7 As 43/2009 — Nejvyšší správní soud

65 A 7/2022- 27 - text  9 65 A 7/2022 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Ostravě - pobočka v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu Mgr. Barbory Berkové a soudců JUDr. Markéty Fialové a JUDr. Michala Jantoše ve věci žalobkyně: H. I., s. r. o., IČ X sídlem N. 1293/2a, H., X O. zastoupena advokátem Mgr. et Mgr. Markem Polákem sídlem Valová 2357/8, 789 01 Zábřeh proti žalovanému: Krajský úřad Olomouckého kraje sídlem Jeremenkova 40a, 779 00 Olomouc zastoupen advokátem JUDr. Petrem Rittrem sídlem Riegrova 12, 779 00 Olomouc o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 29. 7. 2022, č. j. X takto: I. Rozhodnutí Krajského úřadu Olomouckého kraje ze dne 29. 7. 2022, č. j. X se zrušuje a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku 11 228 Kč do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám Mgr. et Mgr. Marka Poláka, advokáta sídlem Valová 2357/8, 789 01 Zábřeh. Odůvodnění: A) Vymezení věci 1. Rozhodnutím ze dne 12. 5. 2022, č. j. X, vydal Městský úřad Šumperk v působnosti orgánu památkové péče podle § 14 odst. 2 a 3 zákona č. 20/1987 Sb., o státní památkové péči, ve znění pozdějších přepisů, závazné stanovisko, že práce spočívající v přípravě záměru montáže fotovoltaických (dále jen „FVE“) panelů na střechu objektu L. č. p. X, Š., jehož vlastníkem je žalobkyně a který se nachází na území Městské památkové zóny Šumperk (dále jen „MPZ“), jsou z hlediska ochrany zájmů státní památkové péče nepřípustné. 2. Žalovaný ve výroku specifikovaným rozhodnutím zamítl odvolání žalobkyně a rozhodnutí orgánu památkové péče potvrdil. B) Shrnutí obsahu podání účastníků Žaloba 3. Žalobkyně (původně P. W. s. r. o.) se žalobou domáhala zrušení rozhodnutí žalovaného i rozhodnutí městského úřadu, které podle ní nepřiměřeně zasahují do jejího vlastnického práva faktickým zákazem zhodnotit její majetek. 4. Tvrzený veřejný zájem na ochraně střešní krajiny je podle žalobkyně nepřezkoumatelný, rozhodnutí jsou obecná, bez specifikace důvodů, pro které není záměr žalobkyně v souladu se zájmem na památkové ochraně. Chybí úvahy o tom, ochrana jakých konkrétních znaků střešní krajiny převyšuje ochranu vlastnického práva žalobkyně a jakým způsobem by instalace FVE panelů zachování těchto hodnot vyloučila. Zdůraznila, že stavba samotná nepodléhá žádnému stupni památkové ochrany, je moderní, technickým i vizuálním řešením odlišná od historické zástavby tvořící památkovou zónu. Plochá střecha se vymyká tvarovému i materiálovému řešení střech v památkové zóně. Podle žalobkyně by umístění vertikálních FVE panelů ve sklonu podle technické dokumentace naopak střechu vhodně rozčlenilo a lépe včlenilo do současné střešní krajiny. Správní orgány nepopsaly znaky charakteristické pro dané území, historická tzv. Nová brána již není pohledem z radnice seznatelná. Nadto se stavba žalobkyně nachází na samém okraji památkové zóny a od jejího centra je viditelně oddělena ulicí N. H. 5. Žalobkyně neshledává, že by v dotčeném území existoval oprávněný veřejný zájem ochraně střešní krajiny. Argumentace poškozením střešní krajiny je podle ní nepřiléhavá, neboť při pohledu z radniční věže je viditelná pouze část ploché střechy stavby, a to ve značné pohledové vzdálenosti, a nadto je z výšky viditelná nesourodost tvarů a materiálů střešních konstrukcí a krytiny přímo v památkové zóně. Vizuální podoba dotčené památkové zóny z ptačí perspektivy ani neodpovídá chráněnému veřejnému zájmu na zachování historické autenticity, neboť vetší část střech přímo v památkové zóně i v jejím širším okolí je tvořena různými tvary a materiály, v provedení současnými technologiemi. I kdyby tudíž taková nesourodá střešní krajina zasluhovala zvýšené ochrany, pak osazením FVE panelů by v žádném případě nemohlo dojít k narušení jejího charakteru. K žalovaným tvrzenému narušení historické osobitosti chráněného statku nemůže dojít, neboť střechy ve směru pohledu na stavbu žalobkyně nejsou původní a jejich historická hodnota je zanedbatelná. 6. Dále žalobkyně namítla, že napadeným rozhodnutím došlo k porušení zásady předvídatelnosti a legitimního očekávání s ohledem na budovu na pozemku parc. č. st. XA, kde je na střeše domu s historickou hodnotou umístěno několik desítek FVE panelů, a to v těsné blízkosti radnice, tj. v centru památkové zóny. Argumentace výjimečným povolením pro účely vysoušení stavby z roku 2012 podle žalobkyně postrádá v roce 2022 zcela opodstatnění. FVE panely se nacházejí i na dalších střechách domů v centru města. Nadto byly podle žalobkyně FVE panely připuštěny i na jiných místech ČR na řadě historických staveb či staveb v památkových zónách - např. na střeše budovy Nové scény Národního divadla, či v chráněné památkové zóně na střeše Pedagogické Fakulty Masarykovy univerzity v Brně. Dále poukázala na nález Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 709/19, podle kterého byly následně realizovány FVE panely na střechách historických staveb Lednicko-Valtického areálu, tj. v bezprostředním sousedství památek UNESCO. 7. Vzhledem k tomu, že FVE panely jsou moderní technologií, není podle žalobkyně možné její odmítnutí jen z toho důvodu, že se tato v minulosti v dotčené lokalitě nevyskytovala. Nadto vedle veřejného zájmu na památkové ochraně historického dědictví stojí i veřejný zájem na využívání ekologických zdrojů energie. Ostatně sám žalovaný argumentuje tím, že v minulosti umožnil instalaci solárních panelů přímo na památkově chráněném objektu za účelem jeho vysoušení, tedy nepochybně jako zdroj napájení vysoušecích agregátů, které bylo nepochybně možno napájet z běžného rozvodu elektrické energie. Zatímco tedy v uváděném případě žalovaný zohlednil energetickou náročnost provozu budovy, nyní v situaci diametrálně odlišné od podmínek využívání energií stejný argument zcela přehlíží. Žalovaný se tedy dle názoru žalobkyně měl v rámci testu proporcionality zabývat také kolizí uvedených veřejných zájmů, což ani náznakem neučinil. Vyjádření žalovaného 8. Žalovaný požadoval zamítnutí žaloby. Uvedl, že stavba žalobkyně sice není památkově chráněna, avšak nachází se na území MPZ. Účelem památkové ochrany je podle žalovaného v daném případě zachování střešní krajiny, která je výrazným prvkem prostředí MPZ. Realizace projektu by podle žalovaného poškodila vzhled stavby, neboť podoba střechy se na celkovém výrazu zásadně podílí. Užití FVE panelů by tak představovalo ve svém důsledku degradaci centra Šumperka. Skutečnost, že se objekt nachází na okraji památkové zóny, není dle žalovaného rozhodující, neboť zájmy památkové ochrany se uplatňují na celé ploše této zóny a jakékoli rozlišování subzón by nepochybně vedlo k postupné degradaci tohoto unikátního celku a ve své podstatě k popření smyslu ochrany památkové zóny jako takové. V minulosti uplatňovaný benevolentní přístup nelze dle žalovaného považovat za precedentní. FVE panely se dle žalovaného vyskytují na území MPZ Šumperk výjimečně a aktuálně již zde povolovány nejsou. V minulosti provedené osazení střechy jiné budovy lze vnímat jako problém přechodný, a tudíž snesitelný. Jedná se z památkového hlediska o chybu, která by se již neměla opakovat. Dále žalovaný připomněl, že zachování kulturního dědictví je obecným zájmem, který je překážkou výkonu vlastnického práva v rozporu s tímto zájmem. Z hlediska památkové ochrany je přitom klíčové zachování adekvátního vzhledu nemovitostí, které se nacházejí na území památkové zóny. Žalobkyně podle žalovaného netvrdila, natož aby prokázala existenci okolností nutných pro ochranu jejího vlastnického práva, které by převažovaly nad zájmem na památkové ochraně, jež by tak omezení uvedená v závazném stanovisku činily nepřiměřenými, pouze odkazovala na obecnou snahu každého řádného hospodáře ušetřit na energiích. C) Posouzení věci krajským soudem 9. Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí v mezích žalobních bodů dle § 75 odst. 2 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“), přičemž vycházel ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování žalovaného (§ 75 odst. 1 s. ř. s.). V souladu s § 51 odst. 1 s. ř. s. rozhodl soud ve věci bez jednání. 10. Podle § 14 odst. 2 zákona o státní památkové péči, ve znění účinném do 31. 12. 2023, vlastník (správce, uživatel) nemovitosti, která není kulturní památkou, ale je v (…) památkové zóně, je povinen k zamýšlené stavbě, (…) změně stavby (…) si předem vyžádat závazné stanovisko obecního úřadu obce s rozšířenou působností, není-li tato jeho povinnost podle tohoto zákona nebo na základě tohoto zákona vyloučena (§ 6a, § 17). Podle odst. 3 téhož ustanovení v závazném stanovisku podle odstavců 1 a 2 se vyjádří, zda práce tam uvedené jsou z hlediska zájmů státní památkové péče přípustné, a stanoví se základní podmínky, za kterých lze tyto práce připravovat a provést. Základní podmínky musí vycházet ze současného stavu poznání kulturně historických hodnot, které je nezbytné zachovat při umožnění realizace zamýšleného záměru. 11. Krajský soud předn