5 Afs 174/2004 — Nejvyšší správní soud

65 Af 123/2016- 32 - text  9 65 Af 123/2016 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Ostravě - pobočka v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Zuzany Šnejdrlové, Ph.D.,a soudců Mgr. Barbory Berkové a Mgr. Michala Rendy ve věci žalobce: Ing. V. Z. bytem Z. R. 231, L. zastoupený advokátem Mgr. Martinem Začalem sídlem tř. Svobody 43/39, Olomouc proti žalovanému: Odvolací finanční ředitelství sídlem Masarykova 427/31, Brno o přezkoumání rozhodnutí žalovaného ze dne 7. 10. 2016, č. j. 44212/16/5100-31461-700796, ve věci daně z převodu nemovitostí, takto: I. Rozhodnutí Odvolacího finančního ředitelství ze dne 7. 10. 2016, č. j. 44212/16/5100-31461-700796, se zrušuje a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku ve výši 11.228 Kč do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám Mgr. Martina Začala, advokáta se sídlem tř. Svobody 43/39, Olomouc. Odůvodnění: 1. Žalobce se podanou žalobou domáhá přezkoumání rozhodnutí žalovaného ze dne 7. 10. 2016, č. j. 44212/16/5100-31461-700796, jímž bylo zamítnuto odvolání žalobce a se zpřesněním výroku spočívajícím v uvedení právního předpisu, podle něhož bylo rozhodováno, potvrzena výzva Finančního úřadu pro Olomoucký kraj, pracoviště v Olomouc (dále jen „správce daně“) ze dne 3. 12. 2014, č. j. 1830532/14/3101-80543-803310, k zaplacení daňového nedoplatku na dani z převodu nemovitostí žalobcem, jakožto ručitelem. 2. Žalobce tvrdí, že rozhodnutí bylo vydáno v rozporu se zákonem a že byl zkrácen na svých právech, neboť: a) správní orgán neprovedl správný výklad ustanovení § 20 odst. 7 zákona č. 357/1992 Sb., o dani dědické, dani darovací a dani z převodu nemovitostí, v pozdějším znění, (dále jen „zákon o trojdani“), když se neřídil smyslem zákona a nepřiznal původnímu poplatníkovi daně z převodu nemovitostí osvobození od daně. Daň pak následně nesprávně požadoval po žalobci jako po ručiteli. Žalovaný nesprávně tvrdí, že nebylo prokázáno, že stavby rodinných domů nebyly před převodem užívány. Pokud takový závěr žalovaný učinil, měl sám vyhledat důkazy, avšak žalovaný pro tento svůj závěr neuvádí žádný důkaz. Skutečnost, že právo užívat rodinné domy vzniklo 21. 8. 2010 žádným způsobem neprokazuje, že domy skutečně byly po tomto datu užívány. Žalobce tvrdí, že předmětné stavby užívány nebyly a je velice nízká pravděpodobnost, že stavby byly užívány společností W. W. cz s. r. o. (dále též jako „daňový subjekt“), za kterou má ručit. K prokázání těchto skutečností ve vztahu k budově čp. X stojící na parcele č. st. X žalobce předkládá předávací protokol z 27. 11. 2013, z kterého plynou nulové stavy měřidel, což svědčí o neužívání nemovitosti do tohoto data. V protokolu jsou rovněž poznámky o chybějících klikách oken a instalaci měřidel, což rovněž svědčí o neužívání nemovitosti. K budově čp. X, p. st. X, předkládá smlouvu o připojení k elektrizační soustavě z 30. 3. 2015 spolu s průvodním dopisem distributora, z které plyne, že nemovitost dosud nebyla připojena k elektrické soustavě. K budově čp. X, p. st. X, překládá znalecký posudek Ing. Š. z 5. 5. 2015, kde je na str. 4 posudku v kolonce „informace o nemovitosti“ uvedeno na 3. řádku, že nemovitost dosud nebyla užívána; b) správní orgán pochybil, když žalobci nebylo umožněno vyvrátit zjištění a závěry, které správní orgán učinil u stavebního úřadu, s těmito závěry nebyl řádně seznámen a nebyl k tomu vyzván; c) vadné doručení daňovému subjektu nebylo možné odstranit v rámci přezkumného řízení a následná exekuce nebo pokus o vymožení daně na daňovém subjektu bylo nicotné. Správní orgán měl zahájit vymáhání po daňovém subjektu až v okamžiku, kdy daňovému subjektu, resp. jeho zmocněnci, doručil v souladu s udělenou plnou mocí. Jelikož tak správní orgán neučinil, nesplnil podmínku vymáhání nezaplacené daně po daňovém subjektu, aby mohl vymáhat daň po ručiteli. 3. Žalovaný navrhuje zamítnutí žaloby jako nedůvodné, co se týče skutkového stavu a právního posouzení věci, odkazuje na odůvodnění napadeného rozhodnutí a spisový materiál. Žalovaný zkoumal zákonnost výzvy k zaplacení daňového nedoplatku žalobcem, přičemž dospěl k závěru, že podmínky stanovené v ustanovení § 171 odst. 1 a 3 daňového řádu byly splněny. Společnost W. W. cz s. r. o. nepodala daňové přiznání k dani z převodu nemovitých věcí, a to ani po výzvě správce daně. Nedoplatek neuhradila ani poté, co jí byla daň vyměřena z moci úřední a byla jí stanovena náhradní lhůta k úhradě, a proto správce daně přistoupil k vymáhání nedoplatku. Splněna byla i druhá podmínka, tedy bezvýsledné upomenutí společnosti W. W. cz s. r. o., neboť správce daně uvedenou obchodní společnost o výši nedoplatku a následcích spojených s jejich neuhrazením vyrozuměl písemností č. j. 1558001/14/3101-25201-803310. Nedoplatek obchodní společnost neuhradila ani při vymáhání správcem daně. Správce daně nezjistil ani žádný majetek obchodní společnosti W. W. cz s. r. o., ani žádné skutečnosti nasvědčující tomu, že by tato vykonávala ekonomickou činnost. Žalovaný trvá na tom, že výzva k zaplacení daňového nedoplatku byla vydána v souladu se zákonem i skutkovým stavem. Žalovaný nesouhlasí s námitkou žalobce týkající se nesprávného výkladu ustanovení § 20 odst. 7 zákona o trojdani. Žalovaný na str. 7 a 8 napadeného rozhodnutí zkoumal splnění podmínek pro poskytnutí osvobození od daně z převodu nemovitých věcí tak, jak jsou uvedeny v ustanovení § 20 odst. 7 písm. a) zákona o trojdani, přičemž dospěl k závěru, že tyto podmínky naplněny nebyly. Žalovaný na základě příslušných stavebních dokumentů shledal, že podmínka prvního úplatného převodu byla splněna. Splněna byla také podmínka vztahující se k předmětu podnikání převodce, společnosti W. W. cz s. r. o. V daném případě ovšem nebylo prokázáno, že předmětné nemovitosti nebyly před převodem užívány. Vzhledem ke skutečnosti, že pro poskytnutí osvobození od daně z převodu nemovitostí je nutné kumulativní splnění všech tří podmínek, nebylo možné obchodní společnosti W. W. cz s. r. o. osvobození přiznat. Nelze přisvědčit ani námitce žalobce, že žalovaný neuvádí žádné důkazy svědčící ve prospěch výše uvedeného závěru, tedy že nebylo prokázáno, že předmětné rodinné domy nebyly před převodem užívány. Žalovaný při hodnocení splnění předmětné podmínky vycházel z podkladů ve spise, které si správce daně obstaral, přičemž na základě těchto podkladů nebylo splnění podmínky dosavadního neužívání stavby prokázáno. Žalovaný na str. 7 napadeného rozhodnutí konkrétně uvádí, že právo užívat předmětné rodinné domy vzniklo dnem 21. 8. 2010, jak vyplývá ze sdělení Obecního úřadu Lutín, stavebního úřadu, sp. zn. SÚ/998/14, doručeného správci daně dne 19. 5. 2014. Žalobce žádné důkazní prostředky, které by prokazovaly splnění podmínek dle ustanovení § 20 odst. 7 písm. a) zákona o trojdani pro poskytnutí osvobození od daně z převodu nemovitých věcí, nepředložil, proto žalovaný vycházel z uvedených podkladů, které měl k dispozici. Žalovaný s odkazem na ustanovení § 75 odst. 1 s. ř. s. považuje žalobcem k žalobě předložené důkazy za nerelevantní, žalobce měl možnost tyto důkazní prostředky předložit v rámci odvolacího řízení, ale neučinil tak. Námitku týkající se vadného doručování obchodní společnosti W. W. cz s. r. o. a následného vymáhání nedoplatku po žalobci považuje žalovaný za irelevantní, neboť v rámci přezkumného řízení byla tato vada odstraněna a původní výzva k podání daňového přiznání byla v souladu s plnou mocí doručena marným uplynutím desetidenní lhůty do datové schránky zmocněnce obchodní společnosti W. W. cz s. r. o., kterým je obchodní společnost D., s. r. o. Vzhledem ke skutečnosti, že společnost W. W. cz s. r. o., ani její zmocněnec daňové přiznání nepodali ani nijak nereagovali, zaslal správce daně zmocněnci prostřednictvím datové schránky platební výměr na daň z převodu nemovitých věcí č. j. 1700094/15/3101-70463-807710, ze dne 26. 10. 2015 (jedná se o identický platební výměr jako původní platební výměr č. j. 1158452/14/3101-24403-807710, pouze z technických důvodů označený odlišným č. j.), který byl doručen taktéž marným uplynutím desetidenní lhůty. 4. Z obsahu správních spisů soud zjistil, že dne 5. 12. 2014 byla žalobci doručena výzva ze dne 3. 12. 2014, č. j. 1830532/14/3101-80543-803310, kterou jej správce daně jakožto ručitele vyzval k zaplacení daňového nedoplatku ve výši 402.576 Kč s odůvodněním, že daňový subjekt vykázaný nedoplatek ani na základě upomenutí správce daně k jeho úhradě nezaplatil a je zřejmé, že vymáhání na daňovém subjektu by bylo prokazatelně bezvýsledné. Daňová povinnost na dani z převodu nemovitostí ve výši 402.576 Kč byla daňovému subjektu vyměřena platebním výměrem č. j. 1158452/14/3101-24403-807710 ze dne 21. 5. 2014. Daňový subjekt byl bezvýsledně upomenut k úhradě nedoplatku vyrozuměním o výši nedoplatku ze dne 2. 9. 2014, které bylo doručeno daňovému subjektu dne 5. 9. 2014. V rámci vyhledávací činnosti správce daně prověřil majetkov