7 As 54/2011 — Nejvyšší správní soud

22 A 27/2023- 35 - text  9 22 A 27/2023 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Ostravě rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Moniky Javorové a soudců JUDr. Miroslavy Honusové a JUDr. Petra Hluštíka, Ph.D., ve věci žalobce: Mgr. J. S. zastoupený advokátem Mgr. Vojtěchem Dostálem sídlem Lazaretní 4298/11a, 615 00 Brno proti žalovanému: Krajský úřad Moravskoslezského kraje sídlem 28. října 117, 702 18 Ostrava o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 29. 3. 2023 č. j. MSK 12563/2023, ve věci stavebního povolení takto: I. Rozhodnutí Krajského úřadu Moravskoslezského kraje ze dne 29. 3. 2023 č. j. MSK 12563/2023 se zrušuje a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku 16 482 Kč ve lhůtě 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám advokáta Mgr. Vojtěcha Dostála, sídlem Lazaretní 4298/11a, 615 00 Brno. Odůvodnění: 1. Podanou žalobou se žalobce domáhal přezkoumání rozhodnutí žalovaného, kterým bylo jako nepřípustné zamítnuto žalobcovo odvolání proti rozhodnutí Městského úřadu Bílovec, odboru životního prostředí a územního plánování (dále jen „vodoprávní úřad“) ze dne 28. 1. 2022 č. j. MBC/3003/22/ŽP/kla ve věci povolení vypouštění odpadních vod z „LC Bravantice“ a stavby vodních děl SO 302 – Jednotná kanalizace, SO 403 – Retenční nádrž a SO 405 – Čistírna odpadních vod realizovaných v rámci záměru „LC Bravantice“. 2. Žalobce v žalobě vymezil tyto žalobní body: 1) Žalobce je vlastníkem pozemku parc. č.XA, k. ú. X (dále jen „pozemek parc. č. XA“ nebo „předmětný pozemek“), který se nachází v blízkosti dotčeného bezejmenného toku, do něhož mají být vypouštěny odpadní vody, a to po jeho proudu. Žalobce na pozemku trvale hospodaří a využívá ho k pěstování plodin. Žalobce má důvodné obavy, že vzhledem k naprostému nedostatku průtoku v bezejmenném toku může dojít k usazování odpadních vod v korytě toku. To dle něj může vést jak k působení značného zápachu, který bude jakožto imise vnikat na pozemek žalobce, a dále může dojít ke kontaminaci zemědělské půdy a zhoršení její kvality, jakož i kvality pěstovaných plodin. Žalobce zdůraznil, že odpadní vody budou vypouštěny ze značně rozlehlého areálu. S takto robustní a objemnou stavbou je nepochybně spojena rozsáhlá činnost, ze které budou odpadní vody pocházet. Vzhledem ke značenému objemu odpadních vod, které mají být akumulovány v bezejmenném toku, jenž ale fakticky nemá žádný průtok, je možnost dotčení žalobcových práv zcela patrná. Žalobce namítl, že prvostupňové rozhodnutí trpí vadou nezákonnosti, neboť ve vodoprávním řízení nebylo žalobci postavení účastníka přiznáno, a to navzdory tomu, že jeho práva jsou předmětným záměrem přímo dotčena. Žalobci tak byla upřena možnost hájit svá práva ve vodoprávním řízení. Žalobce zmínil a citoval judikaturu Nejvyššího správního soudu (dále jen „NSS“) k otázce účastenství. 2) Žalovaný v napadeném rozhodnutí posuzuje míru dotčení žalobcových práv s ohledem na podmínky stanovené v rozhodnutí správního orgánu I. stupně. Podle žalobce však otázka účastenství ve správním řízení musí být posuzována primárně na počátku řízení, zejm. s ohledem na koncentrační prvky správního řízení. To, jaké podmínky budou uvedeny ve vodoprávním povolení, nemohlo být správnímu orgánu I. stupně známo při zahájení řízení, a proto nemohl být žalobce vyloučen z okruhu účastníků řízení. Dále žalobce namítl, že žalovaný se nevypořádal s některými zásadními skutečnostmi, zejm. že v bezejmenném vodním toku, do něhož mají být vypouštěny odpadní vody, absentuje jakýkoliv průtok. K tomuto žalobce již dříve odkazoval na stanovisko Agentury ochrany přírody a krajiny (dále jen „AOPK“) ze dne 7. 12. 2021 č. j. 01023/PO/21, které se týkalo jiného záměru souvisejícího s tímto bezejmenným tokem. Žalobce současně poukázal na metodický pokyn odboru ochrany vod Ministerstva životního prostředí k vypouštění odpadních vod do vod podzemních, v němž je na str. 13 uveden příklad „stavba umístěná mimo obec, v blízkosti potoka. Potok má velmi malý nebo dokonce pouze sezónní průtok. Za takto změněných podmínek se jako vhodnější jeví varianta vypouštění odpadních vod do vod podzemních“. Dále žalobce odkázal na studii Výzkumného ústavu vodohospodářského T. G. Masaryka z roku 2016 nazvanou „Dopady odpadních vod na jakost povrchových vod v době sucha“. Dle žalobce správní orgán I. stupně pouze mechanicky aplikoval cca 5 let staré hodnoty sdělené ČHMÚ a nedostatečně je zohlednil vůči provozu, který bude původcem odpadních vod. Dále je významné stanovisko Správy CHKO Poodří ze dne 10. 3. 2010 č. j. 00137/PO/2010/AOPK, kde tento orgán požadoval, aby při změnách územního plánu pro konkrétní lokalitu byla zapracována taková opatření, která zamezí vypouštění odpadních vod do vod povrchových – tím spíše ve znečištěném recipentu obce Bravantice. Žalobce rovněž poukázal na stanovisko Povodí Odry ze dne 15. 4. 2015 vydané ve věci stavebního záměru žalobce, ve kterém Povodí Odry jako správce bezejmenného vodního toku uvedlo, že vypouštění odpadních vod je možné pouze za podmínky, že bude zajištěn celoroční průtok. V nyní posuzované věci však tato podmínka zajištěna není, jak plyne ze stanoviska AOPK. Rozhodnutí správního orgánu I. stupně je s uvedeným v rozporu a popisovaný negativní stav v lokalitě dále prohlubuje. Žalobce má proto důvodné obavy, že stanovené podmínky a parametry vypouštěných vod uvedené v rozhodnutí správního orgánu I. stupně nevyhovují právním předpisům a neodpovídají skutečnému stavu jak dané lokality a toku, tak provozu stavby LC Bravantice. 3. Žalovaný ve vyjádření navrhl žalobu jako nedůvodnou zamítnout, uvedl, že trvá na zákonnosti a správnosti žalobou napadeného rozhodnutí. Žalovaný má za to, že žalobce nebyl a ani neměl být účastníkem předmětného řízení, k čemuž uvedl následující. Ve stavebním řízení je okruh účastníků řízení stanoven § 109 odst. 1 zákona č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon), ve znění pozdějších předpisů (dále jen „starý stavební zákon“), z něhož je zřejmé, že žalobce by mohl být účastníkem řízení ve věci povolení stavby vodního díla z titulu vlastníka sousedního pozemku, a to pouze tehdy, pokud by bylo prováděním stavby přímo dotčeno jeho vlastnické právo. Jak vyplývá z ustálené judikatury, pojem soused nelze chápat pouze ve smyslu tzv. mezujícího souseda, který je vlastníkem bezprostředně sousedícího pozemku nebo stavby na takovém pozemku. Za souseda lze považovat i vlastníka pozemku nebo stavby na něm v širším okolí. Přímé dotčení je dle žalovaného nutno posuzovat vždy s ohledem na okolnosti spočívající v povaze záměru a jeho možných dopadech na okolí, tedy s ohledem na takovou možnou změnu poměrů v lokalitě, vyvolanou zamýšleným záměrem, která má vliv na podstatu, obsah nebo výkon vlastnických či jiných relevantních práv těmi, kdo tato práva mají. Povinností správního orgánu ve stavebním řízení je v jednotlivých případech posoudit, kteří z vlastníků sousedních pozemků a staveb na nich mohou být konkrétním rozhodnutím přímo dotčeni prováděním stavby. Z projektové dokumentace doložené k žádosti je zcela zřejmé umístění, rozsah a charakter projednané stavby, a je zřejmé, že stavba vodního díla bude realizována severně od hranice pozemku žalobce v minimální vzdálenosti cca 200 m. Realizace spočívá ve vybudování jednotné kanalizace délky 106,61 m zakončené vyústním objektem do vodního toku, retenční nádrže o objemu 950 m3 a celkových půdorysných rozměrech 50,6 m x 10,6 a hloubkou 8,15 m, a čistírny odpadních vod BioCleaner BC 100 K PP. Vzhledem k tomu, že stavba tohoto vodního díla při realizaci nevyžaduje zvlášť složité stavební postupy, ani speciální strojní vybavenost a bude realizována běžnou stavební činností a mechanizací, lze uvažovat, že práva žalobce by mohla být ve vztahu k realizaci stavby dotčena nad úroveň přiměřenou místním poměrům maximálně imisemi, zejména hlukem, prašností, popř. vibracemi. Pozemek žalobce parc. č. XA a ostatní okolní pozemky jsou využívány k zemědělským účelům pro pěstování plodin. Takovéto pozemky bývají několikrát ročně obhospodařovány zemědělskou technikou, se kterou jsou spojeny imise hluku, prašnosti, příp. vibrací. Z uvedeného je zřejmé, že pokud by po dobu výstavby došlo ke zvýšení emisí, lze mít důvodně za to, že pozemek žalobce jimi nebude, s ohledem na značné odstupové vzdálenosti, zasažen vůbec, popřípadě ne v takové intenzitě, která by přesahovala míru nepřiměřenou místním poměrům, nebo znemožňovala plnohodnotné využití pozemku k současnému účelu. 4. Dále žalovaný uvedl, že účastenství v řízení ve věci nakládání s vodami je upraveno v § 115 odst. 4 až 7 zákona č. 254/2001 Sb., o vodách a o změně některých zákonů (vodní zákon), ve znění pozdějších předpisů (dále jen „vodní zákon“) a § 27 zákona č. 500/2004 Sb., správního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“). Mimo účastníků řízení daných vodním zákonem, tedy žadatele, obce, v jejímž územním obvodu mů