— Nejvyšší správní soud

22 Ad 1/2021- 33 - text  6 22 Ad 1/2021 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Ostravě rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Moniky Javorové a soudců JUDr. Miroslavy Honusové a JUDr. Petra Hluštíka, Ph.D. ve věci žalobkyně: T. N. zastoupená advokátkou Zuzanou Candigliota sídlem Burešova 615/6, 602 00 Brno proti žalovanému: Ministerstvo zdravotnictví sídlem Palackého náměstí 4, 128 01 Praha 2 o přezkoumání rozhodnutí žalovaného ze dne 23. 10. 2020 č.j. MZDR 46511/2020-2/PRO, ve věci oprávnění k poskytování zdravotních služeb takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: 1. Podanou žalobou se žalobkyně domáhala přezkoumání výše uvedeného rozhodnutí žalovaného, jímž bylo zamítnuto její odvolání a potvrzeno rozhodnutí Krajského úřadu Moravskoslezského kraje (dále jen „správní orgán 1. stupně“) ze dne 1. 9. 2020 č. j. MSK 100006/2020, o udělení oprávnění k poskytování zdravotních služeb v oboru porodní asistentka. 2. Žalobkyně v žalobě a poté v replice uvedla, že správní orgán 1. stupně zúžil bez zákonného důvodu a bez odůvodnění rozsah oprávnění, když vymezil obor zdravotní péče takto: porodní asistentka (úkony bez vedení porodů). Žalobkyně namítla, že právní předpisy nezakazují vedení domácích fyziologických porodů, k jejich vedení postačí vybavení kontaktního pracoviště. Omezováním oprávnění dochází k zásahu do práv těhotných žen a jejich dětí, žalobkyně poukázala na nález Ústavního soudu ze dne 24. 7. 2013 sp. zn. I. ÚS 4457/12. Domácí porody jsou bezpečné, jen zlomek případů vyžaduje porodní sál. Správní orgány překročily svou kompetenci, když vydaly oprávnění s takovýmto dodatkem. Některé správní orgány v ČR to nedělají, takže žalobkyně je diskriminována. Žalobkyně poukázala na rozsudek Krajského soudu v Brně č. j. 31 A 102/2018-47 a následné rozhodnutí správního orgánu, kdy bylo u porodní asistentky rozhodnuto o zrušení obdobného dodatku. Žalovaný sám zrušil pokutu uloženou porodní asistentce, s tím, že poskytnutí odborné první pomoci nemůže být přestupkem. Postupem správních orgánů bylo zasaženo do práva žalobkyně na podnikání. Závěrem žalobkyně namítla nedostatečnou implementaci práva EU do českého právního řádu. Směrnice 2005/36/ES byla sice formálně převzata do zákona č. 96/2004 Sb., ale kompetence porodní asistentky nebyly uvedeny do praxe – nemohou vykonávat samostatně činnosti ani v nemocnicích (tam jen pod dohledem lékařů), ani ve vlastním sociálním prostředí klientek. Žalobkyně žádá, aby soud předložil předběžnou otázku SDEU ke zjištění, zda stát splnil svoje povinnosti implementovat řádně právo EU a zda může vyjímat z podnikatelského oprávnění porodních asistentek jejich klíčovou kompetenci – vedení porodu. 3. Žalovaný ve vyjádření odkázal na odůvodnění rozhodnutí správních orgánů obou stupňů, shrnul základní myšlenky k jednotlivým bodům a navrhl zamítnutí žaloby. 4. Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí, jakož i správní řízení, které mu předcházelo, přičemž vycházel ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu (§ 75 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění pozdějších předpisů – dále jen „s. ř. s.“) a dospěl k závěru, že žaloba není důvodná. 5. Z obsahu správních spisů soud zjistil, že žalobkyně žádostí ze dne 27. 7. 2020 požádala o udělení oprávnění k poskytování zdravotních služeb v oboru porodní asistentka, s formou zdravotní péče poskytované ve vlastním sociálním prostředí pacienta – domácí péče – ošetřovatelská, a připojila nezbytné podklady. Rozhodnutím Krajského úřadu Moravskoslezského kraje ze dne 1. 9. 2020 bylo žalobkyni uděleno oprávnění v oboru zdravotní péče: porodní asistentka, s dodatkem „(úkony bez vedení porodů)“, s uvedením místa kontaktního pracoviště. Odvolání žalobkyně proti dodatku uvedenému v rozhodnutí bylo zamítnuto napadeným rozhodnutím žalovaného ze dne 23. 10. 2020. 6. Krajský soud předesílá, že touto problematikou se soudy zabývají opakovaně, z poslední doby lze poukázat např. na rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 30. 8. 2022 č. j. 51 A 48/2019-130, který se obsáhle a podrobně vypořádal s obdobnými námitkami, a s jehož závěry se Krajský soud v Ostravě zcela ztotožňuje. Je třeba uvést, že proti zmíněnému rozsudku byla podána kasační stížnost, o níž v době rozhodování zdejšího soudu nebylo dosud věcně rozhodnuto. 7. Podle § 10 odst. 1 písm. b) zákona č. 372/2011 Sb., v rozhodném znění (dále jen „zákon o zdravotních službách“), zdravotní péčí poskytovanou ve vlastním sociálním prostředí pacienta jsou domácí péče, kterou je ošetřovatelská péče, léčebně rehabilitační péče nebo paliativní péče. Podle odst. 3 téhož ustanovení, v rámci zdravotní péče podle odstavce 1 lze vykonávat pouze takové zdravotní výkony, jejichž poskytnutí není podmíněno technickým a věcným vybavením nutným k jejich provedení ve zdravotnickém zařízení. 8. Podle § 5 odst. 2 písm. g) zákona o zdravotních službách je účelem ošetřovatelské péče udržení, podpora a navrácení zdraví a uspokojování biologických, psychických a sociálních potřeb změněných nebo vzniklých v souvislosti s poruchou zdravotního stavu jednotlivců nebo skupin nebo v souvislosti s těhotenstvím a porodem, a dále rozvoj, zachování nebo navrácení soběstačnosti; její součástí je péče o nevyléčitelně nemocné, zmírňování jejich utrpení a zajištění klidného umírání a důstojné přirozené smrti. Podle § 11 odst. 5 zákona o zdravotních službách, zdravotní služby mohou být poskytovány pouze ve zdravotnických zařízeních v místech uvedených v oprávnění k poskytování zdravotních služeb; to neplatí v případě zdravotní péče poskytované ve vlastním sociálním prostředí, zdravotnické dopravní služby, přepravy pacientů neodkladné péče, přednemocniční neodkladné péče poskytované v rámci zdravotnické záchranné služby, zdravotních služeb poskytovaných v mobilních zdravotnických zařízeních ozbrojených sil za krizových situací a jde-li o převoz těla zemřelého na pitvu a z pitvy podle zákona o pohřebnictví. V případě, že poskytovatel poskytuje pouze domácí péči, musí mít kontaktní pracoviště. 9. Podle § 5 odst. 1 písm. f) vyhlášky č. 55/2011 Sb., v rozhodném znění, porodní asistentka vykonává činnosti podle § 3 odst. 1 a dále poskytuje a zajišťuje bez odborného dohledu a bez indikace základní a specializovanou ošetřovatelskou péči těhotné ženě, rodící ženě a ženě do šestého týdne po porodu prostřednictvím ošetřovatelského procesu. Přitom zejména může připravovat rodičku k porodu, pečovat o ni ve všech dobách porodních a vést fyziologický porod, včetně případného nástřihu hráze; v neodkladných případech vést i porod v poloze koncem pánevním; neodkladným případem se rozumí vyšetřovací nebo léčebný výkon nezbytný k záchraně života nebo zdraví. 10. Požadavky na vybavení pracoviště porodní asistentky určuje vyhláška č. 92/2012 Sb., v rozhodném znění. Tato vyhláška v příloze 2 přitom rozlišuje pracoviště porodní asistentky, kde nejsou vedeny porody (bod 2.11.1.) oproti pracovišti porodní asistentky, kde jsou vedeny fyziologické porody (bod 2.11.2.), a pro pracoviště, kde jsou vedeny fyziologické porody, mj. stanoví, že „pokud není zajištěno provedení porodu císařským řezem nebo operace směřující k ukončení porodu ve zdravotnickém zařízení lůžkové péče nejdéle do 15 minut od zjištění komplikace porodu, zřizuje se porodní sál splňující požadavky na vybavení uvedené v části II. bodě 1.8 přílohy č. 4 k této vyhlášce a vybavení pracoviště porodní asistentky se doplňuje o vybavení uvedené v části I. bodě 19 písmenech b), f), g) a u) a části II. bodě 1.18 písmenech a), b), e) a g) přílohy č. 4 k této vyhlášce.“ Příloha č. 10 pak stanoví zvláštní požadavky na technické a věcné vybavení kontaktních pracovišť domácí péče, mj. ošetřovatelské péče v gynekologii a porodní asistenci (bod 1.1). 11. Z uvedených ustanovení má zdejší soud, shodně jako Krajský soud v Praze v rozhodnutí č. j. 51 A 48/2019-130, za to, že jakkoliv je porodní asistentka obecně oprávněna k vedení fyziologického porodu, může tuto službu poskytovat pouze na pracovišti, které splňuje zvláštní požadavky na technické a věcné vybavení ve smyslu vyhlášky č. 92/2012 Sb., v rozhodném znění, ve spojení s § 10 odst. 3 a § 11 odst. 6 zákona o zdravotních službách. Přílohou č. 2 k citované vyhlášce je stanoveno množství speciálního vybavení, které musí obsahovat místnost pro vedení porodu, na rozdíl od požadavků na vybavení kontaktního pracoviště stanovených v příloze č. 10 této vyhlášky. Jak již uvedl Krajský soud v Praze ve výše zmíněném rozsudku, „Pakliže vyhláška č. 92/2012 Sb. řadí vedení fyziologického porodu mezi zdravotní výkony, jejichž poskytnutí je podmíněno technickým a věcným vybavením nutným k jejich provedení ve zdravotnickém zařízení (tj. vybavením pracoviště porodní asistentky, kde jsou vedeny fyziologické porody), nelze připustit, aby bylo porodní asistentce současně umožněno vést fyziologický porod v