1 As 311/2017 — Nejvyšší správní soud

25 A 40/2023- 33 - text  6 25 A 40/2023 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Ostravě rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Jiřího Gottwalda a soudců JUDr. Daniela Spratka, Ph.D., a JUDr. Zory Šmolkové ve věci žalobkyně: I. M. zastoupené advokátkou Mgr. Petrou Žákovou sídlem tř. Svobody 43/39, 779 00 Olomouc proti žalovanému: Krajský úřad Moravskoslezského kraje sídlem 28. října 2771/117, 702 18 Ostrava o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 19. 5. 2023, č. j. MSK 55150/2023, ve věci kolaudace staveb, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: A. 1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala zrušení shora označeného rozhodnutí, jímž bylo zamítnuto její odvolání a potvrzena rozhodnutí Městského úřadu v Rýmařově (též „správní orgán I. stupně“) ze dne 3. 11. 1995, č. j. Výst. Žíd. 5324/332/1/95, a ze dne 4. 4. 1996, č. j. Výst. Žíd. 1139/96 (společně též dále „kolaudační rozhodnutí“), kterými správní orgán I. stupně na žádost společnosti MO + M spol. s r. o., se sídlem Janovice u Rýmařova, Rýmařovská 3/9, ze dne 3. 2. 2016, podle § 82 odst. 4 zákona č. 50/1976 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon), ve znění zákonů č. 103/1990 Sb. a č. 262/1992 Sb., povolil užívání dílčích částí stavby nazvané „Restaurace v Janovicích“ na pozemcích parc. č. XA, XB, XC v katastrálním území X. 2. Žalobou napadené rozhodnutí žalovaný vydal poté, co jeho původní rozhodnutí o odvolání žalobkyně ze dne 24. 6. 2021, č. j. MSK 54641/2021, kterým zamítl odvolání žalobkyně jako opožděné, zrušil Krajský soud v Ostravě rozsudkem ze dne 16. 2. 2023, č. j. 25 A 180/2021-41. 3. Žalobkyně namítla, že obě výše uvedená rozhodnutí správního orgánu I. stupně (jejichž předmětem je kolaudace stavby Restaurace v Janovicích a bytové jednotky v II. NP) byla vydána bez jejího vědomí, přestože vlastní pozemek, na kterém stavba stojí. O existenci odvoláním napadených rozhodnutí se dozvěděla prostřednictvím své žádosti o poskytnutí informací podle zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím (dále „informační zákon“) a další informace získala nahlédnutím do spisového materiálu vedeného u Okresního soudu v Bruntále pod sp. zn. 38 C 195/2014, kdy v tomto řízení je žalobkyně a její manžel stranou žalovanou a předmětem tohoto řízení je zřízení věcného břemene na pozemcích ve vlastnictví žalobkyně a jejího manžela ve prospěch staveb, jež jsou vystavěny na těchto pozemcích a zapsány do katastru nemovitostí na základě odvoláním napadených rozhodnutí stavebního úřadu. 4. Ač žalovaný správně vyhodnotil, že žalobkyně byla v předmětných kolaudačních řízení opominutou účastnicí, nesprávně dospěl k závěru o doručení těchto rozhodnutí fikcí dne 19. 2. 2021 tím, že jí byly dne 16. 2. 2021 poskytnuty informace k její žádosti podle informačního zákona. K tomu odkázala na § 24 zákona č. 71/1967 Sb., o správním řízení (správní řád), podle kterého je písemnost doručovaná do vlastních rukou adresátovi doručena třetím dnem od uložení v příslušné provozovně držitele poštovní licence, poté co byl neúspěšně a po předchozím vyrozumění učiněn druhý pokus o doručení písemnosti adresátovi (tedy ve znění účinném do roku 2000). K uplatnění fikce doručení mělo podle žalobkyně být postupováno podle platné a účinné právní úpravy v době původního doručování rozhodnutí (tedy včetně opakovaného pokusu o doručení). Vzhledem ke skutečnosti, že v době doručování poskytnutí informací byl platný zákon č. 500/2004 Sb., správní řád a v souladu s tímto bylo poskytnutí informací doručováno, nelze po žalobkyni požadovat, aby vyhodnotila, kdy žalovaný hodlá doručovat dle platné právní úpravy a kdy podle právní úpravy platné v době vydání rozhodnutí, která doručuje nikoli jako rozhodnutí samotné, ale toliko odpověď na poskytnutí informací. 5. Žalovaný se pak podle žalobkyně neřídil pokyny soudu uvedenými v rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 16. 2. 2023, č. j. 25 A 180/2021-41, a nesprávně aplikoval úpravu doručování v době vydání kolaudačních rozhodnutí (v letech 1995 a 1996) na doručení informace v roce 2021. Žalovaný navíc nevysvětlil, na základě jaké právní úpravy dospěl k závěru o fikci doručení, a zda dostál požadavkům této zvolené právní úpravy. Žalovaný formalisticky lpí na odvíjení počátku lhůty podle zákona účinného v době vydání rozhodnutí napadených odvoláním způsobem, který tomuto zákonu neodpovídá. Zcela rezignoval na posuzování okamžiku faktického seznámení s rozhodnutími v souladu s rozsudkem Nejvyššího správního soudu ze dne 15. 2. 2018, č. j. 1 As 311/2017-37, podle kterého má být výsledkem posuzování okamžiku doručení jistota, že se účastník skutečně s podstatnými náležitostmi doručeného rozhodnutí seznámil v rozsahu potřebném pro účelnou obranu proti němu. Podle žalobkyně NSS tímto závěrem nemířil na doručování poskytnutých informací. 6. V rámci poskytnutí informací ze dne 16. 2. 2021 byla žalobkyni zaslána rozhodnutí neúplná, protože v nich chyběl geometrický plán, který si žalobkyně musela opatřit samostatně. Geometrický plán je přitom nedílnou součástí kolaudačního rozhodnutí. V kolaudačním rozhodnutí ze dne 3. 11. 1995 též absentuje kolaudace garáže na pozemku parc. č. XD, která je součástí stavby č. p. XE. Toto kolaudační rozhodnutí je pak také v rozporu s geometrickým plánem a protokolem z místního šetření ze dne 24. 10. 1995. 7. Poté co bylo původní rozhodnutí žalovaného zrušeno krajským soudem, poskytl žalovaný lhůtu 5 dnů k vyjádření se k novému podkladu před vydáním rozhodnutí. Tato lhůta trvala do 22. 5. 2023, kdy žalobkyně téhož dne zaslala žalovanému své vyjádření. Žalovaný přesto vydal napadené rozhodnutí již dne 19. 5. 2023. Tím byla krácena procesní práv žalobkyně. 8. Žalobkyně také společně s manželem podala dne 15. 7. 2021 návrh na opravu chyby z důvodu nesouladu zápisu se skutečným právním stavem ke katastrálnímu úřadu, který odůvodnili tím, že stavba č. p. XE a garáží stojí na pozemcích žalobkyně a jejího manžela, tedy na pozemcích odlišných od vlastníka těchto staveb. Ke stavbám je jako vlastník zapsána společnost MO + M s. r. o., která k pozemkům žalobkyně a jejího manžela nemá zřízeno žádné právo. Katastrální úřad neprovedl opravu údajů v katastru, což odůvodnil tím, že zápis byl proveden v souladu s tehdy účinným ů 5 a 6 zákona č. 344/1992 Sb., o katastru nemovitostí České republiky, kde je uvedeno, že jako vlastník stavby se zapisuje stavebník uvedený v kolaudačním rozhodnutí, není-li jinou listinou prokázáno vlastnictví jiné osoby. V důsledku nezákonného postupu stavebního úřadu tak žalobkyně přes vynaložení vlastních prostředků na stavbu nebyla zapsána jako vlastník nemovitostí, přestože byla jako stavebník uvedena ještě ve stavebním povolení č. 21/93, č. j. Výst. Vm-3266/332/1/93. 9. S ohledem na výše uvedené žalobkyně nepodala odvolání proti v odst. 1 uvedeným rozhodnutím správního orgánu I. stupně odvolání opožděně, jak vyhodnotil žalovaný, neboť se o jejich existenci dozvěděla až prostřednictvím své žádosti o informace ze dne 11. 2. 2021. B. 10. Žalovaný ve vyjádření k žalobě připustil, že žalobkyně byla v kolaudačních řízeních opomenutým účastníkem, protože správní orgán I. stupně přiznal účastenství pouze žadateli o vydání kolaudačních rozhodnutí a opomněl stavebníky (tedy žalobkyni a jejího manžela). Protože kolaudační rozhodnutí byla vydána podle zákona č. 71/1967 Sb., nemohl žalovaný postupovat podle § 84 odst. 1 v současnosti platného správního řádu, ale bylo nutno aplikovat předchozí právní úpravu, která lhůtu pro podání odvolání opomenutým účastníkem řízení a řádným účastníkem řízení nerozlišovala. Při posuzování otázky právní moci kolaudačních rozhodnutí vycházel žalovaný z rozhodnutí rozšířeného senátu NSS ze dne 17. 2. 2009, č. j. 2 As 25/2007-118, ve kterém soud dospěl k závěru, že podáním odvolání opomenutým účastníkem je právní moc napadeného rozhodnutí otřesena, ale nebude zvrácena za naplnění určitých podmínek. Správní orgány mají zvážit, zda měl opomenutý účastník možnost se s napadeným rozhodnutím včas seznámit. Rozsudkem krajského soudu č. j. 25 A 180/2021-41 byl žalovaný zavázán, aby se zabýval proporcionalitou práv žalobkyně a zásahu do právní jistoty ostatních účastníků řízení. 11. Žalovaný dospěl k závěru, že žalobkyni byla kolaudační rozhodnutí doručena dne 19. 2. 2021. Podle zákona č. 71/1967 Sb., bylo odvolání potřeba podat ve lhůtě 15 dnů ode dne oznámení rozhodnutí. Poslední de lhůty tak připadl na pondělí 8.3. 2021 a žalobkyně podala odvolání až dne 15. 3. 2021, tedy opožděně. V projednávané věci tak žalovaný neaplikoval, jak se žalobkyně mylně domnívá, fikci doručení ve smyslu ů 24 odst. 2 zákona č. 71/1967 Sb. Pro závěr o opožděnosti se pak žalovaný proporcionalitou nezabýval. Na posouzení věci nemá vliv skutečnost, že se žalobkyně nemohla seznámit s geometrickým plánem, protože ten nebyl podle zákona č. 50/1976 Sb., ani podle vyhlášky č. 85/1976 Sb., povinnou součástí kolaudačního rozhodnutí. K