělení. O tomto závěru byl žalobce a) vyrozuměn. Naopak Obvodní oddělení PČR Přerov II. dospělo k závěru, že jednání žalobců a) i b), a dále Milana Pinčeka naplňuje skutkovou podstatu přestupku proti veřejnému pořádku ve smyslu § 47 odst. 1 písm. a) zákona č. 200/1990 Sb., tudíž byl Magistrátu města Přerova přestupek oznámen. Současně byla Věra Gerhátová upozorněna na nutnost přijetí opatření k prevenci vzniku dalších podobných incidentů na dané ubytovně. Magistrát města Přerova však postupem dle § 59 zákona č. 200/1990 Sb. vrátil dne 10.2.2014 věc Krajskému ředitelství Policie ČR, Obvodní oddělení Přerov 2 k došetření. Dne 18.2.2014 podali žalobci k Obvodnímu oddělení PČR Přerov 2 stížnost na postup a způsob vyřízení shora popsané věci, vedené pod č.j. KRPM-147292/PŘ-2013-140819. Žalobci uvedli, že vysvětlení podávané žalobcem a) nebylo účelově zapsáno v celém znění, dále, že věc měla být řešena Generální inspekcí bezpečnostních sborů, dále, že nebyly vzaty v úvahu svědecké výpovědi dalších možných svědků, zejména B. S., tudíž věc nebyla řádně prošetřena. Dále namítali, že Policie ČR zjevně stranila Městské policii Přerov, k napadení žalobců došlo bezdůvodně, bez předchozí výzvy. O tom, že tvrzení Městské Policie Přerov je účelové, svědčí skutečnost, že nikdo z žalobců nebyl postižen za přestupek, ani odvezen do protia