8 Ads 301/2018 — Nejvyšší správní soud

22 Ad 2/2021- 74 - text  10 22 Ad 2/2021 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Ostravě rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Moniky Javorové a soudců JUDr. Miroslavy Honusové a JUDr. Petra Hluštíka, Ph.D., ve věci žalobce: Bc. J. R. zastoupený advokátem JUDr. Petrem Valdhansem sídlem Veslařská 347/250, 637 00 Brno proti žalovanému: Ministerstvo práce a sociálních věcí sídlem Na poříčním právu 1/376, 128 01 Praha 2 o žalobě na přezkum rozhodnutí žalovaného ze dne 3. 6. 2020 č. j. MPSV-2020/32478-332/1, ve věci zařazení mimo výkon služby takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: 1. Podanou žalobou se žalobce domáhal přezkoumání rozhodnutí žalovaného ze dne 3. 6. 2020 č. j. MPSV-2020/32478-332/1, jímž bylo zamítnuto odvolání žalobce a potvrzeno rozhodnutí generálního inspektora Státního úřadu inspekce práce o zařazení žalobce mimo výkon služby z organizačních důvodů ze dne 2. 1. 2020 č. j. 5059/1.10/15-17. 2. V podané žalobě žalobce vymezil tyto žalobní body: 1)Žalovaný vydal napadené rozhodnutí opožděně po více než 3 měsících od podání odvolání, což je v rozporu s ust. § 71 odst. 1 zák. č. 500/2004 Sb., správního řádu, v platném znění (dále jen „správní řád“) a také v rozporu se základními zásadami činnosti správních orgánu (§ 2 odst. 1 a odst. 4, § 3 a § 8 odst. 3 správního řádu). 2)Služební místo žalobce bylo zrušeno služebním předpisem č. 8/2019 ze dne 2. 12. 2019 „Stanovení organizační struktury, služebních a pracovních míst Státního úřadu inspekce práce a oblastních inspektorátů práce“, a to s odkazem na usnesení Vlády České republiky ze dne 18. 11. 2019 č. 811, kterým byla schválena systemizace služebních a pracovních míst s účinností od 1. 1. 2020 (dále jen „usnesení vlády“). Podle žalobce systemizace služebních a pracovních míst formou služebního předpisu není vydávána vládou, nemůže být proto vydávána ani služebním orgánem, což vyplývá i z ustálené soudní praxe (např. usnesení Městského soudu v Praze ze dne 10. 4. 2018 sp. zn. 10 A 46/2018). Postup služebního orgánu tak žalobce označil za nezákonný, což činí nezákonným také zrušení služebního místa, které náleželo žalobci, tj. místa inspektora zaměstnanosti, ID místa X na oddělení Inspekce MLZ-9.71 u Oblastního inspektorátu práce pro Jihomoravský a Zlínský kraj (dále jen „příslušné služební místo“). Prvostupňové rozhodnutí je nezákonné, protože se opírá o protiprávní podkladový úkon služebního úřadu. Žalovaný v napadeném rozhodnutí nebere v úvahu, že nezákonný podkladový akt vyústil v nezákonné rozhodnutí. 3)Žalovaný se v napadeném rozhodnutí náležitě nevypořádal s odvolacími námitkami žalobce, čímž porušil ust. § 68 odst. 3 správního řádu. Jednalo se o tyto námitky: - námitka výkonu závislé práce, kdy se žalobce dne 2. 1. 2020 dostavil k výkonu služby na své služební působiště, a to v 6:55 hod., kdy byl evidován začátek služby přihlášením žalobce do elektronické evidence. Poté žalobce začal pro služební orgán vykonávat závislou práci plněním svých služebních povinností. Je tak nepochybné, že žalobce dne 2. 1. 2020 s vědomím zaměstnavatele vykonával práci osobně ve vztahu podřízenosti, jménem služebního orgánu jako zaměstnavatele a na základě jeho pokynů. Vykonával tedy závislou práci podle § 2 odst. 1 zákona č. 262/2006 Sb., zákoníku práce, v platném znění (dále jen „zákoník práce“) podle zvláštního právního předpisu zákona č. 234/2014 Sb., o státní službě, v platném znění (dále jen „zákon o státní službě“) ve smyslu § 3 věty první zákoníku práce. Z toho žalobce dovozuje, že jeho služební místo nemohlo být zrušeno. Následně byl žalobce předvolán zastupující představenou a byl mu předán dokument služebního orgánu ze dne 20. 12. 2019, který byl již dříve (označeného dne) doručen zástupci žalobce, a jímž byl žalobce poučen, že nebude-li zařazen mimo výkon služby od 1. 1. 2020, kdy již bude jeho místo zrušeno, nebude moci konat službu pro jiné překážky na straně služebního úřadu a bude mu příslušet plat. Žalobce namítl, že to nic nemění na situaci, že mu služební úřad umožnil dne 2. 1. 2020 faktický výkon práce, což následně služební orgán přimělo tentýž den vydat ad hoc prvostupňové rozhodnutí o zařazení žalobce mimo výkon služby z organizačních důvodů. Žalobce dodal, že podobné rozhodnutí pro zrušení služebního místa inspektora BOZP bylo předáno již 12. 12. 2019. - námitka žalobce o zrušení jeho místa v kontextu žalobcovy 18ti leté praxe u správního úřadu, kdy je jedním z nejstarších a nejzkušenějších zaměstnanců, do jehož vzdělání byly vloženy nemalé prostředky ze státního rozpočtu. Žalobce se pozastavuje nad tím, že služební úřad nevyužil možnosti zrušit např. obdobné služební místo nově nastoupivším zaměstnancům na témže pracovišti, kteří dosud nemají složené ani příslušné zkoušky. Takový postup správního úřadu není v souladu s pravidlem 3E, tj. garantováním pravidel hospodárnosti, účelnosti a efektivnosti při rušení služebního místa. - námitka žalobce ohledně porušování presumpce neviny, kdy počátek šikanózního jednání vůči žalobci lze spatřovat v okamžiku, kdy služební orgán během trestního řízení zaslal na všechny oblastní inspektoráty práce dehonestující nepravdivý článek o žalobci. Zrušení služebního místa žalobci je tak pouze osobní mstou služebního orgánu, šikanou, mobbingem a bossingem zaměstnavatele vůči žalobci z důvodů dosud nedořešených záležitostí v pracovně právních a služebních vztazích v souvislosti s trestním stíháním žalobce, které bylo ukončeno zproštěním obžaloby z důvodu, že označený skutek nebyl trestným činem. Dále žalobce v této souvislosti poukázal na žádost generálního inspektora Státního úřadu inspekce práce adresovanou státnímu zástupci (dne 6. 10. 2017), která měla dehonestovat žalobce a následně vyústit v kárné řízení, k čemuž však nedošlo. - námitka žalobce o nelegálním příkazu k vykonání lékařské prohlídky, kdy nebylo správním úřadem stanoveno, proč a jakou lékařskou prohlídku měl žalobce vykonat. Žádost o ověření zdravotní způsobilosti žalobce byla následně správním úřadem zfalšována dodatečným vyznačením, o jaký druh lékařské prohlídky se jednalo. - původně vyžadované složení „rozdílové zkoušky“ bylo učiněno na základě neplatného předpisu, neboť jím měl být v intencích zákona o státní službě služební předpis, a sankce v této věci byla uložena i přesto, že den před tím bylo vykonání „rozdílové zkoušky“ generálním inspektorem služebního úřadu prominuto. - námitka diskriminace žalobce ohledně odměňování, neboť za poslední 3 roky nebyl na rozdíl od všech svých kolegů včetně nově nastoupivších odměňován. -námitka profesní výkonnosti žalobce v komparaci s ostatními kolegy, neboť žalobcovy pozitivní výsledky na zpracování kontrolních protokolů ve srovnání s jinými zaměstnanci svědčí o jeho diskriminaci při zrušení služebního místa. 4)Žalobce nesouhlasí s názorem žalovaného, že žalobci nepříslušel žádný platový tarif, neboť ke dni 2. 1. 2020 již nebyl zařazen na žádném služebním místě. Odpovědní zaměstnanci služebního úřadu nemohli vědět, ke kterému datu bude služební místo fakticky zrušeno a z jaké výše platového tarifu a valorizace bude třeba v proplácení příslušných náhrad vycházet, a to i s odkazem na faktický výkon práce žalobce dne 2. 1. 2020. 3. Žalovaný ve vyjádření k žalobním tvrzením uvedl: ad 1) Opožděné vydání rozhodnutí nemůže samo o sobě vést k závěru o nezákonnosti procesního postupu správních orgánů. Proti takovému stavu mohl žalobce brojit opatřením proti nečinnosti ve smyslu ust. § 80 správního řádu, případně žalobou na nečinnost správního orgánu podle § 79 zák. č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, v platném znění (dále jen „s. ř. s.“). Této možnosti žalobce nevyužil. ad 2) Se shodnou odvolací námitkou se žalovaný náležitě vypořádal v napadeném rozhodnutí, na něž v plném rozsahu odkazuje. ad 3) K jednotlivým odvolacím námitkám: - námitku výkonu závislé práce považuje žalovaný za zcela neodůvodněnou s ohledem na poučení o oznamovací povinnosti ze dne 20. 12. 2019, které bylo doručeno právnímu zástupci žalobce stejného dne, takže žalobci muselo být známo, že ke dni 2. 1. 2020 není zařazen na žádné služební místo. Argumentační konstrukt, že služební úřad umožnil žalobci dne 2. 1. 2020 výkon práce a tedy služební místo zrušeno být nemohlo, je zcela inkonzistentní. - námitka zrušení žalobcova služebního místa v kontextu s jeho 18tiletou praxí je nedůvodná a žalovaný se s ní v napadeném rozhodnutí vypořádal. Při rušení služebních míst může nastat situace, že změna dopadne i na kvalitní a erudované pracovníky. Předmětná změna nebyla cílená vůči osobě žalobce, jak ve svých podáních opakovaně tvrdí, ale dopadla na strukturu úřadu plošně a úvahy o změně byly odosobněny od jednotlivých zaměstnanců zařazených na zrušovaná služební místa. - námitka porušení presumpce neviny je nedůvodná. V průběhu trestního stíhání i po jeho ukončení bylo s žalobcem nakládáno zcela standardním způsobem a v rámci zákona o stá