— Nejvyšší správní soud

72 Ad 8/2014- 33 - text pokračování - 16 - 72 Ad 8/2014 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Ostravě - pobočka v Olomouci rozhodl samosoudkyní JUDr. Martinou Radkovou v právní věci žalobce J. V., bytem M., n.. S. 929/24, zast. Ing. Martinou Jeřábkovou, daňovou poradkyní, bytem Mohelnice, Květná 1, proti žalované Česká správa sociálního zabezpečení, se sídlem v Praze, Křížová 25, o přezkoumání rozhodnutí žalované ze dne 16. 12. 2013, č. j. 48000/009493/13/010/P2, ve věci zániku pojistného poměru zaměstnance, t a k t o : I. Rozhodnutí žalované ze dne 16. 12. 2013, č. j. 48000/009493/13/010/P2, se ruší a věc se vrací žalované k dalšímu řízení. II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci k rukám jeho zástupkyně náhradu nákladů řízení ve výši 3.146 Kč, a to do třiceti dnů od právní moci tohoto rozsudku. O d ů v o d n ě n í : [1] Včas podanou žalobou se žalobce domáhal přezkoumání rozhodnutí žalované citovaného v záhlaví. Tímto rozhodnutím žalovaná dne 16. 12. 2013 rozhodla takto: Okresní správa sociálního zabezpečení Šumperk příslušná k rozhodování podle § 84 odst. 2 písm. a) bodu 1 zákona č. 187/2006 Sb., o nemocenském pojištění, v platném znění, v návaznosti na § 5 písm. a) bod 1 a § 10 odst. 1 písm. a) zákona č. 187/2006 Sb. rozhodla ve věci sporu o zánik pojistného poměru zaměstnance pana J. V., narozeného dne X, bytem n. S. 929/24, M., u zaměstnavatele fyzické osoby K. V., n. S. 929/24, M. (X) tak, že jmenovanému pojistný poměr u zaměstnavatele V. K., n. S. 929/24, M., IČ X, zanikl dne 25. 11. 2011. [2] V žalobě žalobce namítal, že nebyly splněny zákonné předpoklady pro vydání napadeného rozhodnutí, rozhodnutí je věcně nesprávné, nemá oporu v právním řádu ČR a je zneužitím vrchnostenské moci dané správnímu orgánu. Primárním předpokladem vydání rozhodnutí správního orgánu je jak řádné zahájení řízení, tak i umožnění účastníku řízení realizovat své právo vyjádřit své stanovisko, a to minimálně k podkladům rozhodnutí podle § 36 s. ř. Ani jedno z toho nebylo splněno. Žalobce udělil 14. 12. 2012 Ing. Martině Jeřábkové plnou moc k zastupování před OSSZ Šumperk ve všech věcech a v plném rozsahu. Tato plná moc byla odeslána OSSZ Šumperk doporučeně 17. 12. 2012 spolu s omluvou z jednání, na které byl žalobce předvolán dne 19. 12. 2012. Tato zásilka byla dodána dne 18. 12. 2012. Plná moc byla pravděpodobně bez dalšího založena do spisu OSČP/PP – 2/13. Vzhledem k tomu, že OSSZ Šumperk akceptovala uvedenou omluvu a následně jednala se zástupkyní žalobce ve věci důchodového pojištění OSVČ a umožnila jí nahlížet do spisu, je naprosto zřejmé, že plnou moc přijala za platnou. Obrat nastal až poté, když OSSZ Šumperk neoznámila zástupkyni žalobce ani zahájení řízení, neumožnila jí vyjádřit za zmocnitele stanovisko k podkladům rozhodnutí a nedoručovala jí ani samotné rozhodnutí. Teprve až po odvolání žalobce proti prvoinstančnímu rozhodnutí označil správní orgán dotčenou plnou moc žalobce za neplatnou a vytvořil si konstrukci, která to má potvrzovat, přičemž ale k tomu nemá v samotné plné moci oporu. Aby se vůbec mohlo jednat o plnou moc podle § 33 odst. 2 písm. c) správního řádu, aby bylo nutno úředně ověřovat podpis či udělovat ji do protokolu, musel by v ní být předmět určitě vymezen. Žádný určitě vymezený předmět však v dotčené plné moci není obsažen. Vzhledem k tomu, že předmětem řízení před OSSZ Šumperk mohou být nejen záležitosti OSVČ, ale také zaměstnavatele, zaměstnance, žadatele o dávku atd., bylo by naprosto nezbytně nutné, aby se mohlo jednat o plnou moc podle § 33 odst. 2 písm. c) správního řádu, aby v ní byl obsažen určitý konkrétní předmět. Při absenci určitě vymezeného předmětu se nemůže o plnou moc podle § 33 odst. 2 písm. c) správního řádu jednat. Z žádného vyjádření žalované není zřejmé, k jakému určitému předmětu plnou moc udělenou žalobcem v obecné podobě, tedy ve všech věcech a v plném rozsahu, vztáhl, aby dovodil, že je to plná moc podle § 33 odst. 2 písm. c) správního řádu, když v plné moci žádný určitý předmět obsažen není. Vzhledem k tomu, že se plná moc vztahuje pouze na zastupování před OSSZ Šumperk, je zřejmé, že se nevztahuje na všechny úkony ve všech instancích v řízeních před orgány sociálního zabezpečení, ale pouze na všechny úkony před touto okresní správou sociálního zabezpečení, tedy pouze před touto instancí. V tomto ohledu by jí leda mohlo být možno posoudit jako plnou moc podle § 33 odst. 2 písm. a) správního řádu. Jak ale již bylo v předchozím řízení namítáno, plná moc žalobce pro zastupování před OSSZ Šumperk nebyla udělena Ing. Martině Jeřábkové jako soukromé osobě či obecnému zmocněnci, ale jako podnikatelce identifikované číslem X, přičemž tato nikdy na toto IČ nevykonávala, ani nyní nevykonává žádnou jinou činnost než daňové poradenství, což je OSSZ Šumperk známo, neboť vykonává správu jejího důchodového a dalších pojištění. Zákon o daňovém poradenství č. 523/1992 Sb. v § 3 odst. 4 výslovně stanoví, že činí-li daňový poradce právní úkony jménem klienta, má postavení zástupce podle zvláštních předpisů. Plná moc svoji formu splňovala i obecné požadavky na plnou moc, která se netýká jen určitého právního úkonu kladené § 31 odst. 4 tehdy platného občanského zákoníku. Vzhledem k speciálnímu ustanovení o postavení zástupce klienta v zákoně o daňovém poradenství měl žalobce za to, že na dotčenou plnou moc bylo třeba pohlížet jako na plnou moc podle § 33 odst. 2 písm. d) správního řádu, tedy analogicky, jako například na plnou moc udělenou advokátu. Prvoinstanční orgán v řízení opakovaně ignoroval existenci plné moci ze dne 14. 12. 2012, správnímu orgánu doručenému doporučeně dne 18. 12. 2012. Není možné, aby OSSZ Šumperk ignorovala zmocnění, které se týká všech věcí o ní projednávaných v plném rozsahu. Řízení, které předcházelo vydání rozhodnutí č. j. 48011/004816/13/110/SM, sp. zn. NP/PP – 1/13, nebylo řádně zahájeno, tedy datum 19. 2. 2013 nelze považovat za okamžik zahájení správního řízení, stejně tak jako správní orgán řádně neumožnil, aby se zástupkyně žalobce mohla vyjádřit k podkladům rozhodnutí. Samotné rozhodnutí prvoinstančního orgánu je tak podle § 77 správního řádu nicotné, když uvedené nedostatky jsou takovou vadou, pro niž dotčené rozhodnutí nelze vůbec považovat za rozhodnutí správního orgánu. Co se týká samotného rozhodování o zániku pojistného poměru žalobce jako zaměstnance, ani OSSZ Šumperk ani žalovaná nejsou nadáni pravomocí rozhodovat o skončení pracovního poměru. Pracovní poměr mohl zaniknout jen zákonnými způsoby a ze zákonných důvodů. Zákoník práce nezná jako způsob zániku pracovního poměru, který jediný může být důvodem zániku pojistného poměru, to, že vykonávaná práce přestane být závislou prací, protože dodatečně zmizí vztah nadřízenosti a podřízenosti. V souladu s § 48 odst. 4 a § 342 zákoníku práce zanikne pracovní poměr smrtí fyzické osoby, která je zaměstnavatelem, jen tehdy pokud není pokračováno v živnosti, ale i v tomto případě zánik nenastává ke dni úmrtí, jak se rozhodla bez jakékoliv opory v platných právních předpisech OSSZ Šumperk, ale marným uplynutím lhůty tří měsíců ode dne smrti zaměstnavatele. Pracovněprávní vztah tedy nikdy nezaniká ke dni úmrtí. Žádné ustanovení žádného obecně závazného právního předpisu takovýto zánik pracovního poměru neupravuje. Pracovní poměr také jen těžko může zaniknout zpětně, ledaže by se na něj hledělo, jako by nikdy nevznikl, což není tento případ. Pokračování v živnosti bylo živnostenskému úřadu oznámeno 16. 1. 2012, tedy před tímto datem těžko mohlo dojít ke změně statusu žalobce. Argumentace, s níž OSSZ Šumperk přistoupila k obhajobě svého rozhodnutí, je planá, protože například i společník s. r. o. může být současně i zaměstnancem této, a to i přesto, že i zde absentuje vztah podřízenosti a nadřízenosti. V případě pokračování v činnosti potenciálním dědicem tento do pravomocného rozhodnutí o dědictví nejedná fakticky jen sám za sebe, ke svému prospěchu či škodě, ale k prospěchu či škodě všech potenciálních dědiců. K. V. byl OSSZ Šumperk evidován jako zaměstnavatel až do rozhodnutí o dědictví. Jeho zaměstnanci byli zaevidování jako zaměstnanci J. V. až následně po rozhodnutí o dědictví, tedy nikoliv dnem úmrtí. To je okamžik, kdy J. V. skutečně splynul jako zaměstnanec se zaměstnavatelem, tedy zanikl jeho pojistný poměr u zaměstnavatele s IČ K. V. a nemohl vzniknout u zaměstnavatele J. V.. Není možné, aby se s různými zaměstnanci zacházelo různě. Pokud by měl pojistný poměr zaniknout zaměstnanci J. V., musel by zaniknout ke stejnému datu i všem ostatním zaměstnancům K. V.. Jiný přístup by byl diskriminační. Žalovaná odůvodnění svého rozhodnutí staví na stanovisku Oblastního inspektorátu práce pro Moravskoslezský a Olomoucký kraj ze dne 9. 7. 2013, které vzniklo až po vydání rozhodnutí č. j. 48011/004816/13/110/SM a nebylo tak podkladem pro prvoinstanční rozhodování. Že jej žalovaná považuje za důležité, dokládá, že citace z něj jsou obsahem téměř dvou stran odůvodnění. Žalobci nebyla dána možnost