10 As 241/2019 — Nejvyšší správní soud

72 A 2/2022- 26 - text  5 72 A 2/2022 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Ostravě – pobočka v Olomouci rozhodl samosoudkyní JUDr. Martinou Radkovou ve věci žalobkyně: H. D. bytem X zastoupená advokátem Mgr. Václavem Voříškem sídlem Pod kaštany 245/10, 160 00 Praha proti žalovanému: Krajský úřad Olomouckého kraje sídlem Jeremenkova 40a, 779 00 Olomouc o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 2. 12. 2021, č. j. X, ve věci přestupku takto: I. Rozhodnutí žalovaného ze dne 2. 12. 2021, č. j. X, se zrušuje a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 11 228 Kč do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám Mgr. Václava Voříška, advokáta se sídlem Pod kaštany 245/10, 160 00 Praha. Odůvodnění: 1. V projednávaném případě byla sporná otázka, jestli nezákonnost napadeného rozhodnutí zapříčinila vada spočívající v tom, že správní orgány vůbec neodůvodnily právní závěr o úmyslném spáchání přestupku. 2. Žalovaný napadeným rozhodnutím zamítl odvolání a potvrdil rozhodnutí Magistrátu města Olomouce (dále jen „magistrát“) ze dne 11. 8. 2021, č. j. X. Magistrát tímto rozhodnutím uznal žalobkyni vinnou z úmyslného spáchání přestupku podle § 125c odst. 1 písm. f) bod 3 zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů (zákon o silničním provozu), ve znění účinném ke dni spáchání přestupku (dále jen „ZSP“), a uložil jí pokutu ve výši 2 500 Kč, zákaz řízení všech motorových vozidel na dobu jednoho měsíce a náhradu nákladů správního řízení ve výši 1 000 Kč. 3. Přestupku se měla žalobkyně dopustit tím, že dne 23. 7. 2020 v 9.12 h na ulici H. na úrovni domu č. p. X – hotel M. ve směru jízdy ke kruhovému objezdu a k obci Bystrovany při řízení osobního motorového vozidla tov. zn. Peugeot, registrační značky X (dále jen „vozidlo“), nerespektovala nejvyšší dovolenou rychlost jízdy v obci stanovenou ZSP na 50 km/h a v měřeném úseku byla silničním laserovým rychloměrem LaserCam4 vozidlu naměřena rychlost 78 km/h (po odečtení odchylky měřicího zařízení ±3 km/h). Žalobkyně tak překročila nejvyšší dovolenou rychlost o 28 km/h, a to v období dvanácti po sobě jdoucích kalendářních měsíců opakovaně; totožného přestupku se dopustila dne 13. 6. 2020. 4. Žalobkyně v žalobě namítala, že magistrát ani žalovaný zavinění nijak neodůvodnily. Napadené rozhodnutí je proto nepřezkoumatelné. Přitom žalovaný předchozí rozhodnutí magistrátu o přestupku zrušil pro vady výroku rozhodnutí o přestupku spočívající v nedostatečně popsaném místě spáchání skutku a dále nedostatečně provedeném dokazování ve vztahu k zavinění přestupku. Odkaz magistrátu na to, že žalobkyně při silniční kontrole napsala do oznámení přestupku, že si bude příště dávat větší pozor, a dále odkaz magistrátu na to, že žalobkyně s hlídkou Policie ČR spolupracovala a svého jednání upřímně litovala, není odůvodněním formy zavinění. Odůvodněním není ani potvrzení magistrátu, že žalobkyně jako držitelka řidičského oprávnění je povinna respektovat pravidla silničního provozu, ani citace ustanovení o úmyslném zavinění přestupku ze zákona č. 250/2016 Sb., o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich (dále jen „ZOP“). Rozhodnutí postrádá jakékoliv důvody ve vztahu k naplnění složky vědění a zejména pak složky volní. Pokud správní orgán neprovede příslušná skutková zjištění, musí v souladu se zásadou in dubio pro reo rozhodnout o spáchání přestupku ve formě, která je pro obviněného příznivější. Správní orgány v napadeném rozhodnutí k jednání samému a jeho následku (chtění či srozumění s jednáním určitým způsobem) neuvedly zhola nic. Forma zavinění se přitom zapisuje do evidence přestupků a může mít vliv na rozhodování o jiných přestupcích obviněného. 5. Žalovaný ve vyjádření k žalobě zdůraznil, že správní orgány přihlédly ke způsobu spáchání přestupku a pokutu uložily na spodní hranici zákonem stanoveného rozpětí. U žalobkyně šlo o úmysl nepřímý. Žalobkyně překročila rychlost významným způsobem, a proto si musela být vědoma, že svým jednáním ohrožuje zájmy chráněné zákonem. V takovém případě obvykle nepůjde o nevědomou nedbalost, neboť na základě zkušenosti řidiče lze důvodně předpokládat a vyžadovat schopnost rozpoznat protiprávní jednání, které ohrožuje účastníky silničního provozu. Jde tedy o zavinění úmyslné či vědomě nedbalostní. Kdyby si žalobkyně nebyla vědoma překročení rychlosti, patrně by nesplňovala ani kritéria pro držení řidičského oprávnění. Žalobkyně podala odvolání bez uvedení důvodů. 6. Soud přezkoumal napadené rozhodnutí podle § 65 a násl. zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále „s. ř. s.“), v mezích žalobních bodů a při přezkoumání rozhodnutí soud vycházel ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování žalovaného (§ 75 odst. 1 a 2 s. ř. s.). 7. Magistrát v rozhodnutí o přestupku ze dne 11. 8. 2021 vysvětlil, že „při určení druhu správního trestu a jeho výměry hodnotil okolnosti a kritéria podle § 37 ZOP a přihlédl zejména k závažnosti přestupku daného důležitostí a počtem porušených ustanovení právních předpisů, kdy se jednalo o jedno porušení, což považuje správní orgán za polehčující okolnost. Správní orgán přihlédl k míře překročení nejvyšší dovolené rychlosti, kdy obviněná řídila motorové vozidlo rychlostí spočívající mezi hraničními hodnotami vymezené rychlosti nutné k naplnění skutkové podstaty uvedeného přestupku, což bylo hodnoceno jako přitěžující okolnost. Správní orgán přihlédl také ke způsobu spáchání přestupku, kdy v daném případě byl přestupek spáchán konáním, a to úmyslným, neboť obviněná věděla, že svým jednáním může porušit nebo ohrozit zájem chráněný zákonem, a pro případ, že jej poruší nebo ohrozí, s tím byla srozuměna, kdy jako držitelka řidičského oprávnění je povinna respektovat pravidla silničního provozu. Správní orgán také přihlédl k vyjádření, které obviněná napsala do „Oznámení překročení nejvyšší dovolené rychlosti“ ze dne 23. 7. 2020, a také k tomu, že s hlídkou PČR na místě kontroly spolupracovala a svého jednání upřímně litovala. Jako k polehčující okolnosti správní orgán přihlédl k místu a době spáchání, kdy se jednalo o širokou rovnou hlavní pozemní komunikaci v obci s menším silničním provozem. Správní orgán se zabýval reálnými i možnými následky jednání obviněné, kdy jako polehčující okolnost uznal, že v důsledku přestupku nevznikla žádná hmotná škoda a rovněž nedošlo k přímému ohrožení života či zdraví obviněné nebo dalších osob. Dále pak správní orgán přihlédl k době, po kterou je obviněná držitelkou řidičského oprávnění. Správní orgán přihlédl k osobě obviněné jako řidiče, který má dle evidenční karty řidiče evidovány v kartě řidiče dva záznamy o přestupcích proti bezpečnosti a plynulosti v dopravě, kdy jeden z nich je mladší tří let a týká se taktéž překročení rychlosti, což považuje správní orgán za spíše přitěžující okolnost.“ 8. Žalovaný v rozhodnutí o odvolání popsal, že „přezkoumal soulad napadeného rozhodnutí a řízení, které vydání rozhodnutí předcházelo, s právními předpisy, přičemž správnost napadeného rozhodnutí přezkoumal v souladu s § 98 odst. 1 ZOP v plném rozsahu a rovněž s ohledem na veřejný zájem. Po posouzení obsahu spisové dokumentace a odvoláním napadeného rozhodnutí dospěl žalovaný k závěru, že správní orgán si v souladu s dříve vysloveným názorem žalovaného, jímž byl vázán, opatřil dostatečné podklady a důkazy, které prokazují skutkové jednání odvolatelky, které jí klade za vinu, a v rámci provádění dokazování se zabýval dostatečně prokázáním viny odvolatelky za přestupek, když zjistil skutkový stav věci tak, aby o něm nevznikaly důvodné pochybnosti.“ Žalovaný se pak stručně vyjádřil pouze k místu spáchání přestupku a zopakoval svůj nesouhlas s hodnocením okolností při ukládání správního trestu, který však nemůže změnit v neprospěch odvolatelky s odkazem na § 98 odst. 2 ZOP. Žalovaný měl za to, že „postup magistrátu byl zákonný, protože se řídil dříve vysloveným právním názorem žalovaného, kterým byl vázán, doplnil dokazování v dostatečném rozsahu a odstranil namítané rozpory ve zjištěném skutkovém stavu věci.“ 9. Soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná. 10. Sporná byla zákonnost napadeného rozhodnutí z důvodu chybějící úvahy o úmyslném spáchání přestupku. 11. Magistrát ani žalovaný neuvedly ve svých rozhodnutích žádné konkrétní úvahy k volní složce zavinění. Ta je přitom klíčová pro posouzení, jestli žalobkyně přestupek spáchala úmyslně nebo z nedbalosti. Zavinění je vnitřním (subjektivním) psychickým postojem pachatele přestupku k protiprávnímu jednání a k jeho následku (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu – dále jen „NSS“ – č. j. 4 As 40/2007-53, č. 1529/2008 Sb. NSS). Volní složka představuje chtění nebo srozumění pachatele přestupku jednat určitým způsobem. Při jejím hodnocení správní orgán musí prokázat, že pachatel přestupku chtěl ohrozit nebo byl srozuměn s ohrožením bezpečnosti své i dalších osob v silničním provozu