8 As 118/2012 — Nejvyšší správní soud

19 A 11/2025- 31 - text  11 19 A 11/2025 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Ostravě rozhodl samosoudkyní Mgr. Jarmilou Úředníčkovou v právní věci žalobkyně: I.P. státní příslušnost Ukrajina zastoupena Mgr. Faridem Alizeyem, advokátem sídlem 702 00 Ostrava – Moravská Ostrava, Stodolní 7 proti žalovanému: Policie České republiky, Ředitelství služby cizinecké policie sídlem 130 51 Praha 3, Olšanská 2 o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 6. 8. 2025 č. j. CPR-21012-2/ČJ-2025-930310-V230, ve věci správního vyhoštění takto: I. Rozhodnutí žalovaného ze dne 6. 8. 2025 č. j. CPR-21012-2/ČJ-2025-930310-V230 se zrušuje a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na nákladech řízení částku 18 404,10 Kč, a to do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám jejího zástupce. Odůvodnění: 1. Žalobou podanou v zákonné lhůtě se žalobkyně domáhala zrušení v záhlaví uvedeného rozhodnutí žalovaného, jímž bylo zamítnuto její odvolání proti rozhodnutí Policie České republiky, Krajského ředitelství policie Moravskoslezského kraje ze dne 19. 5. 2025 č. j. KRPT-237110-30/ČJ-2024-070026-SV, kterým bylo žalobkyni podle § 119 odst. 1 písm. b) bod 4 zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky, ve znění pozdějších předpisů (dále jen zákon č. 326/1999 Sb.) uloženo správní vyhoštění a stanovena doba, po kterou cizince nelze umožnit vstup na území států Evropské unie, Islandské republiky, Lichtenštejnského knížectví, Norského království a Švýcarské konfederace v délce 6 měsíců. Počátek doby, po kterou nelze cizince umožnit vstup na území členských států Evropské unie a smluvních států, byl stanoven podle § 118 odst. 1 zákona č. 326/1999 Sb., o okamžiku vycestování cizinky z území členských států Evropské unie a dalších, avšak s odloženou vykonatelností z důvodu existence překážky ve vycestování. Žalovaný rozhodnutí správního orgánu I. stupně potvrdil. Žalobkyně správnímu orgánu vytkla, že se řádně nevypořádal se všemi skutečnostmi zjištěnými v průběhu správního řízení, a které jsou součástí správního spisu a vyšly také najevo v rámci jejího výslechu dne 19. 9. 2024. Žalobkyně namítala nepřiměřenost dopadů rozhodnutí správního orgánu do jejího soukromého a rodinného života ve smyslu § 174a zákona o pobytu cizinců. Skutkový stav nebyl řádně zjištěn a zjištěný skutkový stav správní orgány hodnotily na základě subjektivního hodnocení a nijak se nevypořádaly se skutkovými zjištěními vyplývajícími z jejího výslechu, a to ani jednotlivě, ani ve vzájemné souvislosti s ostatními důkazy. Žalovaný sice tuto okolnost v napadeném rozhodnutí formálně zmiňuje, ale nedostatečně se s posouzením této otázky vypořádal, neboť rozhodnutí založil na formalistickém závěru o existenci rozhodnutí, kterým jí byl zrušen trvalý pobyt. Žalobkyně namítala, že žalovaný posoudil pouze její obecnou roli, co by matky v životě zletilého syna v návaznosti na zjištění o jejich dosavadním telefonickém kontaktu po dobu, kdy byl syn ve výkonu trestu odnětí svobody, aniž by zvážil důsledky do budoucna, což nelze akceptovat. V souladu s § 174a zákona o pobytu cizinců byl žalovaný povinen zabývat se komplexně jejími osobními poměry, nadto v situaci, kdy disponoval novými skutkovými zjištěními a dostatečnými podklady k takovému posouzení, zejména zprávu z věznice, tvrzení vyplývající z pohovoru ze dne 19. 9. 2024 a povědomí o zdravotním stavu jejího syna. 2. Žalobkyně poukázala na to, že v České republice žije již od roku 1996 s pobytovým oprávněním od roku 1999. Po celou dobu svého syna, který je na její výživě zcela závislý a na Ukrajině nemá vůbec žádné kulturní ani sociální a ekonomické vazby, podporuje. Uvedla, že na Ukrajině nemá možnost zajistit si obydlí, není možné tam na patřičné úrovni vést život tak, aby mohla plnohodnotně zajišťovat potřeby syna v České republice, který s ohledem na psychické potíže není schopen si zajišťovat živobytí sám. Poznamenala, že pokud byla se synem v době, kdy ten vykonával trest odnětí svobody, pouze v telefonickém kontaktu, bylo to zapříčiněno objektivními skutečnostmi. Nedisponovala platným dokladem, kterým by se při návštěvě ve věznici mohla legitimovat, neobdržela navštívenku potřebnou k realizaci návštěvy a byla nucena zajistit si živobytí v místě výkonu ekonomické činnosti a nemohla cestovat po území České republiky. Neměla k tomu ani dostatek finančních prostředků. Přesto na doporučení lékařů se synem udržovala pravidelný každodenní telefonický kontakt, což bylo potvrzeno mimo jiné i sdělením věznice, které si jako podklad rozhodnutí opatřil již správní orgán I. stupně. Tyto skutečnosti však žalovaný zcela bagatelizuje. Dle žalobkyně pouhý telefonický kontakt se synem a znemožnění osobních návštěv měly zásadní vliv na zhoršení zdravotního stavu syna. Poté, co byl syn z výkonu trestu propuštěn, je plně odkázán na její osobu a péče o něho vyžaduje její přítomnost na území České republiky. Právě v důsledku zhoršeného zdravotního stavu došlo k umístění syna do ústavního léčení v návaznosti na usnesení Okresního soudu v Opavě ze dne 28. 7. 2025 č. j. 24 L 1457/2025, přičemž je to právě ona, která má zajistit péči o syna po jeho propuštění. Lékaři z oboru psychiatrie bylo doporučeno omezení svéprávnosti syna. Takové řízení bude v blízké době zahájeno s předpokladem, že bude s ohledem na blízký vztah k synovi a znalosti jeho potřeb jmenována jeho opatrovníkem. Přestože správnímu orgánu byly skutečnosti týkající se zdravotního stavu syna dobře známy, přesto žalovaný provedl ryze povrchní obecné posouzení přiměřenosti dopadu rozhodnutí do soukromého a rodinného života, aniž by rozhodné skutečnosti jakkoli blíže hodnotil. 3. Žalobkyně žalovanému rovněž vytkla, že zcela bagatelizuje délku jejího pobytu na území České republiky, znevažuje rovněž její sociální a ekonomické vazby na území získané za tuto dobu, její rodinné vazby na území České republiky a její specifickou roli v životě syna. 4. Žalobkyně dále uvedla, že z argumentace žalovaného na str. 4 napadeného rozhodnutí je patrné, že namísto testu proporcionality obsahuje ryze subjektivní, ničím nepodložený závěr správního orgánu, že v daném případě převažuje veřejný zájem na uložení správního vyhoštění nad ochranou soukromého a rodinného života vybudovaného na území České republiky. K uvedenému žalobkyně poznamenala, že je sice pravdou, že se v minulosti dopustila trestné činnosti, avšak při hodnocení proporcionality zásahu rozhodnutí do jejích práv, zásahu do veřejné zájmu je nutné vycházet z hodnocení jejích osobních poměrů v budoucnu, nikoliv v minulosti. Zdůraznila, že již delší dobu vede řádný život a má na území České republiky významné existenční, rodinné, ekonomické a sociální vazby, které nelze přehlížet způsobem, jak to učinil žalovaný. Nic nenasvědčuje závěru žalovaného o možném zásahu důsledků rozhodnutí do veřejného pořádku. Pokud je jí vytýkáno, že i navzdory uložené povinnosti vycestovat z území ve lhůtě 30 dnů od zrušení jejího pobytového oprávnění, setrvala na území České republiky a nezajistila si vízum strpění, jedná se o pouhé obecné konstatování žalovaného, který se s jejím případem dostatečně neseznámil, neboť v opačném případě by musel vědět, že vedla opakovaně aktivní snahu o přezkum rozhodnutí, kterým jí bylo pobytové oprávnění zrušeno a rovněž se snažila o speciální pobytový status např. vízum za účelem strpění. Aktivně tedy přistupovala k legalizaci svého pobytu na území a nelze jí přičítat k tíži zásah do veřejného zájmu, když naopak vyvíjela po celou dobu maximální úsilí ke splnění zákonných norem. Žalobkyně uzavřela, že bylo potřeba, aby správní orgány důsledně a individuálně zohlednily její osobní situaci, což neučinily, bylo třeba vyhodnotit v intencích zásady proporcionality, zda jiný důležitý zájem účastníka řízení nepřevyšuje jinak naléhavý veřejný zájem České republiky na ochraně před protiprávním jednáním, to vše s patřičným odůvodněním, nikoliv s pouhým konstatováním o převážení veřejného zájmu, avšak žalovaný výše uvedenou argumentaci ve vztahu k její specifické osobní rodinné situaci vůbec nebral v úvahu a rozhodnutí správního orgánu prvního stupně bez podrobného přezkoumání potvrdil. 5. Žalovaný v písemném vyjádření navrhl zamítnutí žaloby. Odkázal na odůvodnění napadeného rozhodnutí s tím, že obsah žalobních námitek je totožný s námitkami odvolacími, s nimiž se v napadeném rozhodnutí vypořádal. 6. Krajský soud přezkoumal na základě podané žaloby napadené rozhodnutí, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo, a to v mezích žalobních bodů (§ 75 odst. 2 s.ř.s.), přičemž při přezkoumání vycházel ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu (§ 75 odst. 1 s.ř.s.) a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná. 7. Ze správního spisu byly zjištěny následující skutečnosti. Žalobkyně se dne 11. 9. 2024 dostavila na pracoviště žalovaného ve věci podání žádosti o vydání povolení k přechodnému pobytu rodinného příslušníka občana Evropské uni