20 Az 48/2024 – Krajský soud v Ostravě

20 Az 48/2024- 79 - text  9 20 Az 48/2024 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Ostravě rozhodl samosoudkyní Mgr. Janou Volkovou ve věci žalobce: X. L., státní příslušnost Čínská lidová republika proti žalovanému: Ministerstvo vnitra sídlem Nad Štolou 3, 170 34 Praha 7 o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 22. 8. 2024, č. j. OAM-378/BA-BA01-HA08-2024, o udělení mezinárodní ochrany, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení. III. Žalovanému se nepřiznává náhrada nákladů řízení. IV. Žalobci se vrací soudní poplatek ve výši 3 000 Kč. Částka 3 000 Kč bude žalobci po právní moci tohoto rozsudku vrácena z účtu Krajského soudu v Ostravě. Odůvodnění: I. Vymezení věci 1. Žalobou doručenou Krajskému soudu v Ostravě dne 16. 9. 2024 brojil žalobce proti rozhodnutí žalovaného ze dne 22. 8. 2024, č. j. OAM-378/BA-BA01-HA08-2024 (dále též jen „napadené rozhodnutí“), kterým žalovaný posoudil žádost žalobce o udělení mezinárodní ochrany jako nepřípustnou ve smyslu § 10a odst. 1 písm. e) zákona č. 325/1999 Sb., o azylu (dále jen „zákon o azylu“), a řízení o udělení mezinárodní ochrany zastavil podle § 25 písm. i) téhož zákona. II. Napadené rozhodnutí a související skutkové okolnosti 2. Rozhodnutím Policie České republiky, Krajského ředitelství policie hl. m. Prahy (dále jen „krajské ředitelství“), ze dne 7. 3. 2024, č. j. KRPA-79427-15/ČJ-2024-000011-ZZC, byl žalobce podle § 124 odst. 1 písm. c) zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů (dále jen „zákon o pobytu cizinců“), zajištěn za účelem správního vyhoštění na dobu 90 dnů. O vyhoštění bylo rozhodnuto již dne 18. 11. 2021. 3. Žalobce opakovaně žádal o udělení mezinárodní ochrany. Krajský soud si proto od žalovaného vyžádal rozhodnutí o předchozích žádostech žalobce o udělení mezinárodní ochrany. První žádost o udělení mezinárodní ochrany podal žalobce dne 12. 11. 2003. Rozhodnutím ze dne 9. 1. 2004, č. j. OAM-1287/LE-B01-B03-2003, žalovaný neudělil žalobci mezinárodní ochranu podle § 12, § 13 odst. 1, 2 a § 14 zákona o azylu ve znění účinném v době rozhodování. Jako důvod k podání žádosti žalobce uvedl, že v březnu 2002 utekl z výkonu trestu odnětí svobody a obává se, že by po případném návratu do vlasti musel nastoupit na výkon trestu, který by zřejmě byl prodloužen z pěti na deset let. V průběhu doplňujícího pohovoru uvedl, že neví, za jaký trestný čin byl odsouzen. Proti tomuto rozhodnutí podal žalobce žalobu ke Krajskému soudu v Plzni, který žalobu zamítl rozhodnutím ze dne 13. 4. 2004, č. j. 59 Az 18/2004-27. Žalobce podal i kasační stížnost k Nejvyššímu správnímu soudu, který kasační stížnost rozhodnutím ze dne 10. 2. 2005, č. j. 2 Azs 425/2004, odmítl. 4. Následně žalobce požádal o udělení mezinárodní ochrany dne 2. 11. 2021. Rozhodnutím ze dne 1. 6. 2023, č. j. OAM-151/LE-B02-HA08-2021, žalovaný neudělil žalobci mezinárodní ochranu podle § 12, § 13, § 14, § 14a a § 14b zákona o azylu. Jako důvod k podání žádosti žalobce uvedl, že měl ve vlasti hotel, kvůli kterému se zadlužil. Půjčil si od lichvářů, kteří za ním posílali výběrčí dluhů, kteří ho bili. Jednoho z nich udeřil a ten posléze zemřel. Proto nezbývalo než vlast opustit. V České republice žije již mnoho let a do vlasti se vrátit nemůže. Důvodem podání žádosti o mezinárodní ochranu byla tedy legalizace žalobcova pobytu na území České republiky, neboť přicestoval bez osobních dokladů, na českém území pobývá dlouhá léta zcela protiprávně a v rozporu s uloženým několikerým správním i soudním vyhoštěním. Návrat do země původu odmítal s odůvodněním, že by tam byl uvězněn, či zastřelen za zabití věřitele v sebeobraně. I proti tomuto rozhodnutí brojil žalobce žalobou, a to u Krajského soudu v Hradci Králové, který řízení rozhodnutím ze dne 16. 8. 2023, č. j. 51 Az 4/2023-37, zastavil. 5. Ze správního spisu krajský soud zjistil, že žalobce dne 11. 3. 2024 podal další žádost o udělení mezinárodní ochrany. Dne 15. 3. 2024 poskytl žalobce údaje k žádosti o mezinárodní ochranu. Uvedl, že je čínské státní příslušnosti i národnosti, náboženským přesvědčením je křesťan, není a nebyl nikdy nijak politicky aktivní. Je rozvedený a má dceru. Vlast opustil, když dceři bylo pár měsíců, a tak si nevzpomene na jméno. Z Číny vycestoval vlakem v listopadu 2001 do Ruska, poté jel autem přes Ukrajinu a Slovensko do České republiky. Na území České republiky vstoupil v roce 2003 osobním automobilem a bez cestovního dokladu. Pobýval také v jiných členských státech Evropské unie, a to v Německu (rok 2003) a v Polsku (časový údaj si nepamatuje). Vízum nebo jiné povolení k pobytu v těchto státech neměl. O mezinárodní ochranu již žádal v České republice (rok 2003 a 2021) a v Německu (rok 2003). Ke zdravotnímu stavu uvedl, že každý den vykašlává krev, byl na rentgenu, ale tam bylo vše v pořádku. Dříve měl problémy se žaludkem, ani nyní to není dobré. Zdejšího lékaře nechce svými problémy obtěžovat. V roce 2024 mu byl uložen trest vyhoštění za nelegální pobyt. Jako důvod žádosti o mezinárodní ochranu uvedl, že je v České republice 20 let, do Číny se vrátit nemůže, neboť tam nic nemá. Z České republiky je vyhoštěn a neví, kam má jít, a tak je jedinou možností žádost o azyl. Do jiné země jít nemůže, jelikož by byl hned zadržen. Na dotaz, zda uváděl tyto skutečnosti v rámci správního řízení o jeho předchozí žádosti o udělení mezinárodní ochrany uvedl, že část ano, to podstatné je stejné. 6. Dne 15. 3. 2024 žalobce poskytl souhlas, aby žalovaný nahlédl do zdravotní dokumentace. 7. Krajský soud zjistil, že žalovaný v rámci správního řízení shromáždil tyto podklady: Čína: Informace OAMP z 24. 1. 2024, Bezpečnostní a politická situace v zemi – vybrané otázky z oblasti občanských svobod a lidských práv a dále Čína: Ministerstvo zahraničních věcí USA, zpráva o dodržování lidských práv za rok 2022. 8. Do protokolu o seznámení se s podklady rozhodnutí ve věci mezinárodní ochrany ze dne 26. 7. 2024 žalobce uvedl, že se nechce seznámit s obsahem uvedených podkladů, ani nechce navrhnout jejich doplnění. Projevil zájem uvést nové skutečnosti, které by správní orgán měl vzít v úvahu při posouzení jeho žádosti o udělení mezinárodní ochrany. K tomu uvedl, že než vycestoval z Číny v roce 2002, tak v rámci svého podnikání v Číně někoho zabil v sebeobraně. Také uvedl, že Čínská vláda mu nedovolí mít další děti, a proto odešel. Zabití uváděl již v rámci minulého řízení, nemožnost mít další dítě ne. Neví, kde je jeho manželka. Na dotaz, jak je tato informace nyní relevantní uvedl, že tady nechce být zadržený a potřebuje mezinárodní ochranu. Uvedl, že kdyby se do vlasti vrátil, byl by v nebezpečí, byl by ohrožen ekonomicky a také na životě ze strany policie kvůli zabití. Je v České republice už téměř 20 let a chtěl by si např. adoptovat ukrajinské dítě, když jich zde je hodně. S manželkou dítě mít nemůže, neboť neví, kde je. Obává se tedy o svůj život a tuto informaci už uváděl v předchozí žádosti o mezinárodní ochranu. 9. Dne 22. 8. 2024 vydal žalovaný napadené rozhodnutí, ve kterém vyslovil, že žalobce v opakované žádosti o mezinárodní ochranu uvedl naprosto stejné motivy svého odchodu z vlasti a neochoty se do Číny opětovně vrátit, jako v první a druhé žádosti o mezinárodní ochranu. Těmito důvody byly opět ekonomické potíže, zabití v sebeobraně a legalizace zdejšího pobytu, když 20 let pobývá na českém území protiprávně. Ohledně údajné nové skutečnosti uvedené žalobcem (tj. nemožnost mít v Číně další dítě) žalovaný konstatoval, že tato skutečnost byla žalobci objektivně známa již v průběhu správního řízení o jeho první žádosti o udělení mezinárodní ochrany a ten tak měl možnost i povinnost uvést ji za účelem jejího posouzení již tehdy, pokud ji považoval za natolik závažnou pro jeho důvody podání žádosti o udělení mezinárodní ochrany. Je tedy důsledkem pouze jeho vlastního zavinění, že tato údajná nová skutečnost nebyla předmětem zkoumání důvodů pro udělení mezinárodní ochrany v předchozím pravomocně ukončeném řízení ve věci mezinárodní ochrany. Nad rámec výše uvedeného žalovaný poukázal, že žalobce opustil vlast v době, kdy bylo jeho dítěti několik měsíců, je rozvedený, tudíž jeho argument, že čínská vláda mu nedovolila mít s manželkou další dítě vyznívá v kontextu jeho životního příběhu přinejmenším podivně. Stejně žalovaný posoudil i jeho prohlášení o záměru adoptovat ukrajinské dítě. Žalovaný dále uvedl, že prověřil také zdravotní stav žalobce. Dále žalovaný uvedl, že žalobcem uvedené údajné nové skutečnosti se netýkají změny situace v zemi jeho původu, důvodů jeho odchodu z vlasti, ani jím prezentovaných problémů, které tam měl mít a ani důvodů, pro něž by měl mít jakékoliv obavy v případě svého návratu do země, tím méně pak svědčících o tom, že by žadatel mohl být vystaven pronásledování z důvodů uvedených v § 12 zákona o azylu nebo že mu hrozí vážná újma podle § 14a zákona o azylu. Uzavřel, že v Číně nedošlo od doby, kdy byla meritorně posuzována j