12 Co 139/2016 — Nejvyšší správní soud

60 A 48/2022- 59 - text  20 60 A 48/2022 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Ostravě - pobočka v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu Mgr. Barbory Berkové a soudců JUDr. Markéty Fialové a JUDr. Michala Jantoše ve věci žalobce: S. k. s. H., z. s., IČO X sídlem tř. 1. m. 1330, H. I – M., X H. zastoupený advokátem Mgr. Alešem Zdráhalou sídlem Přerovská 33, Olomouc proti žalovanému: Krajský úřad Olomouckého kraje sídlem Jeremenkova 1056/40a, Olomouc o žalobě proti rozhodnutí ze dne 4. 3. 2022, č. j. KUOK 19037/2022 takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: A) Vymezení věci 1. Krajský soud se již podruhé zabýval tím, zda správní orgány oprávněně nařizují žalobci zajistit, aby se na jeho střelnici v lokalitě P. H. v Hr. střílelo jen ze vzduchovek a malorážek. 2. Městský úřad H. (dále jen „stavební úřad“) rozhodnutím ze dne 17. 10. 2016 nařídil žalobci, jakožto vlastníku uvedené střelnice, podle § 134 odst. 3 zákona č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon), ve znění pozdějších předpisů, aby zabezpečil užívání stavby střelnice v lokalitě P. H. v H. na pozemcích parc. č. st. X a XA v katastrálním území H. v souladu s rozhodnutím o přípustnosti stavby ze dne 19. 6. 1975, č. j. výst/2354/74/75-Iš/405-173/1572 (dále jen „Rozhodnutí o přípustnosti stavby z roku 1975“) a kolaudačním rozhodnutím ze dne 6. 10. 1978, č. j. výst./1086/78-Hd/201-49-2336 (dále jen „Kolaudační rozhodnutí z roku 1978“), podle nichž střelnice může sloužit pouze pro střelbu ze vzduchovek a malorážek. Žalovaný rozhodnutím ze dne 16. 1. 2017 zamítl odvolání žalobce a uvedené rozhodnutí potvrdil. 3. Zdejší soud ale rozsudkem ze dne 26. 3. 2019, č. j. 65 A 27/2017-71, rozhodnutí žalovaného zrušil, neboť podle něj sice bylo v řízení před správními orgány prokázáno, že omezení provozu střelnice jen na střelbu ze vzduchovek a malorážek bylo vtěleno do Rozhodnutí o přípustnosti stavby z roku 1975, jakožto podmínka vyplývající ze závazného posudku Ministerstva zdravotnictví ČSR, Českého inspektorátu lázní a zřídel ze dne 31. 7. 1974, č. j. ČIL-485-26.6.1974 (dále jen „Posudek ČILZ“), nebylo však bez pochybností prokázáno, že by se toto rozhodnutí vztahovalo právě na střelnici na pozemku parc. č. XA, neboť se v něm hovoří o zařízení střelnice na pozemku parc. č. XB, a nikoli o střelnici na pozemku parc. č. XA. Rovněž podle krajského soudu nebylo bez pochybností prokázáno, že pokud Kolaudační rozhodnutí z roku 1978 uvádí, že má být střelnice na pozemku parc. č. XA, resp. objekty, které ji tvoří, užívány pouze k účelům, pro něž bylo vydáno povolení, myslí tím skutečně Rozhodnutí o přípustnosti stavby z roku 1975, neboť se jako možné „povolení“ nabízelo i stavební povolení Městského národního výboru v H. ze dne 12. 10. 1967, č. j. Výst /1316/67-Iš/264 (dále jen „Stavební povolení z roku 1967“), v němž odkaz na Posudek ČILZ, ani jinak vyjádřené omezení typu zbraní nefigurovalo. 4. Žalovaný následně rozhodnutím ze dne 6. 11. 2019 rozhodnutí stavebního úřadu ze dne 17. 10. 2016 zrušil a uložil mu, aby v dalším řízení řádně zjistil skutkový stav a řídil se pokyny soudu. Rozhodnutím ze dne 29. 10. 2020 stavební úřad znovu uložil žalobci povinnost zjednat nápravu při užívání jeho střelnice, avšak toto rozhodnutí zrušil žalovaný rozhodnutím ze dne 7. 1. 2021 (pro porušení § 36 odst. 3 správního řádu, absence některých podkladů rozhodnutí ve spise a rozpornost některých úvah stavebního úřadu). 5. Rozhodnutím ze dne 8. 11. 2021, č. j. OSUZPD/35068/20-13 poté stavební úřad znovu uložil žalobci povinnost zjednat nápravu při užívání jeho střelnice ve smyslu zabezpečení střelby jen ze vzduchovek a malorážek. Žalovaný pak v záhlaví označeným rozhodnutím zamítl odvolání žalobce a rozhodnutí stavebního úřadu potvrdil. B) Stručné shrnutí obsahu podání účastníků Žaloba 6. Žalobce žalobou požadoval, aby soud napadené rozhodnutí zrušil. Správní orgány se podle něj neřídily závazným právním názorem soudu. Stavební úřad rezignoval na přetrvávající rozpory v podkladech a záměrně se jimi vůbec nezabýval. Z podkladů podle žalobce vyplývá, že areál střelnice P. H. byl v době vydání Stavebního povolení z roku 1967 i Rozhodnutí o přípustnosti stavby z roku 1975 tvořen dvěma samostatnými pozemky parc. č. XB a XA. Řádné odlišování obou pozemků v dokumentech podle žalobce vylučuje existenci písařské chyby, argumentace správních orgánů tak není logická a podložená důkazy. Správní orgány podle žalobce spojily všechny projektové a technické dokumentace „do jedné kupy“, aby spojitost mezi stavbou střelnice na pozemku parc. č. XA a Rozhodnutím o přípustnosti stavby z roku 1975 cíleně vytvořily, přestože se technické zprávy vážou zřetelně ke dvěma různým stavbám, a to ke stavbě zařízení střelnice na pozemku parc. č. XB a ke stavbě střelnice na pozemku parc. č. XA. 7. Kolaudační rozhodnutí z roku 1978 podle žalobce povolilo užívání stavby střelnice bez jakýchkoliv omezení v užívání druhů zbraní, pouze jako podmínku č. 4 předpokládalo stanovení režimu střeleb, k čemuž došlo na základě stanoviska balistika ze dne 17. 9. 1975 výměrem správy SNB v P. ze dne 16. 1. 1977, kterým bylo povoleno užívání i velkorážních zbraní a který byl zaslán v roce 1981 na M. v H. Skutečnost, že střelnice bude užívána i pro velkorážní zbraně tedy byla úřadům řádně oznámena a doložena, přičemž nikdy nebyly vzneseny žádné námitky. 8. Žalobce poukázal také na Ústavním soudem akcentovaný princip dobré víry v nabytá práva konstituovaná akty veřejné moci. Uvedl, že střelnice je pro střelbu velkorážních zbraní užívána již od roku 1981 a že sám žalovaný v rozhodnutí ze dne 9. 7. 2004 došel k závěru, že Kolaudační rozhodnutí z roku 1978 se na Rozhodnutí o přípustnosti stavby z roku 1975 neodvolává a neurčuje ani žádné podmínky omezující provoz střelnice. 9. Ve prospěch provázanosti Kolaudačního rozhodnutí z roku 1978 a Rozhodnutí o přípustnosti stavby z roku 1975 podle žalobce nelze argumentovat ani rozsudky z civilního sporu o posouzení míry hluku ze střelnice, neboť tím, zda má žalobce povolenou střelnici pouze na malorážky, se soud zabýval jen jako otázkou předběžnou. 10. Podle žalobce nelze dojít k závěru, že existuje přímá vazba mezi Kolaudačním rozhodnutím z roku 1978 a Rozhodnutím o přípustnosti stavby z roku 1975. Podmínka dodržení Posudku ČILZ platí podle něj pro úplně jiný pozemek, než na kterém střelnice opravdu stojí. Podle žalobce je neakceptovatelné, aby správní orgány stanovovaly podmínky užívání stavby, které reálně neexistují. Vyjádření žalovaného 11. Žalovaný navrhl zamítnutí žaloby. Ve spise se podle něj nachází ověřená přehledná situace střelnice pro malorážku, zpracovaná na podkladě tehdy platné katastrální mapy, ze které je zřejmé, že se v dané lokalitě nacházel pouze jeden pozemek pod stavbou střelnice, který tvarem zhruba odpovídá současným pozemkům parc. č. XB a XA dohromady. Dále uvedl, že v technické zprávě je uvedeno, že se střelnice nachází na pozemku parc. č. XB a severní strana je oplocena od pozemku parc. č. XC, takže je zřejmé, že (tehdejší) pozemek parc. č. XB sousedil s pozemkem parc. č. XC, se kterým nyní sousedí jen pozemek parc. č. XA. Stavebnímu úřadu lze podle žalovaného vytknout jen nečinnost, neboť důvod k postupu podle § 134 odst. 3 stavebního zákon nastal již v roce 2011, kdy na základě oznámení Policie ČR o užívání předmětné střelnice nepovolenými zbraněmi obdržel žalobce od stavebního úřadu 5 výzev ke zjednání nápravy ve smyslu § 134 odst. 2 stavebního zákona. Dále žalovaný doplnil, že s ohledem na znění § 126 odst. 1 stavebního zákona lze usoudit, že předmětnou střelnici lze užívat jen k účelu stanovenému v Rozhodnutí o přípustnosti stavby z roku 1975. Žalobcem namítané povolení provozu střelnice Policií ČR podle zákona o střelných zbraních zejména osvědčuje bezpečnost provozu střelnice pro různé typy zbraní, což ale neznamená, že je jejich užívání přípustné. Replika žalobce 12. Žalobce v replice vytkl žalovanému, že se ve spise jím zmíněná ověřená přehledná situace nenachází. Dále podle žalobce žalovaný záměrně zkreslil údaje vyplývající z technické zprávy (označené jím 1/1) o poloze předmětné střelnice. Se stavbou střelnice na pozemku parc. č. XA nemají tato technická zpráva ani Rozhodnutí o přípustnosti stavby z roku 1975 nic společného, obojí se týká stavby zařízení střelnice na pozemku parc. č. XB. Dále dodal, že žalovaným předestřený výklad § 126 odst. 1 stavebního zákona je podle žalobce svévolný a v rozporu s rozhodnutím žalovaného ze dne 30. 1. 2020, č. j. 127240/2019/OSR/7787. Jednání soudu 13. Při jednání soudu setrvali účastníci na svých stanoviscích. C) Posouzení věci krajským soudem 14. Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí v mezích žalobních bodů podle § 75 odst. 2 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“), přičemž vycházel ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování žalovaného (§ 75 odst. 1 s. ř. s.). 15