4 As 7/2018 — Nejvyšší správní soud

22 A 55/2017- 48 - text  13 22 A 55/2017 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Ostravě rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Moniky Javorové a soudců JUDr. Miroslavy Honusové a JUDr. Martina Láníčka ve věci žalobce: Ing. M. V. zastoupený advokátem JUDr. Tomášem Hlaváčkem sídlem Kořenského 1107/15, 150 00 Praha 5 proti žalované: Slezský fotbalový club Opava a.s. sídlem Lípová 105/2, Předměstí, 746 01 Opava zastoupená advokátem JUDr. Františkem Divíškem sídlem Velké náměstí 135/19, 500 03 Hradec Králové o žalobě proti rozhodnutí představenstva žalované ze dne 6. 3. 2017, zn. 17022017-Vesely-3, ve věci žádosti o poskytnutí informací takto: I. Rozhodnutí představenstva Slezského fotbalového clubu Opava, a. s. ze dne 6. 3. 2017, zn. 17022017-Vesely-3, se zrušuje a věc se vrací žalované k dalšímu řízení. II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení 11 228 Kč do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku, k rukám zástupce žalobce JUDr. Tomáše Hlaváčka, advokáta se sídlem v Praze 5, Kořenského 1107/15. Odůvodnění: 1. Žalobce se žalobou doručenou do datové schránky Krajského soudu v Ostravě (dále jen „krajský soud“) dne 17. 3. 2017 domáhal zrušení rozhodnutí představenstva žalované (dále jen „napadené rozhodnutí“) uvedeného ve výroku tohoto rozsudku. Napadeným rozhodnutím představenstvo žalované zamítlo jeho odvolání a potvrdilo prvostupňové rozhodnutí žalované ze dne 17. 2. 2017, zn. 17022017-Vesely-2, o odmítnutí žádosti žalobce o poskytnutí informací. Žalovaná a její představenstvo odůvodnily neposkytnutí informací – stručně řečeno - tím, že podle zákona číslo 128/2000 Sb., o obcích (obecní zřízení), ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o obcích“), nebylo povinností žalované požadované informace žalobci poskytovat, neboť město Opava není zřizovatelem ani zakladatelem žalované společnosti, nevlastní 100 % jejích akcií a žalovaná je povinna chránit osobní údaje a obchodní tajemství, zejména pokud jde o odměny hráčů a trenérů. 2. Žalobce v úvodu žaloby vyslovil názor, že mezi účastníky řízení není sporné, že žalovaná je povinným subjektem podle zákona číslo 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „informační zákon“), což dovozuje z toho, že žalovaná tuto skutečnost nečinila spornou, žádost o informace přijala, posuzovala ji a rozhodla o ní v režimu informačního zákona. V této souvislosti žalobce odkázal na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 19. 2. 2013, č.j. 8 Aps 5/2012-47 (veškerá rozhodnutí Nejvyššího správního soudu, na která je v tomto rozsudku odkazováno, jsou dostupná na stránkách www.nssoud.cz), ve kterém se Nejvyšší správní soud zabýval vztahem mezi žádostí podle informačního zákona a žádostí zastupitele obce podle § 82 zákona o obcích. Dále zmínil judikaturu Ústavního soudu a Nejvyššího správního soudu týkající se informační povinnosti subjektů, u kterých se vyskytují jak soukromé, tak veřejné prvky, ve které bylo definováno 5 kritérií, podle kterých má být charakter konkrétního subjektu pro účely informačního zákona určen. Jedná se o způsob vzniku (zániku) instituce, osobu zřizovatele, subjekt vytvářející jednotlivé orgány instituce, existence státního, resp. veřejnoprávního dohledu nad její činností a její veřejný nebo soukromý účel. Pro zařazení zkoumaného subjektu pod režim veřejných institucí podle informačního zákona přitom není nutné naplnit všechna výše zmíněná kritéria, ale rozhodující je převaha znaků. Podle žalobce splňuje žalovaná 3 z uvedených 5 kritérií, neboť jednotlivé orgány žalované vytváří statutární město Opava z titulu vlastnictví 99,23 % akcií, město Opava taktéž vykonává vůči žalované veřejnoprávní dohled v rámci své samostatné působnosti a žalovaná zcela nepochybně plní veřejný účel v zájmu obce, neboť klade důraz na práci s mládeží, což zmiňuje ve své výroční zprávě. Dosavadní úvahy zakončil žalobce konstatováním, že žalovaná je povinným subjektem podle § 2 odst. 1 informačního zákona. 3. V další části žaloby se žalobce zaměřil na povinnost žalované poskytnout žalobci informace v úplné podobě. Již v její úvodní části žalobce naznačil, že sice obdržel požadované listiny, ale většina údajů v nich byla začerněna s poukazem na ochranu osobních údajů a obchodního tajemství. Podle žalobce však představuje § 82 zákona o obcích speciální právní úpravu, která má přednost před informačním zákonem a nedává povinným subjektům možnost odepřít členu zastupitelstva obce informace, byť by šlo o osobní údaje nebo o obchodní tajemství. Pokud žalovaná vznesla obavu, že poskytnuté informace budou „použity vně města“, neopřela ji o žádný důkaz, a proto žalobce považuje její tvrzení za nepřezkoumatelná. Podle žalobce tuto vadu nezhojil ani odvolací orgán, když na straně 3 napadeného rozhodnutí uvedl, že musí chránit údaje týkající se příjmů jednotlivých hráčů a trenérů s tím, že po podzimní části sezóny 2015 některé údaje unikly a byly použity konkurenčním klubem při vyjednávání o přestupech hráčů a trenérů. Žalobce v této souvislosti poukázal na to, že žalovaná neodepřela žalobci poskytnutí informací zčásti, tedy pouze co do odměn trenérů a hráčů, ale že žádost odmítla zcela a takový postup považuje za neobhajitelný. 4. Žalovaná v úvodu svého vyjádření namítla nedostatečné vymezení žalobních bodů ve smyslu § 71 odst. 1 písm. d) zákona číslo 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“). Podle žalované žaloba dále nesplňuje zákonem požadované náležitosti, je nesrozumitelná a neurčitá. Není z ní ani zřejmé, zda se žalobce domáhá poskytnutí informací v režimu informačního zákona nebo § 82 zákona o obcích. Nedostatečnost žalobních bodů spatřuje žalovaná také v tom, že požadované informace již žalobci poskytla, což žalobce v žalobě nikterak nezohlednil a vůbec se k tomu nevyjadřuje. Dále žalovaná poukázala na to, že žalobní petit v části, týkající se navrhovaného uložení povinnosti žalované poskytnout žalobci do 15 dnů od právní moci rozsudku informace v rozsahu požadovaném v žádosti ze dne 9. 1. 2017 nemá oporu v zákonné úpravě. Pro případ věcného projednání žaloby navrhla žalovaná její zamítnutí. Poukázala především na to, že požadované dokumenty zaslala v listinné podobě k rukám primátora statutárního města Opava, který je žalobci poskytl, a to v rozsahu, ve kterém jej žalovaná městu zaslala. Skutečnost, že žalobci byly požadované informace poskytnuty (byť v anonymizované podobě), se podle žalované podává také z rozhodnutí Krajského úřadu Moravskoslezského kraje ze dne 3. 5. 2017, č. j. MSK 51621/2017. Ve vztahu k zápisům z jednání představenstva a dozorčí rady však podle žalované neměl žalobce na poskytnutí informací právní nárok, a to ani podle zákona o obcích, neboť se nejedná o informace, které by souvisely s výkonem funkce člena zastupitelstva města ve smyslu § 82 zákona o obcích, ani podle informačního zákona, neboť se na ně vztahuje výjimka uvedená v § 11 odst. 1 písm. a) informačního zákona. Žalovaná vyslovila přesvědčení, že poskytla žalobci informace ve větším rozsahu, než v jakém byla podle platné právní úpravy povinna. 5. Žalobce vyjádřil v replice ze dne 26. 5. 2017 přesvědčení, že jeho žaloba obsahuje veškeré povinné náležitosti a dále poukázal na § 16 odst. 4 informačního zákona, podle kterého může správní soud nejen zrušit napadené rozhodnutí a věc vrátit žalované k dalšímu řízení, ale také nařídit povinnému subjektu požadované informace poskytnout. V dalším podání ze dne 19. 7. 2017 žalobce poukázal na rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. IV. ÚS 1146/16. 6. Krajský soud se zabýval nejprve procesními podmínkami řízení, a to v první řadě svou pravomocí k jejímu projednání. Pravomoc soudů ve správním soudnictví vymezuje § 4 odst. 1 a 2 s. ř. s., podle kterého soudy ve správním soudnictví rozhodují mimo jiné a) o žalobách proti rozhodnutím vydaným v oblasti veřejné správy orgánem moci výkonné, orgánem územního samosprávného celku, jakož i fyzickou nebo právnickou osobou nebo jiným orgánem, pokud jim bylo svěřeno rozhodování o právech a povinnostech fyzických a právnických osob v oblasti veřejné správy (dále jen „správní orgán“), dále b) o ochraně proti nečinnosti správního orgánu a c) o ochraně před nezákonným zásahem správního orgánu (další kompetence správních soudů stanovené v § 4 odst. 1 písm. d/ a odst. 2 s. ř. s. v tomto případě nepřichází v úvahu). Jednou z podmínek, při jejichž splnění je dána pravomoc správních soudů k projednání žalob proti rozhodnutím podle § 65 s. ř. s. (jakož i proti nečinnosti a nezákonnému zásahu) tedy je, že subjekt, který napadený akt vydal (je nečinný, provedl nezákonný zásah), má postavení správního orgánu podle § 4 odst. 1 písm. a) s. ř. s. Žalovaná coby akciová společnost nepochybně není orgánem moci výkonné ani orgánem územního samosprávného celku, mo