5 Afs 16/2003 — Nejvyšší správní soud

65 Ad 1/2023- 30 - text  8 65 Ad 1/2023 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Ostravě – pobočka v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu Mgr. Barbory Berkové a soudců JUDr. Markéty Fialové a JUDr. Michala Jantoše ve věci žalobkyně: D. P. bytem X zastoupena advokátem JUDr. Davidem Pytelou, MBA, LL.M. sídlem Litovelská 1349/2b, 779 00 Olomouc proti žalovanému: ústřední ředitel České správy sociálního zabezpečení sídlem Křížová 25, 225 08 Praha 5 o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 13. 4. 2022, č. j. 10000/3359443/23/05/Ruz takto: I. Rozhodnutí žalovaného ze dne 13. 4. 2022, č. j. 10000/3359443/23/05/Ruz, se zrušuje a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 15 342 Kč do třiceti dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám advokáta JUDr. Davida Pytely, MBA, LL.M., sídlem Litovelská 1349/2b, 779 00 Olomouc. Odůvodnění: A) Vymezení věci 1. Žalobkyně je ve služebním poměru u Okresní správy sociálního zabezpečení Olomouc (dále jen „OSSZ Olomouc“) na pozici odborného referenta na oddělení OSVČ. Dne 6. 1. 2023 podala k OSSZ Olomouc žádost podle § 81 odst. 2 zákona č. 234/2014 Sb., o státní službě (dále jen „ZSS“), o udělení souhlasu k výkonu jiné výdělečné činnosti bez vlastního živnostenského oprávnění, konkrétně k činnosti spolupracující osoby svého manžela R. P. (dále jen „manžel žalobkyně“), který v čestném prohlášení přiloženém k žádosti uvedl, že má příjmy ze SVČ pouze v oboru poskytování software, poradenství v oblasti informačních technologií, zpracování dat, hostingové a související činnosti a webové portály, a dále že jeho manželka bude vykonávat činnost spolupracující osoby jen v rozsahu tohoto oboru jeho živnostenského oprávnění. Dále žalobkyně v žalobě uvedla, že žádost podává z důvodu uplatnění možnosti rozdělení části příjmů a výdajů na spolupracující osobu podle § 13 odst. 1 písm. a) zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění pozdějších předpisů, což je pro podnikatele fyzickou osobu legálním způsobem daňové optimalizace. 2. Ředitelka OSSZ Olomouc jakožto vedoucí služebního úřadu OSSZ Olomouc (dále jen „správní orgán I. stupně“) rozhodnutím ze dne 6. 3. 2023 žádost žalobkyně zamítla z důvodu možného střetu zájmů. Uvedla, že žalobkyně vykonává činnost odborného referenta na oddělení OSVČ, tudíž by jako spolupracující osoba OSVČ mohla vystupovat v obou rolích, tj. jako státní zaměstnanec podílející se na správních řízeních týkajících se OSVČ a zároveň jako OSVČ. 3. Proti rozhodnutí správního orgánu I. stupně podala žalobkyně odvolání, které žalovaný ve výroku označeným rozhodnutím zamítl, neboť její odvolací námitky shledal nedůvodnými a s posouzením prvostupňového orgánu se ztotožnil. B) Shrnutí obsahu podání účastníků Žaloba 4. Žalobou se žalobkyně domáhala zrušení rozhodnutí žalovaného. Paušalizující přístup žalovaného musí podle žalobkyně nutně vést k omezení možnosti jiné výdělečné činnosti všem státním zaměstnancům na stejném služebním místě, což vylučuje jakékoli individuální posouzení. Žalovaný se podle ní při rozhodování dopustil svévole, ač bylo zasahováno do jednoho ze základních práv žalobkyně (podnikat), k čemuž musí existovat legitimní cíl. Také se dostatečně nevypořádal s odvolacími námitkami, jen přejal posouzení správního orgánu I. stupně bez hlubšího posouzení. 5. Dále žalobkyně namítala, že žalovaný nezohlednil individuální okolnosti případu, zejména obsah činností, které žalobkyně vykonává, a jeho argumenty jsou strohé a nesprávné. Agenda je rozdělená podle počátečního písmene příjmení, přičemž žalobkyni přísluší agenda od písmena C, O, Šu-konec, Z, Ž, takže riziko, že využije aplikačního vybavení dané agendy ve vztahu k sobě i manželovi, je nulová. Jsou tedy nastaveny dostatečné kontrolní mechanismy zabraňující, aby se žalobkyně do jakéhokoli střetu zájmů dostala, neboť nemůže spravovat „své vlastní řízení“. Rozhodnutí nemůže obstát ani při zohlednění kritérií pro posuzování žádosti zaměstnanců uvedených v čl. 3 odst. 1 písm. b) Rozhodnutí ústředního ředitele ČSSZ č. 18/2019. 6. Žalovaný se také podle žalobkyně při rozhodování dopustil nepřímé diskriminace ve smyslu § 3 zákona č. 198/2009 Sb., o rovném zacházení a o prostředcích ochrany před diskriminací a o změně některých zákonů, neboť dle jí získaných informací byla několika státním zaměstnancům na OSSZ Olomouc a OSSZ Ostrava povolena jiná výdělečná činnost i státním zaměstnancům zařazeným na odboru OSVČ, což by dle důvodu, o který bylo opřeno napadené rozhodnutí (hrozba možného střetu zájmů), nemělo být možné. Vyjádření žalovaného 7. Žalovaný navrhl, aby krajský soud žalobu zamítl. Zdůraznil, že na udělení souhlasu není nárok, a poukázal na potřebu obezřetnosti při posuzování žádostí s ohledem na účel zákonného omezení výkonu podnikatelské činnosti. Kritéria pro posuzování takových žádostí jsou podle žalovaného upravena také ve vnitřním předpisu, na který rozhodnutí správního orgánu I. stupně odkazuje a je s ním v souladu. Rozhodnutí je podle něj řádně odůvodněno a odpovídá jeho běžné praxi. Žalobkyně vykonává na oddělení OSVČ komplexní činnost, a tudíž má i komplexní přístup do příslušných aplikací, které se týkají všech OSVČ, a v nich je oprávněna provádět úpravy, a to i ve zdrojových datech. Riziko střetu zájmů tak spočívá právě v tom, že žalobkyně může provádět v příslušných aplikacích úpravy, které by mohly prospět jejím osobním zájmům, čemuž nemohou nastavené preventivní mechanismy zabránit. Dále uvedl, že přístupy do aplikací nelze vhodným způsobem technicky omezit a není to vhodné ani s ohledem na zastupitelnost, přičemž s ohledem na aktuální personální situaci či při změnách počtu OSVČ může dojít i k přerozdělení agendy. Přidělování agendy podle písmen je jen nástrojem organizace práce, nikoliv preventivním opatřením. Dále uvedl, že důsledkem role spolupracující osoby je přerozdělování části příjmů „primární“ OSVČ na tuto spolupracující osobu, takže pravděpodobnost motivace k ovlivnění vlastního řízení je vyšší, neboť se týká přímo žádající osoby. Z přirovnání uvedených v žalobě, jimiž žalobkyně v odvolání neargumentovala, podle žalovaného žádná podobnost s posuzovaným případem neplyne a jsou nepřípadná, což blíže rozvedl. Argumentace diskriminací je podle žalovaného lichá. Z předložených oznámení nelze dovozovat, že by se měl žalovaný dopouštět odlišného rozhodování, neboť z nich vyplývá pouze to, že na oddělení OSVČ není u OSSZ Ostrava povolen výkon jiné výdělečné činnosti žádnému ze státních zaměstnanců a u OSSZ Olomouc je pouze jednomu státnímu zaměstnanci povolena občasná lektorská činnost, kterou vykonává v pracovněprávním vztahu k jinému zaměstnavateli, takže riziko střetu zájmů s výkonem činnosti na oddělení OSVČ nehrozilo takovou měrou jako u žalobkyně. Replika žalobkyně 8. V replice žalobkyně uvedla, že si je vědoma nenárokovosti udělení souhlasu i potřeby obezřetnosti, avšak ve svém případě neshledává, že by měly vyvstávat skutečně důvodné obavy. Žalovaný podle ní přiznává absenci jakýchkoli kontrolních mechanismů, jimiž by byl s to zabránit střetu zájmů u státních zaměstnanců OSSZ zařazených na odboru OSVČ. Podotkla, že veškeré podstatné úkony a dokumenty, se kterými pracuje v rámci své státní služby, podléhají schválení, tudíž nelze souhlasit s tím, že by se případné úpravě dat nebo jinému způsobu zvýhodnění učiněné žalobkyní nedalo zabránit. Informace obsažené v oznámeních OSSZ Olomouc a Ostrava označila za dostačující. C) Posouzení věci krajským soudem 9. Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí v mezích žalobních bodů dle § 75 odst. 2 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“), vycházel ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování žalovaného (§ 75 odst. 1 s. ř. s.) a v souladu s § 51 odst. 1 s. ř. s. rozhodl ve věci bez jednání. 10. Úvodem se krajský soud nejdříve vyjádří k označení žalovaného, v posuzované věci, o němž vznikl mezi účastníky spor. V § 33 odst. 1 s. ř. s. je uvedeno, že odpůrcem (žalovaným) je ten, o němž to stanoví zákon. Na toto obecné ustanovení potom navazuje § 69 s. ř. s., podle něhož je v řízení o žalobě proti rozhodnutí správního orgánu správní orgán, který rozhodl v posledním stupni, nebo správní orgán, na který jeho působnost přešla. Z toho vyplývá, že v řízení o žalobě proti rozhodnutí správního orgánu podle § 65 a násl. s. ř. s. není osoba žalovaného určena tvrzením žalobce, ale kogentně ji určuje zákon. Je proto věcí soudu, aby v řízení jako s žalovaným jednal s tím, kdo skutečně žalovaným má být, a ne s tím, koho chybně označil v žalobě žalobce (srov. rozsudek NSS ze dne 12. 10. 2004, č. j. 5 Afs 16/2003-56). Žalovaný správně uvedl, že žalovaným v daném typu řízení je vedoucí služebního úřadu ČSSZ, neboť podle § 168 odst. 1 ZSS je odvolacím orgánem mimo jiné nadřízený služební orgán, kterým se podle § 162 odst. 4 písm. b) téhož zákona rozumí vedoucí služebního úřadu vůči vedoucímu podřízeného služebního úřadu. Označe