1 As 287/2015 — Nejvyšší správní soud

60 Ad 6/2021- 48 - text  7 60 Ad 6/2021 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Ostravě – pobočka v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu Mgr. Barbory Berkové a soudců Mgr. Jiřího Gottwalda a JUDr. Michala Jantoše ve věci žalobkyně: F. W. s.r.o., IČO X sídlem V. N. 406/5, X P. zastoupená advokátem Mgr. Janem Greplem sídlem Palackého 151/10, 796 01 Prostějov proti žalovanému: Státní úřad inspekce práce sídlem Kotlářská 451/13, 746 01 Opava o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 18. 3. 2021, č. j. 8598/1.30/20-3, ve věci přestupku, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Návrh na snížení uložené pokuty se zamítá. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: A. Vymezení věci a obsahu podání účastníků 1. Oblastní inspektorát práce pro Jihomoravský a Zlínský kraj provedl u žalobkyně kontrolu, jejímž předmětem bylo dodržování pracovněprávních předpisů se zaměřením na kopie dokladů prokazujících existenci pracovněprávního vztahu, umožnění výkonu nelegální práce, výkon nelegální práce a zprostředkování zaměstnání podle zákona č. 435/2004 Sb., o zaměstnanosti, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o zaměstnanosti“). Na základě kontrolních zjištění zahájil správní orgán I. stupně s žalobkyní přestupkové řízení, na jehož konci ji rozhodnutím ze dne 22. 9. 2020, č. j. 16910/9.30/20-12 shledal vinnou ze spáchání těchto přestupků: I. podle § 140 odst. 1 písm. c) zákona o zaměstnanosti, kterého se dopustila tím, že umožnila výkon nelegální práce podle § 5 písm. e) bod 1 a bod 2 zákona o zaměstnanosti, když na pracovišti výrobního areálu společnosti P. S. s.r.o., IČO X (dále jen „společnost P.“) dne 11. 7. 2019 dvěma osobám ukrajinské státní příslušnosti (V. S. a O. T.) umožnila výkon závislé práce ve výrobě mimo pracovněprávní vztah a bez povolení k zaměstnání, II. podle § 140 odst. 1 písm. g) zákona o zaměstnanosti, jehož se dopustila tím, že zastřeně zprostředkovávala zaměstnání, když pronajala pracovní sílu v podobě dvou ukrajinských pracovníků (V. S. a O. T.), resp. tyto pracovníky dočasně přidělila k výkonu práce ve výrobě ke společnosti P. bez povolení ke zprostředkování zaměstnání. Za popsané přestupky byla žalobkyni uložena pokuta ve výši 150 000 Kč a povinnost uhradit náklady řízení. Žalovaný napadeným rozhodnutím zamítl odvolání žalobkyně. Jeho zrušení se žalobkyně domáhá touto žalobou. 2. Žalobkyně předně namítala, že z rozhodnutí žalovaného není zřejmé, jak se vypořádal s odvolacími námitkami. Žalovaný totiž toliko odkázal na rozhodnutí správního orgánu I. stupně. Žalovaný nezohlednil namítanou existenci subdodavatelského vztahu, na základě kterého žalobkyně zakázku, kterou získala od společnosti P., smlouvou o dílo „přeprodala“ společnosti R.-m. s.r.o., IČO X (dále jen „společnost R.-m.“), která ji totožně „přeprodala“ společnosti S. sídlící na Ukrajině (dále jen společnost „S.“). Posledně uvedená společnost pak poskytla k plnění zakázky své zaměstnance. Všechny tyto skutečnosti byly řádně prokázány, avšak správními orgány přehlíženy. Skutečnosti svědčící ve prospěch žalobkyně byly ignorovány. 3. Žalobkyni není známo, proč byla obviněna právě ona, když přeprodávání zakázek fungovalo totožně na dalších článcích řetězce. Správní orgány vystavěly své odůvodnění na dojmech a nikoliv na skutkovém stavu věci. Z žádného důkazu nevyplývá, že by snad žalobkyně zaměstnávala zmíněné ukrajinské občany. Tito byli zaměstnání společností S. a v souladu se zásadou zákazu konkurence ani nemohli být zaměstnáni žalobkyní. Tito zcela nezákonně nebyli vyslechnuti, jejich výslech žalobkyně navrhla v soudním řízení. 4. Žalobkyně nerozumí tomu, proč byla pro správní orgány těžko představitelná existence subdodavatelského vztahu. Žalobkyně jej prokázala uzavřenými smlouvami a také jejich úhradou. Se společností R.-m. žalobkyně již v minulosti spolupracovala a měla s ní kladné zkušenosti. Několikrát zmíněná skutečnost, že žalobkyně kontrolovala ukrajinské zaměstnance, je odůvodněna tím, že podle § 2593 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „OZ“) byla žalobkyně odpovědná za řádné splnění díla vůči společnosti P. Proto kontrolovala plnění ze strany společnosti R.-m. Jednatelkou společnosti P. Ing. M. O. užitý výraz „agentura“ je jen zkratkovitým vyjádřením, které je v běžné řeči používáno. Skutečnost, že společnost P. vedla evidenci docházky zmíněných ukrajinských občanů je jen projevem smluvní volnosti mezi touto společností a společností R.-m. Žalobce skrze ni měl představu o tom, zda společnost R.-m. plní svou smluvní povinnost. 5. Správní orgány nesprávně interpretovaly vůli smluvních stran, když smlouvu o dílo uzavřenou mezi žalobkyní a společností P. posoudily jako zastřené právní jednání, ačkoli ji vůbec nezkoumaly. Obsahem smlouvy o dílo může být i opakující se činnost. 6. Mezi shora zmíněnými zaměstnanci a žalobkyní nevznikl vztah, který by odpovídal závislé práci. Nebyla totiž splněna zákonná kritéria (zejm. potřebná povolení). Žalobkyně jejich činnost nemohla nijak ovlivnit. 7. Závěrem žalobkyně namítala, že uložená pokuta je nepřiměřeně přísná s ohledem na to, že se žádného přestupku nedopustila. Rovněž měla být více zohledněna situace vyvolaná pandemií způsobenou onemocněním COVID-19. Dopad tohoto onemocnění na obor podnikatelské činnosti žalobkyně byl žalobkyní ve správním řízení prokázán pomocí odkazu na média. Pokud by soud neshledal žalobu důvodnou, navrhla žalobkyně, aby alespoň přistoupil ke snížení pokuty na 50 000 Kč. 8. Žalovaný ve svém vyjádření navrhl žalobu zamítnout a odkázal na napadené rozhodnutí. 9. V replice žalobkyně uvedla, že podklady k posouzení majetkové situace žalobkyně si měly správní orgány opatřit podle § 50 odst. 3 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“) z moci úřední. Pokud snad žalobkyně sdělila jednatelce společnosti P., že zajistí pracovníky, nelze jen z takového vyjádření učinit závěr o nelegálním zaměstnávání. Vyjádření žalobkyně bylo zkratkovité, jak je v běžné řeči obvyklé. B. Posouzení věci krajským soudem 10. Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí v mezích žalobních bodů dle § 75 odst. 2 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“), přičemž vycházel ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování žalovaného (§ 75 odst. 1 s. ř. s.) a dospěl k závěru, že žaloba není důvodná. Ve věci rozhodl bez nařízení jednání podle § 51 odst. 1 s. ř. s. 11. Podle § 140 odst. 1 písm. c) zákona o zaměstnanosti platí, že „právnická osoba nebo podnikající fyzická osoba se přestupku dopustí tím, že umožní výkon nelegální práce podle § 5 písm. e) bodu 1 nebo 2“. Z posledně uvedeného ustanovení vyplývá, že nelegální prací se rozumí závislá práce vykonávaná fyzickou osobou mimo pracovněprávní vztah a práce vykonávaná cizincem v rozporu s vydaným povolením k zaměstnání nebo bez tohoto povolení, je-li podle tohoto zákona vyžadováno. 12. Přestupku se dále právnická osoba nebo podnikající fyzická podle § 140 odst. 1 písm. g) zákona o zaměstnanosti dopustí tím, že „zastřeně zprostředkovává zaměstnání podle § 5 písm. g) nebo výkon zastřeného zprostředkování zaměstnání umožní“. Zastřeným zprostředkováním zaměstnání se rozumí podle § 5 písm. g) téhož právního předpisu „činnost právnické osoby nebo fyzické osoby, spočívající v pronájmu pracovní síly jiné právnické osobě nebo fyzické osobě, aniž by byly dodrženy podmínky pro zprostředkování zaměstnání podle § 14 odst. 1 písm. b)“. 13. Úvodem krajský soud nesouhlasí s žalobkyní v tom, že by rozhodnutí žalovaného bylo nepřezkoumatelné z toho důvodu, že odvolací námitky byly vypořádány odkazem na rozhodnutí prvostupňové. Z ustálené judikatury Nejvyššího správního soudu (dále jen „NSS“) vyplývá, že odvolací správní orgán může ve svém rozhodnutí odkázat na odůvodnění rozhodnutí správního orgánu I. stupně, pokud se s ním ztotožní (viz rozsudek NSS ze dne 14. 9. 2016, č. j. 1 As 287/2015-51, č. 3512/2017 Sb. NSS). Žalovaný se v napadeném rozhodnutí zabýval všemi odvolacími námitkami, při vypořádání každé z nich odkázal žalobkyni na konkrétní stranu prvostupňového rozhodnutí a připojil k němu více či méně stručný vlastní komentář. Koneckonců žalobkyní vznesené odvolací námitky byly obsahově takřka totožné, jako její vyjádření před vydáním prvostupňového rozhodnutí, ve kterém byly jednotlivé námitky podrobně vypořádány. Když ani sama žalobkyně v odvolacích námitkách nepřišla s konkrétní novou argumentací, kterou by brojila proti závěrům vysloveným v rozhodnutí správního orgánu I. stupně, není krajskému soudu zřejmé, co více měl žalovaný ve svém rozhodnutí uvést. Námitky, které nebyly uplatněny v řízení na prvním stupni, žalovaný sám vypořádal (např. námitka nepřičitatelnosti jednání žalobkyni na str. 10 napadeného rozhodnutí). 14. Krajský soud nesouhlasí s tím, že by správní orgány nezohlednily namítanou existenci subdodavatelského vztahu a zaměstnání ukrajinských občanů společností S. Správní o