2 Afs 98/2004 — Nejvyšší správní soud

22 A 19/2021- 64 - text  7 22 A 19/2021 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Ostravě rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Moniky Javorové a soudců JUDr. Miroslavy Honusové a JUDr. Petra Hluštíka, Ph.D., ve věci žalobce: Ing. V. K. zastoupený advokátkou JUDr. Pavlou Komendovou sídlem Florianova 440/17, 612 00 Brno – Královo Pole proti žalovanému: Krajský úřad Moravskoslezského kraje sídlem 28. října 117, 702 18 Ostrava za účasti: 1) CETIN a. s. sídlem Českomoravská 2510/19, 190 00 Praha - Libeň 2) V. K. o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 21. 1. 2021 č. j. MSK 160990/2020, ve věci povolení stavby takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. III. Osoby zúčastněné na řízení nemají právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: 1. Podanou žalobou se žalobce domáhal přezkoumání rozhodnutí žalovaného ze dne 21. 1. 2021 (pozn. krajského soudu: napadené rozhodnutí žalovaného je zjevně nesprávně datováno dnem vydání 21. 1. 2020, z časové posloupnosti ve vzahu k prvostupňovému rozhodnutí je zřejmé, že bylo vydáno až v roce 2021) č. j. MSK 160990/2020, kterým bylo zamítnuto odvolání žalobce a potvrzeno rozhodnutí Magistrátu města Frýdku-Místku, odboru územního rozvoje a stavebního řádu (dále jen „stavební úřad“ nebo „správní orgán I. stupně“) ze dne 21. 9. 2020 č. j. MMFM 123952/2020, jímž bylo vydáno stavební povolení pro stavbu „Chodník Vojkovice“ na pozemcích p. č. XA, XB, XC, XD, XE, XF, XG, XH, XI, vše v k. ú. V. (dále jen „stavba“). 2. Žalobce v žalobě vymezil tyto žalobní body: 1) Parametry posuzované stavby jsou zcela nevyhovující pro stávající využití souvisejícího pozemku ve vlastnictví žalobce, které žalobce reálně více než 25 let vykonává. Z toho důvodu žalobce vznesl ve stavebním řízení námitku týkající se únosnosti stavby, se kterou se správní orgány obou stupňů dostatečně nevypořádaly. Podle žalobce není možné přenést v této otázce odpovědnost výhradně na projektanta a pouze odkázat na § 159 zákona č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon), v platném znění (dále jen „stavební zákon“), podle něhož projektant odpovídá za správnost, celistvost a úplnost jím zpracované dokumentace a také za správnost, celistvost, úplnost a bezpečnost stavby provedené podle jím zpracované projektové dokumentace, když žalobci, stavebnímu úřadu, ani žalovanému není známo, jaké bylo zadání stavebníka ke zpracování projektové dokumentace a jak naložil s problematikou zatížení stavby. Žalovaný pouze konstatoval, že „projektant v projektové dokumentaci se zatížením přejezdů těžkých nákladních vozidel počítá a konstrukci chodníku tomu přizpůsobil“, a to bez jakéhokoliv dalšího důkazu či odůvodnění, jak k tomuto závěru dospěl. Podle žalobce takový fakt z projektové dokumentace nevyplývá, a když po stavebním úřadu žádal ujištění doložené výpočty, že únosnost stavby je plánována tak, aby nedošlo k omezení jeho vlastnického práva, stavební úřad jeho požadavek zamítl. Žalobce ve svých námitkách proti projektové dokumentaci rovněž podrobně rozvedl důvody, pro které považuje navrhované technické řešení za nedostatečné a zdůraznil, že na základě stávající projektové dokumentace není možné únosnost stavby relevantně posoudit, když výpočty absentují (jedná se o výpočet zatížení stavby chodníku dle tabulek C2 a C3 včetně doložení výpočtů pro volbu materiálu dle příslušné přílohy E, respektive E2, bez nichž není možné únosnost zhodnotit). Žalobci proto není zřejmé, jak mohl žalovaný dospět k závěru, že projektant konstrukci stavby přizpůsobil přejezdům těžkých nákladních vozidel. Správní orgány obou stupňů se s problematikou únosnosti stavby nevypořádaly dostatečně a stavba není dostatečně dimenzována na faktické zatížení těžkými nákladními vozidly. 2) Stavbou chodníku bez patřičné únosnosti dojde k zásahu do žalobcových majetkových práv tak, že pokud bude nadále vykonávat hospodářskou činnost pomocí těžké zemědělské techniky (prostřednictvím nájemce/pachtýře), bude nucen hradit náhradu škody na stavbě, která nepochybně vznikne. Vzhledem k tomu, že si má každá osoba počínat tak, aby nezpůsobovala škodu jiným, nelze ani tento argument žalobce „odbýt“ tím, že škoda by případně vznikla na majetku stavebníka. Pokud by žalobce způsobil stavebníkovi škodu, nepochybně by stavebník po žalobci požadoval její náhradu. Zásah do majetkových práv žalobce a zmenšení objemu jeho majetku tedy není pouze hypotetická obava. Druhou možností je přestat vykonávat hospodářskou činnost, čímž by se žalobce dopustil porušení smlouvy s nájemcem/pachtýřem a přišel by o zisk z nájmu/pachtu. Také v takovém případě by nepochybně došlo k zásahu do majetkových práv žalobce. Řešit celou záležitost prostřednictvím civilně-právního sporu, když lze takové situaci účinně předejít, je popřením zásady prevence ochrany práv a zájmů adresátů veřejné správy a zásady přednosti smírného řešení, které správní řízení provázejí. 3) Správní orgány obou stupňů shodně uznávají, že žalobce nebyl nikoli vlastní vinou účastníkem územního řízení vedeného o stavbě, přestože jím být měl. Jakmile se žalobce dozvěděl o probíhajícím řízení, domáhal se přiznání postavení účastníka řízení. Řízení o stavbě se mezitím dostalo do fáze stavebního řízení. Postavení účastníka řízení bylo žalobci rozhodnutím stavebního úřadu odepřeno. Žalobce se stal účastníkem řízení až na základě rozhodnutí nadřízeného orgánu (žalovaného). Jestliže žalovaný shledal, že žalobce je účastníkem stavebního řízení, lze dovodit, že měl být považován také za účastníka územního řízení. Podle žalovaného se však jedná o procesní pochybení, které již nelze v této době nijak zhojit – po více než roce od doručení rozhodnutí poslednímu z účastníků je odvolání opožděné i v případě, že jej podá tzv. opomenutý účastník, tedy ten, kterému nebylo rozhodnutí oznámeno. K tomu poukázal na rozsudek Nejvyššího správního soudu (dále jen „NSS“) ze dne 27. 11. 2013 č. j. 8 As 111/2012-30. Žalobce však uvádí, že existuje rovněž odlišná judikatura NSS, např. rozsudek ze dne 31. 7. 2018 č. j. 5 As 228/2017-32, který stanoví, že pokud správní orgán „dospěje k závěru, že určitá osoba je podle práva účastníkem řízení (byť to i např. sama neví), musí vadu řízení, ke které došlo, napravit a umožnit jí plnohodnotnou účast na řízení, a to přiměřeně fázi, ve které se řízení nachází.“ nebo také rozsudek rozšířeného senátu NSS ze dne 17. 2. 2009 č. j. 2 As 25/2007-118. Žalobce tak má za to, že mu stavební úřad nemůže klást k tíži vlastní činností způsobenou vadu řízení, totiž že žalobce nebyl považován za účastníka územního řízení, a musí mu plnohodnotným způsobem umožnit účast na řízení, zejména se vypořádat s námitkami, které žalobce vznesl i ohledně umístění stavby. Z důvodu nezákonného rozhodnutí žalovaného, resp. stavebního úřadu, žalobce pozbyl svá práva spojená s účastenstvím v územním řízení, tj. právo nahlížet do spisu, získávat z něj informace a právo vznést případné námitky k umístění stavby. 3. Žalovaný ve vyjádření uvedl, že žalobní námitky jsou obsahově v podstatě totožné s odvolacími námitkami, s nimiž se již vypořádal v odůvodnění žalobou napadeného rozhodnutí. Žalobce věcně brojí zejména proti nedostatečnému vypořádání jeho námitky týkající se únosnosti stavby v místě přejezdu na pozemek parc. č. XJ v k. ú. V., na němž se nachází lesní cesta, kterou žalobce využívá jako příjezd k pozemku parc. č. XK v k. ú. V. v jeho vlastnictví. Žalobce již v průběhu prvostupňového řízení bez jakéhokoliv relevantního zdůvodnění polemizoval se správností projektové dokumentace v části, v níž projektant navrhl technické řešení předmětného přejezdu. Ostatně i v žalobě uvádí, že žádal po stavebním úřadu ujištění o řádném navržení únosnosti stavby doložené výpočty, aby mohl správnost navrženého řešení relevantně posoudit. Stavební úřad, stejně jako žalovaný, odkázal na § 159 stavebního zákona, z něhož vyplývá odpovědnost projektanta za správnost, celistvost, úplnost a bezpečnost jím zpracované dokumentace i stavby podle ní provedené. Stavební úřad v řízení o povolení stavby mimo jiné ve smyslu § 110 odst. 4 stavebního zákona zkoumá, zda předložená projektová dokumentace byla zpracována oprávněnou osobou, tedy projektantem. Žalovaný si je vědom toho, že uvedené neznamená, že by měl stavební úřad předloženou projektovou dokumentaci bez dalšího akceptovat jako správnou, a že jej ustanovení § 159 stavebního zákona nezbavuje povinnosti zjistit stav věci, o němž nevznikají důvodné pochybnosti. V daném případě však správním orgánům obou stupňů důvodné pochybnosti ohledně správnosti předložené projektové dokumentace nevznikly, a to ani na základě námitek žalobce. 4. Žalovaný se také ztotožnil se závěrem stavebního úřadu, že tato námitka nesměřuje k ochraně vlastnického práva žalobce k pozemkům v jeho vlastnictví, ale spíše k ochraně vlastnického práva stavebníka ke stavbě chodníku. Pokud je namítána skutečnost, která nemůže zasáhnout do vlastnickéh