8 As 102/2019 — Nejvyšší správní soud

65 A 79/2019- 86 - text  21 65 A 79/2019 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Ostravě, pobočka v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu Mgr. Barbory Berkové a soudců Mgr. Jiřího Gottwalda a JUDr. Michala Jantoše ve věci žalobce: Z. d. “A.“ se sídlem v B. sídlem B. 111, X B. proti žalované: Státní zemědělská a potravinářská inspekce sídlem Květná 15, Brno o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 9. 9. 2019, č. j. SZPI/AB853-67/2019 takto: I. Rozhodnutí Státní zemědělské a potravinářské inspekce, Ústředního inspektorátu ze dne 9. 9. 2019, č. j. SZPI/AB853-67/2019 a rozhodnutí Státní zemědělské a potravinářské inspekce, Inspektorátu v Olomouci ze dne 12. 3. 2019, č. j. SZPI/AB853-13/2019 se zrušují a věc se vrací žalované k dalšímu řízení. II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku 3 000 Kč do třiceti dnů od právní moci tohoto rozsudku. Odůvodnění: A) Vymezení věci 1. Státní zemědělská a potravinářská inspekce, inspektorát v Olomouci (dále jen „správní orgán I. stupně“) rozhodnutím ze dne 12. 3. 2019, č. j. SZPI/AB853-13/2019 uznala žalobce vinným spácháním přestupku podle § 15 odst. 1 písm. a) zákona č. 255/2012, o kontrole (kontrolní řád). Podle výroku I. uvedeného rozhodnutí nedodržel žalobce povinnost uvedenou v § 10 odst. 2 kontrolního řádu tím, že dne 19. 9. 2018 na své provozovně v Písečné na adrese Polská 24 „neposkytl dozorovému orgánu potřebnou součinnost spočívající ve vytvoření podmínek pro výkon kontroly a umožnění kontrolujícímu výkon jeho oprávnění stanovených zákonem o kontrole, když po řádném zahájení kontroly na místě v souladu s ustanovením § 5 odst. 2 písm. a) kontrolního řádu neumožnil inspektorkám dozorového orgánu Ing. M. H. a RNDr. M. M. provedení kontroly výše specifikované provozovny (mlýna), zaměřené na dodržování právních povinností stanovených přímo použitelnými evropskými právními předpisy, zákonem č. 110/1997 Sb., o potravinách, a souvisejícími právními předpisy, neboť prostřednictvím přítomného zaměstnance, paní A. L., zabránil inspektorkám ve vstupu do provozní (výrobní) části mlýna.“ Za uvedený přestupek uložil správní orgán I. stupně žalobci podle § 15 odst. 2 kontrolního řádu pokutu ve výši 50 000 Kč, a dále mu výrokem II. rozhodnutí uložil uhradit náklady řízení ve výši 1 000 Kč dle § 79 odst. 5 zákona č. 500/2004 Sb., správního řádu. 2. Ústřední inspektorát žalované (dále jen „žalovaná“) rozhodnutím ze dne 9. 9. 2019, č. j. SZPI/AB853-67/2019 zamítl odvolání žalobce a prvostupňové rozhodnutí potvrdil. B) Žaloba 3. Žalobce se domáhal zrušení rozhodnutí žalované i správního orgánu I. stupně a vrácení věci žalované k dalšímu řízení. Žalovaná dle žalobce neprokázala své tvrzení, že paní L. byla odpovědnou osobou žalobce ve smyslu § 10 odst. 2 kontrolního řádu. Paní L. byla zaměstnaná jako pomocná dělnice a uklízečka a nebyla způsobilá žalobce řádně zastupovat. Inspektorky žalované po příchodu na provozovnu telefonicky žádaly předsedu představenstva žalobce, aby paní L. jmenoval svým zástupcem, což však Ing. Š. odmítl s odůvodněním, že se jedná o osobu k tomu nezpůsobilou, jedná se o uklízečku a zastupování žalobce by bylo v rozporu s obsahem její pracovní smlouvy i s občanským zákoníkem. Skutečnost, že paní L. pracuje jako uklízečka, sdělila inspektorkám telefonicky i odpovědná zástupkyně žalobce, E. V. Žalovaná postupovala svévolně, jiné správní orgány (př. ČOI či SVS) nepovažují osoby, které nejsou vedoucími zaměstnanci, za zástupce kontrolované osoby, nýbrž toliko za osoby povinné. Inspektorky nadto paní L. nepoučily o jejích právech. 4. Žalovaná dle žalobce akceptovala paranoidní úvahu správního orgánu I. stupně o tom, že žalobce, jemuž byla již dříve uložena pokuta, kontrolu neumožnil z obavy z hrozící pokuty. Tak tomu však nebylo. Na mlýně v P. již dříve kontroly žalované probíhaly, inspektoři se vždy chovali slušně, žádná závažná pochybení nezjistili a nikdy nebyla uložena žádná sankce. V posuzovaném případě však inspektorky vnikly v 9:45 hod. do uzavřeného objektu provozní části mlýna zadním vchodem, přes uzavřené dveře označené zákazem vstupu, chovaly se arogantně, mávaly uklízečce před očima průkazy, křičely, že jsou z inspekce a zavolají policii, když jim nebude vstup do provozovny umožněn, čímž paní L. vystrašily. Ta jim následně sdělila, že je mlýn mimo provoz, že mají vstupovat hlavním vchodem, že má po pracovní době a že na dveřích je jméno odpovědné osoby, paní V., a kontakt na ni. Paní V. inspektorkám v 9:50 hod. telefonicky sdělila, že je v bance v J., avšak vrací se obratem do P. a za cca 45 minut bude inspektorkám k dispozici, což tyto akceptovaly, avšak jejího příjezdu do 10:35 hod. nevyčkaly a v 10:30 hod. provozovnu opustily, což žalovaná paradoxně obrátila proti žalobci a bez jakéhokoli důkazu v rozhodnutí uvedla, že se žalobce obával pokuty a proto kontrolu zmařil. Žalobce však nechtěl kontrolu mařit, naopak byl ochoten kontrolu umožnit prostřednictvím paní V., jejíhož příjezdu inspektorky v rozporu s telefonátem nevyčkaly, neboť se bezdůvodně domnívaly, že paní V. lhala a nedostaví se. 5. Dále žalobce namítl, že žalovaná bez logického odůvodnění zamítla jím navrhované důkazy - výslech vedoucích pracovníků, ústní jednání a rekonstrukci v prostorách provozovny v P. 6. Závěrem žalobce uvedl, že přestože byla kontrola zjevně plánovaná (inspektorky přijely z Olomouce automobilem jedné z nich, což musel povolit nadřízený), si inspektorky nezjistily, že je mlýn mimo provoz. Kontrola tak byla zbytečná a jednalo se o plýtvání prostředky daňových poplatníků, jelikož neexistovalo závažné podezření, že by se v provozovně nacházely pro spotřebitele nebezpečné potraviny nebo že by zde docházelo k jinému spotřebitele zásadně poškozujícímu jednání, jak žalovaná sama v napadeném rozhodnutí uvedla, když vysvětlovala, proč inspektorky nevyužily práva zjednat si vstup do provozovny dle § 4 odst. 5 zákona č. 146/2002 Sb., o Státní zemědělské a potravinářské inspekci a o změně některých souvisejících zákonů (dále jen „zákon o SZPI“). C) Stanovisko žalované 7. Žalovaná navrhla, aby soud žalobu zamítl. Paní L. správní orgány neoznačovaly jako „odpovědnou osobu žalobce“, jak tento tvrdí. Správní orgán I. stupně ji ve výroku rozhodnutí označil za zaměstnance žalobce a žalovaná se na str. 26 napadeného rozhodnutí věnovala přičitatelnosti jejího jednání žalobci. Vstup inspektorek do objektu bočním vchodem není dle žalované pochybením, jež by zpochybňovalo zákonnost kontroly či rozhodnutí o přestupku, neboť inspektorky byly v kontrolovaném objektu poprvé, snažily se dovolat jakékoli přítomné osoby a následně se dle jejího pokynu odebraly k hlavnímu vchodu. Z protokolu o kontrole, jehož závěry nebyly zpochybněny, vyplývá, že inspektorky předložily paní L. pověření ke kontrole, jímž jsou dle § 4 odst. 3 zákona o SZPI služební průkazy, a poučily ji o možnosti zjednání si přístupu do provozovny dle § 4 odst. 5 zákona o SZPI a § 135 správního řádu. 8. S námitkou nesetrvání inspektorek v místě kontroly do příjezdu paní V. se žalovaná vypořádala na str. 28 rozhodnutí. Tvrzení žalobce, že neměl vůli kontrolu zmařit a naopak ji hodlal prostřednictvím paní V. umožnit, je dle žalované účelové a irelevantní, neboť neprokazuje, že by paní V. nakonec inspektorky do provozu žalobce skutečně vpustila, jelikož z protokolu o kontrole naopak vyplývá, že předseda představenstva Ing. Š. telefonicky sdělil, že kontrolu bude možné provést pouze v jeho přítomnosti. Zatímco poskytnutí součinnosti paní V. je jen hypotetická možnost, v řízení bylo prokázáno, že ani 45 min. po zahájení kontroly nebyla inspektorkám umožněna požadovaná součinnost a naopak došlo k maření kontroly uzamčením dříve odemčených dveří a odmítáním jejich otevření. Nadto paní L. inspektorky z provozovny vykázala a neumožnila jim ani sepsat protokol o průběhu kontroly. V žalobě žalobcem deklarovaná snaha spolupracovat s kontrolním orgánem z faktického průběhu kontroly nevyplývá. Pokud chtěl žalobce skutečně poskytnout součinnost, mohl umožnit inspektorkám provedení kontroly v 10:20 prostřednictvím paní L. a paní V. se mohla k započaté kontrole v 10:35 připojit. To, že paní L. neposkytla součinnost otevřením dveří a doprovázením inspektorek po provozovně do příjezdu paní V., považuje žalovaná za faktické vyjádření postoje žalobce k poskytnutí požadované součinnosti. 9. Žalovaná dále zdůraznila, že paní L. byla v době kontroly nejvýše postaveným přítomným zaměstnancem kontrolované osoby, proto ji kontrolní orgán považoval za zástupce kontrolované osoby a ne za povinnou osobu ve smyslu § 5 odst. 2 písm. a) kontrolního řádu. Paní L. byla v době kontroly u žalobce zaměstnaná jako pomocná dělnice, uklízečka, tudíž jí dle § 166 odst. 1 občanského zákoníku příslušelo oprávnění zastupovat provozovatele potravinářského podniku při poskytování součinnosti spočívající v umožnění vstupu inspektorek do provozu. Inspektorky tak po paní L. požadovaly součinnost pouze v rozsahu jejího pracov