5 Afs 147/2004 — Nejvyšší správní soud

65 Af 13/2020- 78 - text  6 65 Af 13/2020 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Ostravě - pobočka v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu Mgr. Barbory Berkové a soudců Mgr. Jiřího Gottwalda a JUDr. Michala Jantoše ve věci žalobce: F. s. r. o., IČO X sídlem M. 952/23, X P. zastoupený advokátem JUDr. Jaroslavem Kopou sídlem Táborského nábřeží 790/3, 639 00 Brno proti žalovanému: Odvolací finanční ředitelství sídlem Masarykova 427/31, 602 00 Brno o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 4. 12. 2019, č. j. X, ve věci daně z nabytí nemovitých věcí takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: A. Vymezení věci, žaloba, vyjádření žalovaného a replika žalobce 1. Žalobce se podanou žalobou domáhal zrušení rozhodnutí žalovaného ze dne 4. 12. 2019, č. j. X, kterým žalovaný změnil rozhodnutí Finančního úřadu pro Olomoucký kraj ze dne 7. 5. 2019, č. j. X, kterým správce daně žalobci vyměřil daň z nabytí nemovitých věcí podle zákonného opatření Senátu č. 340/2013 Sb., o dani z nabytí nemovitých věcí, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákonné opatření o dani z nemovitých věcí“), a to ve výši 255 256 Kč. Změna provedená žalovaným spočívala v tom, že došlo k navýšení vyměřené daně o 240 Kč. Daň z nabytí nemovitých věcí byla žalobci vyměřena z důvodu koupě pozemků par. č. X – zastavěná plocha a nádvoří a par. č. X-zastavěná plocha a nádvoří, oba v k. ú. P. (dále jen „převáděné pozemky“). Podle žalovaného byla součástí převáděných pozemků rozestavěná stavba penzionu, a tudíž je jejich hodnota vyšší, než tvrdil v daňovém přiznání žalobce. Podle žalobce rozestavěná stavba penzionu není součástí převáděných pozemků, neboť ji vlastnil žalobce již v roce 2013 a nestala se tak součástí převáděných pozemků ke dni nabytí účinnosti zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „OZ“). Tato otázka také tvoří jádro sporu v projednávané věci. 2. Žalobce namítal, že žalovaný nesprávně vyhodnotil zjištěné skutečnosti. Podle žalobce žalovaný nezohlednil, že pan R. Z., který žalobci prodal převáděné pozemky, a který s Magistrátem města Prostějov dne 17. 10. 2012 uzavřel veřejnoprávní smlouvu na výstavbu penzionu na převáděných pozemcích, stavbu penzionu nikdy sám neprováděl, nýbrž ji od počátku na své náklady prováděl žalobce. O tom svědčí také smlouva uzavřená dne 4. 3. 2013 mezi žalobcem a panem R. Z. a smlouva o dílo se společností T. W. S. s.r.o. Žalobce tedy nabyl vlastnické právo ke stavbě penzionu originárním způsobem výstavbou a stavba penzionu se tudíž nemohla stát součástí pozemku podle § 3054 OZ, nýbrž zůstala samostatnou nemovitou věcí podle § 3055 OZ. Proto neměla být ani hodnota stavby zohledněna při výpočtu daně z nabytí nemovitých věcí. Ostatní zjištěné skutečnosti (veřejnoprávní smlouva a její změna, možné zpětné vyhotovení smlouvy ze dne 4. 3. 2013) nejsou pro posouzení věci relevantní. Změna veřejnoprávní smlouvy podle žalobce jen dokládá, že byl dán do souladu skutečný stav, podle kterého byl stavebníkem penzionu žalobce, se stavem formálním, podle kterého byl jako stavebník veden R. Z. 3. Dále žalobce namítal, že žalovaný zatížil řízení vadou, když neprovedl jako důkaz účetní rozvahy a výkazy zisků a ztrát žalobce, které tvořily přílohy jeho daňových přiznání k dani z příjmů za roky 2012 a 2013. V těchto účetních rozvahách je uvedeno, že žalobce evidoval stavbu penzionu na převáděných pozemcích jako dlouhodobý majetek, tudíž že předmětnou stavbu měl ve svém vlastnictví a stavěl ji na vlastní náklady. Žalobce se provedení tohoto důkazu domáhal jak v řízení na prvním stupni, tak v řízení odvolacím. Podle žalobce však měl žalovaný povinnost tento důkaz provést i bez návrhu podle § 7 a § 78 odst. 1 zákona č. 280/2009 Sb., daňový řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „daňový řád“). Jelikož nebyly provedeny v daňovém řízení, navrhl žalobce, aby je provedl soud. 4. Žalovaný ve svém vyjádření navrhl zamítnutí žaloby a ohledně právního posouzení věci odkázal na napadené rozhodnutí. K námitce týkající se neprovedení důkazu účetními rozvahami žalovaný uvedl, že důkazní břemeno v daňovém řízení tíží žalobce, ten však takový důkaz v řízení nenavrhl. 5. V následné replice žalobce jen zopakoval své argumenty uvedené již v žalobě a doplnil, že prohlášení učiněné R. Z. v rámci katastrálního řízení bylo natolik zmatečné, že jej nelze vůbec brát v potaz. B. Skutečnosti vyplývající ze správního spisu 6. Krajský soud z předloženého správního spisu pro potřeby soudního přezkumu zjistil, že mezi R. Z. a žalobcem byla dne 22. 1. 2018 uzavřena smlouva, na základě které žalobce nabyl převáděné pozemky. Zápis o převodu vlastnického práva byl v katastru nemovitostí zapsán dne 11. 4. 2018 s právními účinky ke dni 20. 3. 2018. Žalobce podal dne 18. 6. 2018 přiznání k dani z nabytí nemovitých věcí, ve kterém ocenil převáděné pozemky bez hodnoty rozestavěné stavby penzionu a celkovou daň spočetl na 25 440 Kč. Správce daně výzvou ze dne 14. 9. 2018, č. j. X vyzval žalobce k tomu, aby odstranil pochybnosti spočívající v chybném zpracování znaleckého posudku (absence hodnoty rozestavěné stavby penzionu). Žalobce na výzvu nereagoval, proto správce daně platebním výměrem ze dne 7. 5. 2019, č. j. X vyměřil žalobci daň z nabytí nemovitých věcí ve výši 255 256 Kč. Proti platebnímu výměru brojil žalobce odvoláním, které žalovaný napadeným rozhodnutím změnil, přičemž změna spočívala v tom, že došlo k navýšení vyměřené daně o 240 Kč. C. Posouzení věci krajským soudem 7. Krajský soud přezkoumal v mezích žalobních bodů dle § 75 odst. 2 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“) napadené rozhodnutí, přičemž vycházel ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování žalovaného (§ 75 odst. 1 s. ř. s.) a dospěl k závěru, že žaloba není důvodná. Krajský soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání v souladu s § 51 odst. 1 s. ř. s. 8. Podle § 2 odst. 1 písm. a) zákonného opatření o dani z nemovitých věcí platí, že „předmětem daně z nabytí nemovitých věcí je úplatné nabytí vlastnického práva k nemovité věci, která je pozemkem, stavbou nebo jednotkou nacházejícími se na území České republiky“. 9. Předmětem daně z nabytí nemovitých věcí je úplatný převod vlastnického práva k nemovité věci. Základem daně je nabývací hodnota nemovité věci (srov. § 10 a násl. zákonného opatření o dani z nemovitých věcí). Na určení nabývací hodnoty má vliv nejen samotná hodnota nemovité věci, nýbrž i jejich součástí. Z tohoto důvodu je v projednávané věci stěžejní, zda rozestavěná stavba penzionu stojící na převáděných pozemcích byla ke dni převodu jejich součástí, a tedy měla být její hodnota zohledněna při určování základu daně, nebo nikoliv. 10. Žalovaný ve svém rozhodnutí vycházel z toho, že stavba penzionu je součástí převáděných pozemků, jelikož žalobce v řízení neprokázal opak. Žalovaný svůj závěr o tom, že žalobce neunesl důkazní břemeno, vystavěl na tom, že smlouva ze dne 4. 3. 2013 uzavřená mezi žalobcem a R. Z., na základě které měl mít žalobce právo stavět penzion na převáděných pozemcích, které byly v té době ve vlastnictví R. Z., byla účelově sepsána se zpětným datem. K tomu vedly žalovaného následující úvahy. Penzion byl budován na základě veřejnoprávní smlouvy ze dne 17. 10. 2012 uzavřené mezi Magistrátem města Prostějov a R. Z. jakožto stavebníkem. Následně dne 23. 12. 2013 podal pan R. Z. u Katastrálního úřadu pro Olomoucký kraj, katastrální pracoviště Přerov návrh na rozdělení stavby penzionu na jednotky, které doložil prohlášením vlastníka budovy ze dne 20. 12. 2013. Ačkoliv byl tento návrh zamítnut z toho důvodu, že předmětná stavba penzionu nebyla zapsána v katastru nemovitostí a nebylo tak možné rozdělení na jednotky provést, bylo pro žalovaného stěžejní, že na konci roku 2013, tj. poté co měla být uzavřena smlouva ze dne 4. 3. 2013, prohlašoval v tomto řízení R. Z., že je vlastníkem předmětné stavby penzionu. Změnu veřejnoprávní smlouvy nelze provést soukromoprávní dohodou, nýbrž je nutné ji změnit jen novou veřejnoprávní smlouvou. Návrh na její změnu byl podán teprve v únoru 2014. Na jeho základě byla dne 6. 3. 2014 uzavřena nová veřejnoprávní smlouva s Magistrátem města Prostějov, ve které byl jako stavebník uveden žalobce. Smlouva ze dne 4. 3. 2013 nebyla součástí správního spisu Magistrátu města Prostějov, tudíž je zjevné, že nebyla v řízení vůbec zohledněna. V této době již tedy byla stavba penzionu součástí převáděných pozemků. Smlouva ze dne 4. 3. 2013 je tudíž rozporná s ostatními zjištěnými skutečnostmi. Dále žalovaný zdůraznil, že na písemném vyhotovení smlouvy ze dne 4. 3. 2013 je razítko žalobce, ve kterém je uvedena adresa sídla „M. 952/23“, na této adrese však žalobce sídlí až od června roku 2015 (dle údajů z obchodního rejstříku). Do té doby sídlil na adrese M. 951/21. Při sepsání smlouvy ze dne 4. 3. 2013 tak žalobce nemohl opatřit tuto smlouvu razítkem s adresou, na které ještě nesídlil. Správce daně