8 As 48/2012 — Nejvyšší správní soud

65 A 70/2018- 37 - text  6 65 A 70/2018 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Ostravě – pobočka v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Zuzany Šnejdrlové, Ph. D. a soudců Mgr. Jany Volkové a JUDr. Petra Hluštíka, Ph.D., ve věci žalobce: P. B. bytem M. 221/6, X P. 4 t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve věznici Mírov zastoupen advokátem Mgr. MUDr. Zdeňkem Kubicou sídlem Revoluční 1, 110 00 Praha 1 proti žalované: Vězeňská služba České republiky sídlem Soudní 1672/1a, 140 00 Praha 4 o žalobě proti rozhodnutí generálního ředitelství Vězeňské služby ČR ze dne 17. 5. 2018, č. j. VS-50000/ČJ-2018-803632 takto: I. Rozhodnutí generálního ředitelství Vězeňské služby ČR ze dne 17. 5. 2018, č. j. VS-50000/ČJ-2018-803632, se zrušuje a věc se vrací žalované k dalšímu řízení. II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku 11 228 Kč do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám advokáta Mgr. MUDr. Zdeňka Kubicy, sídlem Revoluční 1, 110 00 Praha 1. Odůvodnění: Vymezení věci 1. Žalobce se žalobou doručenou Krajskému soudu v Ostravě dne 23. 7. 2018 domáhal zrušení rozhodnutí žalované ze dne 17. 5. 2018, č. j. VS-50000/ČJ-2018-803632 (dále jen „napadené rozhodnutí“) o stížnosti žalobce proti rozhodnutí ředitele Věznice Mírov o prodloužení doby zařazení velmi nebezpečného odsouzeného v oddílu se zesíleným stavebně technickým zabezpečením (dále jen „OZSTZ“). Žalobce namítl nesprávnost právního posouzení věci ze strany ředitele Věznice Mírov a nepřezkoumatelnost prvostupňového rozhodnutí, které žalovaná v rámci řízení o stížnosti nenapravila a zcela ignorovala. Žalovaná se nadto vůbec nezabývala důvody uplatněnými ve stížnosti a v napadeném rozhodnutí uvedla zcela nové důvody, a to nekonkrétní a nepřezkoumatelné. 2. Jak žalobce namítal již ve stížnosti proti prvostupňovému rozhodnutí, bylo rozhodnuto o prodloužení doby trvání zařazení žalobce do OZSTZ, aniž by byl naplněn jakýkoli důvod pro klasifikaci žalobce jako velmi nebezpečného odsouzeného podle § 72a odst. 1 zákona č. 169/1999 Sb., o výkonu trestu odnětí svobody (dále jen „zákon o VTOS“). Ředitel Věznice Mírov odůvodnil prvostupňové rozhodnutí pouze tím, že žalobce nezměnil své dosavadní chování ve výkonu trestu odnětí svobody, umístění v OZSTZ přijímá negativisticky a neprojevuje snahu o odstranění obtíží, které byly příčinou zařazení, dále že žalobce je nedůvěřivý vůči zaměstnancům Vězeňské služby a jeho postojové změny nejsou zřejmé, dále, že ve vězeňském informačním systému jsou evidovány časté negativní poznatky k chování žalobce a některé jeho jednání je předmětem neukončeného kázeňského řízení a konečně, že žalobce odmítá plnit program zacházení a nerespektuje § 110a odst. 2 a 3 vyhl. č. 345/1999 Sb., kterou se vydává řád výkonu trestu odnětí svobody (dále jen „řád VTOS“). Žalobce ve své stížnosti namítal, že uvedené důvody jsou neurčité a nekonkrétní a jako takové jsou nepřezkoumatelné a neplyne z nich nebezpečnost žalobce pro své okolí. Žalovaná se s těmito námitkami nevypořádala. 3. Žalobce dále namítl existenci procesních vad v průběhu řízení. Nebyl upozorněn před vydáním rozhodnutí na to, že by došlo k zahájení řízení, nebyl seznámen jakýmikoli podklady rozhodnutí a nemohl se k nim tak vyjádřit a nebylo konáno ústní ani jiné jednání ve věci, o řízení nebyl vyrozuměn právní zástupce. 4. Žalovaná uvedla v napadeném rozhodnutí zcela nové důvody, když uvedla, že rozhodnutí ředitele věznice bylo vydáno na základě současného psychického stavu žalobce, aniž by to bylo blíže konkretizováno, není zřejmé zda a jak byl psychický stav žalobce zjišťován či zkoumán, dále, že chování žalobce se mělo projevovat agresivními verbálními útoky ve vztahu k zaměstnancům, když není zřejmé, o jaké konkrétní útoky se mělo jednat a co mělo být jejich obsahem, dále je argumentováno vyhrožováním udání, když opět není zřejmě, o jaké konkrétní vyhrožování se mělo jednat a dále je zmiňován nátlak prostřednictvím velkého množství stížností, přičemž i tento důvod je zcela neurčitý a nekonkrétní. 5. Žalovaná s žalobou nesouhlasila a navrhla její zamítnutí. Z procesní opatrnosti zpochybnila příslušnost soudu o žalobě rozhodovat s ohledem na znění § 76 odst. 5 zákona o VTOS, podle kterého je příslušný okresní soud, v jehož obvodu bylo rozhodnutí vydáno. Zpochybnila také pasivní legitimaci žalované s ohledem na to, že žalobce žaluje nikoliv Vězeňskou službu, ale Generální ředitelství Vězeňské služby, které není správním úřadem a nemá právní osobnost. 6. K žalobním námitkám žalobce žalovaná uvedla, že je považuje za licoměrné, zavádějící a účelové. Má za to, že prvostupňové rozhodnutí splňuje všechny náležitosti požadované zákonem. V rozhodnutí je explicitně uvedeno, že k zařazení žalobce do OZSTZ je dán důvod dle § 72a odst. 1 písm. d) zákona o VTOS, který je také jednoznačně rozveden a zdůvodněn. Zákonodárce v případě citovaného ustanovení nestanovil žádné další podmínky či aplikační pravidla a je tak zcela na správním orgánu, aby v rámci správního uvážení aplikoval ustanovení na konkrétní případ. Prvostupňové rozhodnutí bylo toliko rozhodnutím o prodloužení doby zařazení žalobce do OZSTZ a šlo chronologicky již o druhé rozhodnutí v řadě, týkající se klasifikace žalobce jako velmi nebezpečného odsouzeného. Stěžejní je, že se dosavadní podmínky pro zařazení žalobce do OZSTZ nezměnily. 7. Ve vztahu k procesním pochybením poukázala žalovaná na § 76 zákona o VTOS, podle kterého se na řízení podle uvedeného zákona nevztahuje zákona č. 500/2004 Sb., správní řád (dále jen „správní řád“) a je nutno aplikovat pouze základní zásady činnosti správních orgánů. Pokud se týče námitky nepřezkoumatelnosti napadeného rozhodnutí žalované, uvedla žalovaná, že řízení o stížnosti není nijak formalizováno žádnou zákonnou ani podzákonnou normou. Žalovaná se zcela vypořádala se všemi nezbytnými body, rozhodnutí obsahuje všechny nezbytné náležitosti. Obdobně to platí o námitce, že žalovaná uvedla v rozhodnutí zcela nové důvody rozhodnutí, když nadto žalovaná nové důvody neuvedla, ale pouze se vypořádávala s námitkami žalobce. Zjištění z obsahu správních spisů 8. Ze správního spisu krajský soud zjistil, že rozhodnutím ředitele Věznice Valdice ze dne 27. 10. 2017 byl žalobce zařazen dle § 72a zákona o VTOS do OZSTZ na dobu 180 dnů; proti tomuto rozhodnutí si žalobce nepodal stížnost. Rozhodnutím ředitele Věznice Mírov ze dne 23. 4. 2018 bylo podle § 72a odst. 4 zákona o VTOS rozhodnuto o prodloužení doby zařazení žalobce do OZSTZ jako velmi nebezpečného odsouzeného podle § 72a odst. 1 písm. d) zákona o VTOS, neboť bylo lze důvodně předpokládat, že odsouzený (žalobce) ohrozí bezpečnost jiných. Z odůvodnění tohoto rozhodnutí se podává, že žalobce po dobu zařazení v OZSTZ nezměnil své dosavadní chování ve VTOS, umístění v OZSTZ přijímá negativisticky, je nedůvěřivý vůči zaměstnancům VS ČR a ve vězeňském informačním systému jsou evidovány časté negativní poznatky k chování žalobce a některá jeho jednání jsou dosud předmětem neukončeného kázeňského řízení (s uvedenými č. j.). Žalobce si doposud nevytvořil podmínky pro přeřazení do výhodnější prostupné skupiny vnitřní diferenciace; odmítá plnit program zacházení, nebyl zapojen do speciálně výchovné aktivity. Ze strany žalobce není respektováno ust. § 100a odst. 2, 3 řádu VTOS. Proti tomuto rozhodnutí si žalobce podal stížnost, o kterém rozhodla žalovaná napadeným rozhodnutím. Posouzení věci krajským soudem 9. Krajský soud poté, co zjistil, že žaloba byla podána včas, přezkoumal napadené rozhodnutí v souladu s ustanovením § 75 odst. 2 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního (dále jen „s. ř. s.“) v mezích žalobních bodů a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná. Ve věci přitom rozhodl bez nařízení jednání, neboť shledal důvody pro zrušení napadeného rozhodnutí dle § 76 odst. 1 písm. a) a b) s. ř. s. 10. Předně se krajský soud zabýval tím, zda je mu ve věci dána pravomoc rozhodnout a zda je soudem k tomu příslušným. Zároveň posoudil také námitku pasivní legitimace žalované. 11. K námitce žalované, že dle § 76 odst. 5 zákona o VTOS je k rozhodování o žalobách proti rozhodnutím Vězeňské služby příslušný okresní soud, v jehož obvodu bylo napadené rozhodnutí vydáno, je třeba připomenout, že zákon o VTOS byl nepřímo novelizován soudním řádem správním, když k rozhodování ve správním soudnictví jsou dle § 3 odst. 1 s. ř. s. povolány krajské soudy a soudy okresní příslušné k rozhodování býti nemohou (viz také § 132 s. ř. s.) – srov. také rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 21. 12. 2012, č. j. 8 As 48/2012-50. Ve smyslu § 7 odst. 1 je tak dána i věcná příslušnost krajských soudů. 12. Rozhodnutí ředitele věznice dle § 72a odst. 2, 4 a 5 zákona o VTOS, resp. následné rozhodnutí o stížnosti proti tomuto rozhodnutí lze jednoznačně podřadit pod rozhodnutí správního orgánu ve smyslu § 4 odst. 1 písm. a) s. ř. s., které není z přezkumu ani soudním řádem správním, ani zvláštním zákonem, vyloučeno. Souč