1 As 119/2011 — Nejvyšší správní soud

18 A 32/2022- 19 - text  11 18 A 32/2022 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Ostravě rozhodl samosoudkyní JUDr. Kateřinou Štěpánovou, Ph.D., ve věci žalobce: H. Ö. státní příslušnost Turecká republika t. č. pobytem v Zařízení pro zajištění cizinců Vyšní Lhoty Vyšní Lhoty 234, 739 51 Vyšní Lhoty právně zastoupen Mgr. Umarem Switatem, advokátem sídlem Dědinova 2011/19, 148 00 Praha 4 proti žalované: Policie České republiky, Ředitelství služby cizinecké policie sídlem Olšanská 2, 130 51 Praha 3 – Žižkov o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 1. 12. 2022, č. j. CPR-37799-5/ČJ-2022-930311-T221, o propuštění ze zařízení, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Specifikace věci 1. V předmětné věci je napadáno rozhodnutí žalované o zamítnutí žádosti žalobce o propuštění ze zařízení dle § 129a odst. a zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů, dále jen „zákon o pobytu cizinců“. II. Skutková zjištění vyplývající z obsahu správního spisu 2. Dne 30. 9. 2022 bylo ve věci žalobce vydáno Policií České republiky, Krajským ředitelstvím policie Plzeňského kraje, rozhodnutí o jeho správním vyhoštění dle § 119 odst. 1 písm. b) bodu 3 zákona o pobytu cizinců se stanovením doby, po kterou nelze cizinci umožnit vstup na území členských států Evropské unie v délce jednoho roku, neboť bylo při cizinecké kontrole ze strany příslušných orgánu policie Spolkové republiky Německo zjištěno, že nedisponuje žádnými doklady opravňujícími ke vstupu či pobytu na území Německa. Následně byl žalobce dne 29. 9. 2022 předán zpět do České republiky na základě readmisní dohody. Z rozhodnutí o zajištění se podává, že žalobce se na území České republiky nachází bez jakéhokoliv dokladu totožnosti, bez platného cestovního dokladu či povolení k pobytu; vstoupil zde neoprávněně za pomoci převaděčů, jeho cílovou zemí je Spolková republika Německo; zemi původu opustil z ekonomických důvodů. 3. Ze správního spisu je dále patrné, že při výslechu konaném dne 30. 9. 2022 v rámci správního řízení o vyhoštění žalobce za přítomnosti tlumočníka z jazyka tureckého uvedl, že z Turecka cestoval do Srbska, odkud nelegálně překračoval hranice za pomoci převaděčů, jimž odevzdal cestovní doklady, cestoval přes Maďarsko až do Německa ukryt v kufru automobilu. Následně byl kontrolován na území Spolkové republiky Německo, když šel společně s dalšími třemi státními příslušníky pěšky po silnici. V rámci Evropské unie nemá povolen pobyt. Žalobce si je vědom skutečnosti, že pro pobyt na území České republiky potřebuje platné vízum a cestovní doklad, bez nichž je jeho pobyt neoprávněný, a je srozuměn s důsledky svého jednání. Na území států Evropské unie nemá povolen pobyt. V České republice nemá žádnou adresu pobytu, republikou pouze projížděl; nemá zde žádné rodinné, sociální, kulturní či ekonomické vazby. Ve Francii má bratrance. Jeho cílovou zemí je Německo. V Turecku má rodiče a sourozence, je svobodný, bezdětný. Do Turecka se nechce dobrovolně vrátit. Je hercem, hrál hlavní roli ve filmu, jenž byl následně zakázán, obává se zatčení a věznění po návratu, příp. i mučení ve vězení. V České republice nemá žádný movitý či nemovitý majetek, žádné závazky ani pohledávky. Cestu do Evropy mu platil strýc, všechny peníze nechal převaděči, už žádné peníze nemá. O mezinárodní ochranu nežádal. 4. Dne 30. 9. 2022 byl žalobce zajištěn za účelem realizace správního vyhoštění dle § 124 odst. 1 písm. b) zákona o pobytu cizinců na dobu 90 dnů od okamžiku omezení osobní svobody, neboť bylo shledáno podezření, že by se nepodrobil rozhodnutí o správním vyhoštění a dobrovolně území neopustil. Doba zajištění byla stanovena s přihlédnutím k předpokládané složitosti přípravy výkonu rozhodnutí o správním vyhoštění tak, aby uvedené bylo uskutečnitelné v době trvání zajištění. 5. Ve správním spise jsou dále žurnalizovány dokumenty, na jejichž základě žalovaná ověřovala totožnost žalobce v dostupných informačních systémech. 6. Dne 16. 11. 2022 žalobce požádal o propuštění ze zajištění za současného uložení zvláštních opatření. Měl za to, že zajištění je nepřiměřeným zásahem do jeho soukromého a rodinného života s ohledem na jeho rodinné poměry v Turecku, přičemž důvody jeho zajištění již netrvají a přítomnost žalobce a jeho dosažitelnost včetně spolupráce se správními orgány lze zajistit i jinak. Ve správním řízení je zastoupen advokátem a disponuje dostatkem finančních prostředků na úhradu právních služeb, obstarání si náhradního cestovního dokladu a nákladů spojených s vycestováním. Je schopen zajistit si náhradní cestovní doklady sám. Žalobce tvrdí, že si obstaral finanční prostředky a nabídl složení finanční kauce v částce 20 000 Kč. Žalobce má za to, že je na místě uložit mírnější zajišťovací opatření dle § 123b odst. 1 zákona o pobytu cizinců. Pokud by byl ze zajištění propuštěn, oznámil by ihned adresu místa pobytu na území České republiky, složil by kauci ve výši předpokládaných nákladů spojených se správním vyhoštěním, osobně by se hlásil na policii, obstaral by si náhradní cestovní náklady a plnil by povinnosti a uložená opatření k realizaci vyhoštění. S vyhoštěním se neztotožňuje s ohledem na nebezpečí vážné újmy na zdraví a na životě, které uvedl v pohovoru a je schopen prokázat. Ze svých chyb se poučil. Je držen v podmínkách srovnatelných s vězením, citově i materiálně strádá. Jeho chování neodůvodňuje setrvání v zajištění. Zvažuje podání žádosti o azyl z důvodu nebezpečí ohrožení jeho života v Turecku. Není důvod předpokládat, že by mařil výkon správního vyhoštění. 7. Žalovaná rozhodla napadeným rozhodnutím dne 1. 12. 2022, jímž žádosti žalobce o propuštění ze zařízení nevyhověla a žalobce nepropustila. Shrnula předmět a obsah předchozích správních řízení, která byla vedena ve věci žalobce, jakož i způsob a okolnosti jeho přicestování do České republiky. Konstatovala, že v případě žalobce není na místě uložení zvláštního opatření ve formě složení peněžních prostředků ve výši předpokládaných nákladů spojených se správním vyhoštěním ve smyslu § 123b odst. 1 písm. b) zákona o pobytu cizinců, neboť žalobce žádným způsobem nedoložil možnost opatření si finančních prostředků, přičemž neoznačil osobu, konkrétně státního občana České republiky nebo cizince s povoleným dlouhodobým pobytem anebo trvalým pobytem na území České republiky, který by za něj peněžní prostředky složil. V případě žalobce též není namístě uložení opatření dle § 123b odst. 1 písm. c) zákona o pobytu cizinců, neboť uvedená opatření by byla zjevně neúčelná. Žalobce sám neměl snahu v zákonné lhůtě vyhledat správní orgán za účelem legalizace svého pobytu na území, nectí zákony České republiky a po území České republiky se pohyboval neoprávněně. Žalovaná též poukázala na § 123 odst. 5 zákona o pobytu cizinců, podle něhož se zvláštní opatření neuloží, je-li zjevné, že má v úmyslu neoprávněně vstoupit na území jiného smluvního státu. Žalobce v protokolu o výslechu uvádí, že v České republice odmítá zůstat, jeho cílovou zemí je Německo, kde si chce najít práci. Žalobce tak neprokázal, že má v České republice zajištěno ubytování, že disponuje dostatečnými finančními prostředky a nemá zde žádné blízké či známé osoby. Žalovaná dále uvedla, že částka 20 000 Kč je nedostatečná, přičemž žalobce žádost o složení kauce u věcně příslušeného orgánu, jímž je orgán policie, který vydal rozhodnutí o zajištění, tedy OPKPE Plzně, doposud nepodal. Žalobce neuvedl žádnou adresu, na níž by se po propuštění zdržoval. Dle aktuálních informací nemá žádný platný cestovní doklad, nemá zajištěno stálé ubytování. Argumentace v žádosti o propuštění je toliko v rovině slibů, které se jeví žalované s ohledem na předchozí nedodržování platných právních norem jako velmi nepravděpodobné. Zásah do soukromého a rodinného života žalovaná též neshledala. Má za to, že žalobci je umožněno být v kontaktu telefonickém s rodinou, přičemž institut zajištění je časově omezen, před ilegální cestou z Turecka navíc žalobce musel být ztotožněn, že rodinu opouští. V zařízení je mu komunikace s rodinou umožněna prostřednictvím moderních komunikačních prostředků. Žalovaná rovněž upozornila, že délka procesu ověřování totožnosti a vydání náhradního cestovního dokladu a realizace správního vyhoštění je závislá na míře součinnosti, kterou cizinec poskytne. Žalovaná poukázala na skutečnost, že žalobce odmítl nabízenou možnost dobrovolného návratu, která by realizaci správního vyhoštění urychlila a pobyt v zařízení ukrátila. Aktuálně probíhá ověřování totožnosti, jehož závěrečnou fází je vydání cestovního dokladu Velvyslanectvím Turecké republiky. V případě, že by si žalobce sám hodlal obstarat cestovní doklad po propuštění, bylo by vydání cestovního dokladu touto cestou mnohem časově náročnější a realizace správního vyhoštění komplikovanější. Žalovaná závěrem zdůraznila, že žalobce porušil právní normy České republiky a