7 Afs 212/2006 — Nejvyšší správní soud

18 Ad 15/2024- 26 - text  7 18 Ad 15/2024 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Ostravě rozhodl samosoudkyní JUDr. Kateřinou Štěpánovou, Ph.D., ve věci žalobkyně: Ing. E. B., narozena X bytem X zastoupena Mgr. Pavlem Bobkem, advokátem sídlem Pařížská 21, 110 00 Praha 1 proti žalované: Česká správa sociálního zabezpečení sídlem Křížová 25, 225 08 Praha 5 o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 30. 7. 2024, č. j. X, o starobním důchodu, takto: I. Rozhodnutí žalované ze dne 30. 7. 2024, č. j. X, se ruší a věc se vrací žalované k dalšímu řízení. II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náklady řízení k rukám jejího advokáta ve výši 3 900 Kč ve lhůtě do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku. Odůvodnění: I. Vymezení věci 1. Podstatou věci je nesouhlas žalobkyně s posouzením její žádosti o úpravu (zvýšení) starobního důchodu. 2. Konkrétně se žalobkyně domáhá přezkumu v záhlaví specifikovaného rozhodnutí, jímž žalovaná zamítla námitky žalobkyně a potvrdila své rozhodnutí ze dne 19. 6. 2024. Tímto žalovaná, jako správní orgán prvního stupně, zamítla žádost žalobkyně o zvýšení starobního důchodu pro nesplnění podmínek předpokládaných § 56 odst. 1 písm. b) zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění (dále jen „zákon o důchodovém pojištění“ či jen „ZDP“); žalovaná v žádaném období odmítla započítat přednostně vyloučené doby před vyměřovacím základem ve smyslu § 16 odst. 7 ZDP. II. Relevantní skutková zjištění 3. Dne 8. 12. 2022 požádala žalobkyně o přiznání starobního důchodu. 4. Žalobkyni žalovaná rozhodnutím ze dne 11. 4. 2023 přiznala starobní důchod podle § 31 ZDP od 31. 12. 2022 ve výši 26 131 Kč měsíčně bez výplaty. Nedílnou součástí tohoto rozhodnutí je i osobní list důchodového pojištění žalobkyně (dále jen „OLDP“). 5. Dne 11. 5. 2023 žalobkyně požádala o vyloučení dob podle § 16 odst. 7 ZDP; konkrétně, aby se doby uvedené v § 16 odst. 4 větě druhé písm. a) až k) ZDP považovaly podle § 16 odst. 7 ZDP za doby vyloučené, a to v rozsahu uvedeném v žádosti (od 1. 1. 1996 do 31. 12. 1996, od 1. 1. 1998 do 31. 12. 1998, od 1. 1. 2017 do 31. 12. 2018). 6. Rozhodnutím ze dne 10. 11. 2023 žalovaná žalobkyni od 21. 11. 2023 zvýšila starobní důchod na 32 438 Kč měsíčně po zápočtu doby pojištění od 31. 12. 2022 do 20. 11. 2023; zároveň byla o tuto dobu snížena doba od přiznání starobního důchodu do dosažení důchodového věku a přepočtu osobního vyměřovacího základu. Z rozhodnutí a připojeného OLDP se podává, že procentní výměra důchodu byla žalobkyni stanovena za 45 roků doby pojištění z VPZ 35832 Kč, jehož výše odpovídá OVZ 89083 Kč zjištěnému za roky 1986-2021. V tomto OLDP jsou započteny v roce 2017 a 2018 vyměřovací základy z obou souběžných zaměstnání, avšak ne v plné zaměstnavatelem potvrzené výši: druhý souběžný výdělek je upraven/pokrácen, a zároveň jsou započteny vyloučené doby z prvního zaměstnání: rok 2017 vyměřovací základ 562248 Kč a vyloučené doby 81 dní, druhý vyměřovací základ 446426 Kč, rok 2018 vyměřovací základ 696668 Kč a vyloučené doby 20 dní, druhý vyměřovací základ 402774 Kč. Dle žalované lze o upřednostnění vyloučených dob u OSVČ rozhodnout až po předložení potvrzení od Okresní správy sociálního zabezpečení (dále jen „OSSZ“). 7. Dne 3. 1. 2024 se žalobkyně u OSSZ Karviná domáhala upřednostnění vyloučených dob. 8. Žalovaná žádost žalobkyně zamítla rozhodnutím dne 19. 6. 2024. Konstatovala, že žádost o postup dle § 16 odst. 7 ZDP za dobu od 1. 1. 2017 do 31. 12. 2018 nemůže kladně vyřídit, neboť žalobkyně nebyla důchodově pojištěna jako OSVČ. Snížením vyměřovacího základu za rok 1996 a 1997 by po snížení vyměřovacího základu byl nižší počet dnů důchodového pojištění. Rozhodnutí ze dne 10. 11. 2023 zůstává i nadále v platnosti. 9. Proti rozhodnutí ze dne 19. 6. 2024 žalobkyně podala námitky. 10. V žalobou napadeném rozhodnutí žalovaná potvrdila rozhodnutí ze dne 19. 6. 2024 a zamítla žádost žalobkyně o zvýšení starobního důchodu. K namítaným obdobím vyzdvihla, že žalobkyně byla v době od 1. 1. 1996 do 31. 12. 1996, tj. 366 dnů, účastna důchodového pojištění z titulu výkonu samostatné výdělečné činnosti, vyměřovací základ činil 26921 Kč, vyloučené doby 0 dní; a souběžně v době od 1. 1. 1996 do 18. 3. 1996, tj. 78 dnů, zaměstnána v pracovním poměru u firmy Redon a. s., Havířov, hrubý výdělek činil 18451 Kč, vyloučené doby 41 dní; v době od 1. 1. 1998 do 31. 12. 1998, tj. 365 dnů, účastna důchodového pojištění z titulu výkonu samostatné výdělečné činnosti, vyměřovací základ činil 17700 Kč, vyloučené doby 0 dní a souběžně v době od 1. 1. 1998 do 31. 12. 1998, tj. 365 dnů, zaměstnána v pracovním poměru u firmy VEHA spol. s r. o., Frýdek-Místek, hrubý výdělek činil 320457 Kč, vyloučené doby 3 dny; v době od 1. 1. 2017 do 31. 12. 2017, tj. 365 dnů, zaměstnána v pracovním poměru u firmy UFI FILTERS Czech, s. r. o, vyměřovací základ činil 562248 Kč, vyloučené doby 81 dní a souběžně v době od 1. 1. 2017 do 31. 12. 2017, tj. 365 dnů, zaměstnána v pracovním poměru u firmy SEP ESSMANN s. r. o., vyměřovací základ činil 573839 Kč, vyloučené doby 0 dní; v době od 1. 1. 2018 do 31. 12. 2018, tj. 365 dnů, zaměstnána v pracovním poměru u firmy UFI FILTERS Czech, s. r. o, vyměřovací základ činil 696668 Kč, vyloučené doby 20 dní a souběžně v době od 1. 1. 2018 do 30. 9. 2018, tj. 273 dnů, zaměstnána v pracovním poměru u firmy SEP ESSMANN s. r. o., vyměřovací základ činil 434634 Kč, vyloučené doby 0 dní. III. Žaloba 11. Žalobou ze dne 20. 9. 2024 žalobkyně brojí proti napadenému rozhodnutí. Navrhuje jeho zrušení a vrácení věci žalované. 12. Je přesvědčena, že žalovaná chybně odmítla započítat přednostně vyloučené doby před vyměřovacím základem podle § 16 odst. 7 ZDP, a to konkrétně v rozsahu od 1. 1. 1996 do 31. 12. 1996, od 1. 1. 1998 do 31. 12 1998 a od 1. 1. 2017 do 31. 12. 2018. 13. Žalobkyně upozorňuje na to, že v letech 1996 a 1998 vykonávala jak pracovní poměr, v němž získala vyloučené doby, tak souběžně i samostatně výdělečnou činnost. V této druhé činnosti získala vyměřovací základ. Na základě § 16 odst. 7 ZDP žádala o přednostní zápočet vyloučené doby. Žalovaná odmítla v napadeném rozhodnutí přednostní zápočet vyloučené doby provést; navíc nesmyslně argumentuje tím, že dle evidence OSVČ žalobkyně neměla v roce 1996 žádné vyloučené doby. Žalobkyni není zřejmé, z jakého zákonného ustanovení žalovaná dovozuje požadavek na uvedení vyloučené doby v evidenci OSVČ, neboť žalovaná žádné zákonné ustanovení neuvádí. 14. Žalobkyně dále uvádí, že v letech 2017 a 2018 měla dva souběžné pracovní poměry s vyměřovacím základem, v nichž vyloučené doby byly vykázány pouze v jednom z nich. Skutečnost, že tato situace nastala vyplývá i z rozhodnutí žalované (na straně 9 napadeného rozhodnutí žalovaná sděluje, že v roce 2017 činily vyloučené doby žalobkyně 81 dnů; v roce 2018 pak 20 dnů). Žalovaná však odmítla provést přednostní zápočet s tím, že „aplikace ustanovení § 16 odst. 7 ZDP se týká pouze celého časového úseku, po který se doby uvedené ve větě první vzájemně kryjí, musí tedy být vyloučené doby shodně vykázány na evidenčních listech důchodového pojištění v předmětném období“. S tím žalobkyně nesouhlasí. 15. Žalobkyně též namítá nepřezkoumatelnost napadeného rozhodnutí, a to pro absenci odkazu či citace zákonného ustanovení, ze kterého by požadavek na uvedení vyloučené doby ve všech evidenčních listech předmětného období vyplýval. 16. Nad rámec výše uvedeného žalobkyně namítá, že žalovaná byla dle § 3a vyhlášky č. 284/1995 Sb., kterou se provádí zákon o důchodovém pojištění, ve znění pozdějších předpisů (dále jen vyhláška č. 284/1995 Sb.), povinna při souběhu vyloučené doby a vyměřovacího základu před 1. 1. 1996 provést tzv. srovnávací výpočet. To neučinila. Jedná se konkrétně o roky 1991 a 1993, v nichž souběh vyměřovacích základů a vyloučených dob netrval po celý rok. IV. Stanovisko žalované 17. Ve vyjádření ze dne 1. 11. 2024 žalovaná popsala průběh správního řízení a odkázala na odůvodnění napadeného rozhodnutí. Rozhodnutí o žalobě ponechala na úvaze soudu. 18. V OLDP jsou započteny v roce 2017 a 2018 vyměřovací základy z obou souběžných zaměstnání, avšak ne v plné zaměstnavatelem potvrzené výši. Druhý souběžný výdělek je upraven/pokrácen, a zároveň jsou započteny vyloučené doby z prvního zaměstnání: pro rok 2017 vyměřovací základ činí 562248 Kč a vyloučené doby 81 dní, druhý vyměřovací základ činí 446426 Kč; pro rok 2018 činí vyměřovací základ 696668 Kč a vyloučené doby 20 dní, druhý vyměřovací základ činí 402774 Kč. Napadeným rozhodnutím byla tedy nejen dodatečně započtena doba výdělečné činnosti bez pobírání důchodu, ale i zvýšen osobní vyměřovací základ (dále jen „OVZ“) a výpočtový základ po úpravě dle § 16 odst. 7 ZDP, tak jak žalobkyně požádala. Požadavku žalobkyně, aby jí byly za roky 2017 a 2018 přednostně započteny náhradní doby a souběžný výdělek upraven, bylo vyhověno. 19. Žalovaná neprovedla požadovanou úpravu o upřednostnění vyloučených dob u OSVČ a zápočtu alikvotní části vyměřovací