1 As 90/2011 — Nejvyšší správní soud

19 Az 18/2025- 32 - text  6 19 Az 18/2025 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Ostravě rozhodl samosoudkyní Mgr. Jarmilou Úředníčkovou v právní věci žalobce: N. H. státní příslušnost Tuniská republika t. č. pobytem v Zařízení pro zajištění cizinců Vyšní Lhoty, 739 51 Vyšní Lhoty 234 proti žalovanému: Ministerstvo vnitra ČR sídlem 170 34 Praha 7, Nad Štolou 3 o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 11. 6. 2025 č. j. OAM- 243/BA-BA07-VL11- PZ-2025, ve věci zajištění v zařízení pro zajištění cizinců takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: 1. Žalobou podanou v zákonné lhůtě se žalobce domáhal zrušení v záhlaví označeného rozhodnutí žalovaného, jímž bylo rozhodnuto, že žalobce je ve smyslu § 46 odst. 1 písm. e) zákona č. 325/1999 Sb., o azylu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen zákon o azylu), zajištěn v zařízení pro zajištění cizinců. Podle § 46a odst. 5 zákona o azylu doba trvání zajištění byla prodloužena do 3. 8. 2025. 2. Žalobce namítal, že z judikatury Nejvyššího správního soudu plyne, že při zajištění každého jednotlivého cizince musí existovat individuální, objektivní a oprávněný důvod pro zajištění podle § 46a odst. 1 písm. e) zákona o azylu. Žalovaný se však žádnými individuálními, objektivními a oprávněnými důvody v případě jeho zajištění a prodloužení doby trvání zajištění, nezabýval. Nehodnotil dobu pobytu či jeho vazby na území ČR. 0Pouze zcela paušálně a formalisticky konstatoval, že nic nenasvědčuje tomu, že by skutečně poskytoval správnímu orgánu součinnost a setrval v otevřeném středisku. S tímto závěrem nesouhlasí, neboť k České republice má citovou vazbu, žije zde jeho partnerka, s níž založil rodinu. V roce 2023 se mu narodila dcera E. Y., nar. X a X se narodil syn A. Y. Zatím není v rodném listě syna zapsán jako jeho otec. Všichni žijí ve společné domácnosti na adrese N. m. n. M., K. č. p. X. Aktuálně je jeho partnerka na děti sama a péči již nezvládá. U syna se projevila po narození srdeční vada a přítelkyně musí každý týden s dítětem navštěvovat lékaře a o jejich dceru se v té době nemá kdo starat. Přítelkyně je Ukrajinka a v České republice nemá žádného příbuzného. Matka i otec zemřeli. Aktuálně se jeho partnerka a děti nacházejí v sociálním bydlení. Rodina ho intenzivně potřebuje. On sám zažívá psychické strádání a bolest z odloučení. Napadené rozhodnutí je nepřiměřené, neexistují oprávněné důvody se domnívat, že by nevyčkal do doby skončení soudního řízení o žádosti o mezinárodní ochranu a uchýlil se skrývání před orgány veřejné moci. Neexistuje u něho žádná důvodná obava, že by s žalovaným nespolupracoval v případě, že by mu bylo uloženo některé ze zvláštních opatření. Napadené rozhodnutí není proporcionální. Důvodem nepřiměřenosti také je, že jako otec je zodpovědný za osud své rodiny, přičemž je nemožné, aby o ni pečoval, když je zajištěn, pročež jeho rodině hrozí závažná psychická újma i z důvodu materiálního strádání. Zajištěním způsobený zásah do soukromého a rodinného života je mnohem citelnější, než jak vyplývá z napadeného rozhodnutí. S rodinou ho pojí velice silné vazby. Jejich zpřetrhání nemůže být považováno za přiměřený zásah. Připouští, že určitý zájem na jeho zajištění dán je, ale svou intenzitou neodpovídá újmě, kterou zažívá v důsledku zajištění. Jak on sám, tak jeho rodinní příslušníci, zejména dvouletá dcera a syn. Má v úmyslu žít v České republice legálně se svou rodinou a přítelkyní. Kdyby měl možnost pobývat v otevřeném středisku, mohl by svou rodinu navštěvovat, pomáhat a pečovat o děti. Neměl by sebemenší důvod nevyčkat na skončení soudního řízení. V daných souvislostech žalobce odkázal na článek 3 Úmluvy o právech dítěte a žalovanému vytkl, že v napadeném rozhodnutí vůbec nebyl zohledněn. Rozhodnutí má tak závažné dopady na blaho dětí a jde zcela proti zásadním principům, které vyjadřuje Úmluva v článku 3 a nabourává rodičovské vazby a neúměrně zatěžuje obě dotčené strany. 3. Žalovaný v písemném vyjádření navrhl zamítnutí žaloby. V napadeném rozhodnutí popsal skutkový stav a zdůvodnil, z jakých konkrétních a individualizovaných důvodů shledal naplnění podmínek pro zajištění žalobce v zařízení pro zajištění cizinců. V podrobnostech žalovaný odkázal na odůvodnění napadeného rozhodnutí. Poukázal na to, že žalobce sám uvedl, že poprvé přicestoval do České republiky v roce 2019 a požádal zde o mezinárodní ochranu. Poté, co žádost byla zamítnuta, správní vyhoštění ignoroval a nevycestoval, protože zde má dle svých slov dceru, v jejímž rodném listě však jako otec uveden není. Z jednání žalobce je zjevné, že svou pobytovou situaci opakovaně adekvátně neřešil. Tvrzení žalobce, že jeho rodina trpí odloučením a potřebuje pomoc, neboť partnerka s dcerou se nachází v sociálním bydlení, s ohledem na celkový případě neobstojí. Správní orgán dospěl k závěru, že trvají důvody, pro které je žalobce zajištěn v zařízení pro zajištění cizinců a nenastal ani žádný z důvodů dle § 46a odst. 13 zákona o azylu, pro který by zajištění v zařízení pro zajištění cizinců muselo být ukončeno. Rovněž doba zajištění byla určena v souladu se zákonem. 4. Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí žalovaného, jakož i řízení, které vydání rozhodnutí předcházelo, a dospěl k závěru, že žaloba není důvodná. O žalobě soud rozhodl bez nařízení jednání, a to v souladu s ust. § 46 odst. 8 zákona o azylu, neboť žalobce nařízení jednání nenavrhl. 5. Ze správního spisu bylo zjištěno, že 23. 2. 2025 byla revizorem přivolána hlídka policie kvůli cizinci, který měl neplatnou jízdenku a neměl u sebe doklad totožnosti. Lustrací bylo zjištěno, že cizinci – žalobci bylo uloženo správní vyhoštění z členských států EU, vydané dne 29. 10. 2024 pod č. j. KRPTA-57912-30/ČJ-2024-000022-SV na dobu 3 let a nachází se v evidenci nežádoucích osob s platností do 31. 12. 2029. Z těchto důvodů byl zadržen, zajištěn a umístěn do zařízení pro zajištění cizinců za účelem realizace správního vyhoštění. Dne 29. 10. 2024 bylo žalobci uloženo správní vyhoštění z členských států EU, a to rozhodnutím č. j. KRPA-57912-30/ČJ-2024-000022-SV na dobu 3 let dle § 119 odst. 1 písm. b) bod 1, 3 a 4 zákona o pobytu cizinců, tedy z důvodu prokázání se padělaným dokladem nebo dokladem jiné osoby, z důvodu pobývání na území České republiky bez platného cestovního dokladu a z důvodu pobývání na území České republiky bez platného pobytového oprávnění. V roce 2023 byl žalobce odsouzen Okresním soudem ve Frýdku – Místku za výtržnictví s odnětím svobody podmíněně na 3 měsíce. Následně Obvodní soud v Praze 4 žalobce v roce 2024 odsoudil k peněžitému trestu za padělání či pozměnění veřejné listiny. Žalobce v průběhu řízení do protokolu o podání vysvětlení ze dne 23. 2. 2025 potvrdil údaje o své totožnosti a státní příslušnosti, sdělil, že do Evropy přijel naposledy v roce 2019, přičemž rovnou cestoval do České republiky. V té době disponoval vízem, protože zde žila jeho manželka, se kterou se ale v roce 2023 rozvedl. V Tunisku má rodiče a sourozence, v České republice nemá žádný majetek ani žádné závazky a pohledávky. Žalobce dále tvrdil, že se oženil s Ukrajinkou, s níž má dceru. Manželka aktuálně je v 8. měsíci těhotenství. Tvrdil, že bydlí s manželkou na adrese P. 1, L. X, nájemní smlouvu uzavřela manželka. Na uvedené adrese je hlášen. Žalobce nedoložil oddací list ani rodný list, který by se vztahoval k jeho tvrzené rodinné situaci. Ze správního spisu se dále podává zjištění správního orgánu o tom, že žalobce nemá nikde nahlášenou adresu, jím zmiňovaná žena má nahlášený pobyt na jiné adrese než na žalobcem tvrzené P. 1, L. X. Dále bylo zjištěno, že žalobce byl naposledy hlášen k pobytu v jednom z pražských hotelů v době od 22. 12. 2024 do 25. 12. 2024 a dle cizineckého informačního systému byl i v předchozím období hlášen k pobytu v hotelu, a to od 21. 12. 2024 do 22. 12. 2024. Ze spisu dále vyplynulo, že dne 18. 2. 2024 požádal žalobce o udělení mezinárodní ochrany v České republice. Rozhodnutím správního orgánu č. j. OAM-247/BA-BA07-LE24-2024 ze dne 16. 5. 2024 byla žádost žalobce o udělení mezinárodní ochrany zamítnuta jako zjevně nedůvodná dle § 16 odst. 2 zákona o azylu. Rozhodnutí správního orgánu žalobce napadl žalobou u Krajského soudu v Ostravě. Rozsudkem ze dne 25. 7. 2024, který nabyl právní moci 29. 7. 2024, ji soud zamítl. Nejvyšší správní soud kasační stížnost žalobce proti uvedenému rozsudku Krajského soudu v Ostravě odmítl dne 20. 2. 2025 usnesením č. j. 3 Azs 171/2024-43. Řízení o udělení mezinárodní ochrany bylo pravomocně ukončeno 26. 2. 2024. Dne 28. 2. 2025 žalobce podal opakovanou žádost o udělení mezinárodní ochrany na území České republiky. 6. Ze správního spisu bylo dále zjištěno, že rozhodnutím ze dne 5. 3. 2025 č. j. OAM-243/BA-BA07-BA03-Z-2025 byl žalobce zajištěn v zařízení pro zajištění cizinců podle § 46a odst. 1 písm. e) zákona o azylu, a to na dobu 110 dnů, tedy do dne 17. 6. 2025. Žalobce proti tomuto rozhodnutí podal žalobu. K