9 As 121/2012 — Nejvyšší správní soud

65 A 6/2018- 64 - text 12 65 A 6/2018 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Ostravě, pobočka v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu Mgr. Barbory Berkové a soudců Mgr. Jiřího Gottwalda a JUDr. Michala Jantoše ve věci žalobce: Mgr. L. H., narozený dne X bytem X proti žalovanému: Krajský úřad Olomouckého kraje sídlem Jeremenkova 40a, Olomouc za účasti: Ing. L. H., narozený dne X bytem X o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 29. 11. 2017, č. j. KUOK 75049/2017, ve věci zrušení údaje o místu trvalého pobytu takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. III. Osoba na řízení zúčastněná nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Vymezení věci 1. Dne 20. 7. 2016 podal Ing. L. H. (dále jen „navrhovatel“) u Magistrátu města Olomouce (dále jen „MmOl“) návrh dle § 12 odst. 1 písm. c) a odst. 2 zákona č. 133/2000 Sb., o evidenci obyvatel a rodných číslech a o změně některých zákonů (zákon o evidenci obyvatel), ve znění pozdějších předpisů, na zrušení údaje o místu trvalého pobytu žalobce, který je jeho synem, na adrese X. V žádosti uvedl, že je vlastníkem bytu na uvedené adrese, že žalobce tento byt min. 10 let neužívá, v současně době se zdržuje na adrese X a že zánik užívacího práva žalobce k bytu nastal odebráním souhlasu k užívání bytu. 2. Rozhodnutím ze dne 31. 10. 2016, č. j. SMOL/238811/2016/OSC/EOPCD/Neu, MmOl návrhu vyhověl. Žalovaný však rozhodnutím ze dne 6. 2. 2017, č. j. KUOK 7436/2017 rozhodnutí MmOl zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Žalovaný se ztotožnil s žalobcem v tom, že navrhovatel neoznačil žádné důkazy k prokázání tvrzeného neužívání bytu žalobcem, přičemž MmOl pochybil, když jej k doplnění návrhu nevyzval. Žalobci dle žalovaného pravděpodobně vzniklo odvozené užívací právo k předmětnému bytu ze společného soužití s rodiči, které zaniká ukončením žití ve společné domácnosti, popř. odebráním souhlasu s užíváním objektu osobou, která disponuje právním titulem k jeho užívání. Dále žalovaný uvedl, že s ohledem na odstup času měl MmOl prověřit i možný vznik dalších případných institutů užívacího práva a jejich zánik. Dále žalovaný vytknul MmOl porušení procesních práv žalobce a řádné nezjištění skutkového stavu. 3. Rozhodnutím ze dne 9. 5. 2017, č. j. SMOL/117282/2017/OSC/EOOPCD/Neu následně MmOl opětovně údaj o místě trvalého pobytu žalobce na adrese X a určil, že dnem právní moci rozhodnutí je místem trvalého pobytu žalobce sídlo ohlašovny. MmOl vycházel při posouzení věci z následujícího skutkového stavu: Žalobce byl k trvalému pobytu na výše uvedené adrese přihlášen v rámci oznamovací povinnosti rodičů dle zákona č. 135/1982 Sb., tudíž mu k bytu svědčilo odvozené užívací právo. Vznik jiného užívacího práva nebyl účastníky nijak doložen. Neužívání bytu žalobcem bylo prokázáno svědeckými výpověď svědků JUDr. K. a P. V. a potvrdila je i matka žalobce. Toto právo zaniklo odebráním souhlasu vlastníkem objektu – navrhovatelem Ing. L. H. – v návaznosti na neužívání společné domácnosti, tudíž obě podmínky pro zrušení údaje o místě trvalého pobytu dle § 12 odst. 1 písm. c) zákona o evidenci obyvatel, a to zánik užívacího práva i neužívání objektu, byly splněny. 4. Žalovaný se v napadeném rozhodnutí ztotožnil se závěrem MmOl, že žalobci nesvědčí ani nesvědčil žádný věcně-právní titul k užívání bytu na adrese X, podle jeho názoru měl žalobce pouze odvozené užívací právo vyplývající ze vztahu rodiče a dítěte, tj. z jakési formy souhlasu rodičů „s žitím“ dítěte v jejich domácnosti. Takové odvozené užívací právo nemá zákonem upravenou formu, zpravidla se jedná o ústní souhlas, jehož obdobou může být i odvolatelem namítaná ústní dohoda o tom, že může v bytě bydlet. Zánik takového souhlasu, přivolení či dohody může být vysloven i ústně, přičemž za odebrání souhlasu s bydlením je považováno i podání návrhu na zrušení údaje o místě trvalého pobytu. Navrhovatel (osoba zúčastněná na řízení) podáním takového návrhu souhlas s užíváním bytu žalobci odebral. Žalobce přitom již dlouhodobě bydlí na adrese X. Zánik užívacího práva žalobce k bytu na adrese X tak byl spolehlivě prokázán. 5. Krajský soud rozsudkem ze dne ze dne 21. 3. 2019, č. j. 65 A 6/2018-28, ve znění opravného usnesení ze dne 24. 5. 2019, č. j. 65 A 6/2018-44, žalobou napadené rozhodnutí zrušil. Dospěl k závěru, že první podmínka pro zrušení údaje o místě trvalého pobytu žalobce – neužívání bytu žalobcem – byla prokázána, nedostatečně však byla žalovaným zjištěna druhá podmínka – zánik jeho užívacího práva. Soud vytkl žalovanému, že se nevypořádal dostatečně s tvrzením žalobce o tom, že jeho užívací právo je odvozeno od ústní dohody o bezplatném užívání bytu z roku 2005, kterou uzavřel se svými rodiči za přítomnosti prarodičů B. Dle názoru soudu bylo třeba nejprve postavit najisto, zda takováto dohoda byla opravdu uzavřena a co bylo jejím obsahem. Žalovaný k této dohodě pouze bez jakékoliv argumentace uvedl, že žalobci právní titul k užívání bytu založit nemohla. V tomto bodu proto krajský soud vyhodnotil napadené rozhodnutí žalovaného jako nepřezkoumatelné. 6. Uvedený rozsudek však zrušil Nejvyšší správní soud rozsudkem ze dne 24. 5. 2021, č. j. 3 As 180/2019-33. Nejvyšší správní soud dospěl k závěru, že se jedná o případ z hlediska přezkoumatelnosti hraniční, nicméně míra nedostatků odůvodnění napadeného rozhodnutí a intenzita pochybení žalovaného ještě hranice nepřezkoumatelnosti úplně nedosahují. Skutkový stav byl dle Nejvyššího správního soudu správními orgány ve své větší části nakonec zjištěn řádně a z napadeného rozhodnutí je seznatelné, že žalovaný nepovažoval přesné zjišťování existence a obsahu tvrzené ústní dohody za rozhodné, neboť dle jeho názoru by ani případné prokázání její existence nic nezměnilo na jeho právní úvaze o zániku užívacího práva žalobce z důvodu odnětí souhlasu navrhovatele. Právní názor je tak dle názoru Nejvyššího správního soudu, byť s jistými interpretačními nároky kladenými na adresáty, zjistitelný. Krajskému soudu proto uložil, aby tezi žalovaného posoudil a podle výsledku tohoto posouzení poté zvolil další postup. II. Žaloba a vyjádření žalovaného 7. Žalobou se žalobce domáhal zrušení rozhodnutí žalovaného. Žalobní body soud shrnuje takto: a) zjištění MmOl, že užívací právo žalobce k bytu na adrese X zaniklo, bylo postaveno pouze na tvrzení navrhovatele, které bylo zpochybněno tvrzením žalobce, učiněným u jednání dne 26. 4. 2017, že mu stále svědčí právo na bezplatné užívání bytu na základě ústní dohody, jež dosud nebyla zrušena. MmOl se však nezabýval tím, že proti sobě stojí protichůdná tvrzení o klíčové skutečnosti. Žalovaný tuto nezákonnost neodstranil; b) navrhovatel v návrhu neurčitě uvedl, že k zániku užívacího práva žalobce došlo „odebráním souhlasu k užívání bytu“, aniž by však bylo zřejmé, jaký byl původní užívací titul a kdy a kým byl zrušen. O této skutečnosti tak panovaly jen dohady a smyšlenky. Žalovaný v původním kasačním rozhodnutí uložil MmOl, aby ověřil a zjistil existenci užívacího práva. MmOl se závazným pokynem neřídil, tudíž byl dán důvod pro zrušení rozhodnutí MmOl v odvolacím řízení podle § 90 odst. 1 písm. b) správního řádu. Žalovaný se bez odůvodnění a překvapivě ztotožnil s názorem MmOl, že žalobci svědčilo k užívání bytu odvozené užívací právo vzniklé z ohlašovací povinnosti matky žalobce, které zaniklo odebráním souhlasu vlastníkem objektu. Nedostatek skutkových zjištění se pak správní orgány pokusily kompenzovat opakovaným zdůrazněním, že žalobce nemá k předmětnému bytu žádné věcné ani obligační právo; c) žalovaný dospěl k nesprávnému právnímu názoru. Starý i nový občanský zákoník jsou založeny na zásadách bezformálnosti soukromoprávního styku. Osoby mohou uzavřít smlouvu nepojmenovanou a nikoli v písemné formě. Užívání nemovitosti tedy nemusí být založeno výlučně jen nájemní smlouvou, jak dovozuje žalovaný, nýbrž např. i uzavřením ústní dohody o bezplatném užívání bytu, jak tomu bylo v posuzované věci v roce 2005. Takovou dohodu lze v souladu se zásadou pacta sunt servanda zrušit opět jen dohodou všech účastníků; d) příčinou neužívání bytu na adrese X bylo protiprávní jednání spočívající v porušení platné dohody o bezplatném užívání bytu. Navrhovatel by v souladu s principem ius ex iniuria non oritur (právo nevzniká z bezpráví) neměl ze svého protiprávního jednání těžit; e) způsobem vedení řízení ze strany MmOl došlo k porušení práva na spravedlivý proces a jeho záruk. Žalobce usuzuje, že navrhovatel si s úředními osobami hodně „povídal mimo protokol“, tudíž byly tyto proti žalobci zaujaté a předpojaté, což lze dovodit z toho, že MmOl opakovaně nevyrozuměl žalobce o provedení výslechu svědka, vyrozumění o ústním jednání v prvním případě provedl bez dostatečného předstihu a v druhém případě bez řádného a dostatečného odůvodnění nevyhověl omluvě žalobce, dále MmOl tvrzení žalobce z nepřiléhavých důvodů opakovaně odmítal, pokud se již jimi vůbec obtěžoval zabývat, MmOl v rozporu s § 37 odst. 3 správní