3 Ads 129/2010 — Nejvyšší správní soud

19 Ad 25/2019- 46 - text  6 19 Ad 25/2019 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Ostravě rozhodl samosoudkyní Mgr. Jarmilou Úředníčkovou ve věci žalobce: M.G. zastoupený advokátem JUDr. Richardem Pustějovským sídlem Matiční 730/3, 702 00 Ostrava proti žalované: Česká správa sociálního zabezpečení sídlem Křížová 25, 225 08 Praha 5 o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 7. 5. 2019, o starobní důchod takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: 1. Žalobou podanou v zákonné lhůtě se žalobce domáhal zrušení záhlaví uvedeného rozhodnutí žalované, jímž žalovaná zamítla námitky žalobce proti rozhodnutí ČSSZ ze dne 26. 3. 2019, č. j. X ve věci žádosti žalobce o starobní důchod a uvedené rozhodnutí ČSSZ ze dne 26. 3. 2019 potvrdila. Žalobce jednak obecně namítal, že skutkový stav, který vzala ČSSZ za základ napadeného rozhodnutí ze dne 7. 5. 2019, je v rozporu se spisem a nemá ve spise oporu, a podstatné porušení ust. § 174 zákona č. 100/1988 Sb., o sociálním zabezpečení, ve znění účinném ke dni 31. 12. 1995, konkrétně pak namítal, že je nesprávný závěr žalované, že celkem získal 2.020 směn v zaměstnání v hlubinném hornictví. K tomu uvedl, že tento závěr v přímém rozporu s obsahem předložených potvrzení, z nichž plyne, že celkem odpracoval 3.314 směn v hlubinném hornictví. Konstatoval, že od samého počátku trvá na tom, že od roku 1984 vykonával zaměstnání dle § 14 odst. 2 zákona č. 100/1988 Sb., o sociálním zabezpečení, ve znění účinném do 31. 12. 1995, a to zaměstnání pod zemí, při provádění podzemních staveb hornickým způsobem. Uvedenou skutečnost doložil potvrzením. Žalovaná v napadeném rozhodnutí nezohlednila 1.294 směn, které opracoval od 1. 2. 1984 u zaměstnavatele SUBTERRA a. s., což rovněž řádně doložil. Žalobce uvedl, že prokázal splnění podmínek pro přiznání starobního důchodu a překročení požadovaného limitu 3.081 směn. 2. Žalovaná v písemném vyjádření navrhla zamítnutí žaloby. Předně citovala příslušnou právní úpravu a provedla její výklad a uvedla, že ze spisové dokumentace zjistila, že žalobce k žádosti předložil potvrzení o výkonu zaměstnání se stálým pracovištěm pod zemí v hlubinných dolech podle § 37 odst. 3 zákona č. 582/1991 Sb. a ust. § 4 nařízení vlády č. 363/2009 Sb., ze dne 16. 4. 2018, vydané organizací SUBTERRA a. s., ve kterém bylo žalobci potvrzeno 1.217 směn zaměstnání v hornictví se stálým pracovištěm v podzemí v hlubinných dolech za období od 1. 1. 1993 – 31. 3. 2000. Ze spisové dokumentace dále vyplývá, a to z potvrzení vydaného organizací VOKD, a. s., že žalobce získal o 390 směn v zaměstnání v hornictví se stálým pracovištěm podzemí v hlubinných dolech za období od 11. 5. 2000 – 30. 6. 2002. Zaměstnání žalobce v hlubinném hornictví skončilo z důvodu dosažení nejvyšší přípustné expozice. Celkem tedy žalobce získal 2.020 směn (404 směn/672 dnů v hlubinném hornictví vynásobených koeficientem 0,6 a zaokrouhleno směrem nahoru/+ 1.217 směn – SUBTERRA a. s., + 399 směn – VOKD, a. s., = 2.020 směn) v zaměstnání v hlubinném hornictví, což je pro snížení důchodového věku nedostačující počet. Dle žalované je z uvedeného tedy jednoznačné, že při posuzování nároků žalobce na snížení důchodového věku vycházela z podkladů, o jejichž správnosti neměla důvod pochybovat a nakonec ani sám žalobce jejich pravdivost nezpochybnil. Žalovaná poukázala na to, že k námitkám proti prvoinstančnímu rozhodnutí žalobce doložil „přílohu k žádosti o důchod podle zákona o důchodovém pojištění k průkazu zaměstnání patřících do 1. a 2. pracovní kategorie podle nařízení vlády ČSSR č. 117/1988 Sb.“, vyhotovenou jeho zaměstnavatelem SUBTERRA a. s. na dobu od 1. 2. 1984 – 31. 12. 1992. V této listině je v období od 1. 2. 1984 – 31. 12. 1991 uveden název povolání žalobce jako „tunelář“, s číslem resortního seznamu 06 02 01, odpovídající výkonu zaměstnání v IA pracovní kategorii. V období od 1. 1. 1991 – 31. 12. 1992 je povolání žalobce označeno jako „horník“ s číslem resortního seznamu 01 04 01, odpovídající výkonu zaměstnání v IAA pracovní kategorii. Odkazem na příslušný předpis žalovaná současně citovala definici povolání tunelář a povolání horník s tím, že z nich zřetelně vyplývá rozdíl mezi zaměstnáním vykonávaným jako tunelář a zaměstnáním vykonávaným jako horník. Doba výkonu zaměstnání v povolání horník v IAA pracovní kategorii v počtu 672 kalendářních dnů po vynásobení koeficientem 0,6 a po zaokrouhlení směrem nahoru činí 404 směn zaměstnání v hlubinných dolech se stálým pracovištěm v podzemí a byla žalobci žalovanou zhodnocena. Žalovaná uvedla, že nemá důvodu pochybovat o správnosti žalobcem předložené přílohy k žádosti o důchod, z nichž de facto vycházela už při vydání prvoinstančního rozhodnutí a posléze i při vydání napadeného rozhodnutí. 3. U jednání soudu dne 12. 5. 2020 žalobce dále namítal, že při rozhodování nebyla žalovaným zohledněna doba, kterou pracoval u společnosti PROMINECON, s. l., která při rozhodování ve vztahu k období od 1. 1. 2003 – 7. 1. 2004 zohledněna nebyla. Jeho nárok měl být posouzen podle § 14 odst. 2 písm. c) zákona č. 100/1988 Sb., o sociálním zabezpečení. K tomu krajský soud uvádí, že tato námitka o nezohlednění období od 1. 1. 2003 – 7. 1. 2004, kdy žalobce pracoval u společnosti PROMINECON, s. l., nebyla součástí žaloby a žalobcem byla uplatněna až po lhůtě dané § 72 odst. 1 s. ř. s., zákona č. 150/2002 Sb., ve znění pozdějších předpisů a krajský soud k ní proto jako k námitce opožděné nepřihlédl. 4. Krajský soud na základě řádně a včas podané žaloby přezkoumal napadené rozhodnutí v mezích žalobních bodů (§ 75 odst. 2 s. ř. s.), přičemž vycházel ze skutkového a právního vztahu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu (§ 75 odst. 1 s. ř. s.) a po provedeném řízení dospěl k závěru, že žaloba není důvodná. 5. Ze správního spisu se podává, že žalobce podal dne 5. 6. 2017 žádost o starobní důchod před dosažením důchodového věku s požadovaným datem přiznání od 30. 9. 2017. Žalobce k žádosti doložil potvrzení ze dne 16. 4. 2018 vydané organizací SUBTERRA a. s., v němž bylo žalobci potvrzeno zaměstnání v hornictví se stálým pracovištěm v podzemí v hlubinných dolech za období 1. 1. 1993 – 31. 3. 2000, a to 1.217 směn. Součástí spisu je rovněž potvrzení vydané společností VOKD, a. s. ze dne 16. 4. 2018, podle něhož žalobce získal v zaměstnání v hornictví se stálým pracovištěm v podzemí v hlubinných dolech za období od 11. 5. 2000 – 30. 6. 2002 399 směn. Zaměstnání skončilo z důvodu dosažení nejvyšší přípustné expozice. Ze spisu plyne, že žalobce získal celkem 2.020 směn v zaměstnání v hlubinném hornictví. Součástí spisové dokumentace je rovněž potvrzení vydané zaměstnavatelem žalobce firmou SUBTERRA a. s., podle něhož žalobce pracoval od 1. 2. 1984 – 31. 12. 1991 v pracovní kategorii 06 02 01 jako tunelář, což odpovídá výkonu zaměstnání v IA pracovní kategorii, a v období od 1. 1. 1991 – 31. 12. 1992 jako horník s číslem resortního seznamu 01 04 01 v IAA pracovníka kategorii a v tomto potvrzení je výslovně uvedeno, že se jednalo o hlubinný důl. Rozhodnutím České správy sociálního zabezpečení ze dne 26. 3. 2019, č. j. X byla zamítnuta žádost žalobce o starobní důchod pro nesplnění podmínek ust. § 31 zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, ve znění pozdějších předpisů. Správní orgán I. stupně odkazem na příslušnou právní úpravu dospěl k závěru, že žalobce získal celkem 2.020 směn v zaměstnání v hlubinném hornictví, podmínky pro snížení důchodového věku pro nárok na starobní důchod podle nařízení vlády č. 363/2009 Sb. nesplňuje, neboť výkon zaměstnání v hornictví sice skončil z důvodu dosažení nejvyšší přípustné expozice, avšak neodpracoval v tomto zaměstnání celkem alespoň 3.081 směn, popř. 1.981 směn v takovém zaměstnání v uranových dolech. Důchodový věk žalobce stanovený ust. § 32 zákona o důchodovém pojištění činí 64 let a 4 měsíce a tohoto věku dosáhne 30. 9. 2025. Ke dni 30. 9. 2017, od něhož žádal o přiznání starobního důchodu dosáhl věku 56 let a 4 měsíce. Proti uvedenému rozhodnutí podal žalobce námitky, o nichž žalovaná rozhodla 7. 5. 2019 rozhodnutím č. j. X. Námitky žalobce zamítla a výše uvedené rozhodnutí ČSSZ ze dne 26. 3. 2019 potvrdila. Shodně jako v žalobě žalobce namítal, že správní orgán I. stupně nezohlednil 1.294 směn (2.158 kalendářních dnů) v zaměstnání v hlubinném hornictví u zaměstnavatele SUBTERRA a. s., k čemuž předložil v námitkovém řízení listinu označenou jako příloha k žádosti o důchod podle zákona o důchodovém pojištění k průkazu zaměstnání 1. a 2. pracovní kategorie podle nařízení vlády ČSSR č. 117/1988 Sb. Žalovaná vycházela ze zjištění z této listiny o tom, že je v ní potvrzena doba výkonu preferovaného zaměstnání IA a IAA žalobce za období od 1. 2. 1984 – 31. 12. 1992, přičemž v období od 1. 2. 1984 – 31. 12. 1991 pracoval v pracovní kategorii 02 06 01 jako tunelář v IA pracovní kategorii a v období od 1. 1. 1991 – 31. 12. 1991 pracoval v pracovní kategorii 01 04 01 j