8 Afs 78/2006 — Nejvyšší správní soud

60 Af 9/2021- 39 - text  6 60 Af 9/2021 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Ostravě - pobočka v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu Mgr. Barbory Berkové a soudců JUDr. Markéty Fialové a JUDr. Michala Jantoše ve věci žalobkyně: E., spol. s r. o., IČO X sídlem H. 252/104, X Š., Slovenská republika zastoupená advokátem JUDr. Marošem Prosmanem sídlem Revoluční 764/17, 110 00 Praha proti žalovanému: Generální ředitelství cel sídlem Budějovická 1387/7, 140 00 Praha za účasti: „M.“ K. M., S. S. S. J. sídlem ul. S. 18, X K., Polská republika zastoupená advokátkou JUDr. Vandou Bieleckou sídlem Pavlovova 8, 736 01 Havířov o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 21. 1. 2021, č. j. 5078/2021-900000-314, ve věci propadnutí vybraných výrobků, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. III. Osoba zúčastněná na řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: A. Vymezení věci a obsahu podání účastníků 1. Celní úřad pro Olomoucký kraj (dále jen „správce daně“) provedl dne 25. 10. 2019 kontrolu nákladního vozidla RZ: X a cisternového návěsu RZ: X. Řidič vozidla při kontrole nepředložil správci daně zjednodušený průvodní doklad ve smyslu § 30 zákona č. 353/2003 Sb., o spotřebních daních (dále jen „ZSD“) či doklady, kterými by jej bylo možné nahradit. Z předložených listin bylo zjištěno, že byl přepravován ETANOL SKAZÓNY PCK MIB 96 CN 22072000 v množství 23 970,9 kg z Polské do Slovenské republiky. 2. Správce daně následně vydal dne 31. 10. 2019 rozhodnutí č. j. 101875-4/2019-580000-62, jímž dle § 42 odst. 1 písm. c) a odst. 3 ZSD zajistil přepravovaný ethanol a dopravní prostředek, jímž byl přepravován (dále jen „rozhodnutí o zajištění“). V souladu s § 42a odst. 2 ZSD uložil současně účastníkům řízení zákaz se zajištěným ethanolem a dopravním prostředkem jakýmkoli způsobem právně či fyzicky nakládat. Rozhodnutí o zajištění bylo společnosti „M.“ K. M., S. S. S. J. (dále jen „M.“), která v nynějším řízení vystupuje jako osoba zúčastněná, doručeno dne 5. 11. 2019. Na základě podaného odvolání žalovaný rozhodnutí o zajištění změnil tak, že ve výroku text „dle ustanovení § 42 odst. 1 písm. c)“ nahradil textem „dle ustanovení § 42 odst. 1 písm. a)“, ve zbytku zůstalo rozhodnutí o zajištění nezměněno. 3. Žalobkyně požádala o vydání zajištěného ethanolu a ke své žádosti ze dne 15. 4. 2020 přiložila kupní smlouvu uzavřenou dne 25. 11. 2019, kterou společnost M. jako výlučný vlastník převedla vlastnické právo k zajištěnému ethanolu na žalobkyni. 4. Posléze správce daně svým rozhodnutím ze dne 6. 5. 2020, č. j. 33727-2/2020-580000-12 podle § 42d odst. 1 písm. a) ZSD rozhodl o propadnutí zajištěného ethanolu s odůvodněním, že s ním bylo nakládáno dne 17. 4. 2019 způsobem uvedeným v § 42 odst. 1 písm. a) ZSD, jelikož byl dopravován na daňovém území České republiky bez dokladu uvedeného v § 30 téhož zákona. Odvolání proti němu žalovaný zamítl napadeným rozhodnutím, jehož zrušení se žalobkyně žalobou domáhá. 5. Žalobkyně v žalobě namítá, že rozhodnutí o zajištění ethanolu je nicotné. Správce daně totiž nebyl věcně příslušný rozhodnout o zajištění ethanolu a neměl k tomu ani pravomoc. Pravomoc správce daně totiž dopadá jen na přepravy vymezené v § 30 ZSD. Pouze u těchto přeprav je povinností disponovat zjednodušeným průvodním dokladem. Nelze-li konkrétní přepravu subsumovat pod § 30 ZSD, není možné ani uplatnit postup dle § 42 ZSD. Proto ani správce daně neuvedl konkrétní typ přepravy uvedený v tomto ustanovení, pod který lze nyní řešený případ zařadit. Žalobkyně nezpochybňuje, že dopravovaný ethanol měl provázet při přepravě zjednodušený průvodní doklad ve smyslu Nařízení komise (EHS) č. 3649/92 ze dne 17. 12. 1992, o zjednodušeném průvodním dokladu pro pohyb výrobků podléhajících spotřební dani, které byly uvolněny ke spotřebě v odesílajícím členském státě, uvnitř Společenství (dále jen „nařízení č. 3649/92“). Zpochybňuje však, že konkrétně § 30 ZSD tuto povinnost upravuje. Správce daně nesprávně a bez jakékoliv argumentace uvedl, že § 30 ZSD je všeobecným odkazem na nařízení č. 3649/92. Ustanovení § 30 odst. 1 až 3 ZSD odkaz na nařízení č. 3649/92 neobsahuje a toto nařízení zároveň nedefinuje následek za uvedené porušení. Rozhodnutí o zajištění je dále nicotné z důvodu jeho vnitřní rozpornosti. Ve výroku označil správce daně za důvod pro zajištění § 42 odst. 1 písm. c) ZSD. V odůvodnění však v rozporu s výrokem uvádí § 42 odst. 1 písm. a) ZSD. V napadeném rozhodnutí je pak opakovaně uvedeno, že správce daně rozhodl o zajištění dle § 42 odst. 1 písm. a), správce daně přitom rozhodl podle písm. c). Jelikož je z popsaných důvodů rozhodnutí o zajištění nicotné, nemohlo vyvolat žádné právní účinky, proto i zákaz právního nakládání s ethanolem byl neúčinný. Účinky převodu vlastnického práva tak nastaly zákonným způsobem a žalobkyně prokázala vlastnictví k zajištěnému lihu. 6. Žalobkyně dále namítá, že i kdyby došlo k zajištění lihu zákonným způsobem, sankce zajištění a propadnutí lihu by byla nepřiměřeným zásahem do majetkových práv, který by byl v rozporu se zásadami daňového řízení a judikaturou. Odkázala na rozsudky Nejvyššího správního soudu (dále jen „NSS“) ze dne 28. 3. 2017, č. j. 7 Afs 347/2016-34, ze dne 21. 10. 2008, č. j. 2 Afs 40/2007-76, ze dne 23. 8. 2006, č. j. 2 Afs 178/2005-64 a nález Ústavního soudu ze dne 15. 12. 2003, sp. zn. IV. ÚS 666/2002. 7. Žalovaný navrhl žalobu zamítnout a odkázal na napadené rozhodnutí. Bez řádně vyplněného zjednodušeného průvodního dokladu nelze dopravu vybraných výrobků vůbec zahájit, pokud je takto zahájena, dopouští se žalobce porušení povinností plynoucích z nařízení č. 3649/92. Skutková podstata § 42 odst. 1 písm. a) ZSD je jasně a výslovně formulována. Nepředložil-li tedy řidič při místním šetření doklad dle § 30 ZSD, skutková podstata byla naplněna. Tomu odpovídá i znění předpisů EU zapracovaných do ZSD (čl. 34 odst. 1 směrnice Rady 2008/118/ES, čl. 4 nařízení č. 3649/92). Úmyslem českého zákonodárce a evropského normotvůrce byla regulace režimu přepravy vybraných výrobků, tj. aby příslušný doklad byl přepravován společně se zásilkou. Doprava končící na území členského státu, v němž započala, a doprava končící na území jiného členského státu, jsou potenciálně stejně rizikové. Není důvod pro to, aby mezi nimi byl činěn rozdíl. K vnitřní rozpornosti rozhodnutí o zajištění žalovaný uvedl, že rozhodnutím o odvolání proti tomuto rozhodnutí odkaz na nesprávný důvod zajištění napravil. Uzavřel, že právní úprava aplikovaná na předmětnou věc byla zcela přiléhavá, což vyplývá i z judikatury NSS (rozsudky ze dne 27. 11. 2014, č. j. 10 Afs 148/2014-72 a ze dne 9. 4. 2021, č. j. 10 Afs 173/2019-35). 8. Žalobkyně v replice nad rámec tvrzení obsažených v žalobě uvedla, že byť je nařízení č. 3649/92 platné a účinné, tak na proces, obsah a formu správního trestání se vyžaduje národní právní úprava. ZSD však správně nedoplňuje nařízení a nepokrývá všechny situace, které mohou přicházet v úvahu. B. Posouzení věci krajským soudem 9. Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí v mezích žalobních bodů dle § 75 odst. 2 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“), přičemž vycházel ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování žalovaného (§ 75 odst. 1 s. ř. s.) a dospěl k závěru, že žaloba není důvodná. 10. Žalobkyně namítala nicotnost napadeného rozhodnutí a rozhodnutí o zajištění. Nicotnost představuje specifickou kategorii vad správních rozhodnutí, které jsou natolik závažné, že pro ně nelze rozhodnutí vůbec označit za způsobilé vyvolat jakékoliv právní účinky. Tyto vady jsou vzhledem ke své povaze vadami nejzávažnějšími, nejtěžšími a rovněž i nezhojitelnými (srov. rozsudek rozšířeného senátu NSS ze dne 13. 5. 2008, č. j. 8 Afs 78/2006-74, č. 1629/2008 Sb. NSS). Důvody nicotnosti jsou upraveny v § 77 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů, resp. v § 105 zákona č. 280/2009 Sb., daňový řád, ve znění pozdějších předpis a rovněž byly vymezeny judikaturou NSS (srov. např. rozsudek rozšířeného senátu NSS ze dne 12. 3. 2013, č. j. 7 As 100/2010-65, č. 2873/2013 Sb. NSS). Jako nicotné lze označit rozhodnutí, které bylo vydáno absolutně věcně nepříslušným správním orgánem, rozhodnutí, které trpí vadami, jež je činí zjevně vnitřně rozporným nebo právně či fakticky neuskutečnitelným, anebo jinými vadami, pro něž je nelze vůbec považovat za rozhodnutí správního orgánu (např. uložením povinnosti neexistující osobě). 11. Žalobkyně tvrzenou nicotnost odůvodnila v prvé radě věcnou nepříslušností správce daně, resp. absencí pravomoci k vydání rozhodnutí o zajištění. Argumentace žalobkyně spočívá v tom, že správce daně je podle § 42 odst. 1 písm. a) ZSD oprávněn rozhodnout o zajištění vybraných výrobků jen v případě typů přeprav, které jsou uvedeny v § 30 ZSD. To je ale názor nesprávný. 12. Podle § 1 odst. 4 ZSD vykonávají působnost související s vybranými výrobky podle ZSD orgány Cel