1 As 93/2011 — Nejvyšší správní soud

19 A 1/2023- 27 - text  10 19 A 1/2023 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Ostravě rozhodl samosoudkyní Mgr. Jarmilou Úředníčkovou v právní věci žalobce: H.H., státní příslušnost Maroko t. č. v Zařízení pro zajištění cizinců Vyšní Lhoty 739 51 Vyšní Lhoty 234 proti žalovanému: Policie České republiky, Krajské ředitelství policie Moravskoslezského kraje sídlem 702 00 Ostrava – Moravská Ostrava, 30. dubna 1682/24 o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 15. 12. 2022 č. j. KRPT-216661-56/ČJ-2022-070022, o prodloužení doby zajištění takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: 1. Žalobou podanou v zákonné lhůtě se žalobce domáhal zrušení v záhlaví uvedeného rozhodnutí žalovaného, jímž byla podle § 124 odst. 3 zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky, ve znění pozdějších předpisů (dále jen zákon č. 326/1999 Sb.), prodloužena doba zajištění za účelem správního vyhoštění, stanovená rozhodnutím Policie ČR, Krajského ředitelství policie Moravskoslezského kraje, odborem cizinecké policie, oddělením pobytové kontroly, pátrání a eskort ze dne 20. 9. 2022 pod č. j. KRPT-216661-54/ČJ-2022-070022, o 60 dnů. 2. Žalobce žalovanému vytkl nedostatečné odůvodnění prodloužení doby zajištění. Dle žalobce je napadené rozhodnutí pouze všeobecné a nezabývá se dostatečně jeho konkrétní situací. Připomenul, že povinností správního orgánu je důkladně a svědomitě posuzovat skutečnosti, které by prodloužení zajištění odůvodňovaly, přičemž uvedené skutečnosti musí být přesvědčivým a nezpochybnitelným způsobem doloženy ve spisovém materiálu. V napadeném rozhodnutí absentují dostatečně odůvodněné a podložené úvahy správního orgánu vedoucí k závěru, že žalobce nebude s příslušným orgánem veřejné moci spolupracovat, nesplní podmínky zvláštního opatření a zmaří správní rozhodnutí o vyhoštění. Žalovaný nadto ani neplní svoji povinnost po celou dobu zajištění cizince zkoumat, zda důvody zajištění trvají podle § 126 písm. a) zákona o pobytu cizinců a naprosto rezignuje na svoji povinnost opatřovat nové podklady pro rozhodnutí o prodloužení doby trvání zajištění. Namísto toho vychází pouze z podkladového materiálu, na němž založil své první rozhodnutí o prodloužení zajištění. Žalobce dále zdůraznil, že za celou dobu zajištění neobdržel náhradní cestovní doklad. Z rozhodnutí žalovaného vůbec nevyplývá, na základě čeho se žalovaný domnívá, že k vystavení náhradního cestovního dokladu a následné realizaci vyhoštění dojde během lhůty prodlouženého zajištění. Žalovaný pouze uvádí, že dobu prodloužení trvání zajištění stanovil s ohledem na předpokládanou složitost přípravy vyhoštění, není však již jasné, jaké úvahy jej dovedly k závěru, že vyhoštění bude možné realizovat právě ve lhůtě 60 dnů. Veškeré dokumenty potřebné pro ověření jeho totožnosti a vystavení náhradního cestovního dokladu byly dne 11. 10. 2022 zaslány na Velvyslanectví Marockého království v České republice a do dne tohoto rozhodnutí neobdržel žalovaný žádné sdělení týkající se stavu ověřování jeho totožnosti. Zdůvodnění doby prodloužení zajištění není dostatečně určité. Tato doba se váže především na spolupráci s marockým velvyslanectvím, to však nedává žádnou představu časového horizontu, kdy a zda vůbec by mohlo dojít k ověření jeho totožnosti. Dosavadní postup v řízení spíše svědčí o nemožnosti uskutečnit jeho vyhoštění. Neschopnost příslušného státu zajistit vydání náhradního cestovního dokladu má relevanci pro hodnocení reálného předpokladu uskutečnitelnosti vyhoštění. Hodnocení, zda je předpoklad vyhoštění reálný, se nezakládá na jistotě, ale na pravděpodobnosti. Stačí tedy, že reálný předpoklad vyhoštění pravděpodobně absentuje a v zajištění nelze pokračovat. To je i jeho případ. 3. Žalobce dále namítal, že žalovaný měl namísto jeho zajištění aplikovat některé z tzv. zvláštních opatření za účelem vycestování cizince z území podle § 123b odst. 1 zákona o pobytu cizinců, přičemž možnosti uložení takovéto alternativy žalovaný posoudil zcela nedostatečně. Nelze připustit paušalizované rozhodování ve věcech jednotlivých skupin zajišťovaných cizinců, kdy příkladem takového přístupu je právě napadené rozhodnutí, dle něhož je důvodem k zajištění fakticky pouze již to, že se nacházel na území ČR nelegálně. Žalobce zdůraznil, že zde nepáchal žádnou trestnou ani jinou protiprávní činnost. Žalovaný nemá dostatečně prokázáno, že by v případě uložené povinnosti v rozhodnutí o správním vyhoštění toto nerespektoval. Žalobce dále uvedl, že ke sledovanému účelu zajištění se úzce váže i přípustná délka jeho trvání, což neznamená, že zajištění cizince za účelem správního vyhoštění lze pokaždé prodlužovat až na maximální dobu zajištění pouze s odkazem na to, že trvají obavy, že by mohl mařit správní vyhoštění. Je tak nezbytné, aby správní orgán kvalifikovaně na základě svých zkušeností v odůvodnění svých rozhodnutí vyhodnotil, jaké všechny úkony bude pravděpodobně nutné provést k přípravě realizace správního vyhoštění konkrétní osoby, a upřesnil svůj odhad, jak dlouho zabere provedení každého ze specifikovaných úkonů (např. obvyklá doba komunikace se zastupitelským úřadem země původu), přičemž musí posuzovat uvedené otázky přísně individuálně, nikoli paušálním odhadem. 4. Žalovaný v písemném vyjádření navrhl zamítnutí žaloby. Citoval skutková zjištění a závěry napadeného rozhodnutí. 5. O žalobě soud rozhodl v souladu s ustanovením § 172 odst. 5 zákona č. 326/1999 Sb., ve znění pozdějších předpisů, bez jednání, neboť žalobce ve lhůtě do 5 dnů od podání žaloby nenavrhl konání ústního jednání. Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí, jakož i řízení, které předcházelo jeho vydání, a dospěl k závěru, že žaloba není důvodná. 6. Ze správního spisu bylo zjištěno, že žalobou napadeným rozhodnutím ze dne 15. 12. 2022 č. j. KRPT-216661-56/ČJ-2022-070022 žalovaný podle § 124 odst. 3 zákona č. 326/1999 Sb., prodloužil dobu zajištění žalobce za účelem správního vyhoštění stanovenou rozhodnutím Policie České republiky, Krajského ředitelství policie Moravskoslezského kraje ze dne 20. 9. 2022 pod č. j. KRPT-216661-54/ČJ-2022-070022 o 60 dnů. Co se týká skutkových zjištění, z nichž žalovaný vycházel, a jak jsou tato uvedena v napadeném rozhodnutí, soud na ně v podrobnostech odkazuje, neboť zcela korespondují s obsahem spisu a jsou správná. 7. Ze správního spisu se podává, že rozhodnutím ze dne 9. 9. 2022 č. j. KRPT-216661-20/ČJ-2022-070022 žalovaný podle § 129 odst. 1 ve spojení s § 129 odst. 3 a 7 zákona č. 326/1999 Sb., o zajistil žalobce za účelem jeho předání podle čl. 2 odst. 6 Dohody mezi vládou České republiky a vládou Slovenské republiky o předávání a přebírání osob na společných státních hranicích (dále jen „readmisní dohody“), neboť se jedná o občana třetího státu, kdy dle čl. 1 této dohody „každá smluví strana převezme na území svého státu osobu, která nemá občanství státu žádné ze smluvních stran a nesplňuje nebo přestala splňovat platné podmínky pro vstup nebo pobyt na území státu žádající smluvní stany, pokud je dokázáno nebo se věrohodně předpokládá, že vstoupila na území státu žádající smluvní strany z území státu žádané smluvní strany“. Dobu zajištění podle § 129 odst. 7 téhož zákona stanovil na 20 dnů ode dne omezení osobní svobody. Žalovaný vycházel ze zjištění, že dne 8. 9. 2022 ve 21:30 hod. kontrolovala hlídka Policie České republiky oddělení hlavního nádraží Stromořadí 878/18, obec Břeclav skupinu 16 cizinců. Při kontrole totožnosti zjistila, že cizinci včetně žalobce nedisponují žádným platným cestovním dokladem a stejně tak ani platným povolením k pobytu. Z tohoto důvodu byl dne 8. 9. 2022 ve 22:00 hodin žalobce na místě zajištěn dle ustanovení § 27 odst. 1 písm. d) zákona č. 273/2008 Sb., o Policii České republiky pro podezření z neoprávněného pobytu na území České republiky. Následně byl dle Metodického doporučení k přerozdělení většího počtu zadržených běženců eskortován na Územní odbor Břeclav na pracoviště policie České republiky, krajské ředitelství policie Jihomoravského kraje, odbor cizinecké policie Brno a následně byla eskortován na OPKPaE Frýdek-Místek k dalším úkonům. Zde byla provedena jeho lustrace s negativním výsledkem. Ředitelství služby cizinecké policie podalo žádost o převzetí slovenské straně dle čl. 2 odst. 6 readmisní dohody. Z tohoto důvodu bylo policisty OPKPaE Frýdek-Místek dne 9. 9. 2022 přistoupeno k zajištění cizince dle § 129 odst. 1 ve spojení s § 129 odst. 3 a 7 zákona č. 326/1999 Sb. Se žalobcem byl sepsán protokol, v němž kromě svých osobních údajů sdělil, že svou rodnou zem opustil dne 19. 8. 2022, odkud letěl z Casablancy do Istanbulu. V té době měl platný cestovní pas. Z Maroka vycestoval kvůli špatné ekonomické situaci. Cílem jeho cesty je Itálie, kde chce pracovat. Z Istanbulu po dvou dnech odjel se skupinou více lidí a národností. Převaděči, který je kamionem převezl před bulharské hranice, zaplatil 1 000 EUR. Poté šli pěšky asi sedm dní pomocí G