22 Af 8/2024 – Krajský soud v Ostravě

22 Af 8/2024- 43 - text  12 22 Af 8/2024 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Ostravě rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Moniky Javorové a soudců JUDr. Miroslavy Honusové a JUDr. Petra Hluštíka, Ph.D., ve věci žalobce: Ostravské opravny a strojírny, s.r.o. sídlem Na Valše 237/21, 702 00 Ostrava-Přívoz zastoupený advokátem JUDr. Ing. Ondřejem Lichnovským adresa pro doručování: Specialis s.r.o., advokátní kancelář Palackého 151/10, 796 01 Prostějov proti žalovanému: Finanční úřad pro Moravskoslezský kraj sídlem Na Jízdárně 3162/3, 709 00 Ostrava o přezkoumání rozhodnutí žalovaného ze dne 23. 1. 2024 č. j. 164354/24/3201-51521-809837, ve věci prominutí příslušenství daně takto: I. Rozhodnutí Finančního úřadu pro Moravskoslezský kraj ze dne 23. 1. 2024 č. j. 164354/24/3201-51521-809837 se zrušuje a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku 15 342 Kč, do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku, k rukám advokáta JUDr. Ing. Ondřeje Lichnovského, adresa pro doručování Specialis s.r.o., advokátní kancelář, Palackého 151/10, 796 01 Prostějov. Odůvodnění: 1. Podanou žalobou se žalobce domáhal přezkoumání rozhodnutí žalovaného ze dne 23. 1. 2024 č. j. 164354/24/3201-51521-809837 ve věci prominutí příslušenství daně, jímž bylo prominuto penále stanovené dodatečným platebním výměrem ze dne 22. 6. 2020 č. j. 2635087/20/3201-51521-810235 v částce 2 330 138 Kč. 2. Žalobce v podané žalobě namítl nepřezkoumatelnost napadeného rozhodnutí a jeho nezákonnost, neboť došlo k porušení ust. § 259a odst. 2 zák. č. 280/2009 Sb., daňového řádu, v platném znění (dále jen „daňový řád“), kdy právní úprava byla na případ žalobce aplikována toliko zdánlivě. Žalovaný se nepřípustně omezil pouze na aplikaci interní metodiky v podobě pokynu GFŘ-D-58 (dále jen „Pokyn D-58“), postupoval šablonovitě, neboť se při stanovení rozsahu prominutí příslušenství daně omezil toliko na posouzení, zda byl naplněn některý z bodů, kterými tato interní metodika stanovuje konkrétní procentuální srážku rozsahu prominutí. Dále žalobce rekapituloval část napadeného rozhodnutí označenou „kritérium-součinnost daňového subjektu v rámci postupu vedoucího k doměření daně z moci úřední“ a z ní dovodil, že žalovaný degradoval svoji diskreční pravomoc na pouhé rozhodování podle šablony, zda je dán některý z negativních důvodů (taxativně vymezených skutkových podstat v Pokynu D-58). Žalovaný tak nadřadil interní normativní instrukci nad zákon, neboť zákonné podmínky prominutí příslušenství daně neposuzoval. Podstatou § 259a odst. 2 daňového řádu je uvést k posuzované věci vlastní přezkoumatelnou správní úvahu, jíž se správce daně při stanovení rozsahu prominutí příslušenství daně řídil, a to při zohlednění konkrétních okolností. Takto žalovaný nepostupoval. 3. Dále žalobce zdůraznil, že rozsah prominutí penále představuje individualizaci sankce trestní povahy, kdy je třeba vždy přihlížet k okolnostem případu, jak plyne z judikatury správních soudů (rozsudek Nejvyššího správního soudu – dále jen „NSS“ – ze dne 27. 7. 2006 sp. zn. 2 Afs 207/2005, usnesení rozšířeného senátu NSS ze dne 26. 1. 2021 sp. zn. 1 Afs 236/2019, rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 30. 3. 2022 sp. zn. 15 Af 25/2020, rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne15. 6. 2021 č. j. 29 Af 108/2019-44, rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 10. 6. 2021 č. j. 11 Af 1/2021-47). Žalobce rovněž poukázal na judikaturní závěry, že prominutí penále je jedinou možností individualizace sankce a správce daně je povinen dbát na přiměřenost sankce a za tím účelem přihlížet k okolnostem případu na základě principu přiměřenosti sankce trestní povahy (rozsudek NSS ze dne 24. 11. 2015 sp. zn. 4 Afs 210/2014, publikovaný ve Sb. NSS pod č. 3348/2016, usnesení rozšířeného senátu NSS ze dne 26. 1. 2021 sp. zn. 1 Afs 236/2019 ad.).Z napadeného rozhodnutí není patrné, že by žalovaný otázky relevantní pro individualizaci penále jako sankce trestní povahy zohlednil (závažnost správního deliktu, význam chráněného zájmu, který byl správním deliktem dotčen, způsob spáchání správního deliktu, následky a okolnosti, za nichž byl spáchán). Žalobce dále uvedl polehčující okolnosti posuzovaného případu, a to nízkou míru zavinění, velmi nízkou společenskou nebezpečnost jednání daňového subjektu, to, že daňový subjekt vždy podával řádně a včas daňová tvrzení a poskytoval potřebnou součinnost, nebyl v prodlení s plněním daňových povinností, nebyla mu stanovena daň podle pomůcek, ani uložena pořádková pokuta. V posuzovaném případě jsou podle žalobce naplněny podmínky ust. § 259a odst. 2, jakož i § 259c odst. 1 daňového řádu a lze proto prominout 75 % uloženého penále. Žalovaný postupoval také v rozporu s ust. § 259c odst. 1 daňového řádu, když se opět zaměřil na interní normativní instrukci a zkoumal pouze to, zda by mohl při prominutí penále žalobci ještě „srazit“ nějaký procentuální rozsah. Dle žalobce je nutno výraz „zohlední“, použitý v § 259c odst. 1 daňového řádu, vyložit tak, že správce daně zohlední porušování povinností při správě daní jak v neprospěch, tak i ve prospěch daňového subjektu. Povinnost zohlednit bezproblémovou daňovou minulost plyne bezpochyby i z povinnosti individualizovat ve správní úvaze sankci trestní povahy v podobě penále (usnesení rozšířeného senátu NSS sp. zn. 1 Afs 236/2019). Bezproblémová daňová minulost jako polehčující okolnost tak může „přičíst“ procentuální body rozsahu prominutí a vyvážit snížení rozsahu stanoveného v rámci posouzení kritéria míry součinnosti. 4. V další části žaloby žalobce detailně brojil proti vyhodnocení své součinnosti se správcem daně. Žalobce umožnil žalovanému dne 15. 3. 2019 zahájení daňové kontroly za zdaňovací období 2011/2012 a 2012/2013 (protokol č. j. 876056/19/3203-80581). Žalobce reagoval svým podáním na výzvu žalovaného k doložení důkazních prostředků ze dne 25. 4. 2019, v němž vysvětlil důvody, proč nemůže požadované účetnictví doložit a v dalším podání ze dne 2. 7. 2019 se vyjádřil se k běhu skartačních lhůt. Otázka běhu lhůty podle ust. § 38r odst. 1 zák. č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, v platném znění (dále jen „ZDP“) nebyla v tu dobu judikaturou vůbec řešena. Žalobci tak nelze klást k tíži, že se proti postupu správce daně bránil předkládáním relevantních námitek. Žalovaný zahájil daňovou kontrolu se značným časovým odstupem od podání daňových přiznání, takže žalobce nemohl požadované důkazy doložit z důvodu objektivní překážky v podobě skartace. Podáním doručeným správci daně dne 7. 11. 2019 se žalobce vyjádřil k výzvě žalovaného k prokázání skutečností č. j. 3364685/19/3203-60561-801851. Dále se žalobce podáním ze dne 9. 4. 2020 vyjádřil k výsledku kontrolního zjištění, které následně doplnil podáním doručeným dne 25. 5. 2020. Žalobce následně umožnil žalovanému ukončit daňovou kontrolu za uvedená zdaňovací období a rovněž se nevyhýbal doručení dodatečných platebních výměrů, které po nabytí právní moci zaplatil. Žalobce sice nemohl doložit své účetnictví, ale je zřejmé, že žalovanému umožnil provedení daňové kontroly, spolupracoval se správcem daně a na jeho výzvy reagoval. Je tak evidentní, že žalovanému součinnost poskytoval a po celou dobu kontroly s ním spolupracoval, což žalovaný zcela pomíjí. Nedoložení důkazních prostředků žalovanému nijak nebránilo v tom, aby stanovil daň dokazováním. Žalobce je tak názoru, že poskytoval zcela dostatečnou součinnost a se správcem daně v rámci předmětné kontroly spolupracoval. Žalovaný nepatřičně zaměňuje mezi spoluprací se správcem daně a souhlasem s jeho postupem zaměřeným na doměření daně. Z toho, že žalobce žalovanému oponoval, předkládal relevantní námitky a rozporoval nepodložené závěry správce daně, nelze dovozovat, že neposkytoval součinnost. Předkládání důkazních prostředků je především právem daňového subjektu (§ 86 odst. 2 písm. b) a c) daňového řádu), takže je na jeho úvaze, zda tohoto práva využije či nikoliv. Pakliže daňový subjekt své důkazní břemeno neunese, nemůže se jednat o nesoučinnost. Žalobce proto nesouhlasí se závěrem, že byly dány důvody pro snížení rozsahu prominutí penále, jak žalovaný dovodil v napadeném rozhodnutí. 5. Žalovaný ve vyjádření uvedl: 6. a) K absenci správní úvahy stran rozsahu prominutí příslušenství: V § 259a odst. 2 daňového řádu byla správci daně dána možnost, aby zohlednil míru spolupráce daňového subjektu při objasňování zjištěných daňových pochybení. Rozsah prominutí penále v kontextu ust. § 259a odst. 2 daňového řádu odráží zejména procesní chování daňového subjektu v rámci postupu vedoucího k doměření daně. Důvodová zpráva k tomuto ustanovení upřesňuje, že smyslem daného obecného kritéria je, aby došlo k rozlišení mezi subjekty, které přispějí svou součinností k doměření daně (k odhalení pochybností) a mezi těmi, které svým chováním získání důkazních prostředků ztěžují. Za účelem zajištění respektování rovnosti daňových subjektů a jejich legitimního oč