7 Azs 79/2009 — Nejvyšší správní soud

60 A 47/2021- 67 - text  12 60 A 47/2021 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Ostravě - pobočka v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu Mgr. Barbory Berkové a soudců JUDr. Markéty Fialové a JUDr. Michala Jantoše ve věci žalobce: P. M., s.p., IČO X sídlem D. 932/11, X B. proti žalovanému Krajský úřad Zlínského kraje sídlem Tř. Tomáše Bati 21, 761 90 Zlín za účasti: A. Z. bytem X o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 4. 5. 2021, č. j. KUZL 29008/2021, takto: I. Rozhodnutí Krajského úřadu Zlínského kraje ze dne 4. 5. 2021, č. j. KUZL 29008/2021, se zrušuje a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku 3 000 Kč do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku. Odůvodnění: A) Vymezení věci 1. V posuzované věci soud řeší přezkoumatelnost rozhodnutí stavebního úřadu o nařízení udržovacích prací na mostu přes vodní tok Hážovka, který je ve špatném technickém stavu. 2. Městský úřad Rožnov pod Radhoštěm v působnosti stavebního úřadu rozhodnutím ze dne 28. 1. 2021, č. j. MěÚ-RpR/007929/2021 nařídil podle § 139 odst. 1 zákona č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon), ve znění pozdějších předpisů, žalobci, jakožto vlastníku stavby most k rodinnému domu č. p. X v X na pozemku parc. č. X, XA, XB v k. ú. X, provedení udržovacích prací, konkrétně: zasanovat uvolněné kamenivo spodní stavby (mostní opěry) provedené z lomového kamene, opravit porušené horní části křídla mostní opěry včetně navazující mostovky a osadit nové mostní římsy včetně mostního zábradlí, které bude splňovat současné stavebně technické standardy. Most nemá vlastní parcelní číslo. Pozemek parc. č. je zahrada ve vlastnictví Ing. S., pozemek parc. č. XA je zahrada ve vlastnictví paní Z. a pozemek parc. č. XB je koryto vodního toku H. ve vlastnictví České republiky, na němž má právo hospodařit žalobce), vše v k. ú. X. K provedení prací stanovil stavební úřad žalobci lhůtu 6 měsíců od právní moci rozhodnutí. 3. Žalovaný v záhlaví označeným rozhodnutím zamítl odvolání žalobce a výše uvedené rozhodnutí stavebního úřadu potvrdil. Námitku žalobce, že není vlastníkem stavby mostu, a tudíž mu nelze provedení udržovacích prací nařídit, jakož i ostatní jeho námitky, shledal nedůvodnými. B) Žaloba a stanoviska dalších účastníků 4. Žalobce žalobou požadoval zrušení rozhodnutí žalovaného i stavebního úřadu. Předně označil rozhodnutí žalovaného za nepřezkoumatelné, a to ze tří důvodů: (i) pro nesrozumitelnost spočívající v rozporu mezi jeho odůvodněním a výrokem, neboť přestože žalovaný potvrdil rozhodnutí stavebního úřadu, který ve výroku uvedl, že se předmětný most nachází na pozemcích parc. č. X, XA a XB, sám odůvodnění svého rozhodnutí konstatoval, že se stavba mostu nachází jen na pozemku parc. č. XB a že se ve spise nenachází žádný důkaz o tom, že by se most nacházel i na pozemcích parc. č. X a XA, přestože stavební úřad konstatoval, že most se na těchto pozemcích nachází na základě provedeného místního šetření; (ii) pro nedostatek důvodů, neboť žalovaný nepřezkoumal závěr stavebního úřadu o vlastnictví mostu, přestože proti němu žalobce v odvolání brojil, přičemž za odůvodnění tohoto klíčového závěru dle žalobce nelze označit konstatování žalovaného, že stavební úřad popsal své úvahy o tom, jak ke svým závěrům dospěl (nota bene pokud i stavební úřad uvedl k této otázce jedinou větu); (iii) správní orgány se nezabývaly existencí veřejného zájmu ve smyslu § 132 odst. 3 stavebního zákona – stavební úřad se existencí veřejného zájmu nezabýval vůbec a žalovaný pouze uvedl, že veřejný zájem byl prokázán na základě dokumentů popisujících stavebně technický stav stavby mostu a možnosti nápravy, což nijak blíže nerozvedl a neuvedl, o které dokumenty svůj závěr opřel. 5. Dále žalobce označil rozhodnutí žalovaného za nezákonné pro nesprávné právní posouzení otázky vlastnictví předmětného mostu. Závěr o vlastnickém právu je závěrem právním, a tudíž mu žalovaný nedůvodně vytkl, že se stavebním úřadem pouze polemizoval a nepředložil důkazy. Žalobce ale nebyl v řízení povinen prokazovat takové negativní skutečnosti, z nichž by bylo možno učinit právní závěr, že není vlastníkem stavby. Žalobce nedisponuje informacemi relevantními pro právní závěr o tom, kdo je vlastníkem mostu. Podklady pro své rozhodnutí měly opatřit samy správní orgány, což neučinily. Stavební úřad pouze mechanicky převzal právní názor z dohody o narovnání ze dne 19. 3. 2019, že most nebyl nikdy samostatnou věcí, nýbrž je od počátku součástí pozemku, a následně vyzval žalobce k podání negativní určovací žaloby. Žalobce však nemůže být bez řádného odůvodnění nucen absolvovat zdlouhavé soudní řízení, kdy navíc výrok soudu o tom, kdo vlastníkem není, by stejně k vyřešení předběžné otázky nevedl, neboť by nedošlo k pozitivnímu určení, kdo vlastníkem je. Měl-li žalovaný za to, že je vlastníkem mostu žalobce, byl povinen se také přesvědčivě vypořádat se zjištěním, že v roce 1988 provedly jeho opravu Technické služby města Rožnova pod Radhoštěm, a ´vysvětlit, proč by město investovalo do majetku třetí osoby. Stavba mostu dle žalobce není součástí pozemku. I pokud byla vybudována za účinnosti Obecného zákoníku občanského (dále jen „ABGB“), nejpozději k 1. 1. 1951 se na základě § 25 zákona č. 141/1950 Sb., občanský zákoník, stala samostatnou věcí. Následující vlastnictví pozemku a mostu se vyvíjelo zcela odlišně (vodní toky včetně koryt byly „zestátněny“, stavby v korytech a na pozemcích vodních toků nikoli). Skutečnost, že se stavba stala součástí pozemku k pozdějšímu datu, nebyla v řízení nikým tvrzena. 6. Žalovaný navrhl, aby soud žalobu zamítl. Stavební úřad podle žalovaného sice při místním šetření uvedl i okolní pozemky, kterých by se stavba mostu mohla dotýkat, nicméně skutečnost, že se na nich stavba nachází, nebyla prokázána, proto vycházel jen z nepochybně zjištěného skutkového stavu. Nadto by ani případné zjištění, že se stavba nachází také na dalších pozemcích, nemělo vliv na otázku vlastnictví, a proto nebyla tato skutečnost v řízení dále zjišťována. Existenci veřejného zájmu k uplatnění zvláštní pravomoci stavebního úřadu dle § 139 stavebního zákona řádně zdůvodnil žalovaný, přičemž jeho rozhodnutí tvoří s prvostupňovým jeden celek. Správní orgány mají v posuzování existence a rozsahu vlastnického práva jen omezenou pravomoc. Správní úvaha o této otázce může nastoupit až poté, co účastníci nevyužijí možnost řešit tuto otázku u civilního soudu, přičemž správní orgán si může učinit úsudek jen na základě stavu věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti. V tomto případě neexistovaly důvodné pochybnosti jen o tom, že se stavba mostu nachází na pozemku parc. č. XB v k. ú X, a že neexistuje důkaz o tom, že by byla stavba mostu někdy vlastnicky oddělena od tohoto pozemku. Závěrem žalovaný vyzval soud, aby v případě nesouhlasu s jeho závěry uvedl, kdo tedy vlastníkem stavby mostu je. 7. Osoba zúčastněná na řízení, paní A. Z., která je vlastníkem rodinného domu č. p. X v k. ú. X, uvedla, že předmětný most představuje jediný přístup k její nemovitosti, přičemž již od roku 2012 usiluje o jeho opravu, neboť je v havarijním stavu. Dále takto shrnula historický vývoj: dle dostupných dokladů byl most postaven kolem roku 1938 při celkových úpravách vodního toku H., v roce 1988 opravily most Technické služby města Rožnov pod Radhoštěm, následně se prováděly stavební úpravy na přilehlé místní komunikaci, při nichž ale nebylo vyřešeno její odvodnění, a tudíž při dešti teče voda proudem po mostě, což narušuje jeho pilíře i mostovku, která je po celé délce prasklá. Žalobce by měl most opravit, jak mu ukládá pravomocné rozhodnutí. C) Posouzení věci krajským soudem 8. Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí v mezích žalobních bodů dle § 75 odst. 2 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“). Vycházel ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování žalovaného (§ 75 odst. 1 s. ř. s.). V souladu s § 51 odst. 1 s. ř. s. rozhodl soud bez nařízení jednání. Skutečnosti zjištěné z obsahu správního spisu o průběhu správního řízení 9. V roce 2014 se paní A. Z. obrátila na město Rožnov pod Radhoštěm s žádostí o opravu mostu přes H. potok, po němž vede jediná přístupová cesta k jejímu rodinnému domu (T. č. p. X). Město nechalo zpracovat odborné posouzení, z něhož vyplynulo, že údržba mostu je nedostatečná a bude třeba provést opravy spárování zdiva a křídel, jakož i podemletí levé opěry. V listopadu 2016 sdělila vedoucí odboru správy majetku města Rožnova pod Radhoštěm zástupci paní Z., že se v archivech dokumentace k mostu nenachází a nebyla ani zjištěna žádná skutečnost nasvědčující tomu, že by mělo být vlastníkem mostu město. V prosinci 2017 podala paní Z. žalobu k Okresnímu soudu ve Vsetíně proti městu Rožnov pod Radhoštěm, kterou požadovala určit, že vlastníkem mostní konstrukce ev. č. X v k. ú. X je město Rožnov pod Radhoštěm. Následně ji však vzala zpět a soud řízení zastavi