5 As 13/2011 — Nejvyšší správní soud

25 A 74/2019- 45 - text  16 25 A 74/2019 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Ostravě rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Jiřího Gottwalda a soudců JUDr. Petra Hluštíka, Ph.D., a JUDr. Daniela Spratka, Ph.D., ve věci žalobce: a) Š. Š. b) M. Š. oba zastoupeni advokátem Mgr. Petrem Zemlákem se sídlem Jiráskovo nám. 8, 702 00 Ostrava proti žalovanému: Krajský úřad Moravskoslezského kraje se sídlem 28. října 2771/117, 702 18 Ostrava za účasti: J. K. bytem X o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 14. 3. 2019, č. j. MSK 2890/2019, ve věci odstranění stavby takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Vymezení předmětu řízení 1. Žalobci se žalobou doručenou krajskému soudu dne 6. 5. 2019 domáhají zrušení rozhodnutí žalovaného ze dne 14. 3. 2019, č. j. MSK 2890/2019 (dále jen „napadené rozhodnutí“), jímž žalovaný zamítl odvolání žalobců podané proti výroku I. rozhodnutí Magistrátu města Frýdku-Místku ze dne 12. 11. 2018, č. j. MMFM 102765/2018, jímž bylo dle § 129 odst. 1 písm. b) zákona č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavením řád (stavební zákon), ve znění účinném do 31. 3. 2015 (dále jen „stavební zákon“), nařízeno odstranění stavby „krytého garážového stání, zastřešené terasy, dílny, dřevníku a stavebních úprav spočívajících ve výměně dvou oken za dveře“ na pozemcích parc. č. X aX v katastrálním území X, a dle § 129 odst. 8 stavebního zákona bylo nařízeno obnovení předcházejícího stavu rekreační chaty. II. Shrnutí argumentů obsažených v žalobě 2. Žalobci předně namítají, že žádnou z předmětných staveb neprováděli svévolně, ale vždy po předchozí konzultaci na Obecním úřadě v Bašce, kde jim bylo tehdejší starostkou, paní J. S., zastupující stavební komisi, sděleno, že mohou zamýšlené stavby provést, neboť jsou v souladu s právní úpravou. Žalobci z tohoto důvodu vytýkají žalovanému, že nešetřil jejich dobrou víru a porušil tak § 2 odst. 3 zákona č. 150/2001 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“), když tuto obranu žalobců nepřipustil pro nedostatek písemných důkazů. Žalobci dále mají za to, že ve věci mělo být nařízeno ústní jednání a na něm proveden výslech účastníků řízení a svědků, a v jeho neprovedení spatřují porušení zákona. Žalobci rovněž namítají, že přestože Obecní úřad Baška o všech prováděných stavbách žalobců dlouhodobě věděl, nikdy v této věci neučinil z moci úřední žádné kroky. 3. Další námitky pak žalobci směřují k jednotlivým stavbám, které byly předmětem řízení před správními orgány. Ke stavbě dílny žalobci uvádějí, že s její realizací bylo započato v srpnu 2006, kdy dne 24. 7. 2006 podali příslušný formulář k ohlášení této stavby, který obsahoval rovněž i souhlas se stavbou udělený sousedem panem J. K. Dne 4. 8. 2006 Obecní úřad Baška vyslovil dle § 57 odst. 2 zákona č. 50/1976 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon), že proti zamýšlené drobné stavbě hospodářské budovy (dílna) nemá námitek. Následně se žalobci rozhodli dílnu zvětšit, přičemž na jejich dotaz jim bylo starostkou J. S. sděleno, že stavba nesmí překročit plochu 16 m2, neboť jinak by se už nejednalo o drobnou stavbu, což písemně stvrdila v prohlášení ze dne 28. 4. 2014. Stavba dílny má dle posledního měření správního orgánu prvního stupně rozměry 4,24 m x 3,22 m, tj. 13,65m2 při výšce 4,13 m, a tedy dle žalobců splňuje definici drobné stavby dle § 139b odst. 7 písm. a) zákona č. 50/1976 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon), ve znění účinném do 31. 12. 2006. Stavba dílny tak dle mínění žalobců byla řádně ohlášena, přičemž stavební komise Obecního úřadu Baška, ani soused J.K., neměli žádné námitky jak proti stavbě původních rozměrů, tak proti stavbě zvětšené. Žalobci proto nesouhlasí s argumentem, že jmenovaný souhlasil se stavbou menší dílny, neboť její rozměry dle ohlášení znal a proti jejím skutečným rozměrům po řadu let nijak neprotestoval. Žalobci dále žalovanému vytýkají, že nebyla zjištěna skutečná vzdálenost od stavby k hranici s pozemkem parc. č. X v rámci měření při kontrolní prohlídce, neboť tuto skutečnost považují žalobci za zásadní pro zařazení předmětné stavby mezi stavby, které nevyžadují rozhodnutí o umístění stavby ani územní souhlas dle § 79 odst. 2 písm. o) stavebního zákona ve znění účinném od 1. 1. 2013. Žalobci v tomto spatřují neunesení důkazního břemene žalovaným a nezákonnost napadeného rozhodnutí v této části. 4. Ke stavbě dřevníku žalobci uvádějí, že se jedná o konstrukci z roku 2012 z dřevěných sloupků uložených na rámu z dřevěných hranolů na zemi, tedy bez pevných základů, volně přenosnou, která je oplocena pletivem a přikryta plechovou stříškou, což vede žalobce k závěru, že dřevník nespadá pod pojem stavby ve smyslu definice § 2 odst. 3 stavebního zákona. Žalobci nesouhlasí s hodnocením stavby správním orgánem prvního stupně s odkazem na rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 8. 12. 2010, č. j. 10 Ca 280/2008-78. Žalobci mají za to, že dřevník toliko slouží ke skladování dřeva, k čemuž by ovšem nebylo nutno vybudovat jinou stavbu, která by plnila stejný účel, neboť dřevo je možno plnohodnotně skladovat i volně venku bez jakékoliv konstrukce. Argumentaci správního orgánu o použití spojovacích prvků, jako jsou např. hřebíky či vruty, považují žalobci za nedostatečnou, protože takto by za stavby mohly být považovány prakticky jakékoliv konstrukce. Pokud by soud i přes uvedené došel k závěru, že dřevník je nutno považovat za stavbu, namítají žalobci, že by dřevník byl podřaditelný pod § 103 odst. 1 písm. a) bod 1. stavebního zákona ve znění do 31. 12. 2012, tudíž by nevyžadoval stavební povolení ani ohlášení. Žalobci dále nesouhlasí se závěrem, že by dřevník, byl-li by stavbou, nespadal pod § 79 odst. 2 písm. o) stavebního zákona v aktuálním znění, neboť vzdálenost dřevníku vůči pozemku parc. č. X nebyla žalovaným ani orgánem prvého stupně nijak spolehlivě určena. 5. Stavba krytého garážového stání byla dle žalobců započata v roce 2007 a dle žalobců zcela splňuje charakter tzv. přístřešku, tedy spadá, s ohledem na své rozměry a vzdálenost od okolních pozemků, pod § 79 odst. 2 písm. o), § 103 odst. 1 písm. a) a § 103 odst. 1 písm. e) stavebního zákona v aktuálním znění. Žalobci nesouhlasí, že se jedná o změnu stavby formou přístavby, a nesouhlasí s tím, že by došlo k zbudování v roce 2000, jak bylo uvedeno v protokolu o kontrolní prohlídce ze dne 27. 9. 2013. Z logiky věci dle žalobců nemohlo být kryté garážové stání zbudováno dříve, než byla dokončena rekonstrukce střechy chaty, k čemuž došlo v roce 2007. Žalobci namítají, že kryté garážové stání vybudovali jako samostatnou stavbu, která není účelově stavebně propojena se stavbou chaty, pouze využívá několika centimetrového přesahu střešní krytiny chaty. Žalobci dále zdůvodnili umístění stavby a propojení s rekreační chatou dveřmi nedostatkem jiného vhodného místa na pozemku parc. č. X. Žalobci dále namítají, že se mezi přístřeškem a chatou nachází mezera o šíři několika centimetrů, díky čemuž dle žalobců nedochází k půdorysnému rozšíření chaty, ale nanejvýš k rozšíření plochy střechy, když střecha přístřešku navazuje na střechu chaty, aniž by však šlo o jeden celek. Takové rozšíření pak ovšem nesplňuje definici půdorysného rozšíření, neboť za tento se dle žalobců považuje řez budovou ve výšce 1 metru nad podlahou; půdorys tedy střechu dle názoru žalobců nezahrnuje. 6. Ke stavbě zastřešené terasy zbudované v roce 1995 žalobci namítají, že tehdejší právní úprava neobsahovala žádnou definici pojmu přístavba, neboť ta byla do zákona č. 50/1976 Sb. vložena v rámci ustanovení § 139b až s účinností od 1. 7. 1998, z čehož žalobci dovozují, že nemohli mít ani teoretickou povědomost o tom, co se rozumí pojmem změna stavby, a byli tak zcela odkázáni na sdělení Obecního úřadu Baška, který jim ústně sdělil, že stavbě terasy nic nebrání. Žalobci dále namítají, že stavbu terasy vybudovali jako zcela samostatnou, neboť k nahrazení dvojokna dveřmi ve zdi chaty pak dle žalobců došlo až v letech 2007-2008, a po více jak 10 let žádné spojení mezi chatou a terasou ani neexistovalo. Žalobci nesouhlasí s tím, že by stavba terasy byla se stavbou rekreační chaty stavebně propojena, a že by se o stěnu chaty opírala. K tomu žalobci přikládají 3 fotografie ze dne 24. 4. 2019, na nichž je dle žalobců jasně vidět, že nosné sloupy terasy jsou od chaty vzdáleny několik centimetrů a mezi nimi a chatou se nachází dilatační spára, což platí i pro zastřešení terasy. Žalobci jsou proto přesvědčeni, že stavba terasy je stavbou samostatnou, která v době své realizace nevyžadovala stavební povolení, ale nanejvýš ohlášení, neboť mohlo jít toliko o stavbu drobnou, jak byla vymezena v § 3 odst. 1 písm. a) vyhlášky č. 85/1976 Sb., o podrobnější úpravě územního řízení a stavebního řádu, ve znění do 1. 7. 1998. Stejná vyhláška pak ve svém ustanovení § 9 odst. 3 písm. b) stanovovala, že drobné stavby nevyžadují rozhodnutí o