— Nejvyšší správní soud

58 A 2/2025- 45 - text  6 58 A 2/2025 USNESENÍ Krajský soud v Ostravě – pobočka v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Michala Jantoše a soudkyň Mgr. Barbory Berkové a JUDr. Markéty Fialové ve věci navrhovatele: V. Č. jednající volební zmocněnkyní Mgr. I. S. adresa pro doručování X zastoupený advokátkou Mgr. Petrou Stupkovou sídlem Na Zderaze 1275/15, 120 00 Praha 2 za účasti: 1) Krajský úřad Olomouckého kraje sídlem Jeremenkova 1191/40a, 779 00 Olomouc 2) S. a p. d. (S.) jednající volebním zmocněncem Bc. P. S. adresa pro doručování X zastoupený advokátem JUDr. Adamem Batunou sídlem Václavské náměstí 846/1, 110 00 Praha 1 o návrhu na zrušení rozhodnutí Krajského úřadu Olomouckého kraje ze dne 15. 8. 2025, č. j. KUOK 92881/2025, o registraci kandidátní listiny S. a p. d. (S.) pro volby do Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky konané ve dnech 3. a 4. října 2025, takto: I. Návrh se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: 1. Navrhovatel se domáhal zrušení registrace kandidátní listiny politického hnutí S. a p. d. (S.) pro volby do Poslanecké sněmovny ve volebním kraji Olomouckém, provedené rozhodnutím Krajského úřadu Olomouckého kraje ze dne 15. 8. 2025, č. j. KUOK 92881/2025. 2. Navrhovatel namítl, že registrací výše uvedené kandidátní listiny došlo k přímému zásahu do jeho práv a oprávněných očekávání jako účastníka volební soutěže, spočívající v omezení možnosti navrhovatele ovlivnit výsledky hlasování, jakož i narušování rovnosti podmínek politické soutěže a její transparentnosti. Základem tohoto porušení je obcházení aditivní uzavírací klauzule pro koalice dle § 49 zákona č. 247/1995 Sb., volbách (dále jen „zákon o volbách“), neboť politické hnutí S. a p. d. (S.) vytvořilo s politickými stranami T., P. P. R. O. a S. nepřiznanou koalici za účelem zneužití práva a obejití zákonné úpravy pro koalice. O tom, že tyto strany kandidují fakticky jako koalice, svědčí společné memorandum o spolupráci zúčastněných stran, které bylo uzavřeno na úrovní nejvyšších orgánů, dále společné působení a propagace dotčených stran v předvolební kampani a užití marketingových materiálů. 3. Navrhovatel konstatoval, že obdobný případ nepřiznaných koalic nebyl ještě v rámci českého soudního systému uspokojivě řešen a poukázal na judikaturu Ústavního soudu a Nejvyššího správního soudu. Logickým důsledkem přijetí výkladu, že tvoření koalic je čistě na rozhodnutí stran, by byla efektivní nadbytečnost aditivních uzavíracích klauzulí. Cílem klauzulí je zabránit spojování stran výhradně za účelem snadnějšího překonání běžné pětiprocentní hranice pro vstup do prvního skrutinia a následné fragmentace zastoupení lidu v Poslanecké sněmovně. Obejití aditivní uzavírací klauzule dle § 49 zákona o volbách je tak obcházením zákona a zneužitím práva, jež je zakotveno v článku 4 odst. 4 Listiny základních práv a svobod. Menší strany se vyhnuly přísnějším pravidlům pro koalice tím, že se skrytě spojily s výrazně silnějším partnerem. Vzniká tak nepřiznaná koalice, která usiluje o vstup do Poslanecké sněmovny bez toho, aby musela čelit 11% uzavírací klauzuli. Toto obcházení zasahuje i do rovnosti ve financování politických stran. Navrhovatel tak byl vytvořením nepřiznané koalice poškozen na svých právech ve smyslu článku 5 Ústavy a článku 22 Listiny základních práv a svobod. 4. Krajský úřad navrhl, aby soud návrh jako nedůvodný zamítl. Předmětem registračního řízení je podle něj ověřování, zda byla kandidátní listina včetně příloh podána v souladu s právními předpisy, přičemž podle zákona o volbách není nedostatkem skutečnost, že na kandidátní listině politické strany nebo hnutí kandiduje osoba, která je členem jiné politické strany nebo hnutí. Při přezkumu této kandidátní listiny ověřil údaje dostupné v registru obyvatel a rejstříku politických stran a hnutí a dospěl k závěru, že tato byla podána v souladu s § 31 zákona o volbách a splňuje náležitosti podle § 32 téhož zákona. Registrační řízení podle registračního úřadu nezahrnuje zkoumání mediálních výstupů, sociálních sítí ani deklarací o spolupráci mezi politickými subjekty. 5. Hnutí S. k návrhu uvedlo, že v případě Olomouckého kraje se na registrované kandidátní listině nacházejí výhradně členové tohoto hnutí, nikoliv jiných stran či hnutí. Již jen proto je návrh nedůvodný. Pro úplnost však hnutí uvedlo, že účast členů jiných politických stran na kandidátní listině není zakázaná, což potvrzuje judikatura NSS i ÚS, která je vystavěna na formálním pojetí. Neexistuje důvod, proč se od ustálené judikatury odchýlit. 6. Navrhovatel je podle § 89 odst. 4 s. ř. s. a § 86 zákona o volbách oprávněn domáhat se soudní ochrany proti registraci kandidátní listiny S. pro volby, neboť je politickou stranou, která podala kandidátní listinu pro tyto volby (její kandidátní listina byla registrována rozhodnutím registračního úřadu ze dne 15. 8. 2025, č. j. KUOK 92874/2025). Návrh byl podán ve lhůtě dle § 86 zákona o volbách, neboť rozhodnutí o registraci kandidátní listiny S. bylo doručeno ve smyslu § 33 odst. 4 zákona o volbách do Parlamentu dne 18. 8. 2025 (bylo zveřejněno na úřední desce registračního úřadu dne 15. 8. 2025) a návrh byl u soudu podán dne 19. 8. 2025. Soud o návrhu rozhodl bez nařízení jednání (§ 89 odst. 5 poslední věta s. ř. s.). 7. Krajský soud úvodem konstatuje, že na registrované kandidátní listině, která je předmětem tohoto řízení, se skutečně nacházejí výhradně členové S. Argumentace navrhovatele je proto zcela mimoběžná a neodpovídá podmínkám Olomouckého kraje. Již jen proto nemůže být návrh důvodný. 8. Pro úplnost však krajský soud uvádí, že úpravu podávání kandidátních listin obsahuje ustanovení § 31 odst. 1 zákona o volbách, podle kterého kandidátní listiny pro volby do Poslanecké sněmovny mohou podávat registrované politické strany a politická hnutí, jejichž činnost nebyla pozastavena, a jejich koalice; za kandidátní listinu podanou koalicí se považuje ta, kterou všechny společně kandidující politické strany a politická hnutí jednoznačně na kandidátní listině jako koaliční označí, uvedou, kdo je členem koalice, a stanoví její název. 9. Kromě úpravy, obsažené ve výše citovaném § 31 odst. 1, věta za středníkem, zákon o volbách žádnou definici koalice neobsahuje. 10. Výše citovaná úprava byla zakotvena do § 31 odst. 1 zákona o volbách zákonem č. 204/2000 Sb. s cílem jednoznačně přímo v zákoně vymezit, co se rozumí pojmem „koalice“ (viz důvodová zpráva k bodu 45 zákona č. 204/2000 Sb.). Byť řada ustanovení změněných tímto zákonem byla zrušena nálezem ÚS ze dne 24. 1. 2001, sp. zn. Pl. ÚS 42/2000, vymezení pojmu koaliční kandidátní listiny zůstalo zachováno. 11. Zákonné vymezení koaliční kandidátní listiny navazuje na závěry nálezu ÚS ze dne 28. 5. 1996, sp. zn. I. ÚS 127/96. Ten v situaci, kdy volební zákon neupravoval veřejnoprávní podmínky pro vznik a činnost koalice a nezakotvoval pravomoc žádného orgánu rozhodovat o tom, že určitý politický subjekt účastnící se voleb (např. jako strana) je nutno chápat jako koalici, konstatoval: Je zřejmé, že zákonodárce neměl v úmyslu do vytváření koalic (veřejnoprávně) zasahovat. Pokud by takové otázky ovlivňovat chtěl, musel by volební koalici přesně definovat a také reglementovat mechanismus přezkoumávání (zřejmě soudního), zda politický subjekt je stranou či koalicí. Z toho lze dovodit, v souladu s ustanovením čl. 2 odst. 2 a 3 Listiny základních práv a svobod, respektive čl. 2 odst. 3 a 4 Ústavy ČR (zejména arg. „každý občan může činit, co není zákonem zakázáno“), že za daného právního stavu jen sám politický subjekt dobrovolně rozhoduje, zda se chce voleb účastnit jako (volební) subjekt samostatný nebo jako (volební) koalice. Při nedostatku právní regulace vytváření koalic tedy může být relevantní jedině to, jakým způsobem subjekt své kandidátní listiny zaregistroval. Jistou podporu takovému závěru poskytuje sám zákon č. 247/1995 Sb. v ustanovení § 31 odst. 1, když ve výčtu subjektů oprávněných podávat kandidátní listiny pro volby se vedle politických stran uvádí i (bez dalšího) koalice. Utváření (volebních) koalic tak podléhá dohodě stran, která není nijak veřejnoprávně regulována, resp. zakázána. Zákon č. 247/1995 Sb. s takovým jednáním nespojuje žádné právní důsledky pro kandidující stranu. Není ani předepsáno, že na kandidátní listiny se zapisují pouze členové kandidující strany, je možné zapsat každou fyzickou osobu, která má pasivní volební právo (srov. zejména § 25 zákona č. 247/1995 Sb.). Vytvoření koalice je – za současné právní úpravy – volní akt, tj. projev vůle dvou či více politických stran či hnutí vytvořit (volební) koalici, jenž nepodléhá žádnému dalšímu schvalovacímu aktu či přezkumu státních orgánů. I v době přijetí citovaného nálezu přitom § 49 zákona o volbách upravoval vyšší procentní hranice pro postup koalic do prvního skrutinia. ÚS současně vyložil, že otázka, zda jde o politickou stranu či koalici, souvisí časově především s podáváním a projednáváním kandidátníc