7 Afs 131/2015 — Nejvyšší správní soud

22 Af 43/2015- 71 - text  11 22 Af 43/2015 22 Af 43/2015 – 71 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Ostravě rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Jiřího Gottwalda a soudců JUDr. Zory Šmolkové a JUDr. Petra Hluštíka, Ph.D., ve věci žalobce: MERSY Ostrava s. r. o., „v likvidaci“ sídlem Cihelní 3286, Moravská Ostrava, 702 00 Ostrava zastoupený Mgr. Petrem Burečkem, advokátem sídlem Jurečkova 643/20, Moravská Ostrava, 702 00 Ostrava 2 proti žalovanému: Celní úřad pro Moravskoslezský kraj sídlem náměstí Svatopluka Čecha 547/8, Přívoz, 702 00 Ostrava 2 za účasti: ORSEA spol. s r. o. sídlem Nábřeží 599, Prštné, 760 01 Zlín 1 o přezkoumání rozhodnutí žalovaného ze dne 17. 4. 2015, č. j. 29846-5/2015-570000-42 a exekučního příkazu žalovaného přikázáním jiné peněžité pohledávky ze dne 18. 3. 2015, č. j. 29846/2015-570000-42, takto: I. Žaloba o zrušení rozhodnutí žalovaného ze dne 17. 4. 2015, č. j. 29846-5/2015-570000-42 se zamítá. II. Žaloba o zrušení exekučního příkazu žalovaného přikázáním jiné peněžité pohledávky ze dne 18. 3. 2015, č. j. 29846/2015-570000-42, se odmítá. III. Žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení. IV. Osobě zúčastněné na řízení se náhrada nákladů řízení nepřiznává. Odůvodnění: 1. Žalobce se svou žalobou doručenou Krajskému soudu v Ostravě dne 22. 6. 2015 domáhal a. zrušení rozhodnutí žalovaného ze dne 17. 4. 2015 č. j. 29846-5/2015-570000-42, kterým žalovaný zamítl námitku žalobce podanou dne 23. 3. 2015 proti exekučnímu příkazu přikázání jiné pohledávky č. j. 29846/2015-570000-42 ze dne 18. 3. 2015; b. dále navrhl zrušení exekučního příkazu přikázáním jiné pohledávky vydaného žalovaným dne 18. 3. 2015 pod č. j. 29846/2015-570000-42; požadoval rovněž přiznání náhrady nákladů řízení. Svou žalobu odůvodnil tím, že žalovaný dne 18. 3. 2015 vydal shora citovaný exekuční příkaz, kterým byla nařízena daňová exekuce přikázáním jiné peněžité pohledávky k zaplacení nedoplatku, vyměřeného vykonatelným rozhodnutím žalovaného č. j. 296554/2015-570000-31 ze dne 18. 3. 2015 a č. j. 29650/2015-570000-31 ze dne 18. 3. 2015 v celkové výši 3.808.455 Kč, zvýšené o exekuční náklady, a to přikázáním pohledávky žalobce za žalovaným jako poddlužníkem ve výši 3.000.000 Kč, představující uvolněnou částku ze systému GLZ (systém evidence celního dluhu) ze zajištění daně zrušeného daňového skladu CZ110611S001 na základě rozhodnutí o odejmutí povolení k provozování daňového skladu č. j. 111675-2/2014-57000-11. 2. Proti tomuto exekučnímu příkazu podal žalobce dne 23. 3. 2015 námitku, kterou žalovaný napadeným rozhodnutím zamítl. Žalobce však napadené rozhodnutí považuje za nepřezkoumatelné, vnitřně rozporné a nedostatečně a nepřesvědčivě odůvodněné, a to z důvodu, že se žalovaný nevypořádal se skutkovým stavem, kdy na jedné straně stojí žalovaný jako oprávněný v exekuci a na straně druhé opět žalovaný jako správce daně a exekuční orgán; napadeným exekučním příkazem přitom žalovaný přikazuje vyplatit pohledávku sám sobě. Takový způsob provedení exekuce je nepřípustný a zmatečný. Byl –li žalovaný současně věřitelem a dlužníkem, měl zvolit jiný způsob úhrady - zániku takové pohledávky a dluhu podle daňového řádu. Žalovaný si nadto protiřečí, když uvádí, že nařízení exekuce přikázáním jiné pohledávky, kterou má daňový subjekt za Českou republikou, je přípustné tehdy, pokud povinnost splnit takovou pohledávku má jiná organizační složka, což v posuzovaném případě není splněno. 3. Dále žalobce namítl, že pohledávku dne 26. 1. 2015 (před nařízením exekuce) postoupil na společnost ORSEA spol. s r. o. (zúčastněná osoba) a postoupení bylo žalovanému rovněž oznámeno, což žalovaný nerespektoval. Vzhledem k tomu, že v okamžiku vydání exekučního příkazu žalobce nebyl věřitelem postižené pohledávky, nebyly splněny podmínky pro vydání exekučního příkazu, takže nesprávný je nejen závěr žalovaného, ale i postup žalovaného, a to jak v předmětném exekučním příkaze, tak v napadeném rozhodnutí. Nesouhlasil – li žalovaný s postoupením pohledávky, měl se bránit odpůrčí žalobou u soudu, který jediný může určit právní neúčinnost jednání. Nesprávný je rovněž závěr žalovaného o nemožnosti postoupit pohledávku, neboť jejím postoupením nedojde ke změně jejího obsahu ve smyslu § 1881 odst. 2 zák. č. 89/2014 S., občanského zákoníku, jehož se žalovaný v napadeném rozhodnutí dovolává. 4. Dále žalobce namítl, že žalovaný vůči němu postupuje šikanózně, o čemž svědčí, že žalovaný nerespektoval lhůtu podle ustanovení § 20 odst. 22 písm. c) zákona č. 353/2003 Sb., ve znění účinném ke dni uvolnění zajištění (dále jen „zákon o spotřebních daních“), pro vrácení zůstatku zajištění, která činí 30 dnů od použití zajištění na úhradu pohledávek týkajících se daní a příslušenství, a která uplynula dne 29. 12. 2014; zajištění však bylo „uvolněno“ až 11. 2. 2015, což konečně vedlo k vydání napadeného exekučního příkazu. K vymožení svých nevykázaných pohledávek žalovaný přitom vydal zajišťovací příkazy, následně zrušené Generálním ředitelstvím cel, další zajišťovací příkazy a exekuční příkaz, to vše činil až poté, co si žalobce vyžádal dne 21. 1. 2015 sdělení o stavu osobního účtu. Nabytí právní moci napadeného exekučního příkazu žalovaný žalobci neoznámil. 5. Žalovaný s žalobou nesouhlasil a navrhl její zamítnutí. Uvedl, že napadenou exekucí je postihována pohledávka žalobce za poddlužníkem Českou republikou. Vzhledem k tomu, že povinnost splnit tuto pohledávku má jiná organizační složka České republiky – žalovaný jako správce daně - nebrání nařízení exekuce, že se nejedná o třetí osobu. Žalobce se zbavuje svého majetku a vybrání daně tak činí značně obtížné nebo daň již bude zcela nedobytná. Žalobce tedy svým právním jednáním zkracuje uspokojení vykonatelné pohledávky žalovaného ve smyslu ustanovení § 589 občanského zákoníku. Postoupení pohledávky je rovněž v rozporu s ustanovením § 881 odst. 2 občanského zákoníku, neboť nelze postoupit pohledávku, která zaniká smrtí nebo jejíž obsah by se změnou věřitele k tíži dlužníka změnil, což je daný případ. Žalovaný proto k postoupení nepřihlédl. Co se týče vytýkaného nesprávného postupu spočívající v nerespektování třicetidenní lhůty pro vrácení zůstatku zajištění, nejedná se o nesprávný postup při vydání exekučního příkazu, a proto žalobní námitka není důvodná. Žalovaný nesouhlasil ani s námitkou nesprávného postupu, spočívajícího v nevyrozumění žalobce o nabytí právní moci exekučního příkazu. Žalovaný žalobce skutečně nevyrozuměl v souladu s ustanovení § 314 zák. č. 99/1963 Sb. občanského soudního řádu, a vyrozumění o nabytí právní moci bylo doručováno pouze poddlužníkovi. 6. Krajský soud ve věci rozhodl dne 29. června 2017 rozsudkem č. j. 22 Af 43/2015–26, ve znění opravného usnesení z 27. července 2017, č. j. 22 Af 43/2015-41 tak, že zrušil napadené rozhodnutí o námitce č. j. 29846-5/2015-570000-42 a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení, odmítl žalobu proti exekučnímu příkazu č. j. 29846/2015-57000-42 a rozhodl o náhradě nákladů řízení. Proti výroku I. tohoto rozsudku podal žalovaný kasační stížnost, na základě které Nejvyšší správní soudu napadený rozsudek zrušil pro nepřezkoumatelnost úvahy krajského soudu o povinnosti žalovaného postupovat podle § 154 daňového řádu. 7. Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí v souladu s ustanovením § 75 odst. 2 zákona č. 150/2002 Sb. soudního řádu správního (dále jen „s. ř. s.“) v mezích žalobních bodů a ve věci rozhodl bez jednání v souladu s ustanovením § 51 odst. 1 s. ř. s., neboť s tímto postupem oba účastníci souhlasili. 8. Ze správního spisu a shodných tvrzení účastníků řízení soud zjistil následující: - dne 24. 11. 2014 rozhodl žalovaný pod č. j. 111675-2/2014-570000-11 o odejmutí povolení žalobce k provozování daňového skladu ev. č. CZ1106111S001. K zajištění daně složil žalobce částku 3 000 000 Kč. Tuto pohledávku žalobce postoupil dne 26. 1. 2015 společnosti ORSEA, spol. s r.o., která dne 13. 3. 2015 požádala žalovaného o vrácení přeplatku na svůj účet, na žádost žalovaný nereagoval; - dne 5. 2. 2015 rozhodl žalovaný vůči žalobci zajišťovacím příkazem č. j. 13828/2015-570000-31 tak, že mu uložil ihned zajistit úhradu dosud nestanovené daně z lihu za zdaňovací období duben 2014 ve výši 640 395 Kč. Dne 5. 2. 2015 rozhodl žalovaný vůči žalobci zajišťovacím příkazem č. j. 13831/2015-570000-31 tak, že mu uložil ihned zajistit úhradu dosud nestanovené daně z lihu za zdaňovací období červen 2014 ve výši 3 168 060 Kč. Oba zajišťovací příkazy byly dne 11. 3. 2015 k odvolání žalobce Generálním ředitelstvím cel zrušeny pod č. j. 9704-2/2015-900000-302 a č. j. 9706-2/2015-900000-302, neboť žalovaný neuvedl konkrétní důvody, které jej vedly k obavám, proč podle jeho názoru nebude u žalobce možné vybrat daň v budoucnu nebo proč její vybrání bude spojeno se značnými obtížemi; - dne 9. 2. 2015 vydal žalovaný žalobci „potvrzení o stavu osobního a daňového účtu“ pod č. j. 7803-5/2013-570000-41, uvádějící, že „na účtu s předčíslím