1 As 6/2011 — Nejvyšší správní soud

22 A 13/2021- 52 - text  10 22 A 13/2021 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Ostravě rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Moniky Javorové a soudců JUDr. Miroslavy Honusové a JUDr. Petra Hluštíka, Ph.D., ve věci žalobkyně: Ostravská těžební, a.s. sídlem Sládkova 1920/14, 702 00 Ostrava – Moravská Ostrava zastoupena Mgr. Jiřím Nezhybou, advokátem sídlem Údolní 33, 602 00 Brno proti žalovanému: Český báňský úřad sídlem Kozí 748/4, 110 01 Praha 1 – Staré Město za účasti osob zúčastněných na řízení: 1)DIAMO, státní podnik, odštěpný závod Odra sídlem Sirotčí 1145/7, 703 00 Ostrava – Vítkovice 2)Statutární město Ostrava sídlem Prokešovo náměstí 1803/8, 702 00 Ostrava – Moravská Ostrava o žalobě na přezkum rozhodnutí žalovaného o zařazení úložného místa těžebního odpadu ze dne 17. 12. 2020, č. j. SBS 45541/2020/ČBÚ-21, ve věci účastenství takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. III. Osoby zúčastněné na řízení nemají právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Specifikace věci 1. Podstatou věci je posouzení otázky účastenství žalobkyně v řízení vedeném dle § 4 odst. 1 zákona č. 157/2009 Sb., o nakládání s těžebním odpadem a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon č. 157/2009 Sb.“). 2. Žalovaný napadeným rozhodnutím zamítl jako nepřípustné odvolání žalobkyně podané jako odvolání „opomenutého účastníka řízení“ směřující proti rozhodnutí Obvodního báňského úřadu pro území krajů Moravskoslezského a Olomouckého ze dne 26. 5. 2020, č. j. SBS 14861/2020/OBÚ-05/5 (dále též jen „rozhodnutí správního orgánu prvního stupně“), jímž bylo dle § 4 odst. 1 zákona č. 157/2009 Sb. rozhodnuto o zařazení úložného místa těžebního odpadu „odval Heřmanice“ z hlediska možných vlivů na životy, lidské zdraví a životní prostředí do kategorie II. II. Relevantní skutková zjištění vyplývající ze správních spisů 3. Dne 16. 4. 2020 podala osoba zúčastněná na řízení DIAMO, státní podnik, odštěpný závod Odra (dále jen „osoba zúčastněná na řízení 1)“), jako provozovatel úložného místa těžebního odpadu „odval Heřmanice“ (dále též jen „úložné místo“ nebo „odval Heřmanice“) žádost o jeho zařazení do II. kategorie z hlediska rozdělení úložných míst. 4. Žalobkyně má pronajaty některé pozemky sousedící s dotčeným úložným místem, resp. pozemky nacházející se na samotném odvalu, a provozuje na nich zařízení na homogenizaci hlušiny za účelem získávání kameniva pro stavební účely. 5. S žalobkyní nebylo v řízení před správním orgánem prvního stupně vedeného dle § 4 odst. 1 zákona č. 157/2009 Sb. jednáno jako s účastníkem řízení. 6. O zařazení odvalu Heřmanice do II. kategorie úložných míst bylo rozhodnuto dne 26. 5. 2020 výše zmiňovaným prvostupňovým rozhodnutím, které nabylo právní moci dne 17. 6. 2020. 7. Proti rozhodnutí správního orgánu prvního stupně podala žalobkyně odvolání dne 11. 11. 2020, v němž se dovolávala postavení opomenutého účastníka řízení dle § 4 odst. 1 zákona č. 157/2009 Sb., přičemž měla za to, že citované ustanovení neobsahuje taxativní výčet účastníků řízení a pro kompletní vymezení účastníků daného řízení je na místě subsidiárně použít § 27 odst. 2 zákona č. 500/2004 Sb., správního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“). 8. Napadeným rozhodnutím žalovaný odvolání žalobkyně zamítl s odůvodněním, že tato nebyla účastníkem předmětného řízení, neboť výčet účastníků řízení o zařazení úložného místa do příslušné kategorie je výčtem taxativním, nepřipouštějícím subsidiární aplikaci správního řádu v otázce účastenství. III. Žaloba 9. Žalobkyně se předně vyjádřila k otázce své aktivní legitimace. Domnívá se, že napadeným rozhodnutím, resp. nepřipuštěním jejího účastenství v řízení dle § 4 odst. 1 zákona č. 157/2009 Sb., bylo zasaženo do jejího práva vlastnického, jakož i do práva na příznivé životní prostředí a na podnikání. 10. Uvádí, že v důsledku přeřazení odvalu Heřmanice z původní kategorie I. do aktuální kategorie II. se stávají podmínky provozování daného úložného místa méně přísnými, například co so systému řízení bezpečnosti provozu uloženého místa, zásad prevence závažných nehod při nakládání s těžebními odpady, vypracovaní havarijních plánů, poskytování informací krajskému úřadu ohledně opatření při závažných nehodách etc. 11. Stěžejní žalobní námitkou je polemika žalobkyně se závěrem žalovaného ohledně taxativního charakteru výčtu účastníků řízení dle § 4 odst. 1 zákona č. 157/2009 Sb. Je přesvědčena, že citované zákonné ustanovení neobsahuje slova typu „jedině“, „pouze“, „výhradně“, což ji vede k závěru, že se nejedná o výčet taxativní, přičemž dovozuje, že neměla být vyloučena aplikace § 27 správního řádu obsahující obecnou definici účastníka správního řízení. 12. Dle žalobkyně nepostačuje k vyloučení obecné úpravy účastenství ani závěrečné ustanovení zvláštního právního přepisu, které výslovně určuje vztah zvláštního právního předpisu a správního řádu, přičemž zákon č. 157/2009 Sb. takové ustanovení ani neobsahuje. 13. Na podporu svých závěrů žalobkyně odkazuje na judikaturu Nejvyššího správního soudu (dále jen „NSS“), zejména ve věci se otázky účastenství dle zákona č. 18/1997 Sb., o mírovém využívání jaderné energie a ionizujícího záření (atomový zákon), platného a účinného do 31. 12. 2016 (dále pro zjednodušení jen „atomový zákon z roku 1997“). Žalobkyně polemizuje s judikaturou správních soudů citovanou v napadeném rozhodnutí žalovaným. Rozhodovací činnost NSS stran stanovení okruhu účastníků správních řízení považuje za rozpornou. 14. Závěrem udává, že nemá možnost hájit svá práva v jiných řízeních vedených dle zákona č. 157/2009 Sb., než je řízení o zařazení odvalu Heřmanice do kategorie dle § 4 odst. 1 daného zákona. 15. Navrhuje zrušení napadeného rozhodnutí a vrácení věci žalovanému. IV. Vyjádření žalovaného 16. Ve vyjádření ze dne 31. 3. 2021 žalovaný poukazuje na soudní rozhodnutí podporující jeho závěr o taxativním charakteru výčtu okruhu účastníků řízení v § 4 odst. 1 zákona č. 157/2009 Sb. vylučující subsidiární aplikaci § 27 správního řádu a vymezil se k judikatuře citované v žalobě. 17. Reaguje též na názor žalobkyně, že nemá možnost své zájmy hájit v jiných řízeních předpokládaných zákonem č. 157/2009 Sb., přičemž zdůrazňuje existenci řízení dle § 6 a § 8 citovaného zákona. 18. Navrhuje zamítnutí, resp. odmítnutí žaloby. V. Replika žalobkyně 19. Ve vyjádření ze dne 28. 4. 2021 žalobkyně zdůrazňuje, že nelze aprobovat nezákonný postup žalovaného spočívající v opomenutí žalobkyně jako účastníka řízení dle § 4 odst. 1 zákona č. 157/2009 Sb. úvahou o tom, že citovaný zákona předpokládá i jiná řízení, v nichž může dojít k vydání povolení směřujících k faktickému provozování odvalu Heřmanice, neboť tato řízení mají jiný předmět a účel. 20. Žalobkyně se dále vyjadřuje ke své aktivní legitimaci v probíhajícím soudním řízení, přičemž poukazuje na skutečnost, že již bylo porušeno její vlastnické právo, neboť došlo a dále dochází ke kontaminaci nemovitostí, jež má pronajaty, neboť podmínky provozu odvalu Heřmanice jsou aktuálně méně přísné, než pokud by daná lokalita byla nadále zařazena do dřívější kategorie I. VI. Jednání soudu 21. Ve věci proběhlo dne 30. 11. 2022 ústní jednání před krajským soudem, při němž účastníci řízení setrvali na své dosavadní argumentaci. Osoba zúčastněná na řízení 1) vyjádřila souhlas s právními závěry žalovaného v napadeném rozhodnutí. Současně namítla nedostatek aktivní legitimace žalobkyně k podání žaloby, když se jí prvostupňové rozhodnutí věcně vůbec nedotýká. Osoba zúčastněná na řízení 2) označila žalobu za nedůvodnou a zdůraznila, že ochrana veřejných zájmů v oblasti životního prostředí spadá do výlučné kompetence specializovaných orgánů veřejné správy a nepatří soukromým subjektům. Dále přednesla podstatný obsah vyjádření Magistrátu města Ostravy, odboru životního prostředí ze dne 28. 12. 2021 obsahující analýzu ekologické zátěže předmětného úložného místa z pohledu jednotlivých složek životního prostředí. Žalobkyně navrhla provedení důkazu protokoly z místního šetření Obvodního báňského úřadu ze dne 13. 9. 2022 a ze dne 25. 10. 2022 osvědčující reálnou situaci na odvalu Heřmanice, jimiž chtěla prokázat protiprávní způsob nakládání provozovatele s úložným místem. VII. Posouzení věci krajským soudem 22. Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí žalovaného, jakož i správní řízení, které jeho vydání předcházelo, přičemž vycházel ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu (§ 75 odst. 1 zák. č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, v platném znění, dále jen „s. ř. s.“), a to v mezích žalobkyní uplatněných žalobních bodů (§ 75 odst. 2 s. ř. s.). 23. Krajský soud primárně posoudil námitku absence aktivní žalobní legitimace žalobkyně vznesenou osobou zúčastněnou na řízení 1), kterou neshledal důvodnou. Podstatou sporu a právní otázkou, jíž se má soud na základě podané žaloby zabývat, je nikoliv změna kategori