61 Az 32/2019

Rozhodnutími ze dne 5. 8. 2019, č. j. OAM-508/ZA-ZA12-ZA05-2018 a č.j. OAM-509/ZA-ZA12-ZA05-2018 žalované Ministerstvo vnitra ČR rozhodlo o neudělení mezinárodní ochrany oběma žalobkyním podle ust. § 12, § 13, § 14, § 14a a § 14b zák. č. 325/1999 Sb., o azylu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o azylu“). Po provedeném dokazování vzal žalovaný správní orgán za objasněno, že tvrzeným důvodem žádosti o udělení mezinárodní ochrany žalobkyň je skutečnost, že žalobkyně b) byla znásilněna a že pachatelé jim před nástupem výkonu trestu vyhrožovali pomstou. Podle žalovaného nebylo možno tyto důvody podřadit pod důvody taxativně vymezené v ust. § 12 písm. a), b) zákona o azylu a jelikož žalovaný neshledal důvody ani pro udělení mezinárodní ochrany žalobkyním podle § 13, § 14, § 14a a § 14b zákona o azylu, rozhodl tak, že se mezinárodní ochrana žalobkyním neuděluje.

Žalobkyně proti uvedeným rozhodnutím podaly včasné žaloby, ve kterých namítaly porušení ust. § 3 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“). Žalobkyně jsou přesvědčeny, že v jejich případech byly splněny podmínky pro udělení mezinárodní ochrany podle ust. § 12 písm. b) zákona o azylu, minimálně pak ve formě doplňkové ochrany podle ust. § 14 odst. 1, 2 téhož zákona. Žalovaný nesprávně vyhodnotil situaci v Ázerbájdžánu, jakož i důsledky a okolnosti napadení žalobkyně b). V návaznosti na to nesprávně vyhodnotil i nebezpečí hrozící žalobkyním v případě návratu do země původu. Z těchto důvodů se obě žalobkyně domáhaly, aby napadená rozhodnutí žalovaného byla zrušena a věci vráceny žalovanému k dalšímu řízení.

Žalovaný navrhoval zamítnutí žalob žalobkyň jako nedůvodných.

Krajský soud vycházel z napadených rozhodnutí žalovaného ze dne 5. 8. 2019, č. j. OAM-508/ZA-ZA12-ZA05-2018 a č.j. OAM-509/ZA-ZA12-ZA05-2018 a obsahu připojených správních spisů žalovaného týchž čísel jednacích a poté dospěl k závěru, že žaloby jsou důvodné. Při řízení o žalobách žalobkyň vycházel přitom krajský soud z ust. § 65 a násl. zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“) a ze skutkového a právního stavu, který tu byl dán v době rozhodování žalovaného správního orgánu, přičemž napadená rozhodnutí přezkoumal v mezích žalobních bodů (ust. § 75 odst. 1, 2 s. ř. s.).

Z hlediska skutkových zjištění vyplývajících z připojených správní spisů žalovaného vzal v daném případě krajský soud za prokázáno, že obě žalobkyně podaly žádosti o udělení mezinárodní ochrany dne 13. 6. 2018. V rámci poskytnutí údajů k podaným žádostem o mezinárodní ochranu dne 18. 6. 2018 shodně uvedly, že vlast opustily dne 14. 11. 2016, kdy letecky cestovaly z Baku do Maďarska, kde pobyly dva dny a poté pokračovaly letecky do Německa, kde požádaly o azyl a pobývaly tam po celou dobu, než je poslali do České republiky. Transferovány z Německa byly dne 13. 6. 2018. K důvodům svých žádostí o udělení mezinárodní ochrany uvedly, že v květnu 2016 byla žalobkyně b) v Baku znásilněna třemi kluky, kteří jí po přepadení odvedli na hřbitov. Tam zůstala ležet do rána, až ji našla kolemjdoucí žena a přivolala policii. Pachatelé byli dopadeni na základě záběru z videokamer a v srpnu téhož roku byli odsouzeni k 6 měsícům trestu odnětí svobody. Když je vyváděli ze soudní síně, křičeli na ně před lidmi a soudcem, že je s matkou zabijí a proto se rozhodly utéct do Evropy. Tytéž informace obě žalobkyně shodně uváděly i při pohovoru, který byl s nimi konán dne 18. 6. 2018. K tomu dodaly, že po uvedené výhrůžce se rozhodly odjet do zahraničí, do země, která vyžaduje víza. S výší trestu pachatelů nebyly spokojeny, chtěly se odvolávat, ale bylo jim řečeno, že výsledek nezvrátí. V případě návratu se obávají, že by je pachatelé našli a asi by je zabili. Závěrem pohovoru žalobkyně a) uvedla, že by zde chtěla pracovat a její dcera, tedy žalobkyně b) studovat. Ke svým plánům do budoucna pak žalobkyně b) sdělila, že si přeje vystudovat vysokou školu a poté se stát policistkou nebo se zabývat uměním. Součástí správních spisů žalobkyň jsou i informace o zemi jejich původu a to: - zpráva Mezinárodní organizace pro migraci (IOM) 2018 – údaje o zemi Ázerbájdžán, - informace Odboru azylové a migrační politiky MV ČR ze dne 18. 6. 2019 o bezpečnostní a politické situaci v Ázerbájdžánu a informace téhož odboru ze dne 29. 6. 2017 pojednávající o násilí na ženách, včetně násilí sexuálního charakteru a znásilnění v Ázerbájdžánu.

Podle ust. § 2 odst. 4 zákona o azylu se pronásledováním rozumí závažné porušení lidských práv, jakož i opatření působící psychický nátlak nebo jiná obdobná jednání anebo jednání, která ve svém souběhu dosahují intenzity pronásledování, pokud jsou prováděna, podporována nebo trpěna původci pronásledování. Podle odst. 5 se ochranou před pronásledováním nebo vážnou újmou rozumí zejména přiměřené kroky příslušných státních orgánů, strany nebo organizace, včetně mezinárodní organizace, kontrolující stát nebo podstatnou část jeho území, směřující k zabránění pronásledování nebo způsobení vážné újmy, zejména zavedení účinného správního systému pro odhalování, stíhání a trestání jednání představující pronásledování nebo vážnou újmu, za předpokladu, že je taková ochrana účinná, není pouze přechodná a cizinec má k ní přístup. Podle odst. 6 téhož ustanovení původcem pronásledování nebo vážné újmy se rozumí státní orgán, strany nebo organizace ovládající stát nebo podstatnou část území státu, jehož je cizinec státním občanem nebo v němž měla osoba bez státního občanství poslední trvalé bydliště. Původcem pronásledování nebo vážné újmy se rozumí i soukromá osoba, pokud lze prokázat, že stát, strana nebo organizace, včetně mezinárodní organizace, kontrolující stát nebo podstatnou část jeho území nejsou schopny nebo ochotny odpovídajícím způsobem zajistit ochranu před pronásledováním nebo vážnou újmou.

Podle ust. § 12 zákona o azylu se azyl cizinci udělí, bude-li v řízení o udělení mezinárodní ochrany zjištěno, že cizinec a) je pronásledován za uplatňování politických práv a svobod, nebo b) má odůvodněný strach z pronásledování z důvodu rasy, pohlaví, náboženství, národnosti, příslušnosti k určité sociální skupině nebo pro zastávání určitých politických názorů ve státě, jehož občanství má, nebo, v případě že je osobou bez státního občanství, ve státě jeho posledního trvalého bydliště.

Dle ust. § 14a odst. 1 zákona o azylu se doplňková ochrana udělí cizinci, který nesplňuje důvody pro udělení azylu, bude-li v řízení o udělení mezinárodní ochrany zjištěno, že v jeho případě jsou důvodné obavy, že pokud by byl cizinec vrácen do státu, jehož je státním občanem, nebo v případě, že je osobou bez státního občanství, do svého posledního trvalého bydliště, by mu hrozilo skutečné nebezpečí vážné újmy podle odstavce 2 a že nemůže nebo není ochoten z důvodu takového nebezpečí využít ochrany státu, jehož je státním občanem, nebo svého posledního trvalého bydliště.

Podle druhého odstavce téhož ustanovení se za vážnou újmu podle tohoto zákona považuje a) uložení nebo vykonání trestu smrti, b) mučení nebo nelidské či ponižující zacházení nebo trestání žadatele o mezinárodní ochranu, c) vážné ohrožení života civilisty nebo jeho lidské důstojnosti z důvodu svévolného násilí v situaci mezinárodního nebo vnitřního ozbrojeného konfliktu, nebo, d) pokud by vycestování cizince, bylo v rozporu s mezinárodními závazky České republiky.

Zásadní žalobní námitkou žalobkyň bylo to, že v jejich případě jsou splněny podmínky pro udělení mezinárodní ochrany a to buďto ve formě azylu podle ust. § 12 písm. b) zákona o azylu, či ve formě udělení doplňkové ochrany podle ust. § 14a odst. 1 a 2 zákona o azylu. Žalovaný podle nich učinil nesprávná a neúplná skutková zjištění ohledně situace v Ázerbájdžánu a ohledně důsledku napadení žalobkyně b) a v návaznosti na to nesprávně nevyhodnotil nebezpečí, které jim po návratu do vlasti hrozí. Podáním ze dne 18. 10. 2019 pak ustanovená právní zástupkyně žalobkyň tyto žalobní body rozvedla tak, že závěry žalovaného jsou v rozporu se shromážděnými informacemi ohledně poměrů v zemi původu žalobkyň Ázerbájdžánu, konkrétně informace odboru azylové a migrační politiky ohledně násilí na ženách včetně násilí sexuálního charakteru a znásilnění ze dne 29. 6. 2017, podle které počet případů sexuálního násilí a obzvláště domácího násilí zůstává v Ázerbájdžánu vysoký, tyto případy jsou často tolerovány a podhodnoceny kvůli kultuře mlčení. Závěry žalovaného, že v Ázerbájdžánu existují mechanismy k potlačování této trestné činnosti, podle žalobkyň odporují informacím vyplývajících ze zpráv o zemi původu žalobkyň. Skutečnost, že pachatelé byli v daném případě odsouzeni k trestu odnětí svobody v trvání 6 měsíců, spíše podporují závěry OSN o toleranci a podhodnocení tohoto typu násilí ze strany soudů. Oproti tomu, podle informace odboru azylové a migrační politiky trestní zákoník Ázerbájdžánu stanoví pro trestný čin znásilnění trest v rozmezí 4 – 8 let odnětí svobody a v případě kvalifikovaných skutkových podstat až 15 let. Pachatelé násilí vůči žalobkyni b) byli tedy potrestáni způsobem, který zpochybňuje závěry žalovaného o poskytnutí účinné ochrany ze strany státu.

Se zřetelem k citované informaci Odboru azylové a migrační politiky MV ČR ze dne 29. 7. 2017 lze nepochybně souhlasit s žalobkyněmi v tom, že v Ázerbájdžánu existuje vysoký stupeň sexuálního násilí, včetně domácího násilí, že tyto případy jsou často tolerovány a podhodnoceny kvůli kultuře mlčení, že vymáhání současného zákonodárství je omezené a že tyto trestné činy nejsou adekvátně stíhány. V podání ze dne 18. 10. 2019 učiněném jejich právní zástupkyní obě žalobkyně kromě toho uvedly, že jsou přesvědčeny, že s ohledem na výhrůžky ze strany pachatelů násilí vůči žalobkyni b) v případě návratu do Ázerbájdžánu hrozí vážná újma ve smyslu § 14 odst. 2 písm. b) zákona o azylu. Z obsahu protokolu o provedených pohovorech s žalobkyněmi ze dne 18. 6. 2018 přitom vyplynulo, že po vynesení rozsudku vůči pachatelům znásilnění žalobkyně b) tito odsouzeni na ně v soudní síni křičeli, že si je najdou a že je zabijí. Žalovaný se v odůvodnění svých rozhodnutí s touto námitkou vypořádal, tak že „sama skutečnost, že pachatelé trestného činu byli dopadeni, uznání vinnými a že jim byl stanoven nepodmíněny trest odnětí svobody, lze označit za poskytnutí účinné ochrany ze strany státních orgánů. Tato skutečnost totiž prokazuje, že v Ázerbájdžánu existují mechanismy sloužící k potlačování dané trestné činnosti, žadatelka a její dcera tyto mechanismy využily a dosáhly tím dopadení a odsouzeni pachatelů“. Podle žalovaného tedy žalobkyním tak byla poskytnuta ochrana ze strany státních orgánů země jejich původu.

Výše citované ustanovení § 2 odst. 6 zákona o azylu připouští, že původcem pronásledování nebo vážné újmy může být i soukromá osoba, pokud lze prokázat, že stát, strana nebo organizace, včetně mezinárodní organizace kontrolující stát nebo podstatnou část jeho území, nejsou schopny nebo ochotny odpovídajícím způsobem zajistit ochranu před pronásledováním nebo vážnou újmou. Přitom podle odst. 5 téhož zákonného ustanovení se ochranou před pronásledováním nebo vážnou újmou rozumí zejména příslušné kroky příslušných státních orgánů za předpokladu, že taková ochrana je účinná a že cizinec k ní má přístup. Touto zásadní otázkou, tedy zda v Ázerbájdžánské republice existuje účinný právní systém ochrany ze strany příslušných státních orgánů v případě, že by žalobkyně byly nuceny žádat o pomoc a ochranu proti nezákonnému vyhrožování a jednání soukromých osob – pachatelů trestné činnosti vůči žalobkyni b), se žalovaný vůbec nezabýval. Ani jedna ze tří použitých informací o Ázerbájdžánu shora uvedených totiž na tuto otázku nedává odpověď a žádnou další potřebnou informaci si v tomto směru žalovaný neopatřil; toliko konstatoval, že samotné dopadení pachatelů a jejich odsouzeni, byť neadekvátní považuje za dostatečně svědčící o tom, že státní orgány zasáhnou v případě jakéhokoliv dalšího ohrožení žalobkyň. Lze tak přisvědčit žalobní námitce, že tím žalovaný porušil ust. § 3 správního řádu tím, že nezjistil stav věci potřebný pro své rozhodnutí v nezbytném rozsahu.

Ze shora uvedených důvodů krajský soud uzavírá, že napadená rozhodnutí žalovaného postrádají dostatečné odůvodnění neudělení mezinárodní ochrany žalobkyním podle ust. § 12 písm. b) a § 14a zákona o azylu. Pro tuto vadu řízení krajský soud napadená rozhodnutí zrušil z důvodu nepřezkoumatelnosti spočívající v nedostatku důvodu rozhodnutí podle ust. § 76 odst. 1 písm. a) s. ř. s. tímto rozsudkem bez jednání. V novém rozhodnutí o žádostech žalobkyň o udělení mezinárodní ochrany bude povinností žalovaného opatřit si dostatek objektivních informací o možnostech poskytnutí účinné pomoci ze stran státních orgánů Ázerbájdžánské republiky v případě ohrožení žalobkyň protiprávním jednáním soukromých osob a na základě toho opětovně posoudit, zda v jejich případě přichází v úvahu udělení azylu podle ust. § 12 písm. b) zákona o azylu či doplňkové ochrany podle ust. § 14a tohoto zákona.

Žádnému z účastníků nebylo přiznáno právo na náhradu nákladů řízení, neboť úspěšným žalobkyním v tomto řízení žádné prokazatelné náklady nevznikly (ust. § 60 odst. 1 s. ř. s.).

Ustanovené právní zástupkyni žalobkyň byla přiznána odměna za jejich zastupování v rozsahu dvou úkonů právní pomoci po 4 960 Kč a dvou režijních paušálů po 300 Kč, tj. 10 520 Kč podle ust. § 7, § 9 odst. 4 písm. d) a § 12 odst. 4 a § 13 odst. 4 vyhl. č. 177/1996 Sb. S připočtením 21 % daně z přidané hodnoty 2 209 Kč činí celkem odměna 12 729 Kč.