10 As 290/2022 — Nejvyšší správní soud

19 Az 15/2023- 30 - text  13 19 Az 15/2023 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Ostravě rozhodl samosoudkyní Mgr. Jarmilou Úředníčkovou v právní věci žalobců: a) V.T. b) nezletilý M. T. c) nezletilá Y. T. d) nezletilý D. D. žalobci b), c) a d) zastoupeni zákonnou zástupkyní žalobkyní a), všichni státní příslušnost Ukrajina, proti žalovanému: Ministerstvo vnitra ČR sídlem 170 34 Praha 7, Nad Štolou 3 o žalobě proti rozhodnutím žalovaného ze dne 22. 2. 2023 č. j. OAM-1186-9/ZR-2023, č. j. OAM-1187-7/ZR-2023, č. j. OAM-1184-7/ZR-2023 a č. j. OAM-1185-7/ZR-2023, o oprávnění k pobytu na území za účelem dočasné ochrany takto: I. Rozhodnutí žalovaného ze dne 22. 2. 2023 č. j. OAM-1186-9/ZR-2023, č. j. OAM-1187-7/ZR-2023, č. j. OAM-1184-7/ZR-2023 a č. j. OAM-1185-7/ZR-2023 se zrušují a věci se vracejí žalovanému k dalšímu řízení. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: 1. Žalobci se podanou žalobou domáhali přezkoumání rozhodnutí žalovaného ze dne 22. 2. 2023 uvedených v záhlaví tohoto rozsudku, jimiž bylo podle § 5 odst. 7 zákona č. 65/2002 Sb., s odkazem na § 10 odst. 2 ve spojení s § 9 odst. 2 písm. b) zákona č. 221/2003 Sb., žalobcům odňato udělené oprávnění k pobytu na území za účelem dočasné ochrany, přičemž žalobkyni a) z důvodu, že zamlčela skutečnosti podstatné pro spolehlivé zjištění skutečného stavu věci a nezletilým žalobcům b) až d) z důvodu, že jejich zákonná zástupkyně jako žadatelka o poskytnutí dočasné ochrany uvedla nepravdivé údaje. 2. Žalobci namítali, že odnětí dočasné ochrany neodpovídá znění směrnice a prováděcímu rozhodnutí Rady (EU) 2022/382 ze dne 4. 3. 2022, kterým se stanoví, že nastal případ hromadného přílivu vysídlených osob z Ukrajiny ve smyslu článku 5 Směrnice 2001/55/ES, a kterým se zavádí jejich dočasná ochrana (dále jen prováděcí rozhodnutí). Konstatovali, že prováděcí rozhodnutí zavedlo okamžitou dočasnou ochranu pro všechny kategorie osob uvedené v článku 2 odst. 1 a 2. Když se tedy dotčená osoba přihlásí příslušným orgánům, aby využila práv spojených s dočasnou ochranou nebo odpovídající ochranou, musí pouze prokázat svou státní příslušnost, status mezinárodní ochrany nebo rovnocenné ochrany, pobyt na Ukrajině nebo příp. rodinnou vazbu. Právo na dočasnou ochranu je okamžité. Aby se však zajistila řádná správa a registrace dotčené osoby, může členský stát rozhodnout, že je třeba splnit určité požadavky, jako je registrační formulář a předložení důkazů, jak je stanoveno v rozhodnutí Rady. Prokázání státní příslušnosti (nebo mezinárodní ochrany udělené na Ukrajině), pobytu na Ukrajině a případně rodinné vazby jsou dostatečné k okamžité registraci osoby k dočasné ochraně. Žalobci uvedli, že jsou tedy poživateli dočasné ochrany již na základě toho, že spadají do kategorie osob článku 2 odst. 1 prováděcího rozhodnutí Rady, jak vyplývá z článku 8 odst. 1 Směrnice. Směrnice o dočasné ochraně nezná jako důvod pro vyloučení nebo odebrání dočasné ochrany „podání žádosti o dočasnou ochranu v jiném členském státě“. Navíc oni splňují veškeré obecné podmínky pro udělení dočasné ochrany, díky čemuž tuto ochranu získali již poprvé (ačkoliv nevědomě a bez jejich souhlasu) ve Švédském království. Jsou občany Ukrajiny, kteří ke dni 24. 2. 2022 pobývali na území Ukrajiny a následně po tomto datu vycestovali z území Ukrajiny. Možnost požádat o dočasnou ochranu v jiném státě svědčí i právo cizince pobývat v zemi dle svého výběru, které je zakotveno např. v článku 16 preambule prováděcího rozhodnutí. 3. Dle žalobců podstatný pro jejich případ je článek 11 Směrnice vyjadřující závazek zpětného přijetí osob, které na jeho území požívají dočasné ochrany. Tohoto závazku se ovšem členské státy skutečně zřekly a výslovně použití článku 11 Směrnice vyloučily. To je možné dovodit z článku 15 preambule prováděcího rozhodnutí, kterým se členské státy dohodly, že nebudou uplatňovat článek 11 Směrnice o dočasné ochraně. Jelikož se členské státy, resp. Česká republika, nedohodla s jiným státem na jakékoliv úpravě vyloučení článku 11, znamená to, že je sekundární pohyb, a tím i získání dočasné ochrany v jiném členském státě povolen a nemůže být vyloučen pouze na základě rozhodnutí jednoho členského státu v národní úpravě. Velmi konkrétně na uvedené situace sekundárního pohybu a změnu pobytu reaguje Komise ve svém dokumentu Frequently asked questions received on the interpretation of the Temporary Protection Directive and Council Implementing Decision 2022/382, z něhož v žalobě citovali. Žalobci vyslovili názor, že občan Ukrajiny má možnost se přestěhovat z jednoho členského státu do jiného, pouze musí být držitelem dočasné ochrany vždy v jednom státu. Dle žalobců státy skutečně aplikují možnost přemístění do jiných států na základě výkladu orgánů EU a Temporary Protection Platform slouží ke sledování toho, kdo a kde získal dočasnou ochranu, aby v případě udělení dočasné ochrany mohl nový stát udělující dočasnou ochranu informovat stát, který posledně udělil dočasnou ochranu, že se tak stalo, aby neexistovaly v jeden moment dva státy, které poskytují dočasnou ochranu. Tzn., aby byl předchozí záznam o udělení dočasné ochrany vymazán, resp. dočasná ochrana byla zrušena. Neslouží ovšem k tomu, aby stát měl přehled o tom, komu nemůže dočasnou ochranu již udělit. To souvisí také s článkem 26 odst. 4 Směrnice. Získání dočasné ochrany v dalším členském státě se tedy promítne do společné databáze osob požívajících dočasnou ochranu, což znamená pro první členský stát zproštění povinnosti pro tohoto cizince poskytovat mu veškerá práva v souladu s touto směrnicí. V daných souvislostech žalobci dále odkázali na internetové stránky Evropské komise, která obsahuje otázky a odpovědi týkající se dočasné ochrany. Odkázali rovněž na příslušné webové stránky rumunských orgánů. 4. Žalobci namítali, že česká právní úprava nezohledňuje individuální okolnosti jejich případu (to, z jaké části Ukrajiny pocházejí, čím si prošli, zdravotní stav žalobkyně a) a celou zmatečnost dané situace). Rozhodně nebylo cílem rodiny žalobců „obcházet“ české státní orgány nebo zatajovat informace při podání žádosti o dočasnou ochranu. 5. Žalobci žalovanému dále vytkli, že nezohlednil nejlepší zájem nezletilých žalobců b) až d), ačkoliv měl tuto povinnost plynoucí z článku 3 odst. 1 Úmluvy o právech dítěte při každé rozhodovací činnosti. Konstatovali, že při nuceném odjezdu do Švédského království mohou pouze polemizovat o psychickém stavu tří nezletilých dětí, které během posledního roku přežily válku v zemi původu, přestěhovaly se do jiné země a po několika měsících by opět čelily životní nejistotě. Nutnost zohlednění nejlepšího zájmu dětí zmiňují také operační pokyny: „veškerá rozhodnutí nebo opatření, která mají být přijata ve vztahu k dětem, musí být založena na zásadě zájmu dítěte jakožto prvořadém hledisku“. Operační pokyny současně uvádějí, že „náležitá pozornost by měla být věnována také zvláštním potřebám zranitelných osob a dětí, zejména nezletilých osob bez doprovodu a sirotků, na základě zásady zájmu dítěte. Je třeba dětem zajistit plnou ochranu a rychlý přístup ke specifickým právům (vzdělávání, zdravotní péče, včetně preventivní péče a péče o duševní zdraví a psychosociální pomoc), jakož i veškeré nezbytné podpůrné služby k zajištění zájmu a blaha dítěte pro všechny děti prchající z ukrajinského konfliktu. Stanovisko dětí musí být vyslyšeno a zohledněno v souladu s jejich věkem a stupněm vyspělosti. Měla by být zajištěna integrovaná reakce v oblasti ochrany dětí ve spolupráci s příslušnými orgány a s jejich koordinací. 6. Žalobci dále uvedli, že po napadení Ukrajiny Ruskou federací 24. 2. 2022 se velmi obávali o svoje zdraví a život, především o nezletilé děti, a proto se rozhodli Ukrajinu opustit. Evakuačním autobusem byli na počátku dubna převezeni do polského města Přemyšl, kde strávili 1 den. Poté jim bylo sděleno, že je převezou do Švédského království, kde budou ubytováni u místní rodiny. Převezeni však byli na migrační úřad (bez tlumočníka a bez znalosti jazyka), kde sdělili své údaje z pasu a byli vyfotografováni. Ubytování jim bylo poskytnuto na 5 dní v prostorách uvedeného úřadu. Následně byli na dalších 5 dní přesunuti na hostel. Dále jim bylo řečeno, že je přesunou o dalších 600 km, což žalobkyně a) odmítla, jelikož neměla po celou dobu pobytu přístup k inzulinu, který je pro ni životně důležitý a vlastní zásoby jí docházely. Žalobkyni a) bylo řečeno, že v případě, že tuto nabídku odmítá a podmínky jí nevyhovují, může zemi opustit. Žalobci tudíž strávili ve Švédsku pouhých 10 dnů. Odjeli především z obavy, že žalobkyně a) nebude mít přístup k inzulinu a v ČR se nacházela její tchýně, která zde dlouhodobě pracovala. Při žádosti o dočasnou ochranu v ČR žalobkyně a) sdělila, že pobývala 10 dnů ve Švédsku. Bylo jí však řečeno, že na legalizaci pobytu, resp. dočasnou ochranu to vliv nemá. Pro ni neznalou práva, která utíkala od válečného konfliktu se třemi nezletilými dětmi, byl