2 As 146/2015 — Nejvyšší správní soud

19 A 11/2021- 57 - text [Zadejte text.] [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Ostravě rozhodl samosoudkyní Mgr. Jarmilou Úředníčkovou v právní věci žalobce: M. N. zastoupený JUDr. Oldřichem Benešem, advokátem sídlem 709 00 Ostrava – Mariánské Hory, Mojmírovců 41 proti žalovanému: Krajský úřad Moravskoslezského kraje sídlem 702 18 Ostrava, 28. října 117, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 25. 5. 2021 č. j. MSK 40321/2021, o přestupku takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: 1. Žalobou podanou v zákonné lhůtě se žalobce domáhal zrušení v záhlaví označeného rozhodnutí žalovaného, jímž žalovaný rozhodl o odvolání žalobce proti rozhodnutí Městského úřadu Bohumín ze dne 3. 3. 2021, č. j. MUBO/09686/2021, ve věci přestupku podle ust. § 125d odst. 1 písm. d) zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích, ve znění pozdějších předpisů (dále jen zákon o silničním provozu), a to tak, že text ve výroku „s pozitivním výsledkem odmítl podrobit provedení odborného lékařského vyšetření…“ změnil na text „…s pozitivním výsledkem odmítl podrobit na výzvu policisty provedení odborného lékařského vyšetření…“. Ve zbytku bylo rozhodnutí správního orgánu I. stupně potvrzeno. 2. Žalobce namítal, že v průběhu policejní kontroly byl krácen na svých právech a nebylo mu zejména z materiálněprávního hlediska poskytnuto zákonné, řádné, adekvátní a dostačující poučení tak, aby byl jako laik schopen učinit rozhodnutí, zda se podrobí lékařskému vyšetření či nikoli, a to včetně dostatečného a srozumitelného poučení o následcích svého rozhodnutí. Žalobce vyslovil přesvědčení, že zde nebyly a ani nemohly být splněny zákonné podmínky pro naplnění skutkové podstaty předmětného přestupku. Jak zasahující policejní orgán, tak správní orgány obou stupňů sice formálně na první pohled mohou postupovat správně, avšak při hlubší analýze a celkovém kontextu věci, jsou jeho práva porušována, kdy je ze strany správních orgánů sledován do určité míry předpojatě pouze jediný cíl, a to jeho potrestání, aniž by zde byla snaha o zjištění skutečné – materiální stránky věci. Přehnaný důraz je kladen na formalismus celé věci, jsou přehlížena jeho tvrzení, včetně navržených důkazů na jejich podporu. Jím navržené důkazy nebyly provedeny. Naproti tomu jsou bagatelizovány nesrovnalosti a rozpory zasahujícího policejního orgánu, včetně rozporů následných svědeckých výpovědí. Žalobce uvedl, že nikterak nepopírá a ostatně nikdy nepopíral, že by předmětné listiny vyplňované při kontrole nepodepsal, případně, že by do nich nevepsal ono „odmítnutí“. Nemůže se však smířit se stavem, který z formálního hlediska z listin může vyplývat a správní orgány vyzdvihují, aniž by někoho zajímal skutečný průběh kontroly, zejména skutečnost, že pokud by byl řádně poučen a měl možnost se s listinami v klidu a dostatečně seznámit, nikdy by provedení lékařského vyšetření neodmítl, když ostatně sám inicioval provedení druhého orientačního testu na jiné návykové látky a neměl jediný důvod odmítat další vyšetření, neboť s výsledky nesouhlasil. Žalobce dále odkazem na § 68 odst. 1 správního řádu vytkl správnímu orgánu, že v prvostupňovém rozhodnutí chybí důvody výroku, úvahy, kterými se správní orgán řídil při vyhodnocení podkladů a výkladů právních předpisů a informace, jak se správní orgán vypořádal s návrhy, námitkami a jeho vyjádřeními. Na povinnost řádně se zabývat námitkami a jeho návrhy, včetně řádného odůvodnění rozhodnutí rezignoval i žalovaný. Žalobce vyslovil názor, že i žalovaný se prakticky odmítl zabývat jeho námitkami uvedenými v odvolání a doplnění odvolání, aniž by toto řádně zdůvodnil. Rovněž neprovedl ani jím navržené důkazy. K závěru správního orgánu, že nezpochybnil věrohodnost svědků, žalobce uvedl, že s tímto hodnocením nesouhlasí, neboť na druhou stranu mu nebylo znemožněno provést důkazy, které by věrohodnost dále zpochybňovaly. Žalovanému rovněž vytkl, že z provedených důkazů vyvozuje zcela opačné závěry, než z nich vyplývají. Důvod, který je v napadeném rozhodnutí označen jako důvod zamítnutí jím navrhovaných důkazů (počet zabavených řidičských průkazů ve vztahu k odměně policistů, stejně tak časy lustrací v policejních systémech) uváděn, je právně zcela lichý, neboť to, že je dané informace získat jiným způsobem, rozhodně neznamená, že neměly být opatřeny v rámci daného řízení jako důkaz. Postup žalovaného a jeho odůvodnění je zcela absurdní a v rozporu s procesními právy. Je nutné konstatovat, že samozřejmě v rovině tvrzení se jedná slovy žalovaného o „domněnku“, která ovšem může být právě navrženým důkazem potvrzena jako relevantní námitka potvrzující tvrzení obviněného. 3. Žalobce žalovanému rovněž vytkl, že přistoupil ke změně napadeného rozhodnutí, aniž by bylo jasně a srozumitelně zřejmé, co konkrétně – jaká část rozhodnutí správního orgánu I. stupně byla změněna a zda tedy vůbec bylo možné rozhodnutí v tomto rozsahu změnit a nemělo být přistoupeno ke zrušení rozhodnutí správního orgánu I. stupně a vrácení věci. Žalobce rovněž namítal, že tím, že mu nebylo umožněno, aby se před vydáním napadeného rozhodnutí seznámil s podklady a měl se k nim možnost vyjádřit, došlo k porušení jeho procesních práv v rámci řízení před žalovaným. Rozhodnutí žalovaného je nepřezkoumatelné. 4. Žalobce dále nesouhlasil se závěry žalovaného, že byl s předloženými listinami při kontrole řádně seznámen a že byl řádně poučen. Poukázal na to, že nikdy netvrdil, že listiny nepodepsal a že v průběhu kontroly nezazněly určité informace ve smyslu „výzvy“ policisty „pojedeme na krev anebo podepíšeme odmítnutí“, což ale dle jeho názoru není ani výzvou, ani poučením a je přesvědčen, že kterýkoli jiný průměrně vzdělaný člověk, by při obdobném postupu policistů vlastně nevěděl, co se děje, jak má postupovat a jaké následky jsou s případným postupem, který by si vybral, spojeny. Měl zájem o vysvětlení, na což mu bylo odpovězeno, že „vše má znát z autoškoly“, což může být nepochybně pravdou, ale rovněž toto nesplňuje znaky řádného poučení. Je si vědom toho, že měl být v jednání s policisty důraznější, měl požadovat podrobné vysvětlení, jet s policisty klidně na služebnu, kde by měl dostatek prostoru na prostudování a vysvětlení situace a následně se zejména podrobit odbornému vyšetření. Byť mu byly předloženy předmětné listiny, rozhodně není pravdou, že mu byly tyto listiny předloženy k přečtení a seznámení se s jejich obsahem. Při kontrole v otázce řádného poučení byl zjevně krácen na svých právech a správní orgán rezignoval na zjištění skutečné – materiální stránky věci. Prvostupňový správní orgán se omezil pouze na formální konstatování ve smyslu „že předložené dokumenty podepsal“, a proto je vše v pořádku. Žalobce dále vyslovil nesouhlas se závěrem žalovaného, že časový prostor 5 až 10 minut při silniční kontrole poskytnutý pro seznámení se s podklady je zcela standardní. Zdůraznil, že k seznámení se s dokumenty při silniční kontrole došlo v cca 21:30 hodin při snížené viditelnosti – byla tma a na listiny mu bylo svíceno baterkou. Za tuto dobu není fakticky nikdo schopen daný text přečíst, a to ani při ideálních podmínkách viditelnosti, natož ve tmě při svícení baterkou. Jednalo se o dokumenty v rozsahu 5 stran A4, které byly psány drobným písmem. Jako právní laik měl ještě v průběhu čtení porozumět obsahu a jednotlivým následkům a do textu vepsat své byť stručné vyjádření a listiny podepsat. Nečitelnost listin souvisí jednak s podmínkami, při kterých mu byly listiny předloženy (večerní hodina, tma, svícení baterkou), stejně tak jako struktura textu, psaná zejména u poučení výrazně menším písmem, dále nesrozumitelnost, kterou spatřuje ve skutečnosti, že pro pochopení obsahu listin, včetně následků, které mu odmítnutím vyšetření hrozily, je v zásadě za daného skutkového stavu vyžadována neúměrná kognitivní a také časová zátěž k tomu, aby byl schopen získat informaci v daném textu obsaženou. I pokud by hypoteticky připustil, že byl řádně vyzván policisty, což ovšem rozhodně nečiní, řádná výzva byla ostatně vyloučena i rozpory ve výpovědích zasahujících policistů, pak zcela nepochybně nedošlo k vysvětlení a poučení o právních důsledcích nevyhovění takové výzvy. Namísto řádného poučení o následcích byl nedůvodně zastrašován tvrzením, že pokud nepodepíše odmítnutí, pojedou na krev, bude to trvat dlouho, může být vsazen do cely a tak podobně. Žalobce vyslovil přesvědčení, že s ohledem na konkrétní okolnosti jeho případu a průběhu předmětné kontroly nebyl ve smyslu § 13 zákona č. 273/2008 Sb., o Policii České republiky, řádně poučen a z tohoto pohledu zcela pochopitelně nelze postavit na jisto, že se úmyslně odmítl podrobit předmětnému vyšetření. Absentuje-li v daném případě úmysl, pak ani z tohoto důvodu nemohla být naplněna skutková podstata předmětného přestupku. 5. Žalobce dále namítal, že dle § 20 zákona č. 65/2017 Sb., o ochraně zdraví před škodlivými účinky návykových látek, je osoba povinna se