3 As 11/2007 — Nejvyšší správní soud

60 A 33/2022- 57 - text 60 A 33/2022 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Ostravě - pobočka v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu Mgr. Barbory Berkové a soudců JUDr. Markéty Fialové a JUDr. Michala Jantoše ve věci žalobce: M. K. bytem X zastoupený advokátem Mgr. Lukášem Kouřilem sídlem Kozinova 2, 787 01 Šumperk proti žalovanému: Krajský úřad Olomouckého kraje sídlem Jeremenkova 40a, 779 00 Olomouc za účasti: S. v. j. domu č. p. X a č. p. X Š., IČO X sídlem Ž. 1652/28, X Š. zastoupeno advokátem JUDr. Josefem Sedláčkem ml. Sídlem Starobranská 327/4, 787 01 Šumperk o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 19. 1. 2022, č. j. KUOK 5361/2022, ve věci nařízení odstranění stavby a obnovení předcházejícího stavu, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. III. Osoba zúčastněná na řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Vymezení věci 1. Městský úřad Š. (dále jen „stavební úřad“) zjistil, že právní předchůdce žalobce v domě č. p. X Ž., Š. vybudoval při realizaci půdní vestavby, povolené stavebním povolením ze dne 23. 2. 2006, dveřní otvor z této vestavby do společných prostor bytového domu, aniž byl však tento otvor v dokumentaci ověřené k uvedenému stavebnímu povolení zakreslen. Dne 7. 2. 2008 byla sice půdní vestavba zkolaudována včetně předmětného otvoru, avšak uvedená změna nebyla projednána v řízení o změně stavby před dokončením. V roce 2019 se na stavební úřad obrátila osoba zúčastněná na řízení (S. v. j. d. č. p. XA a č. p. XB Š.) s upozorněním, že se jedná o otvor nebezpečný, neboť při jeho využití hrozí pád osob do společných prostor chodby do 2. nadzemního podlaží. 2. Stavební úřad zahájil dne 22. 7. 2020 řízení o nařízení odstranění stavby. O dodatečné povolení stavby, tj. předmětného dveřního otvoru, žalobce nepožádal. Rozhodnutím ze dne 16. 9. 2021, č. j. MUSP 104157/2021, stavební úřad nařídil žalobci podle § 129 odst. 1 písm. b) zákona č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon) tento dveřní otvor odstranit, a dále mu nařídil jej podle § 129 odst. 8 stavebního zákona zazdít. 3. V záhlaví specifikovaným rozhodnutím žalovaný zamítl odvolání žalobce a rozhodnutí stavebního úřadu potvrdil. II. Argumentace stran 4. Žalobce požadoval žalobou zrušení napadeného rozhodnutí. V žalobě napadal nepřiměřený a ryze formalistický postup správních orgánů, které se podle něj nedostatečně zabývaly tím, zda se v případě předmětného dveřního otvoru jednalo o podstatnou či nepodstatnou odchylku od stavební dokumentace. Učinily sice závěr o tom, že se jedná o podstatnou odchylku, která měla podléhat vlastnímu stavebnímu povolení, ale tento závěr nedostatečně zdůvodnily po věcné stránce. Omezily se totiž na zavádějící konstatování, že se jedná o otvor v nosné zdi (což není pravda) a mohlo by dojít k ohrožení požární bezpečnosti. Uvedené má přitom zásadní dopady, protože zatímco kolaudační rozhodnutí nemůže zhojit opomenutý, nicméně podstatný rozpor provedené stavby se stavební dokumentací (podle rozsudku NSS ze dne 14. 5. 2008, č. j. 3 As 11/2007-92), nepodstatný rozpor provedené stavby se stavební dokumentací zhojit může. Právě za nepodstatný rozpor pak považoval předmětný otvor stavební úřad při kolaudaci. Žalobce má tedy za to, že provedený dveřní otvor byl v souladu se stavebním zákonem legalizován kolaudačním rozhodnutím. Správní orgány přitom se závěrem o posouzení otvoru jako nepodstatné odchylky nepolemizují a nezákonnost postupu stavebního úřadu spatřují pouze v tom, že při takovém závěru mělo být postupováno formálně jiným způsobem. 5. Dále žalobce vyčetl správním orgánům, že se nijak nevypořádaly s otázkou, zda je nařízení odstranění dveřního otvoru za situace, kdy žalobce nabyl vlastnické právo k dané stavbě v dobré víře, zásahem v nezbytném rozsahu, a tedy v souladu se zásadou ochrany práv nabytých v dobré víře. Nadto pokud se nikdo z dotčených osob (které si během jedenácti let od jeho vybudování musely dveřního otvoru vedoucího do společného půdního prostoru všimnout) ani při ústním jednání při kolaudaci ani následně po celou tak dlouhou dobu neozval, jsou jakékoli jejich pozdější námitky opožděné a vzhledem k zásadě ochrany dobré víry již k nim nelze přihlížet. Absence formálního souhlasu spoluvlastníků byla zhojena konkludentním souhlasem nepochybně daným během oněch jedenácti let. Není zde ani žádný spravedlivý důvod pro odstranění dveřního otvoru, který žádného spoluvlastníka neomezuje. 6. Žalovaný navrhoval zamítnutí žaloby. Nesouhlasil s názorem žalobce, že by kolaudační rozhodnutí stavebního úřadu ze dne 7. 2. 2008 vybudování vstupu z půdní vestavby do společného půdního prostoru legalizovalo. Stavební úřad podle žalovaného pochybil, pokud předmětnou odchylku od schválené dokumentace, která by standardně podléhala předchozímu vlastnímu stavebnímu povolení, a jejíž provedení může negativně ovlivnit požární bezpečnost stavby, považoval za nepodstatnou. Jedná se o zásah do konstrukčního, resp. požárně bezpečnostního řešení, a tedy o odchylku podstatnou, neboť bylo zasaženo do požárně dělící stěny, čímž byl narušen požární úsek. Jedná se tedy o podstatnou odchylku i za situace, kdy by daná zeď nebyla nosnou. Postup stavebního úřadu při kolaudaci krom toho neodpovídal ani tomu, jak by mělo být postupováno v případě nepodstatné odchylky. Stavební úřad kolaudační řízení nespojil s řízením o změně stavby, neuvedl existenci odchylek v oznámení o zahájení kolaudačního řízení ani ve výroku kolaudačního rozhodnutí a účastníci (spoluvlastníci) tak měli za to, že stavba je provedena v souladu s dokumentací ověřenou ve stavebním řízení. K námitce žalobce, že je třeba poskytnout ochranu právům nabytým v dobré víře, žalovaný uvedl, že ani zájem na ochraně takových práv nemůže zhojit (vyvážit) nezákonnost postupu stavebního úřadu. 7. Osoba zúčastněná na řízení popsala historii sporů spojených s předmětným dveřním otvorem a uvedla, že tento neodpovídá bezpečnostním předpisům o oddělení dvou bytových jednotek a době prohoření. Dále hrozí riziko pádu do prostoru chodby, pokud by byl poklop v podlaze půdního prostoru, nacházející se bezprostředně před předmětným dveřním otvorem, otevřený. Dveřní otvor nebyl schválen všemi členy osoby zúčastněné na řízení a byl umístěn v obvodovém nosném zdivu. Propojení půdní vestavby se společným půdním prostorem není uvedeno ani v průvodní a technické zprávě, ani ve smlouvě o výstavbě. Na popsané skutečnosti byl žalobce jakožto nový nabyvatel upozorněn a tyto rovněž vyplývají z listin, které jsou uloženy u katastrálního a stavebního úřadu. Protiprávnost a nebezpečnost nelze dle osoby zúčastněné legitimovat délkou udržování protiprávního stavu. III. Posouzení věci soudem 8. Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí v rozsahu dle podané žaloby a v mezích žalobních bodů dle § 75 odst. 2 s. ř. s., přičemž vycházel ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování žalovaného (§ 75 odst. 1 s. ř. s.), a dospěl k závěru, že žaloba není důvodná. Soud rozhodl ve věci bez jednání, neboť s tím oba účastníci souhlasili a nevyvstala potřeba provádět dokazování. K otázce zlegalizování otvoru kolaudačním souhlasem 9. Podle § 81 odst. 4 zákona č. 50/1976 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon), ve znění pozdějších předpisů (dále jen „starý stavební zákon“) „s kolaudačním řízením může být spojeno řízení o změně stavby (§68), pokud se skutečné provedení podstatně neodchyluje od dokumentace ověřené stavebním úřadem ve stavebním řízení“. 10. Podle § 68 odst. 1 a 2 starého stavebního zákona „stavební úřad může na žádost stavebníka v odůvodněných případech povolit změnu stavby ještě před jejím dokončením. V rozsahu, v jakém se změna dotýká práv, právem chráněných zájmů nebo povinností účastníků stavebního řízení, jakož i zájmů chráněných dotčenými orgány státní správy, projedná stavební úřad žádost a vydá rozhodnutí, jímž buď změnu stavby povolí, přičemž rozhodne i o případných námitkách účastníků a stanoví podle potřeby další závazné podmínky, nebo žádost zamítne. Na řízení o změně se vztahují přiměřeně ustanovení o stavebním řízení“. 11. Podle § 88 odst. 1 písm. b) starého stavebního zákona „stavební úřad nařídí vlastníku stavby nebo zařízení odstranění stavby nebo zařízení postavené bez stavebního povolení či ohlášení nebo v rozporu s ním. Odstranění stavby se nenařídí, pokud stavebník prokáže, že stavba je v souladu s veřejným zájmem, zejména s územně plánovací dokumentací, cíli a záměry územního plánování, obecnými technickými požadavky na výstavbu, technickými požadavky na stavby a zájmy chráněnými zvláštními předpisy a jestliže stavebník v řízení o odstranění stavby podá žádost o její dodatečné povolení a předloží podklady a doklady vyžádané stavebním úřadem v jím stanovené lhůtě a v rozsahu jako k žádosti o stavební povolení“. 12. Podle § 190 odst. 5 stavebního zákona „u staveb pravomocně povolených přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona s