4 Ads 75/2014 — Nejvyšší správní soud

72 Ad 43/2019- 47 - text  11 72 Ad 43/2019 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Ostravě - pobočka v Olomouci rozhodl samosoudkyní JUDr. Martinou Radkovou, Ph.D., ve věci žalobce: D. M. bytem U B. 1842, X V. zastoupený advokátkou Mgr. Ilonou Machandrovou sídlem Nádražní 42/4, 737 01 Český Těšín proti žalovanému: Ministerstvo práce a sociálních věcí sídlem Na Poříčním právu 1, 128 01 Praha 2 o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 12. 6. 2019, č. j. MPSV-2019/122363-922, ve věci příspěvku na péči takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: 1. Žalobce navrhoval přezkoumání rozhodnutí žalovaného, citovaného v záhlaví, kterým žalovaný zamítl odvolání a potvrdil rozhodnutí Úřadu práce České republiky – krajské pobočky v Olomouci (dále jen „úřad práce“) ze dne 15. 1. 2018, č. j. 8529/2018/OLO. 2. Úřad práce citovaným rozhodnutím odňal žalobci příspěvek na péči a jeho zvýšení ode dne 1. 2. 2018. 3. Žalobce v žalobě namítal, že trpí cukrovkou 1. typu a celiakií, zatím nedokáže sám přichystat jednotlivá jídla přesně podle stanovených výměnných jednotek, přepočítat obsah sacharidů a adekvátně vše přizpůsobit aktuální hodnotě cukru v krvi. Žalobce je v první třídě a neumí ještě číst, takže nepřečte ani složení potravin, aby náhodou nesnědl lepek, který nesmí. Celý den ho musí mít další osoba pod kontrolou, všechno jídlo mu připravit, navážit a aplikovat před jídlem inzulin. Žalobce vyžaduje péči i v noci, kdy ho musí matka 2× až 3× kontrolovat a často mu kvůli nebezpečí hypoglykemie nebo hyperglykemie musí podat další jídlo nebo naopak připíchnout inzulin. Žalobce má výkyvy glykemie i přes veškerou snahu lékařů a rodičů extrémní, což dokládají zprávy z diabetické poradny. 4. Kromě péče o zdraví, asistence v oblasti stravování nebo doprovodu žalobce na sportovní kroužky, které jeho zdravotnímu stavu prospívají, je nutný zvýšený dohled nad jeho osobními věcmi, které neustále někde zapomíná. Žalobce je velmi roztržitý, neklidný, občas vyrušuje, neustále si prozpěvuje, takže musí být často napomínán a usměrňován. Proto žalobce podstoupil dne 16. 1. 2018 psychologické vyšetření, ve kterém jsou popsány aktuální potřeby žalobce, zdůrazněna jeho emoční nevyzrálost, nesamostatnost a je potvrzena potřeba doprovázející osoby, zpráva byla přiložena k odvolání. Žalobce byl na žádost třídní učitelky dne 3. 5. 2019 vyšetřen v pedagogicko-psychologické poradně, kde byla značná nesoustředěnost také potvrzena. 5. Žalovaný v napadeném rozhodnutí uznal nezvládání pouze dvou základních životních potřeb (dále i „ZŽP“): osobní aktivity a péči o zdraví s odůvodněním, že v oblasti výběru stravy a dodržování dietního opatření kvůli onemocnění diabetes mellitus a celiakie se jedná o léčebný postup. Tento závěr žalobce považoval za chybný, protože žalobce prokazatelně není schopen zvládat více ZŽP potřeb podle přílohy vyhlášky č. 505/2006 Sb., kterou se provádějí některá ustanovení zákona o sociálních službách, ve znění účinném ke dni vydání napadeného rozhodnutí (dále jen „vyhláška č. 505/2006 Sb.“). Minimálně jde o ZŽP stravování, jak vyplývá z jednotlivých lékařských zpráv a další zdravotnické dokumentace. 6. Podle žalobce správní orgány nesprávně zhodnotily skutkový stav v oblasti ZŽP stravování. Základním pochybením je podřazení dodržování dietního režimu do oblasti péče o zdraví (shodně rozsudek Nejvyššího správního soudu č. j. 4 Ads 75/2014-20). Účelem přiznání příspěvku na péči je primárně finanční podpora osob, které vzhledem ke své špatné zdravotní situaci mají zvýšené nároky na péči a jsou odkázány na pomoc druhých osob. V daném případě má dítě nepoměrně vyšší nároky na stravování oproti zdravým dětem jeho věku. Žalobce si není schopen sám vybrat adekvátní stravu, která by nejen naplnila jeho potřebu hladu a žízně, ale aby vážně neohrozil svůj zdravotní stav. Jeho potřeba kontroly a asistence je mnohonásobně vyšší než u zdravého jedince téhož věku. Žalobce navíc trpí také celiakií a jeho potřeba pomoci při stravování je tak nesporně vyšší, což se projevuje především v nesrovnatelně vyšších nákladech na nákup odpovídajících potravin a přípravu jídla než u zdravých dětí v jeho věku. 7. Napadené rozhodnutí je nepřezkoumatelné, neboť se v odůvodnění žalovaný nevypořádal dostatečně se skutečnostmi, které ho vedly k odnětí příspěvku na péči. Ještě ke dni 5. 10. 2016 posudkový lékař shledal ZŽP stravování za nezvládnutou a žalobce posoudil jako osobu se středně těžkou závislostí na pomoci jiné fyzické osoby a vyžadující každodenní mimořádnou péči. S odstupem jednoho roku posudkový lékař dospěl k závěru, že žalobce v oblasti stravování není odkázán na pomoc druhé osoby a nepovažuje se za osobu závislou na pomoci jiné fyzické osoby. Posudková komise a žalovaný měly zejména přesvědčivě zdůvodnit změny v posudkovém hodnocení. 8. Žalovaný se rovněž nevypořádal s otázkou zvládnutí ZŽP orientace. Ze zjištěných podkladů vyplývá, že u žalobce je zdůrazněna jeho emoční nevyzrálost, nesamostatnost a je potvrzena potřeba doprovázející osoby. Žalobce často zapomíná osobní věci a neorientuje se v čase, není schopen si hlídat léčebný proces (aplikaci inzulinu a dalších léků). Popsané potíže, které jsou spojeny s diabetickým onemocněním, způsobují zpomalení vývoje žalobce a ten není schopen se adekvátně orientovat v obvyklém prostředí a situacích a přiměřeně v nich reagovat. 9. Napadené rozhodnutí je v rozporu s rozhodovací praxí správních orgánů a porušilo tak legitimní očekávání žalobce, který je vyjádřením obecnějšího požadavku právní jistoty. Příspěvek na péči v případě dětí s diabetem je běžně přiznáván, a to na základě nezvládnutí ZŽP stravování, osobních aktivit a péče o zdraví. 10. Žalovaný ve vyjádření k žalobě uvedl, že odvolací námitky jsou shodné s žalobními. Podle žalovaného došlo k neporozumění rozsudku Nejvyššího správního soudu č. j. 4 Ads 75/2014-20, citovaného v žalobě. Uvedeným rozsudkem Nejvyšší správní soud vysvětluje postup v případě, že zdravotní postižení osoby se může sice promítnout do nezvládání více ZŽP, pokud však již neschopnost byla zohledněna v jedné ZŽP, nemůže být současně zohledněna i v jiné ZŽP. V demonstrovaném případě u diagnostikované celiakie bylo dietní stravování jako jediný léčebný postup (při absenci dalších léčebných potřeb) uznáno v rámci ZŽP stravování, nebylo uznáno jako léčebný postup v ZŽP péče o zdraví. V případě, který je předmětem žaloby, právě proto, že žalobce trpí vedle celiakie i úplavicí cukrovou a vedle potřeby dietního stravování je třeba aplikovat i ošetřovatelské léčebné postupy, byla potřeba správné životosprávy zařazena do ZŽP péče o zdraví. Byla-li tato aktivita uznána v jedné ZŽP (péče o zdraví), nemůže být analogicky podle rozsudku Nejvyššího správního soudu již zohledněna v ZŽP stravování; zejména pak s ohledem na skutečnost, že podstatou námitek žalobce je náročnost přípravy stravy, neschopnost si samostatně přichystat jednotlivá jídla, přepočítat obsah sacharidů a vše adekvátně přizpůsobit zjištěné hodnotě cukru v krvi a vyhodnocení složení potravin. Jak je uvedeno i v citovaném rozsudku, uvedené činnosti (nákup potravin, vaření jídla a nápojů) jsou součástí ZŽP péče o domácnost a tato ZŽP není u osob do 18 let věku hodnocena. Samotné konzumace a případného vybrání potraviny na rodičem zvoleném místě (nelze zaměnit s „výběrem“ potraviny ve smyslu nákupu vhodné potraviny) je žalobce schopen samostatně. Při hodnocení schopnosti zvládat ZŽP stravování přitom nejsou posudkovým kritériem náklady na nákup odpovídajících potravin a náročnost přípravy jídla. 11. Podle žalovaného v projednávaném případě bylo možno aktivitu dietní stravování pod ZŽP péče o zdraví podřadit – jednak proto, že u celiakie se jedná o jedinou léčebnou metodu, u úplavice cukrové je tato aktivita hodnocena v přímé souvislosti s léčebnými postupy. Žalovaný se neztotožnil s názorem žalobce, že takto bylo hodnoceno pouze za účelem nepřiznání příspěvku na péči. Žalovaný se s námitkami žalobce, které byly shodně uvedeny v odvolání, vypořádal detailně na straně 5 žalobou napadeného rozhodnutí a vzal přitom v úvahu i kompetence stejně starého zdravého dítěte. 12. Žalovaný zdůraznil, že pro zvládání ZŽP se hodnotí funkční dopad dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu na tuto schopnost a u osoby do 18 let ještě i potřeba mimořádné péče oproti zdravé fyzické osobě stejného věku, přičemž pro uznání závislosti v příslušné ZŽP musí existovat příčinná souvislost mezi poruchou funkčních schopností z důvodu nepříznivého zdravotního stavu a pozbytím schopnosti zvládat ZŽP. Pro stanovení neschopnosti zvládat ZŽP je třeba nejdříve zjistit, zda porucha funkčních schopností dosahuje úrovně úplné poruchy nebo poruchy těžké, kdy nelze zvládnout ZŽP ani s využitím zachovaných potenciálů a kompetencí osoby a využívání běžně dostupných pomůcek, prostředků, předmětů denní potřeby nebo vybavení domácnosti, veřejných prostor nebo s využitím zdravotnického prostředku. Hodno