1 As 44/2009 — Nejvyšší správní soud

65 A 31/2020- 59 - text  13 65 A 31/2020 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Ostravě - pobočka v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu Mgr. Barbory Berkové a soudců Mgr. Jiřího Gottwalda a JUDr. Michala Jantoše ve věci žalobkyně: A. C. s.r.o., IČO X sídlem X zastoupená advokátem Mgr. Václavem Voříškem sídlem Pod kaštany 245/10, 160 00 Praha proti žalovanému: Ministerstvo zdravotnictví sídlem Palackého náměstí 375/4, 128 00 Praha o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 6. 2. 2020, č. j. 52792/2019-NH-30.1-5.12.19, ve věci přestupku takto: I. Rozhodnutí žalovaného ze dne 6. 2. 2020, č. j. 52792/2019-NH-30.1-5.12.19 se zrušuje a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení 9 800 Kč do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně advokáta Mgr. Václava Voříška, sídlem Pod kaštany 245/10, 160 00 Praha. Odůvodnění: A. Vymezení věci a žaloba 1. Žalobkyně (dříve vystupující pod obchodní firmou A. A. s.r.o.) se podanou žalobou domáhala zrušení shora specifikovaného rozhodnutí žalovaného, kterým žalovaný v části změnil (z formálních důvodů) a ve zbytku zamítl odvolání žalobkyně proti rozhodnutí Krajské hygienické stanice Olomouckého kraje ze dne 17. 10. 2019, č. j. KHSOC/30628/2019/SU/HV, kterým byla žalobkyně uznána vinnou ze spáchání přestupků upravených: 1. v § 36 odst. 8 písm. b) zákona č. 65/2017 Sb., o ochraně zdraví před škodlivými účinky návykových látek, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o ochraně zdraví“), kterého se měla dopustit tím, že jako provozovatel provozovny stravovacích služeb dne 24. 11. 2018 nesplnila označovací povinnost podle § 9 odst. 2 zákona o ochraně zdraví, když v době provedené kontroly nebyl prostor, kde je kouření zakázáno, tj. vnitřní prostor provozovny stravovacích služeb v místě kontroly A. – R. M. C., Š., u vstupu označen zjevně viditelnou grafickou značkou „kouření zakázáno“ (specifikace dle přílohy k zákonu o ochraně zdraví), neboť u vstupu, tj. na vstupních dveřích do provozovny, ani v jejich bezprostřední blízkosti, nebyla uvedená provozovna ve smyslu § 9 odst. 2 zákona o ochraně zdraví označena vůbec (výrok I, bod 1); 2. v § 36 odst. 8 písm. a) zákona o ochraně zdraví, kterého se měla dopustit tím, že jako provozovatel provozovny stravovacích služeb dne 24. 11. 2018 v rozporu s § 9 odst. 1 zákona o ochraně zdraví nevyzvala osoby, které nedodržovaly zákaz kouření na místě, na němž je kouření zakázáno, aby v tomto jednání nepokračovaly nebo aby prostor opustily, když v době provedené kontroly ve vnitřním prostoru provozovny stravovacích služeb, tj. na místě kde je kouření zakázáno dle § 8 odst. 1 písm. k) zákona o ochraně zdraví, hosté sedící u baru a u stolů kouřili, přičemž povinná osoba pan L. P., kontrolujícím ústně sdělila, že hosty kteří na místě kontroly kouří nevyzývá, aby přestali kouřit nebo aby opustili prostor, neboť se jedná o soukromý klub L. S.T. C., ve kterém je kouření povoleno (výrok I, bod 2) a 3. v § 15 odst. 1 písm. a) zákona č. 255/2012 Sb., o kontrole (kontrolní řád), ve znění pozdějších předpisů (dále jen „kontrolní řád“), který měla spáchat tím, že jako kontrolovaná osoba dne 25. 1. 2019 nesplnila svoji povinnost podle § 10 odst. 2 kontrolního řádu, když nepodala ve lhůtě určené kontrolujícími, tj. ve lhůtě do 10 pracovních dnů ode dne obdržení protokolu o kontrole č. j. KHSOC/32763/2018/SU/HV, písemnou zprávu o odstranění nedostatků zjištěných kontrolou zahájenou dne 24. 11. 2018, přestože byla o to kontrolujícími požádána, neboť lhůta pro podání písemné zprávy o odstranění zjištěných nedostatků uplynula dne 24. 1. 2019 a žalobkyně jí do dne vydání rozhodnutí správního orgánu I. stupně nezaslala (výrok I, bod 3). Za uvedené přestupky byl žalobkyni uložen podle § 35 písm. b) a § 46 odst. 1 věty první zákona č. 250/2016 Sb., o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „přestupkový zákon“) ve spojení s § 15 odst. 2 kontrolního řádu úhrnný správní trest pokuty ve výši 30 000 Kč. Současně byla žalobkyni uložena povinnost nahradit náklady správního řízení. 2. Žalobkyně předně namítala, že nebylo prokázáno, že byl spáchán přestupek uvedený ve výroku I, bodu 1 rozhodnutí správního orgánu I. stupně, tj. že by žalobkyně dne 24. 11. 2018 neměla svou provozovnu označenou příslušnou značkou „zákaz kouření“. Podle žalobkyně je získaný důkazní materiál nedostatečný, když fotografie přiložené ke kontrolnímu protokolu zachycují pouze dveře provozovny žalobkyně. Povinností žalobkyně však bylo umístit příslušnou značku u vstupu do provozovny. Prostor u vstupu (kromě dveří) však na fotografiích zachycen vůbec není. Pokud umístění příslušné značky nevyplynulo ani z videozáznamu předloženého žalobkyní, na kterém je předmětná značka jasně viditelná, měl žalovaný vyslechnout žalobkyní navrženého svědka M. P. Pokud žalovaný tento důkazní návrh odmítl s tím, že by byl nadbytečný, zkrátil žalobkyni na jejích právech. Navržený svědek byl dne 24. 11. 2018 v provozovně žalobkyně a předmětnou značku u vstupu viděl. Žalobkyně v této souvislosti poukázala na to, že podle judikatury Nejvyššího správního soudu lze důkaz pro nadbytečnost odmítnout pouze tehdy, pokud jde zcela zjevné, že by nemohl zjištěný skutkový stav jakkoliv ovlivnit. To však není tento případ, neboť správními orgány získané fotografie nezabírají cely prostor u vstupu do provozovny. Nelze ani akceptovat tvrzení žalovaného, že navržený svědek dlouhodobě spolupracuje se zástupcem žalobkyně. Nic takového ze spisu nevyplývá. Pokud tím chtěl žalovaný říct, že by byl svědek nevěrohodný, poukázala žalobkyně na to, že hodnotit výpověď svědka nelze před tím, než bude provedena. 3. Dále žalobkyně poukázala na to, že byla na svých právech zkrácena tím, že správní orgán I. stupně (a v návaznosti na to i žalovaný) neprovedly výslech svědkyně S., která dne 24. 11. 2018 pracovala pro žalobkyni jako servírka v její provozovně a vyzývala hosty, kteří kouřili, aby toho zanechali a prostor opustili. Podle správních orgánů byl zjištěn skutkový stav, o němž nebyly žádné pochybnosti, když bylo možné jej zjistit z výpovědi svědka P. a z kontrolních zjištění. Protokol o kontrolním zjištění nemohl být považován za důkaz, ale toliko za podklad pro rozhodnutí, neboť nebyl žalobkyní podepsán. Tvrzení pana P. učiněné při kontrole pak nemá relevanci, neboť pokud nebyl protokol podepsán žalobkyní, je tvrzení pana Ptáčka v něm zachycené tzv. reprodukovanou výpovědí. Ta přitom není důkazem. Žalobkyně ani neměla možnost zkontrolovat, zda tvrzení pana Ptáčka při kontrole, byla zachycena správně. Pokud jde o jeho svědeckou výpověď, zde žalobkyně zdůraznila, že svědek nikdy neuvedl, že by žádná osoba nevyzývala hosty k tomu, aby v místě nekouřili. Svědek pouze vyjádřil jeho osobní názor, že on má za to, že kouření bylo na daném místě povoleno. To nijak nevyvrací, že jiná osoba hosty vyzývala k tomu, aby kouření zanechali. I pan P. uvedl, že servírky s hosty komunikovaly. Žalobkyně tvrdila, že kouřící hosty oslovovala servírka paní S. a zatím účelem jí navrhla vyslechnout. Pokud správní orgány tento návrh neakceptovaly, zkrátily žalobkyni na jejích právech. 4. Žalobkyně má dále za to, že žalovaný ve výroku I. bodu 3 nesprávně vymezil skutek, když uvedl, že ke spáchání přestupku došlo dne 25. 1. 2019 a zároveň konstatoval, že lhůta k podání zprávy o odstranění nedostatků uplynula dne 24. 1. 2019. Správní orgány si měly předně ujasnit, zda jde o přestupek jednorázový či trvající a podle toho měly skutek časově vymezit. Z provedeného vymezené to totiž není zřejmé. Žalobkyně trvá na tom, že dne 25. 1. 2019 žádný přestupek nespáchala. 5. Následně žalobkyně namítala, že výroky I, body 1 a 2 rozhodnutí správního orgánu I. stupně jsou nezákonné, neboť v nich není vymezen čas, ve kterém mělo dojít ke spáchání přestupku. Tato skutečnost žalobkyni krátila na jejích právech, jelikož v důsledku plynutí času má vliv na dokazování rozhodných skutečností (např. jiné rozdělení rolí v provozovně, střídání směn, v daném čase mohl někdo stát před značkou zákaz kouření a mohl jí tak zakrýt nebo jí ukrást, není zřejmé, v kolik hodin se měli v provozovně nacházet kouřící hosté a v návaznosti na to nelze určit konkrétního zaměstnance, který je měl vyzvat k zanechání kouření). Čas spáchání přestupku musí být podle § 93 odst. 1 písm. a) přestupkového zákona vymezen ve výroku rozhodnutí. Je nepřípustné, aby byl přesný čas uveden v protokolu o kontrole. Nadto v něm je uvedeno, že kontrola byla zahájena dne 24. 11. 2018 v 0:45 hodin, dle odst. 10.14 protokolu o kontrole byly zjištěné nedostatky dne 24. 10. 2017, poslední úkon kontroly byl proveden dne 11. 12. 2018, kontrola byla ukončena dne 2. 3. 2019. Ani protokol o kontrole tedy nedává přesnou představu o čase, kdy mělo k uvedeným přestupkům dojít. 6. Závěrem žalobkyně namítala, že pokuta jí byla uložena v rozporu se zákonem. Předně žalovaný nikterak neodůvodnil, proč