7 Afs 1/2010 — Nejvyšší správní soud

20 A 4/2025- 29 - text  12 20 A 4/2025 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Ostravě rozhodl samosoudkyní Mgr. Janou Volkovou ve věci žalobce: A. S. státní příslušnost: Republika Kosovo zastoupen Mgr. Denisou Belošovičovou, LL.M., advokátkou sídlem Bohumínská 788/61, 710 00 Ostrava proti žalovanému: Ministerstvo vnitra sídlem Nad Štolou 3, 170 34 Praha 7 o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 12. 2. 2025, č. j. OAM-24339-14/TP-2024, takto: I. Rozhodnutí žalovaného ze dne 12. 2. 2025, č. j. OAM-24339-14/TP-2024, se ruší a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení. II. Žalovaný je povinen uhradit žalobci k rukám Mgr. Denisy Belošovičové, advokátky, náhradu nákladů řízení ve výši 13 140 Kč, a to ve lhůtě do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku. Odůvodnění: I. Vymezení věci 1. Žalobce – státní příslušník Republiky Kosovo – se podanou žalobou domáhá zrušení rozhodnutí žalovaného ze dne 12. 2. 2025, č. j. OAM-24339-14/TP-2024, (dále jen „napadené rozhodnutí“), kterým žalovaný podle § 87k odst. 1 písm. a) zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů (dále jen „zákon o pobytu cizinců“), zamítl jeho žádost o vydání povolení k trvalému pobytu, neboť je důvodné nebezpečí, že by žalobce mohl závažným způsobem narušit veřejný pořádek. II. Napadené rozhodnutí a související skutkové okolnosti 2. Žalobce podal dne 26. 8. 2024 žádost o povolení k trvalému pobytu občana třetího státu, který je rodinným příslušníkem občana EU. V žádosti uvedl, že má syna. 3. Opis z evidence rejstříku trestů fyzických osob z 21. 11. 2024 obsahuje odsouzení žalobce za dva trestné činy, z toho trestný čin vydírání byl prominut amnestií dne 1. 1. 2013 a trestný čin těžké ublížení na zdraví z nedbalosti byl zahlazen zaplacením dne 12. 8. 2016. 4. Okresní soud v Opavě trestním příkazem ze dne 8. 6. 2010, č. j. 27 T 90/2010-213, uznal žalobce a další osobu vinnými z přečinu vydírání dle § 175 odst. 1 zákona č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, (dále jen „trestní zákoník“). Přečin žalobce spáchal dne 11. 4. 2010. Byl odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání jednoho roku. Výkon trestu byl podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání dvou let. 5. Rozsudkem Okresního soudu v Benešově ze dne 9. 2. 2015, č. j. 10 T 47/2013-376, byl žalobce uznán vinným za spáchání přečinu těžkého ublížení na zdraví z nedbalosti dle § 147 odst. 1, 2 trestního zákoníku. Žalobce způsobil poškozenému těžkou újmu na zdraví tím, že dne 11. 6. 2010 nerespektoval dopravní předpisy (přednost v jízdě), narazil do cizího vozidla, jehož řidič utrpěl zlomeninu jamky kyčelního kloubu a otřes mozku, což si vyžádalo hospitalizaci v nemocnici a další omezení v běžném způsobu života a léčbu po dobu tří měsíců. Byl mu uložen peněžitý trest. Žalobce se proti rozsudku odvolal, avšak odvolání Krajský soud v Praze usnesením ze dne 11. 8. 2015, č. j. 10 To 130/2015-314, odmítl. 6. Policie České republiky, Krajské ředitelství policie Moravskoslezského kraje, odbor cizinecké policie, vyhotovila dne 26. 11. 2024 záznam o provedené pobytové kontrole ze dne 25. 11. 2024. V bytě byla zastižena přítelkyně žalobce. Ta uvedla, že žalobce v průběhu týdne provádí stavební práce se svou firmou SARAQI s. r. o. a na adresu se vrací na víkend. V bytě bydlí společně se dvěma dětmi. V bytě se nacházely osobní věci a věci denní potřeby žalobce a bylo patrné, že žalobce s přítelkyní sdílí společnou domácnost a o syna se stará. 7. V protokolu o nahlédnutí do spisového materiálu a vyjádření k podkladům pro vydání rozhodnutí žalobce dne 28. 1. 2025 uvedl, že se chce s podklady seznámit. Měl za to, že jeho trestní rejstřík může být pro posouzení jeho žádosti problematický. Uvedl, že činů lituje, není na to hrdý, ale byl tehdy mladý, už je to skoro 15 let, kdy k potyčce došlo a on nezvládl své emoce. Nyní žije a podniká jako slušný občan, žije spořádaný rodinný život, má 2 syny, kterým chce být vzorem spolu s přítelkyní. Již 3 roky má vážné zdravotní problémy. Žádá o trvalý pobyt, aby mohl dokončit své rodinné poměry – oženit se, být uveden v rodném listu druhého syna a také chce, aby jeho synové nesli jeho příjmení. 8. Správní spis dále obsahuje: kopii rodného listu syna žalobce, rozpis nájmů a služeb spojených s užíváním družstevního bytu a smlouvu o nájmu družstevního bytu. 9. Napadeným rozhodnutím žalovaný žádost žalobce o povolení k trvalému pobytu zamítl. Žalovaný se nejprve zaměřil na vymezení pojmu veřejný pořádek. K tomu odkázal na judikaturu Nejvyššího správního soudu a na Směrnici č. 2004/38/ES. Žalovaný tedy posuzoval, zda žalobcovo jednání, které naplnilo skutkovou podstatu dvou trestných činů, může představovat i v současnosti závažné porušení veřejného pořádku. Žalovaný si opatřil patřičné podklady – trestní příkaz vztahující se k trestnému činu vydírání a trestní rozsudek vztahující se k trestnému činu těžkého ublížení na zdraví z nedbalosti. Žalovaný zkonstatoval, že se nejedná o jediné odsouzení za spáchání trestného činu. V případě prvního přečinu se jednalo o vydírání s trestem odnětí svobody na jeden rok s podmíněným odkladem na dva roky, u druhého přečinu byl žalobce odsouzen za přečin těžkého ublížení na zdraví z nedbalosti a byl mu uložen peněžitý trest. Je tedy zřejmé, že popsaná jednání představují opakované narušení veřejného pořádku. Jednání jsou sama o sobě natolik závažná, že představují závažné porušení veřejného pořádku. Ačkoliv došlo k zahlazení odsouzení, nebrání to v tom, aby totéž jednání bylo pro účely řízení o žádosti o povolení trvalého pobytu hodnoceno jako závažné porušení veřejného pořádku. Zahlazení odsouzení nenastoluje fikci, že se čin, skutek nestal. Pouze se na pachatele hledí, jako by nebyl odsouzen. Žalovaný má za to, že vydírání se zbraní není pochybením, které by bylo možno jen tak přejít. Žalobce se úmyslně dopustil spáchání přečinu vydírání, dokonce za přítomnosti zbraně, musel si tedy být vědom případných negativních následků jeho jednání. Dopustil se závažného protizákonného jednání, když dal najevo, že nemá respekt k právnímu systému České republiky. Žalovaný žalobcovo jednání tak nepovažuje za „běžné“ provinění, ale za závažné narušení veřejného pořádku. Po dvou měsících od spáchání prvního trestného činu se pak dopustil těžkého ublížení na zdraví z nedbalosti, když nerespektoval dopravní značku a nedal přednost v jízdě. Žalobce se sice poté nedopustil žádného dalšího trestního jednání, žalovaný je ovšem toho názoru, že dosud neuplynula dostatečně dlouhá doba na to, aby mohlo být na účastníka řízení pohlíženo, jako by nebyl odsouzen. V takovém případě si původní jednání, kterým došlo k závažnému narušení veřejného pořádku, pro účely vydání potvrzení o trvalém pobytu zachovává stále svou aktuálnost. Cizinci nic nebrání v tom, aby na území České republiky nadále pobýval na základě povolení k přechodnému pobytu. Nad výše uvedené žalovaný dodal, že nemá povinnost zabývat se dopadem rozhodnutí do soukromého a rodinného života žalobce. Žalovaný dospěl k závěru, že účastník řízení i nadále představuje nebezpečí veřejnému pořádku, a to s ohledem na předchozí závažnou trestnou činnost. Důsledek napadeného rozhodnutí o zamítnutí žádosti účastníka řízení na území nevede účastníka řízení k povinnosti vycestovat z území České republiky. Správní orgán v rámci posouzení přiměřenosti tedy poměřuje, zda nebezpečí, které účastník řízení pro veřejný pořádek České republiky představuje, je důvodem dostatečně závažným, aby účastníku řízení s ohledem na jeho rodinný a soukromý život nebylo již umožněno v podstatě neomezeně pobývat (na základě povolení k trvalému pobytu). V tomto případě pobyt žalobce na území České republiky představuje závažné narušení veřejného pořádku České republiky, odůvodňuje veřejný zájem na tom, aby se na území České republiky nezdržovali cizinci, kteří takové ohrožení představují, i případný zásah do soukromého a rodinného života. Zásah do rodinného a soukromého života by musel být mimořádně závažný. Žalovaný dospěl k závěru, že zjištěné skutečnosti odůvodňují závěr, že v případě žalobce jsou důsledky napadeného rozhodnutí přiměřené jeho důvodu. Žalovaný dále reagoval na tvrzení doplněná žalobcem při seznámení se s podklady pro rozhodnutí dne 28. 1. 2025. Žalovaný k tomu uvedl, že si je vědom, že přečin vydírání byl spáchán před delší dobou, nicméně s ohledem na charakter tohoto trestného činu trvá na svém stanovisku, že si tento přečin zachovává svou aktuálnost. Dle jeho názoru je legitimní požadovat, aby chování uchazeče o povolení k trvalému pobytu nevykazovalo po relativně dlouhou dobu žádné excesy. Byť by se mohlo zdát, že deliktní jednání je neaktuální, nelze této domněnce přisvědčit, a to s ohledem na specifické dopady rozhodnutí o udělení trvalého pobytu. Od spáchaného přečinu by nemělo být odhlédnuto, jelikož trvalý pobyt je exkluzivní formou pobytu. Žalovaný i nadále může v České republice pobývat a vést rodinný život (oženit se, být uveden v rodném listu dítěte). II. Žaloba 10. Žal