5 Afs 63/2012 — Nejvyšší správní soud

25 Af 62/2019- 43 - text  13 25 Af 62/2019 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Ostravě rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Jiřího Gottwalda a soudců JUDr. Zory Šmolkové a JUDr. Daniela Spratka, Ph.D. ve věci žalobce: Bočrad s. r. o. sídlem Hájecká 238, 747 22 Dolní Benešov zastoupen JUDr. Kateřinou Martínkovou, advokátkou sídlem Sokolská tř. 22, 702 00 Ostrava proti žalovanému: Odvolací finanční ředitelství sídlem Masarykova 427/31, 602 00 Brno o přezkoumání rozhodnutí žalovaného ze dne 15. 8. 2019, č. j. 33436/19/5200-11434-701858, ve věci daně z příjmů právnických osob takto: I. Věci vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. 25 Af 62/2019 o přezkoumání rozhodnutí žalovaného ze dne 15. 8. 2019, č. j. 33436/19/5200-11434-701858, a pod sp. zn. 25 Af 63/2019 o přezkoumání rozhodnutí žalovaného ze dne 15. 8. 2019, č. j. 33435/19/5200-11434-701858, se spojují ke společnému projednání, přičemž nadále budou vedeny pod sp. zn. 25 Af 62/2019. II. Rozhodnutí Odvolacího finančního ředitelství ze dne 15. 8. 2019 č. j. 33435/19/5200-11434-701858 a č. j. 33436/19/5200-11434-701858 se zrušují a věci se vrací žalovanému k dalšímu řízení. III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 30 684 Kč do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobce JUDr. Kateřiny Martínkové, advokátky se sídlem Sokolská tř. 22, 702 00 Ostrava. Odůvodnění: I. Žalobní námitky 1. Žalobce se svou žalobou doručenou Krajskému soudu v Ostravě dne 9. 10. 2020 vedenou pod sp. zn. 25 Af 62/2019 domáhal zrušení rozhodnutí žalovaného ze dne 15. 8. 2019 č. j. 33436/19/5200-11434-701858 (dále jen „napadené rozhodnutí I.“), kterým bylo zamítnuto odvolání žalobce proti dodatečnému platebnímu výměru Finančního úřadu pro Moravskoslezský kraj (dále jen „správce daně“) ze dne 3. 4. 2015 č. j. 1258368/15/3211-50525-802334, doměřující žalobci za zdaňovací období od 1. 1. 2012 až 31. 12. 2012 daň z příjmů právnických osob o částku 341 810 Kč a penále 68 362 Kč. Žalobou z téhož dne vedenou pod sp. zn. 22 Af 63/2019 se žalobce domáhal zrušení rozhodnutí žalovaného ze dne 15. 8. 2019 č. j. 33435/19/5200-11434-701858 (dále jen „napadené rozhodnutí II.“), měnící dodatečný platební výměr správce daně na daň z příjmů právnických osob za zdaňovací období od 1. 1. 2011 do 31. 12. 2011 tak, že doměřená daň se mění z částky 432 060 Kč na částku 416 480 Kč, odpovídajícím způsobem bylo změněno i penále. Napadená rozhodnutí byla vydána poté, co krajský soud rozsudkem č. j. 22 Af 68/2016 – 31 z 6. 2. 2018 předchozí rozhodnutí žalovaného – výrokově shodná s nyní napadenými rozhodnutími - proti týmž dodatečným platebním výměrům zrušil a jeho rozsudek potvrdil Nejvyšší správní soud rozsudkem ze dne 19. 11. 2018, č. j. 2 Afs 2018 - 35. 2. Žalobce oběma napadeným rozhodnutím vytýkal tytéž nedostatky. Předně zopakoval svůj nesouhlas s navýšením výsledku hospodaření o 636 848 Kč a o 1 749 538 Kč, představující pohledávku za pronajímatelem z titulu provedených oprav, a snížení hospodářského výsledku o 120 000 Kč představující roční nájemné. Správce daně ani žalovaný nezohlednili dodatky k nájemní smlouvě, týkající se jednak změny nájemného, a dále závazku pronajímatele zaplatit žalobci pouze úpravy provedené nad rámec běžné údržby, nikoliv stavební úpravy, které se zavázal zaplatit až při skončení nájmu, pokud nebude pronajatá nemovitost žalobci prodána. Zjištění, která správce daně učinil, nemají oporu v provedených. 3. Dále žalobce své námitky směřoval ke spornému výkupu šrotu. Žalovaný, resp. správce daně neprokázali důvodné pochybnosti a nedošlo tak k přechodu důkazní povinnosti. Žalobce dále zdůraznil, že postupoval obezřetně, a nemohl za to, že osoba prodávající šrot neměla povolení k pobytu na území České republiky, a tato skutečnost neznamená, že prodávající osobu nebylo možné identifikovat. Co so týká vytýkaných vážních lístků, není stanoven závazným právním předpisem jejich obsah, a žalobce v nich zachytil veškeré skutečnosti, které bylo podle zákona o odpadech zachytit třeba. Žalovaný vyslechl osoby, které zřejmě nezaplatily daň z příjmů, a jejich zájmy jsou tak protichůdné zájmům žalobce, žalovaný jim přesto uvěřil. 4. Žalobce nesouhlasil s hodnocením výpovědi svědka R. G., který vypovídal k událostem starým sedm let a nelze po něm proto požadovat, aby si pamatoval podrobnosti. Prodlevu mezi konáním výpovědi a skutečnostmi, ke kterým byl svědek dotazován, přitom způsobil svou nečinností správce daně. 5. Žalobce tvrdil, že nebyl povinen pro uznatelnost nákladů prokázat osobu dodavatele; poukázal přitom na rozpornou judikaturu Nejvyššího správního soudu. 6. Žalovaný nerespektoval závazný právní názor, vyslovený oběma soudními instancemi, že v případě neuznání uplatněných výdajů náleží žalobci alespoň výdaje v minimální nutné výši. 7. Konečně žalobce namítl prekluzi práva doměřit daň, když zrušené předchozí rozhodnutí žalovaného nemohlo vyvolat účinky prodloužení prekluzivní lhůty. 8. Žalobce současně navrhl jak zrušení napadeného rozhodnutí, tak jemu předcházejících dodatečných platebních výměrů. II. Stanovisko žalovaného 9. Žalovaný s žalobou nesouhlasil a navrhl její zamítnutí. Napadená rozhodnutí považuje za zákonná a zopakoval argumenty v nich uvedené. K prekluzi práva stanovit daň žalovaný poukázal na ustanovení § 148 odst. 2 písm. d) zákona č. 280/2009 Sb., daňového řádu, podle kterého se prodloužení lhůty pro stanovení daně váže na oznámení, nikoliv existenci opravného prostředku. III. Posouzení krajským soudem 10. Krajský soud poté, co zjistil, že žaloby byly podány včas ve lhůtě dvou měsíců po doručení písemných vyhotovení rozhodnutí žalobci, tedy v souladu s ustanovením § 72 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb. soudního řádu správního (dále jen „s. ř. s.“), přezkoumal napadená rozhodnutí v souladu s ustanovením § 75 odst. 2 s. ř. s. v mezích žalobních bodů a dospěl k závěru, že žaloby jsou důvodné; vzhledem k jejich skutkové souvislosti je podle § 39 odst. 1 s. ř. s. spojil ke společnému projednání. Ve věci rozhodl bez jednání v souladu s ustanovením § 51 odst. 1 s. ř. s., neboť s tímto postupem oba účastníci souhlasili. III. a. Zjištění ze správních spisů 11. Z obsahu správních spisů krajský soud zjistil, že dne 7. 1. 2014 byla u žalobce zahájena daňová kontrola na daň z příjmů právnických osob za zdaňovací období r. 2011 a 2012, a to bez omezení rozsahu. Správce daně dne 25. 4. 2014 vyzval žalobce mj. k prokázání výši oprav na pronajaté nemovitosti za zdaňovací období 2011, neboť na účtu oprav bylo účtováno kumulativně za veškeré opravy; dále ke skutečnému vynaložení výdajů deklarovaných na dokladech, vztahujících se k výkupu šrotu, o kterém bylo účtováno na sklad (způsob A) a teprve při prodeji „do spotřeby“. Vážní lístky, které výkup šrotu dokladují, obsahují částečně povinné údaje podle zákona o odpadech a vyhlášky o podrobnostech nakládání s odpady, nicméně správci daně vznikly pochybnosti odůvodněné těmto skutečnostmi: vážní lístky neobsahují údaj o pobytu cizince a datu jeho narození, o vozidle, kterými byl odpad do výkupny dovezen, cizinci, od kterých byl šrot vykoupen, vozidlo neřídili a hotovost byla přitom předávána přímo jim, vážní lístky obsahují údaj o váze šrotu kolem 20 tun, užitná hmotnost vozidla by měla být opět nejméně 20 tun a přitom váha má nejvyšší povolenou hmotnost 30 tun, údaj tak není správný, na vážních lístcích není zaznamenán údaj o opakovaném vážení. Žalobce se nezajímal o původ šrotu, ač vykoupené množství je značné, všechny vážní lístky jsou za žalobce podepsány panem B., ač se tento střídá s více zaměstnanci a má pracovní smlouvu na poloviční úvazek, v buňce, kde je šrot vykupován, není vedena pokladní hotovost, není stanoven denní limit, pokladna se mezi zaměstnanci protokolárně nepředává a není návaznost denních výkupů na účetnictví. Pochyby správce daně jej vedly k zjištění cizinců, od kterých měl být šrot vykoupen, přičemž správce daně zjistil, že část jich nebyla ztotožněna a část neměla v době výkupu šrotu povolen pobyt na území ČR. Na výzvu žalobce reagoval rozklíčováním oprav a k výkupu šrotu doplnil údaje o datu narození sporných cizinců, od kterých šrot vykoupil, a poskytl další vysvětlení k pochybnostem správce daně, důkazy nenavrhl. 12. Správce daně žalobce opětovně vyzval dne 25. 4. 2014 k prokázání stanovení daňového základu daně z příjmů právnických osob za zdaňovací období r. 2011 a 2012 v souladu s ustanovením § 23 zák. č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů (dále jen „ZDP“), tj. že příjmy (výnosy) byly přiznány v souladu s § 18 ZDP a náklady byly uplatněny v souladu s § 24 až 33 ZDP, neboť i přes formální náležitosti, které doklady (vážní lístky) splňují podle předpisů o účetnictví, je nelze pokládat za účetní doklady, jimiž by byly doloženy skutečnosti, které jsou předmětem účetnictví podle § 11 zákona o účetnictví ve vazbě na § 24 odst. 1 ZDP, jelikož osoby v nich označené za „prodávajícího“ jím reálně nebyly; samotná existence zboží ješ