6 Ads 46/2013 — Nejvyšší správní soud

65 Ad 7/2014- 42 - text pokračování - 8 - 65 Ad 7/2014 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Ostravě – pobočka v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Jiřího Gottwalda a soudkyň Mgr. Barbory Berkové a JUDr. Zuzany Šnejdrlové, Ph.D., ve věci žalobce V. D. L., bytem S. 876/1, J., zastoupeného Mgr. Františkem Drlíkem, advokátem se sídlem v Šumperku, nám. Míru 9, proti žalovanému Státnímu úřadu inspekce práce se sídlem Opava, Kolářská 451/13, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 23.4.2014, č.j. 826/1.30/14/14.3, ve věci správního deliktu, t a k t o : I. Rozhodnutí Státního úřadu inspekce práce ze dne 23.4.2014, č.j. 826/1.30/14/14.3 se zrušuje a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku 12.228 Kč do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám Mgr. Františka Drlíka, advokáta se sídlem v Šumperku, nám. Míru 9. O d ů v o d n ě n í : Žalobce se žalobou podanou k soudu v zákonné lhůtě domáhá přezkoumání ve výroku označeného rozhodnutí žalovaného, jímž bylo zamítnuto odvolání žalobce a potvrzeno rozhodnutí Oblastního inspektorátu práce pro Moravskoslezský kraj a Olomoucký kraj (dále jen „OIP“) ze dne 24.1.2014, č. j. 20131/10.72/12/14.3. Uvedeným rozhodnutím byl žalobce uznán vinným ze spáchání správního deliktu podle § 140 odst. 1 písm. c) zákona o zaměstnanosti, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ZoZ“), jehož se měl dopustit tím, že umožnil fyzické osobě, paní R. Š., nejméně dne 2.10.2012 v jeho provozovně Prodejna TEXTIL – OBUV, na adrese Osvobození 359, Staré Město, výkon závislé práce spočívající v obsluze zákazníků a vybalování zboží, mimo pracovněprávní vztah, tedy umožnil fyzické osobě výkon nelegální práce ve smyslu § 5 písm. e) bod 1 ZoZ, za což byla žalobci uložena pokuta dle § 140 odst. 4 písm. f) ZoZ ve výši 250.000 Kč. Žalobce v žalobě a v návrhu an přiznání odkladného účinku namítal, že: 1) skutkový závěr správních orgánů byl založen na otázkách kontrolních pracovníků OIP, kteří nad rámec formulářových otázek nezjišťovali další skutečnosti, tj. nepřihlédli k okolnostem konkrétního případu. Odůvodnění prakticky všech rozhodnutí OIP postihujících nelegální zaměstnávání jsou koncipována shodně a obsahují shodné úvahy; 2) nerozumí tomu, proč žalovaný zdůrazňuje, že žalobce nepodal námitky proti kontrolnímu protokolu, neboť obsah protokolace může být nepochybně v dalších fázích správního řízení podrobován výkladu; 3) ke správnému a úplnému zjištění skutkového stavu nestačí kontrolní zjištění učiněné v den provedení kontroly, potažmo provedení dokazování mimo ústní jednání, je-li toto dokazování nezpůsobilé zjistit skutkový stav věci; 4) žalobce ani R. Š. nebyli v řízení vyslechnuti, toliko byl formálně konstatován obsah protokolu o výsledku kontroly; 5) z obsahu dělení žalobce i R. Š. vyplývá, že byli spolu dohodnuti na podstatných náležitostech pracovněprávního vztahu, který mezi nimi vznikl, a to na dni vzniku, místě konání prací, druhu práce, čase, v němž bude vykonávána a byli dohodnuti i na způsobu a intervalech odměňování, toliko nebyla dodržena písemná forma. Žalobce v rámci kontroly uvedl, že se domníval, že u důchodkyně nemusí mít uzavřenu písemnou pracovní smlouvu a paní Š. rovněž smlouva nechyběla. Neznalost zákona sice neomlouvá, avšak žalovaný uvedeným shodným sdělením nepřikládá žádný význam a dokazování bylo pro něj zjevně jen formální překážkou pro uložení sankce za umožnění výkonu nelegální práce. Žalovaný tudíž na základě nesprávně zjištěného skutkového stavu zaujal i nesprávný právní závěr; 6) uložená pokuta je pro žalobce likvidační, neboť žalobce je nemajetný, má 3 děti (nar. 1993, 2003 a 2009), manželka je na mateřské dovolené a na děti pobírá pouze přídavky. Na nájemném zaplatí měsíčně 6.500 Kč. Jediným zdrojem obživy celé rodiny žalobce jsou příjmy z jeho podnikání. Žalovaný navrhl zamítnutí žaloby. K žalobním bodům žalobce uvedl: Ad 1) všechny případy umožnění výkonu nelegální práce vykazují některé shodné znaky, proto správní orgán používá shodné metody při kontrolách, formulářové otázky a uvedená rozhodnutí i shodně odůvodňuje. Rozhodnutí však není založeno jen na formulářích, nýbrž zejména na protokolu o výsledku kontroly; Ad 2) žalobce nepodal proti protokolu o výsledku kontroly námitky, tudíž skutečnosti zaznamenané v protokolu mohly sloužit jako podklad pro zahájení správního řízení o správním deliktu. Obsah protokolu byl však i nadále přezkoumáván, neboť ve věci proběhlo řádné dokazování listinami; Ad 3) žalobce ve všech podáních v rámci správního řízení nenapadal skutková zjištění OIP, nýbrž pouze uváděl skutečnosti mající vliv na posouzení jeho majetkových poměrů a skutečnosti týkající se způsobu spolupráce s R. Š.; Ad 4) žalovaný zcela dostál vyšetřovací zásadě, kterou však nelze vykládat tak, že by bylo vždy nezbytné provádět výslechy svědků. Správní orgán má dle § 52 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s.ř.“) povinnost provést důkazy potřebné ke zjištění stavu věci. V posuzované věci bylo provedeno dokazování mimo ústní jednání v souladu s § 51 odst. 2 s.ř., neboť OIP i žalovaný považovali provedení výslechu svědka za nadbytečné a ostatně ani žalobce provedení výslechu nenavrhoval; Ad 5) s ohledem na absenci konkrétního ujednání o jaký druh pracovněprávního vztahu se mělo jednat, nelze než dospět k závěru, že ujednání žalobce a R. Š. jsou pouze ujednáními o podmínkách, za kterých bude nelegální práce vykonávána, a nelze toto ujednání podřazovat pod ústně uzavřený pracovněprávní vztah, jak žalobce naznačuje. I v případě nelegální práce musí logicky určité ujednání o místě výkonu, čase výkonu a druhu práce proběhnout, pouhé toto ujednání však nezakládá legální pracovněprávní vztah. Tento je založen pouze písemně uzavřenou pracovní smlouvou, dohodou o pracovní činnosti, nebo dohodou o provedení práce. Jelikož nebylo možné vymezit, o jaký druh pracovněprávního vztahu mezi žalobcem a R. Š. se mělo jednat, nebylo možné změnit právní kvalifikaci na správní delikt podle § 25 odst. 1 písm. b) zákona č. 251/2005 Sb., o inspekci práce, ve znění účinném do 30.4.2014; Ad 6) pokuta byla uložena v minimální zákonné výši 250.000 Kč, přičemž výši spodní hranice zákonné sazby nepřísluší žalovanému hodnotit a nemá ani možnost diferencovat uvedenou výši dle jednotlivých regionů a sociální situace v nich. Krajský soud přezkoumal v mezích žalobních bodů [§ 75 odst. 2 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s.ř.s.“)] napadené rozhodnutí, přičemž vycházel ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu (§ 75 odst. 1 s.ř.s.). Úvodní výtku žalobce, že správní orgán I. stupně při provádění kontroly dle § 5 odst. 1 písm. a) zákona č. 251/2005 Sb., o inspekci práce, postupoval dle připraveného formuláře, soud považuje za neopodstatněnou. Lze plně souhlasit s žalovaným, že vykazují-li případy určitého druhu shodné skutkové okolnosti, je zcela na místě, pokud v rámci urychlení a racionalizace postupů využívají kontrolní orgány formulářových tiskopisů, které jsou vytvořeny zpravidla ústředními orgány pro daný věcný úsek státní správy v rámci jejich metodické činnosti. Zjistí-li orgán provádějící kontrolu všechny rozhodné skutečnosti pomocí předem připravených otázek, nelze mu vytýkat nedostatek kreativity, či snad spatřovat v postupu dle připraveného tiskopisu nezákonnost. Odůvodňují-li správní orgány dle zkušenosti žalobce (jeho zástupce) rozhodnutí ve věcech týkajících se nelegální práce obdobně, postupují zcela v souladu s § 2 odst. 4 s.ř., tj. tak, aby při rozhodování skutkově shodných nebo podobných případů nevznikaly neodůvodněné rozdíly. Současně však platí, že správní orgány při své činnosti nemohou postupovat šablonovitě a z toliko podobných skutkových okolností vyvozovat shodné závěry, aniž by přijaté řešení odpovídalo okolnostem daného případu (rovněž viz § 2 odst. 4 s.ř.). Při zjišťování skutkového stavu postupují správní orgány v souladu se zásadou materiální pravdy, vyjádřené v § 3 s.ř. tak, že správní orgán postupuje tak, aby byl zjištěn stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti, a to v rozsahu, který je nezbytný pro soulad jeho úkonu s požadavky uvedenými v § 2. Správní orgán tedy není povinen zjišťovat spolehlivě úplný stav věci (všechny skutečnosti, které by mohly s tímto případem souviset), ale postačí, pokud zjistí tolik informací, kolik jich potřebuje pro učinění daného procesního úkonu. Z obsahu spisu a napadeného rozhodnutí vyplývá, že správní orgány obou stupňů vycházely toliko z podkladů opatřených v rámci kontroly. Dokazováním v řízení navazujícím na státní kontrolu se již soudy rozhodující ve správním soudnictví opakovaně zabývaly. Dle judikatury Nejvyššího správního soudu (dále jen „NSS“) je protokol o kontrole v řízení o správním deliktu obecně důkazem přípustným, avšak při splnění dalších podmínek, a to zejména vypořádán