2 Ads 58/2003 — Nejvyšší správní soud

65 Af 1/2018- 35 - text  7 65 Af 1/2018 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Ostravě - pobočka v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Zuzany Šnejdrlové, Ph.D., a soudkyň Mgr. Jany Volkové a Mgr. Barbory Berkové ve věci žalobkyně: B. G. s. r. o., IČO X sídlem L. 511/15, P. 2 – N. M. zastoupená advokátem JUDr. Tomášem Vymazalem sídlem Wellnerova 1322/3C, Olomouc proti žalovanému: Celní úřad pro Olomoucký kraj sídlem Blanická 19, Olomouc o žalobě proti rozhodnutí Celního úřadu pro Olomoucký kraj ze dne 2. 11. 2017, č. j. 87174/2017-580000-11, ve věci zadržení zboží, takto: I. Rozhodnutí žalovaného ze dne 2. 11. 2017, č. j. 87174/2017-580000-11, se zrušuje a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 15 342 Kč do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám advokáta JUDr. Tomáše Vymazala, advokáta se sídlem Wellnerova 1322/3C, Olomouc. Odůvodnění: A) Vymezení věci 1. Žalobkyně se žalobou podanou dne 2. 1. 2018 domáhala zrušení rozhodnutí žalovaného ze dne 2. 11. 2017, č. j. 87174/2017-580000-11 (dále jen „napadené rozhodnutí“), kterým žalovaný zamítl námitky žalobkyně proti Protokolu o zadržení zboží ze dne 11. 10. 2017, č. j. 78883-5/2017-580000-61. B) Žaloba 2. Žalobkyně požadovala, aby krajský soud zrušil napadené rozhodnutí žalovaného. Žalobkyně namítala, že v protokolu chybělo odůvodnění toho, proč žalovaný předmětné zboží zadržel; postup žalovaného tak byl nepřezkoumatelný. V protokolu měly být uvedeny konkrétní důvody a okolnosti, pro které žalovaný přistoupil k zadržení zboží, konkrétní skutečnosti týkající se zadržení neměl vysvětlovat žalovaný až v napadeném rozhodnutí o námitkách. 3. Žalobkyně dále brojila proti tomu, že žalovaný po osobě oprávněné z práv duševního vlastnictví nepožadoval sdělení konkrétních skutečností, které by vedly k závěru, že žalobkyně porušovala práva duševního vlastnictví. Žalobkyně upozornila na to, že v žádosti o přijetí opatření na vnitrostátním trhu ani v podnětu oprávněné osoby ze dne 9. 10. 2017 nebyly uvedeny konkrétní skutečnosti vedoucí ke vzniku podezření na porušení práv duševního vlastnictví ze strany žalobkyně. Žalobkyně doplnila, že podezření musí být vždy založeno na jasných skutečnostech a ty musí celní úřady při zadržení zboží sdělit osobě, která má zboží v době jeho zadržení u sebe, což se v posuzované věci nestalo. C) Vyjádření žalovaného 4. Žalovaný ve vyjádření ze dne 23. 3. 2018 navrhl zamítnutí žaloby. Uvedl, že všechny ochranné známky vztahující se k zadrženému zboží v posuzované věci jsou platné, proto se každý subjekt, včetně žalobkyně, musí zdržet veškerého jednání, kterým by došlo k jejich porušení. Ke vzniku podezření žalovaného na porušení práva duševního vlastnictví vedlo to, že existovaly předmětné ochranné známky, u Celního úřadu pro Královéhradecký kraj byly podány žádosti vlastníka ochranných známek o přijetí opatření a hlavně skutečnost, že byly žádosti o přijetí opatření schváleny. Schválená žádost o přijetí opatření upozorňuje celní orgány na existenci práv duševního vlastnictví a poskytuje jim informace nutné k poskytnutí ochrany těchto práv. 5. V posuzované věci byl pouze podpůrným podkladem pro přijetí opatření na vnitrostátním trhu podnět oprávněné osoby, zástupkyně držitelů práv duševního vlastnictví M. S. Ta v podnětu ze dne 9. 10. 2017 uvedla, že v minulosti bylo u žalobkyně provedeno 5 testovacích nákupů, u kterých bylo potvrzeno padělané zboží, a dále že je na e-shopu žalobkyně zboží nabízeno za podezřele nízkou cenu. Žalovaný během kontroly u žalobkyně zjistil, že v provozovně žalobkyně je nabízeno k prodeji zboží, které vykazuje značný stupeň podobnosti s výrobky vlastníků práv duševního vlastnictví. Protokol o zadržení zboží obsahuje údaj o tom, že bylo zboží zadrženo na základě podnětu zástupce ochranných známek, který obsahuje konkrétní skutečnosti nasvědčující důvodnému podezření z porušování práv duševního vlastnictví. Další důvod vyplynul v průběhu kontroly, protože žalobkyně nepředložila žádné doklady k zadrženému zboží, původ zboží tedy žalobkyně neprokázala. Podmínky pro zadržení zboží tak byly splněny. 6. Podle žalovaného se celní úřady snaží šetřit práva dalších subjektů tím, že ke kontrole zvou držitele práv, kteří jsou schopni označit zboží podezřelé z práv duševního vlastnictví; po těchto osobách však nelze požadovat detaily, které rozliší originální zboží od zboží porušujícího práva duševního vlastnictví, protože tyto informace často nejsou veřejně přístupné. 7. Žalovaný zdůraznil, že nevede meritorní řízení o porušení ochranných známek, ale zadržením zboží poskytuje předběžné opatření ve smyslu § 6 zákona č. 355/2014 Sb., o působnosti orgánů Celní správy České republiky v souvislosti s vymáháním práv duševního vlastnictví (dále jen „zákon č. 355/2014 Sb.“) K realizaci tohoto opatření postačuje správnímu orgánu toliko podezření na porušení práva duševního vlastnictví, není vyžadována stoprocentní jistota. 8. Žalovaný doplnil, že zadržení zboží představuje faktický úkon, u nějž se nevydává rozhodnutí. Proti tomuto úkonu může osoba, u níž bylo zboží zadrženo, podat námitky. Jelikož se jedná o jediný obranný prostředek této osoby, přistupují správní orgány k rozhodování o námitkách zodpovědně a přezkoumávají všechny námitky v celém rozsahu. Osoby, jimž bylo zboží zadrženo, mohou podat námitky ve smyslu § 51 zákona č. 355/2014 Sb. proti zásahu celního úřadu spočívajícím v zadržení zboží, nikoli proti obsahu protokolu o zadržení zboží. Žalovaný se se všemi námitkami žalobkyně dostatečně vypořádal, napadené rozhodnutí tak nelze považovat za nepřezkoumatelné. Výhrady proti obsahu protokolu mohla žalobkyně v posuzované věci vyslovit před jeho podpisem, což neučinila. 9. Žalovaný dodal, že k zadržení zboží nedochází automaticky, ale po pečlivém zvážení všech okolností, které má celní úřad k dispozici před provedením kontroly a které vyjdou najevo v průběhu kontroly. Na celní úřad se tak může obrátit jakákoli osoba vykonávající práva duševního vlastnictví, které byla schválena žádost o přijetí opatření na vnitrostátním trhu, a pokud celní úřad shledá její podnět důvodným, přistoupí k zadržení zboží, „nikoli však automaticky, ale po pečlivém vyhodnocení všech okolností případu, a to před zahájením i v průběhu kontroly, v součinnosti s držitelem práv“. Podle žalovaného je tak třeba odmítnout, že by celní úřady postupovaly svévolně a rozhodnutí o zadržení či nezadržení zboží by záviselo na jejich libovůli. D) Skutková zjištění vyplývající ze správního spisu 10. Ze správního spisu vyplynuly následující pro rozhodnutí věci relevantní skutečnosti: 11. Dne 9. 10. 2017 zaslala M. S., zástupkyně držitelů práv duševního vlastnictví, žalovanému podnět nazvaný „Věc: Zboží podezřelé z porušování práv průmyslového vlastnictví“. V něm informovala žalovaného o tom, že v minulosti byl u žalobkyně zaznamenán prodej padělků na jejím e-shopu. Dále sdělila, že má „v současnosti 5 testových nákupů, které byly potvrzené jako padělané zboží. Vzhledem k zakoupeným testovým nákupům a dalším vyhodnoceným znakům jako je na příklad podezřele nízká cena, žádáme o zajištění zboží nesoucí tyto ochranné známky: Fossil, Dielsel, Michael Kors, Calvin Klein, Tissot, Cluse, Adidas, Tommy Hilfiger, Casio, Daniel Wellington“. 12. Z protokolu o zadržení zboží ze dne 11. 10. 2017, č. j. 78883-5/2017-5800000-61 (dále jen „protokol“), vyplynulo, že žalovaný provedl dne 9. 10. 2017 v provozovně žalobkyně na ulici Velkomoravská 479/19, Olomouc, kontrolu zaměřenou na dodržování práv duševního vlastnictví. Na základě podnětu zástupkyně držitelů ochranných známek pojal žalovaný podezření, že výrobky, které byly předmětem kontroly, porušují práva duševního vlastnictví k ochranným známkám. V protokolu žalovaný sdělil, že jelikož žalovaná nakládala s výrobky, u nichž vzniklo důvodné podezření na porušení práv duševního vlastnictví, zadržel výrobky popsané v protokolu ze dne 11. 10. 2017. Součástí protokolu bylo poučení o právech a povinnostech žalobkyně. 13. Žalobkyně brojila proti zadržení námitkami ze dne 17. 10. 2017. V nich mimo jiné namítala, že z žádných podkladů ve správním spisu nelze zjistit, co vedlo zástupkyni držitelů práv duševního vlastnictví k podezření, že mohlo být porušeno právo duševního vlastnictví. Správní orgány měly mít jasno o tom, kterých konkrétních značek se podezření týká a z čeho toto podezření vyplývá. 14. Napadeným rozhodnutím žalovaný námitky žalobkyně proti protokolu zamítl. Uvedl, že jej k podezření vedly následující skutečnosti: „V prvé řadě samotná skutečnost, že existují předmětné ochranné známky. Dále také skutečnost, že byly podány žádosti vlastníka ochranných známek o přijetí opatření a hlavně, že taková opatření byla přijata.“ E) Posouzení věci krajským soudem 15. Krajský soud ověřil, že žalobu podala osoba k tomu oprávněná, po vyčerpání řádných opravných prostředků a žaloba splňuje všechny formální náležitosti. Žalob