2 Azs 38/2017 — Nejvyšší správní soud

19 A 17/2021- 35 - text [Zadejte text.] [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Ostravě rozhodl samosoudkyní Mgr. Jarmilou Úředníčkovou v právní věci žalobce: N. A. A. státní příslušnost Afghánistán t. č. v Zařízení pro zajištění cizinců Balková, Balková 1, 331 65 Tis Blatna proti žalovanému: Policie České republiky, Krajské ředitelství policie Moravskoslezského kraje sídlem 702 00 Ostrava – Moravská Ostrava, 30. dubna 1682/24 o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 5. 10. 2021 č. j. KRPT-239342-24/ČJ-2021-070022, o zajištění takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: 1. Žalobou podanou v zákonné lhůtě se žalobce domáhal zrušení v záhlaví označeného rozhodnutí žalovaného, jímž bylo rozhodnuto podle § 129 odst. 1 zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky, ve znění pozdějších předpisů, ve spojení s ust. § 129 odst. 5 téhož zákona o zajištění žalobce za účelem jeho předání podle přímo použitelného právního předpisu Evropské unie [Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU)] č. 604/2013 ze dne 26. 6. 2013, kterým se stanoví kritéria a postupy pro určení členského státu příslušného k posouzení žádosti o azyl podané státním příslušníkem třetí země nebo osobou bez státní příslušnosti v některém z členských států. Doba zajištění byla stanovena podle § 129 odst. 7 citovaného zákona na 14 dnů ode dne omezení osobní svobody. 2. Žalobce podal žalobu prostřednictvím žalovaného. Krajskému soudu v Ostravě byla doručena spolu s vyjádřením a správním spisem dne 1. 12. 2021. Následně žalobce podal žalobu u soudu, která byla soudu doručena 6. 12. 2021, přičemž k poštovní přepravě byla podána 3. 12. 2021. 3. Žalobce v žalobě namítal, že žalovaný v napadeném rozhodnutí dostatečně přesvědčivým způsobem nedoložil existenci „důvodní“ pochybností o jeho nezletilosti. Jakékoli odůvodnění pochybností ohledně jeho věku v napadeném rozhodnutí zcela absentuje. Žalovaný zmiňuje v celém rozhodnutí pouze v jedné jediné větě, že jeho vzhled a mentální vyspělost nedovolují správnímu orgánu vyslovit závěr o jeho věku. Dle žalobce se však jedná o zcela obecná a nijak nespecifikovaná tvrzení, která nejsou ve vztahu k němu nijak individualizována. Poznamenal, že jako datum narození uvedl 31. 12. 2004. Ke dni zajištění mu tedy bylo přibližně 16 let a 10 měsíců. V rozhodnutí z citace protokolu o podání vysvětlení do značné míry absentují detailní údaje týkající se jeho rodiny, věku rodičů a sourozenců a jeho aktivit v Afghánistánu před odchodem ze země původu. Přitom právě tyto údaje by mohly poskytnout celkem jasné indicie ohledně hodnověrnosti jeho tvrzení stran věku. Není tedy zřejmé, zda správní orgán tyto skutečnosti nijak nezjišťoval či zda je zjišťoval, avšak následně se jimi nijak nezabýval a nepromítl je do svého rozhodování ohledně pochybností o jeho věku. Žalovaný tedy buď nezohlednil vše, co v řízení vyšlo najevo nebo zcela rezignoval na svou úlohu řádně zjistit skutečný stav věci a za tímto účelem s ním provést dostatečně podrobný pohovor, který by sestával z otázek ke zjištění relevantních skutečností. Těmi jsou pak styčné body z jeho života, z nichž by šlo následně rekonstruovat jeho osobní příběh a dospět k závěru, zda je jeho tvrzení ohledně data narození plauzibilní. Argumenty správního orgánu o tom, že se snaží uvést správní orgán v omyl, proto nelze ve světle uvedeného považovat za přesvědčivé, neboť správní orgán nedostál své povinnosti řádně zjistit skutkový stav a nedal mu tak v podstatě ani příležitost, aby svá tvrzení ohledně věku mohl řádně prokázat svou vlastní věrohodnou výpovědí. 4. Žalobce rovněž namítal, že v průběhu správního řízení nebyly dodrženy procesní záruky, které v nedávném nálezu v řízeních o zajištění nezletilých, o jejichž věku jsou pochybnosti, stanovil Ústavní soud v nálezu II. ÚS 482/21 ze dne 7. 7. 2021. Žalobce poznamenal, že ačkoliv od počátku tvrdil, že je nezletilou osobou a správní orgán za tímto účelem správně informoval OSPOD, pracovnice OSPOD již nebyla přítomna samotnému pohovoru vedenému s ním. Tím byla porušena jeho práva v průběhu řízení, neboť jako potenciálně nezletilé osobě mu byla odepřena podpora ze strany kvalifikovaného zástupce, která mu náleží. V průběhu řízení se tak nemohl efektivně domáhat svých práv, nebyla mu poskytnuta dostatečná ochrana. S ohledem na tyto procesní nedostatky řízení je i z tohoto důvodu namístě napadené rozhodnutí zrušit. 5. Žalobce rovněž vyslovil nesouhlas se závěry žalovaného o nezbytnosti jeho zajištění. Vyslovil názor, že v jeho případě by postačovalo uložení mírnějšího opatření, tj. některého z tzv. zvláštních opatření dle § 123b zákona o pobytu cizinců. V jeho případě měl žalovaný k dispozici konkrétní alternativu dle § 123b odst. 1 písm. d) – povinnost cizince zdržovat se v místě určeném policií a ve stanovené době být v tomto místě přítomen za účelem provedení pobytové kontroly. Právě ta však v napadeném rozhodnutí opět zcela absentuje. Správní orgán mu mohl uložit povinnost zdržovat se v jednom z příjímacích či pobytových středisek správy uprchlických zařízení a v určené době zde být přítomen za účelem provedení pobytové kontroly. Umístěním v pobytovém středisku by bylo zároveň možné dosáhnout toho, aby byl pro správní orgán dostupný pro další úkony v řízení. V pobytových střediscích, která spadají pod Správu uprchlických zařízení Ministerstva vnitra, totiž musí cizinci registrovat každý svůj příchod a odchod na vrátnici. Ministerstvo vnitra tak má dlouhodobě v celku detailní přehled o tom, kde se konkrétní osoba nachází, resp. kdy naposledy středisko opustila. Možnost využít alternativy k zajištění umístěním přímo do pobytového střediska přitom vyplývá i z důvodové zprávy k příslušné novele zákona o pobytu cizinců, zákona č. 176/2019 Sb., kterou byla do zákona o pobytu cizinců vložena právě možnost uložení alternativy dle § 123b odst. 1 písm. d) zákona o pobytu cizinců. I v tomto ohledu je rozhodnutí žalovaného nezákonné, neboť možnosti uložení mírnějších opatření nebyly řádně zohledněny. Možností umístění do přijímacího střediska se žalovaný vůbec nezabýval, čímž zatížil napadené rozhodnutí vadou nepřezkoumatelnosti. 6. Žalovaný v písemném vyjádření navrhl zamítnutí žaloby. 7. O žalobě soud rozhodl v souladu s ust. § 172 odst. 5 zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky, ve znění pozdějších předpisů (dále jen zákon o pobytu cizinců) rozhodl bez jednání, neboť žalobce ve lhůtě do 5 dnů od podání žaloby nenavrhl konání ústního jednání. Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí, jakož i řízení, které předcházelo jeho vydání, a dospěl k závěru, že žaloba není důvodná. 8. V projednávané věci z předloženého správního spisu vyplynuly následující skutečnosti. 9. Žalobou napadeným rozhodnutím č. j. KRPT-239342-24/ČJ-2021-070022, které bylo vypraveno 5. 11. 2021 a téhož dne nabylo právní moci, rozhodl žalovaný o zajištění žalobce podle § 129 odst. 1 zákona č. 326/1999 Sb., ve spojení s ust. § 129 odst. 5 téhož zákona za účelem předání podle přímo použitelného právního předpisu Evropské unie [Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 604/2013 ze dne 26. 6. 2013, kterým se stanoví kritéria a postupy pro určení členského státu příslušného k posouzení žádosti o azyl podané státním příslušníkem třetí země nebo osobou bez státní příslušnosti v některém z členských států]. Doba zajištění byla stanovena podle § 129 odst. 7 zákona č. 326/1999 Sb., ve znění pozdějších předpisů, na 14 dnů ode dne omezení osobní svobody. Žalovaný vycházel ze zjištění, že dne 4. 11. 2021 ve 22:10 hodin byla hlídka Obvodního oddělení Policie České republiky Horní Suchá vyslána prostřednictvím dozorčí služby k pátrací akci v okolí Dolu ČSM Stonava po uprchlých migrantech. V době kolem 23:50 hodin při kontrole samostatně stojící zděné budovy nalezli uvnitř 4 sedící osoby – muže. Osoby neměly u sebe žádná zavazadla ani doklady totožnosti. Vzhledem k tomu, že byl důvod se domnívat, že cizinci neoprávněně vstoupili na území České republiky, byli hlídkou poučeni dle ust. § 13 a § 24 zákona č. 273/2008 Sb., a dne 5. 11. 2021 v 00:05 hodin omezeni na osobní svobodě v režimu zajištění dle § 27 odst. 1 písm. d) zákona č. 273/2008 Sb. Byla provedena bezpečnostní prohlídka s negativním výsledkem. Poté byly osoby eskortovány 5. 11. 2021 v 00:15 hodin k dalším procesním úkonům na Oddělení pobytové kontroly pátrání a eskort Frýdek – Místek. Cizinec – žalobce uvedl věk 17 let. V daném případě byl cizinec podezřelý, že se zdržuje na území České republiky neoprávněně, bez cestovního dokladu a oprávnění k pobytu, čímž porušuje povinnost dle ust. § 103 písm. n) zákona č. 326/1999 Sb., a současně Nařízení Ministerstva zdravotnictví ČR ze dne 26. 10. 2021 č. j. MZDR-20599/2020-126/MIN/KAN. Správní orgán konstatoval, že jelikož se jedná o mladistvého cizince bez doprovodu, byl o této skutečnosti vyrozuměn telefonicky Odbor sociálně právní ochrany dětí dne 5. 11. 2021 v 01:45 hodin, k