7 As 9/2009 — Nejvyšší správní soud

65 A 13/2017- 38 - text  9 65 A 13/2017 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Ostravě - pobočka v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Zuzany Šnejdrlové, Ph.D., a soudců Mgr. Barbory Berkové a Mgr. Michala Rendy ve věci žalobkyně: Z. A. s. r. o., IČO X sídlem N. N. 281, P. zastoupená advokátem JUDr. Tomášem Čejnou sídlem Dr. Skaláka 10, Přerov proti žalovanému: Krajský úřad Olomouckého kraje sídlem Jeremenkova 40a, Olomouc o přezkoumání rozhodnutí žalovaného ze dne 15. 12. 2016, č. j. KUOK 119949/2016, ve věci správního deliktu, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: A) Vymezení věci 1. Žalobkyně se žalobou podanou v zákonné lhůtě domáhá přezkoumání rozhodnutí žalovaného ze dne 15. 12. 2016, č. j. KUOK 119949/2016, kterým bylo zamítnuto odvolání žalobkyně a potvrzeno rozhodnutí Magistrátu města Přerova (dále jen „stavební úřad“) ze dne 29. 9. 2016, č. j. MMPr/119330/2016/Vi, jímž byla žalobkyně uznána vinnou ze spáchání správních deliktů podle ustanovení § 180 odst. 1 písm. a) a podle ustanovení § 180 odst. 2 písm. e) zákona č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu, ve znění účinném do 31. 12. 2016, (dále jen „stavební zákon“), za což jí byla podle ustanovení § 180 odst. 3 písm. b) stavebního zákona uložena pokuta ve výši 100.000 Kč a dále povinnost nahradit náklady řízení ve výši 1.000 Kč. Předmětných správních deliktů se žalobkyně měla dopustit tím, že v době od 23. 8. 2015 do 5. 10. 2015 realizovala na pozemku par. č. X v k. ú. P. bez územního rozhodnutí a bez stavebního povolení následující stavby: 1) přístřešek pro kontejnerovou zeleň o půdorysných rozměrech 6,10 x 30,50 m o max. výšce + 3,50 m od úrovně upraveného terénu, 2) přístřešek pro kontejnerovou zeleň o půdorysných rozměrech 6,10 x 26,70 m o max. výšce + 3,50 m od úrovně upraveného terénu, 3) prodejní stánek o půdorysných rozměrech 3,04 x 7,62 m o max. výšce + 2,70 m od úrovně upraveného terénu včetně zpevněných ploch, které navazují na uvedené stavby s tím, že objekt prodejního stánku je napojen na vodovod, kanalizaci a elektroinstalaci NN a v přístřešku pro kontejnerovou zeleň je proveden rozvod vody pro závlahu (dále též jako „nepovolené stavby“). B) Obsah žaloby 2. Žalobkyně se domnívá, že se jedná o rozhodnutí nepřezkoumatelné, které vede k diskrepanci mezi rozhodnutím odpůrce a jednotlivými ustanoveními zákona. Žalobkyně namítá, že: a) přístřešky pro kontejnerovou zeleň lze podřadit pod ustanovení § 103 odst. 1 písm. e) stavebního zákona, tedy stavby pro zemědělství, ve smyslu ustanovení § 3 písm. f) vyhlášky č. 268/2009 Sb., neboť stavbou pro zemědělství se rozumí mimo jiné stavba pro posklizňovou úpravu a skladování produktů rostlinné výroby, a uvedené přístřešky slouží pro skladování rostlin, resp. sazenic, což odpovídá uvedenému zařazení. Přístřešky se nacházejí uvnitř povoleného areálu stavby Z. c. P., který slouží mj. právě ke skladování rostlin určených k prodeji, a k jejich realizaci tak stačilo vydání územního rozhodnutí, příp. územního souhlasu nebo veřejnoprávní smlouvy. Došlo tak stavebním úřadem a žalovaným k chybné kvalifikaci správního deliktu, žalobkyni měla být uložena pokuta podle ustanovení § 180 odst. 3 písm. c) stavebního zákona do 500.000 Kč; b) pergola žádným způsobem nezhoršuje přehlednost silničního provozu v rámci rozhledového trojúhelníku, viditelnost a přehlednost silničního provozu na předmětné křižovatce je zřetelná a jasná, a není tak v rozporu s podmínkou č. 4 rozhodnutí ze dne 9. 6. 2014, č. j. KUOK 55484/2014, kterým bylo žalobkyni povoleno žalovaným, odborem dopravy a silničního hospodářství, provádění z. c. P. v silničním ochranném pásmu. Tato okolnost tak nemůže být při uložení pokuty přitěžující okolností. Nadto žalobkyně uvádí, že stavba „zahradní centrum P.“ byla umístěna v zastavitelné ploše, stala se tak součástí zastavěného území a otázka existence silničního ochranného pásma na předmětných pozemcích je diskutabilní. Rozhodnutí žalovaného je v tomto směru nepřezkoumatelné, jelikož není řádně odůvodněno, z čeho konkrétně žalovaný v závěru vycházel. Odkázal sice na rozhodnutí stavebního úřadu, nicméně argumentuje rozhledovým trojúhelníkem, aniž by vysvětlil, v čem shledává rušení rozhledu v rámci silničního provozu (např. znaleckým posudek). Jen tvrzení, že pergola zasahuje do přehlednosti v silničním provozu, neobstojí; c) postup stavebního úřadu při projednání správního deliktu byl v rozporu se zákonnými ustanoveními. Žalobkyni bylo doručeno předvolání k ústnímu jednání na den 24. 6. 2016. Dne 14. 6. 2016 žalobkyně sdělila řádnou a důvodnou omluvu a požádala o změnu termínu. Důvodem omluvy byla dlouhodobě plánovaná zahraniční dovolená. Dne 17. 6. 2016 stavební úřad sdělil žalobkyni, že pro změnu termínu je třeba závažného důvodu, pro který se žalobkyně nemůže dostavit k jednání. Stavební úřad dále upozornil žalobkyni podle ustanovení § 59 správního řádu, aby doložila kopii dokladu, z něhož vyplývá, že má v době konání naplánovanou dovolenou v zahraničí. K tomu žalobkyně uvádí, že se jedná o překročení pravomoci správního orgánu, když tento nepostupuje v souladu se zásadou uvedenou v ustanovení § 2 odst. 2 správního řádu. Stavební úřad dále konstatoval, že z výpisu z obchodního rejstříku vyplývá, že žalobkyně má dva jednatele, přičemž každý zastupuje společnost samostatně. Na základě uvedeného stavební úřad termín ústního jednání nezměnil a následně vydal oznámení – seznámení se s podklady pro vydání rozhodnutí o správním deliktu. K tomuto oznámení se žalobkyně vyjádřila přípisem ze dne 27. 6. 2016, v němž uvedla, že jednání stavebního úřadu hraničí se šikanou, když uvedl, že ze strany žalobkyně se jedná o průtahy v řízení o správním deliktu. Žalobkyně toto odmítá, k prvnímu jednání se dostavila řádně a včas. Účast druhého jednatele žalobkyně P. Š. není relevantní, neboť je jednatelem společnosti s omezenými pravomocemi, a to do 200.000 Kč, není tak plnohodnotný jednatel, který by mohl podat jakákoliv vysvětlení ve vztahu ke společnosti a činit neomezená rozhodnutí. Žalobkyně má za to, že předem naplánovaná dovolená je dostatečným důvodem pro to, aby jednání bylo odloženo na jiný termín. Ze strany stavebního úřadu se jednalo o nezákonný postup vůči žalobkyni a i z tohoto důvodu žalobkyně vznesla námitku systémové podjatosti stavebního úřadu s ohledem na to, že jednatelem žalobkyně je veřejně známá osoba; d) výše uložené pokuty není přiměřená s ohledem na majetkovou platformu žalobkyně. C) Vyjádření žalovaného 3. Žalovaný navrhl žalobu jako nedůvodnou zamítnout. K námitkám žalobkyně uvedl, že: ad a) dospěl k závěru, že předmětné přístřešky nejsou stavby pro zemědělství a tento názor se nevymyká logické správní úvaze vzhledem k celé stavbě a areálu z. c. P. a obchodní činnosti žalobkyně. Pojem zemědělství není v žádném zákoně zvláště stavebním nijak konkretizován. Vyhláška č. 268/2009 Sb. v ustanovení § 3 písm. f) bod 1-6 konkretizuje, co se rozumí stavbou pro zemědělství a předmětné stavby nelze podřadit pod ustanovení staveb pro zemědělství, které nevyžadují stavební povolení ani ohlášení. Z. c. P. bylo povoleno a realizováno pro obchodní činnosti a stejně také předmětné přístřešky, které jsou konkretizovány jako přístřešky pro kontejnerovou zeleň. Už z dikce kontejnerová zeleň lze usuzovat, že o zemědělskou činnost nejde, ale jde o rozšíření prodejní a skladovací plochy daného zahradního centra, které slouží k obchodní činnosti a ne k zemědělské výrobě či skladování. Tyto skutečnosti uvedl sám jednatel žalobkyně při prvním ústním jednání při projednávání správních deliktů, když uvedl, že tyto stavby budou užívány za účelem ochrany rostlin umístěných v kontejnerech na prodejní ploše centra. Skutečnost, že nepovolené stavby jsou umístěny uvnitř povoleného areálu zahradnictví je spíše přitěžující, protože celé centrum je povoleno k obchodní činnosti jako forma užívání daného pozemku. Žádná změna užívání daného pozemku nebyla žalobkyní řešena. Správně tedy vyšel stavební úřad při své úvaze ze současné a povolené formy užívání daných pozemků, na kterých byly nepovolené stavby realizovány. V opačném případě by každá stavba přístřešku, která chrání více než jednu rostlinu v kontejneru malého rozměru, byla stavbou pro zemědělství a tento názor žalovaný nesdílí. Dle žalovaného jde v případě zemědělství o celý proces prvovýroby či pěstování rostlin a k tomu přidružené skladování. V případě žalobkyně jde o skladování rostlin, které slouží k hlavní obchodní činnosti a tou je prodej zboží zahradního sortimentu; ad b) žalovaný setrvává na svém posouzení, že tuto okolnost lze hodnotit jako přitěžující. Žalovaný již v roce 2014 povolil provádění z. c. P. v silničním ochranném pásmu silnice X. V podmínce č. 4 bylo uvedeno, že v rozhledovém trojúhelníku prostoru úrovňové křižovatky silnice X se silnicí X, který je dán ustanovením § 33 zákona o pozemních